úterý 23. září 2008

Viva Coldplay

Včera večer poprvé zavítali do Prahy megahvězdy současného bigbeatu Coldplay. Lístek jsem si sehnal ve velkém předstihu, takže jsem včera vyrazil užít si skvělý koncert. Ještě než se dostanu ke koncertu, tak něco o tom, co nikoho nezajímá a o to mé cestě na koncert, která dokumentuje, jak veselý život vedu. Poté, co jsem dojel autem do Pardubic a nasedl do rychlíku směr Praha, tak mi došlo, že jsem si zapomněl lístek doma. Následoval okamžitý záchvat paniky. Když jsem se vzpamatoval z vlastní debility, zavolal jsem domů, ať mi přivezou do Pardubic lístek. V Kolíně jsem vystoupil, sedl na osobák zpátky do Pardubic, vyzvedl si lístek, nasedl na Pendolino do Prahy a naštěstí stihl koncert.

obr.: Chris Martin. © Daniel Hlaváč / musicserver.cz



Teď už k němu. U vstupu mi snaživý pořadatel prohledal tašku a našel v ní foťák, takže mě odmítl pustit dovnitř. Musel jsem ho odevzdat do úschovny za milých padesát kaček. Do prostorů na stání, kam mě předurčil můj lístek, jsem se dostal asi ve třičtvrtě na devět, když zrovna dohrávala předkapela Albert Hammond Jr. Komu to jméno nic neříká, kde o kytaristu slavných The Strokes. Potom následovalo neobvykle dlouhé čekání na příchod hlavní hvězdy. Možná nějaké problémy se zvukovou aparaturou, protože po první třetině se Chris omlouval za špatný zvuk. Zas tak špatný mi nepřišel, možná zpěv byl trochu utopený, ale jinak to šlo. Začalo se instrumentální otvíračkou Life In Technicolor z poslední desky Viva La Vida. Následoval jeden hit za druhým, Coldplay mají opravdu z čeho vybírat a nemůžou šáhnout vedle. Do absolutní euforie se koncert zlomil přibližně v polovině, kdy po krátké akustické části zazněla Viva La Vida, která je naživo ještě dokonalejší než na desce. Podle mě jedna z nejlepších písní, co kdy Coldplay složili.

video: Colplay – Viva la vida.



Hned za ní přišla Lost! a to už stála i většina sedících diváků po obvodu O2 Arény. Co mě ovšem naprosto dostalo byla následující The Scientist, před kterou Coldplay seběhli z pódia a přes téměř celou halu doběhli mezi diváky do uličky u vchodu do haly a tam ji akusticky odehráli.Celá narvaná hala udělala čelem vzad a byla z toho dost mimo, samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Něco takového jsem ještě neviděl nikoho udělat. Mezi diváky odehráli ještě Death will never conquer, kterou si můžete zadarmo legálně stáhnout z oficiálních stránek kapely. Potom kapela zmizela někde v zákulisí a halou se rozléhal taneční remix písně Viva La Vida, během kterého se aréna proměnila v rej světlušek, jak diváci mávali rozsvícenými mobily a foťáky. Vypadalo to fantasticky a neviděl jsem nikoho, kdo by neměl úsměv od ucha k uchu.

obr.: opět Chris. © Daniel Hlaváč / musicserver.cz



Když se kapela vrátila na pódium, spustila skvělou Politik a po ní moji oblíbenou Lovers in Japan, během které se na plátno za kapelou promítala videa z Japonska a z nebe se začali snášet různobarevní papírový motýlci (možná to bylo během jiné písně, už si přesně nevzpomínám). A nebyl to rozhodně jediný efekt během vystoupení. Často prořezávaly přítmí arény laserové paprsky, z nebe sjížděly velké koule, na které se promítaly nejrůznější efekty. Za kapelou bylo nejprve velké plátno s obrazem z obalu poslední desky, poté klasické plátno, na které se promítala kapela a ke konci plátno s obřími písmeny VIVA. Přímo na podiu byla malá dřevěná televize, jakou má možná vaše babička, ve které se promítaly záběry kapely. Pro ty vzrůstem menší visely u stropu dvě plátna, na která se nonstop promítalo dění na pódiu. Bylo opravdu nejen co poslouchat, ale i na co se dívat.

