Akustický Kryštof v divadle a NiceLand

Včera jsem byl ve Východočeském divadle v Pardubicích na koncertu kapely Kryštof. Kryštof se rozhodl pro na české poměry neobvyklému kroku a vyrazil hrát své největší hity akusticky a to dokonce po divadlech. Dopředu jsem věděl, že by koncert měl být interaktivní a na pomezí talkshow, kdy se diváci budou moci ptát, na co budou chtít. Měl jsem trochu obavy, jak to s těmi dotazy bude, o to víc jsem byl příjemně překvapen. Jako předkapela vystoupila skupina NiceLand, vítěz jediné kvalitní hudební soutěže u nás, Coca-Cola PopStar. Přemýšlel jsem, k čemu bych ho přirovnal a potom jsem se dočetl, že se mu přezdívá český James Blunt, což je docela trefný. Každopádně hrají něco mezi britskou kytarovou a moderním písničkářstvím. První píseň Belief odehrál a odzpíval sám frontman kapely Michal Motyčka.

video: NiceLand - Leave me out


Na zbylé čtyři písně se k němu přidal ještě jeden kytarista a hráč hrající na něco jako bonga, ovšem ve tvaru krabice, na které seděl. Ten měl na starost rytmus a šlo mu to fakt skvěle. Kluci mezi sebou vtipkovali a působili uvolněně a sympaticky, stejně jako jejich hudba. Rozhodně se je vyplatí sledovat i nadále, příští rok vydávají debutové album. Po pár minutách přišli na scénu hlavní hvězdy večera. Scéna byl jednoduchá, po obou stranách byly tři papírové paravany ze zadu prosvícené barevnými reflektory a vzadu bylo plátno, na něž se živě přenášelo dění s pódia spolu s jemnými vizuálními efekty. Všichni hráči seděli na barových stoličkách a pouze výjimečně povstali. Kromě obvyklé sestavy se kapele ještě přidaly sestry Holišovy hrající na housle. Koncert začal písní První veselá, po které Richard Krajčo oznámil, že šlo o první a zároveň poslední veselou píseň večera, protože jsou smutná a melancholická kapela a budou hrát smutné a melancholické písně. Akustická úprava písním opravdu slušela a do prostor divadla se skvěle hodila. Vynikly tak nejen melodie, ale i jednotlivé nástroje, které všechny dostaly spoustu prostoru se předvést. A nutno říct, že ho využily dokonale. Ne ve všech písních samozřejmě hrála celá kapela, hráči, kteří zrovna měli volno, ale podium neopouštěli a poslouchali své spoluhráče a evidentně si užívali atmosféru, což působilo velmi sympaticky. Po zhruba třech písních nastal čas pro divácké dotazy.

obr.: Kryštof v Karlových Varech.

Této části jsem se obával, protože lidi u nás nejsou na něco podobného zvyklí, ale dotazy padaly jeden za druhým a poměrně vtipné a nebulvární. Většinou samozřejmě odpovídal Richard, který se při projevil jako skvělý a pohotový bavič. Jako nejlepší dotaz mi přišla otázka, jak je to s upřímností textů, když v jedné písni zpívá, že „dívat se můžeš a vstupné si nech“? Když si divadlo přestalo smát, odpověděl Richard, že „dívat se můžeš, ale nesmíš poslouchat. Za to se už platí.“ Divadlo propuklo v další záchvat smíchu. A rozhodně to nebylo naposledy. I na slabší otázku se dá totiž vtipně odpovědět, což se neustále potvrzovalo. Kromě diváckých dotazů provázelo vystoupení ještě vyprávění různých historek z historie kapely. Ty byly opravdu vtipné a rozhodně nepůsobily kašírovaně, i když je jasné, že i přes obměnu na různých vystoupeních je kapela musela slyšet již nesčetněkrát. Bylo až neuvěřitelné, jak pohodová atmosféra vládla celému koncertu a jak nenuceně to celé působilo, na rozdíl od takového Uvolněte se prosím s Krausem, který vždy hraje na jednu kartu a jde mu hlavně o sebeprezentaci.

obr.: Kryštof v Havířově.

Aby se diváci nebáli ptát, kapela jim slíbila za nejlepší otázky ceny, které na konci skutečně rozdala. Celé to ani jednou nezaskřípalo, což je při tomto modelu koncertu opravdu neuvěřitelné, ani když se Richard na půl omlouval, že musí říct, že si můžeme ve foyer koupit desky kapely. Neotřele byl vyřešen i přídavek. Po dohrání hlavní části vystoupení se kapela klaněla divákům a ti samozřejmě tleskali. Poté Richard směrem k divákům velmi vtipně řekl, že teď by jako měli tleskat, oni jako odejít, diváci stále tleskat a oni přijít začít hrát a že to udělají jako by se už vrátili a rovnou začali hrát. To se mi opravdu líbilo, protože z vytleskávání přídavku na koncertech se stala víceméně povinnost a formalita, která snad už ani kapely nemůže bavit, protože se tak děje vždy (mluvím o všech koncertech obecně) a všichni vědí, jak to dopadne.

video: Kryštof - Sqěle, moje oblíbené video.


Po závěrečné Lolitě celá vynikající show skončila, bohužel. Pokud byste si chtěli na akustického Kryštofa zajít, tak máte nejspíš smůlu, protože i když se snad ve všech městech konají dvě vystoupení, tak jsou všechna beznadějně vyprodaná. A pokud se vám zdá, že jsem moc nekritický, tak si přečtěte recenzi na iDNES, která je možná ještě nadšenější než ta moje.