video: Coldplay - Violet Hill



Koncert se mezitím dostal do finále. První přídavek uzavřela Death and all his friends a po ní si nadšení diváci vynutili další přídavek. Samozřejmě muselo dojít na slavnou Yellow, během níž Chris několikrát rozezpíval diváky. Poslední písní byla Fix you, která už jednou zazněla, ale tentokrát s upraveným textem, ve kterém Chris slíbil, že se do Prahy vrátí. To samé jistě slibuje na každém koncertu, ale já doufám, že se skutečně vrátí, protože jejich koncert byla čirá radost. Snad vyjde z tohoto turné i živé DVD, protože lepší vzpomínku na dokonalý pražský koncert si nedovedu představit. Viva Coldplay.

středa 17. září 2008

Korejské krutosti - zářijová apokalypsa

Sice to chvíli trvalo, ale je tu pokračování miniseriálu o korejských válečných zločinech. V tomto díle se podíváme na to, co jsme lehce načali minule a to na masakry v září 1950, z pohledu válečných zločinů v nejhorším měsíci války. V příštím díle si ukážeme život v komunistickém zajateckém táboře a poslední díl bude věnovaný americkým zločinům.

Tedžonský masakr – v létě 1950 se Severokorejci zmocnili Tedžonu a začala zatýkat všechny, kdo nesouhlasili s komunismem. Ty poté vyslýchali a přeživší skončili ve vězení. Když bylo všech 150 cel vězení plných (v každé cele bylo 40 až 70 lidí), věznili obyvatele, kde se dalo. Během věznění je okrádali a pro zábavu týrali. Když bylo jasné, že spojenci Tedžon dobijí, rozhodli se stáhnout a všechny vězně zlikvidovat. Od 23. září každou noc potichu odváděli skupiny až do počtu dvě stě lidí k připraveným zákopům a tam je stříleli. Když našli živého, rozbili mu lebku. Mrtvoly pak zasypávali tenkou vrstvou hlíny. O tři dny později došli k závěru, že tímhle tempem to nestihnou. Na dvoře věznice vykopali další zákopy a ihned je začali plnit mrtvolami. Někteří byli zasypáni, ještě než zemřeli. Po věznici ještě vystříleli misijní budovu, kde byli další vězni. Když byly plné všechny zákopy, popravovalo se na hřbitově, ve sklepech a mrtvolami plnili studny. Mnoho vězňů bylo před popravou ještě zbito a zmrzačeno. Z tisíců nešťastníků jich zůstalo naživu jen šest. Odhad počtu mrtvých je mezi pěti až sedmi a půl tisíci. Naprostá většina jihokorejští civilisté. (KWC28A)

obr.: oběti Tedžonského masakru.



Konec září přinesl ještě několik dalších hromadných poprav. 26. září bylo 269 zajatých jihokorejských vojáků a patrně jeden Američan odvezeno pár mil od Hanjangu do hor a tam hromadně postříleno. Přežilo šest zajatců. (KWC92).

O den později v Kongdžu bylo pětatřiceti politickým vězňům oznámeno, že jim bude přednášet důstojník KLA (Korejská lidová armáda), načež je vyvedli ven a rozestavěli do kruhu. Jakmile si sedli, důstojník dal povel k palbě. Přežili dva lidé.

Ve stejný den ustupující severokorejské jednotky spálily věznici a archív soudní budovy. V nich uhořelo 280 jihokorejských civilistů. (KWC32)

obr.: severokorejští váleční zajatci, červenec 1950.



Příští den v Mokpcho ustupovala KLA a rozhodla se pro obvyklý postup. Když viděli, že jim hrozí bezprostřední porážka, popravila 282 civilistů, protože šlo o „reakcionáře“. (KWC117)

Pochod smrti do Pchjongjangu – 26. září začal pro 376 amerických zajatců pochod smrti ze Soulu do Pchjongjangu. Skončil 10. října a důsledkem minimální stravy, střílením opozdilců, okrádáním o vybavení (Severokorejci každému Američanovi okamžitě ukradli boty a většinou prakticky všechno oblečení) a z části i nálety spojeneckých letadel zemřel každý čtvrtý zajatec. (KWC75)

obr.: americký zajatec zastřelený Číňany do hlavy se spoustanými rukami za zády.



Čanghjonský masakr (KWC141) – tři severokorejští zajatci se přiznali, že 8. října 1950 zabili přibližně 1800 jihokorejských civilních vězňů. Oběti žili v Soulu a Kesongu a údajně sympatizovali s jednotkami OSN. Tito lidé absolvovali namáhavý pochod do Pchjongjangu, kde je rozdělili na menší skupiny a postříleli.

obr.: civilisté povraždění ustupující severokorejskou armádou.



Masakr v Sunčchonském tunelu – Při transportu vězňů do Pchjongjangu nahnali několik stovek amerických zajatců do čtyř vagonů, které je měly dovést do konečného tábora. Kdo odmítl nastoupit, byl zastřelen. V noci zastavili v tunelu a zajatci z prvního vagónu se měli jíst najíst. Místo toho je všechny postříleli. Druhý den ráno chtěl vlak pokračovat dál, ale spatřilo ho spojenecké letadlo a vystřelilo na něho raketu. Tím vznikl velký zmatek, zajatci začali utíkat z vlaku a strážní je všechny postříleli. Kdo se nepokusil a o útěk a zůstal ve vagonu, byl poté donucen vystoupit. Odmítnutí znamenalo okamžitou smrt. Všichni zbylí zajatci byli po vystoupení postříleni. Přežili dva Američané. (KWC76)

obr.: jedno z mála okamžitých usvědčení válečných zločinců od přeživšího.



Tygr – severokorejský velitel zajateckého tábora, který měl na začátku války 850 zajatců včetně civilistů, a po osvobození v roce 1953 jich bylo na živu jen 265. Mnoho zajatců zemřelo v důsledku náročných pochodů, kdy zemřeli buď vysílením, umrzli v zimě, podlehli zraněním nebo byli zastřeleni z různých důvodů.

pondělí 8. září 2008

Červenec v korejských kinech

Pozdě ale přece je tu přehled červencových premiér. Je jich jenom pět, takže to zvládneme na jeden zátah. Tři z nich jsou velmi zajímavé, včetně nejočekávanějšího domácího velkofilmu roku. Sekunduje mu další velkofilm z vietnamské války a gangsterka z Han Seok-gyuem.

Santamaria
Premiéra 10. 7. 2008



Il-do vidí šanci vyrovnat starý dluh. Jako policista má právo pokutovat každého, kdo poruší dopravní předpisy v jeho malém městě, ve kterém moc aut nejezdí. Má spoustu času a tak vystopuje taxík Ho-cheola, bývalého spolužáka ze střední školy, a pokutuje ho minimálně několikrát denně.



Tahle skoro synopse naznačuje děj již druhého letošního filmu režiséra Jeong Yeong-baeho. Tím prvním byl debut Cherry Tomato, který měl premiéru před dvěma měsíci a propadl po všech stránkách. S jeho novým filmem to nevypadá o nic růžověji. U diváků propadl na dvd vyšel už měsíc po premiéře. Podle ohlasů je Santamaria emočně stejně přeplácaná jako Cherry Tomato a rozhodně není přímočarou komedií, za kterou se vydává.

Life Track
Premiéra 11. 7. 2008



Zezhu žije jednoduchým životem v malém domě na venkově. Jednoho dne potká hluchou dívku jménem Xiangshu. Ta zabila muže, který se ji pokusil znásilnit a aby se vyhnula zatčení, tak uprchla na venkov. Zezhu ji vezme k sobě a nakonec se naučí důvěřovat jeden druhému. Nevyřešené spory s jeho zesnulou matkou mu teď komplikují vztah s Xiangshu.



Nezávislý film v koprodukci Jižní Koreje a Číny získal cenu na loňském festivalu v Pusanu. Jde o typický festivalový film z rurálního venkova s nemluvnými a postiženými hrdiny (Zezhu nemá ruce). Film se promítal na festivalu v Rotterdamu.

The Good, The Bad, The Weird
Premiéra 17. 7. 2008

obr.: nedokázal jsem rozhodnout, který plakát nahrát, tak jsem nahrál oba. Ten druhý je z Cannes.





V třicátých letech dvacátého století byl Korejský poloostrov pod koloniální nadvládou Japonska, a proto mnoho Korejců hledalo bezpečí v Mandžusku. Z některých se stali lupiči, někteří přepadali vlaky a z některých dokonce nájemní vrazi. Zatímco Divný, notorický přepadávající vlaky, prchá z japonského vlaku křižujícího mandžuské pláně, najde mapu k pokladu. Po mapě ale touží i Zlý, nelítostný vůdce banditů. Shodou okolností je ve vlaku i Hodný, nájemný zabiják, jehož dalším cílem je Zlý. Tři desperáti v úžasné honičce s japonskou armádou, korejskými bojovníky za nezávislost a čínskými bandity. Ti všichni se snaží získat vzácnou mapu.



Hodný, zlý a divný je největší korejský blockbuster letošního léta. Režisérem je Kim Ji-woon, který natočil vynikající filmy jako A tale of two sister a A bittersweet life. Podle všeho si připsal další skvělý zářez na pažbu. Film je divácky nesmírně úspěšný a líbil se i kritikům na festivalu v Cannes. Publikum ho odměnilo potleskem ve stoje. Podařilo se ho prodat i do americké distribuce, sice omezené, ale přesto jde o úspěch. Mimojiné ho uvidí i diváci ve Velké Británii, Francii, Číně a další země jistě ještě přibudou. Už podle názvu je jasné, že odkazuje na slavný spaghetti western Sergio Leoneho Hodný, zlý a ošklivý a v parafrázi na to je označován jako kimchi western. V ústředních rolích hrají tři z největších korejských hvězd, Lee Byeong-Heon (A bittersweet life, Joint Security Area), Song Kang-ho (The Host, Joint Security Area, Memories of Murder atd.) a Jeong Woo-seong (Musa, Daisy, A moment to remember). Rekordní rozpočet na korejský film ve výši 17 milionů dolarů zaručuje prvotřídní triky, výpravu i kaskadérské výkony. Film byl v Cannes uveden v jiném sestřihu než korejská verze, byl kratší a měl jiný konec. Podle producentů je konec cannské verze ten, který si přál samotný režisér. Hodný, zlý a divný byl v užším výběru na film, který Korea nominuje do oscarového klání, nakonec ale vyhrál Crossing, o němž jsem psal minule.

Sunny
Premiéra 23. 7. 2008



Staromódní Soon-yi se bez lásky přivdá do vesnické rodiny. Ale když je její manžel odveden do armády a odjíždí válčit do Vietnamu, chce ostatním ukázat, že ho dokáže milovat. Využije svého pěveckého talentu a připojí se ke skupině mířící do Vietnamu, aby pobavila korejské vojáky. Soon-yi doufá, že se během tohoto „turné“ setká se svým manželem.



Nový film režiséra Lee Jun-ika, který se zaskvěl v roce 2006 velehitem King and the clown. Do hlavní mužské role si obsadil stejně jako v King and the clown Jeong Jin-yeonga, Soon-yi hraje Su Ae známá z Once in a summer. Su Ae absolvovala kvůli filmu dvouměsíční taneční výcvik a vyplatilo se. Kritika na její herecký i taneční výkon nešetří slovy chvály. Sunny je dalším drahým historickým blockbusterem letošního léta s rozpočtem sedmi milionů dolarů. Režisér se v něm snaží nahlížet na válku ženským pohledem, který podle jeho slov není tak černobílý jako mužský. Vietnamská válka není zrovna časté téma korejských filmů a Lee Jun-ik k tomu říká: „Je na čase se podívat na vietnamskou válku z jiného, více objektivního úhlu.“ Naráží tím nejspíš na to, že hlavním motivem korejské účasti ve vietnamské válce byla zoufalá touha po ekonomickém růstu země.

Eye for an eye
Premiéra 30. 7. 2008



Sung-chan je špičkový detektiv a vedoucí speciální vyšetřovací jednotky. Rovněž je proslulý trestáním kohokoliv, kdo urazí jeho pýchu. Když Hyun-min vydávající se za Sung-chana přepadne za denního světla dodávku převážející peníze a zmocní se pašovaného zlata za deset milionů dolarů přímo před detektivovými očima, Sung-chan se cítí potupen. Nemůže nechat Hyun-mina proklouznout. Sung-chan po něm jde jako divoká šelma po své kořisti, ale Hyun-min mazaně uniká vyšetřovatelům a dokonce úmyslně zanechává stopy na místech činů, aby dráždil a provokoval Sung-chana.



Oko za oko má dvě velká lákadla. A tím je režisér Kwak Kyeong-taek a herec Han Seok-gyu. Kwak natočil podle mě nejlepší korejský gangsterský film Friend a Han je bezpochyby jedním z nejlepších korejských herců (Shiri, The Scarlett Letter, Bloody Aria). Podle traileru je zřejmé, že nás čeká nabušená akční jízda, která si nebude brát servítky. Han jako by se vrátil k postavě drsného detektiva z The Scarlet letter a to je jen dobře.

Boxoffice okénko

Vezmeme to tradičně od nejhorších. U Life track nejsou žádná čísla známá, takže buď na něho nikdo nepřišel, nebo ho prostě nikde nedávají, což je taky možnost. Na dalším místě je podle očekávání Santamaria s padesáti tisíci diváky, což je sice dvakrát víc než měl Cherry Tomato, ale pořád je to slušný propadák. Teď se ale skokem přesuneme do kategorie úspěšných filmů, kde se diváci počítají na miliony. Téměř ke dvěma se zatím došplhala Sunny. Režisér Lee Joon-ik sice nezopakoval překvapivý megaúspěch Krále a klauna, ale téměř dva miliony je velmi slušný výsledek. O něco lépe si vede gangsterka Oko za oko, která už hranici dvou milionů překonala. Han Seok-gyu si konečně po dvou propadácích (Solace, Bloody aria) připsal další úspěšný film a může klidně spát. Teď nás čeká další velký skok směrem nahoru a tam si neohroženě trůní letošní korejský král Hodný, zlý a divný. Rekordní rozpočet se sice neproměnil v rekordní tržby, ale přesto mohou být producenti spokojení, protože tento týden překonají sedmi milionovou hranici a folm už má jisté místo nejúspěšnější desítce historie.

úterý 2. září 2008

Festival On the road

O víkendu jsem byl na malém, podle organizátorů dokonce undergroundovém festivalu On the road v Lázních Bohdaneč. Festival se konal v areálu autokempu U Čochtana, trval dva dny a šlo o docela povedenou akci. Vstupné bylo velmi příznivé (130 na den) a navíc šlo na dobročinné účely. Areál festivalu byl velmi malý s malým podiem, několika stánky a s pár tojtojkama. Vedlejší louka sloužila jako stanové městečko, k dispozici byly i sprchy, v sobotu se studenou vodou. Kdo měl odvahu, mohl se na vlastní nebezpečí koupat v okolních rybnících, ale nikoho takového jsem neviděl. První den vystoupili ze známějších jmen Wohnout, Znouzectnost a Le Pneumatiq. Ani jedna z těchto kapel pro mě nebyla nějakým zvláštním lákadlem.

obr.: na podiu právě hrají Prague Ska Conspiracy.



Tím byla jednoznačně kapela Jaromír 99 & The Bombers. Jedna z mnoha kapel Jaromíra Švejdíka (Priessnitz, Umakart) hrající dle vlastních slov 2D lo-fi písničkářské folkcountry. Jejich stejnojmenné album je soundtrackem k Švejdíkovu komiksu Bomber. Bombeři hráli skvěle, jedna radost. Ostatně můžete mrknout na videa. Dále vystoupili třeba skáčkaři Prague Ska Conspiracy, akusticky zahráli a příjemně mě překvapili Blue effect s Radimem Hladíkem a v nejlepším čase hrála samozřejmě Vypsaná fixa, organizátor celého festivalu.

obr.: festivalové zátiší.



Po organizační stránce všechno klapalo. Organizátory nebylo prakticky vidět, žádný incident se nestal, přestože se schylovalo k jedné rvačce, pár lidí si zaskákalo z podia (všichni přežili), žádný ožrala se neutopil a nikdo mi nic neukradl ani nepochcal stan, takže spokojenost. Záchodů a odpadkových košů sice mohlo být o trochu víc, ale to jsou detaily. Dobrá věc se podařila.

video: Jaromír 99 & The Bombers - Jedy a protijedy(live)



video: Jaromír 99 & The Bombers - Bezejmená (live)



Další videa v mém profilu na youtube.

Festival On the road