pátek 30. května 2008

Duben v korejských kinech, druhá část

Manner of Battle vs. A Different Kind of Life
Premiéra 17. 4. 2008



Hned na začátek tu máme jednu kuriozitku. Jde o souboj dvou režisérů. Oba dosud natočili jeden celovečerní film a teď se spolu utkají hned na dvou hřištích zároveň. Každý natočil jeden celovečerák a jeden film do televize. První kolo bude v kinech, kde se proti sobě postaví Jang Hang-joonův film Manner of Battle proti Kim Jeong-woovu A different kind of life. Druhé televizní kolo bude následovat 25. dubna, kdy budou vysílány jejich televizní filmy. Vítěze určí návštěvnost v kinech a rating sledovanosti v televizi. O samotných filmech se nedá téměř nic zjistit, ale vypadají jako romantické komedie.




If You Were Me - Anima Vision 2
Premiéra 17. 4. 2008



If You Were Me: Anima Vision 2 je celovečerní animovaný film o lidských právech složený ze šesti krátkých povídek. Každý kraťas je na jiné téma: “The Third Wish” je o porodu postiženého dítěte; "Peeling" se vypořádává s mužským komplexem prosazení se v současné společnosti; "Baby" vypráví o problémech pracující matky s výchovou dítěte; "Merry Golasmas" popisuje různé rozšířené druhy diskriminace; "Shine Shine Shining" vypovídá o problémech přistěhované ženy v mezinárodním manželství; poslední část "Lies" je o homosexuálním muži, který je rodiči donucen vzít si ženu.




Série filmů If you were me a něco už počítá pět kousků. Hravé filmy z let 2003, 2005 a 2006 a dva animované z roku 2005 a ten letošní. Svůj příspěvek do prvního hraného filmu dodal i slavný Park Chan-wook (Oldboy). Animovaných filmů v Koreji na rozdíl od Japonska moc netočí, ale většinou jsou vynikající. Tohle ovšem není mainstreamový animák pro celou rodinu na sobotní odpoledne, ale spíše agitka na lidská práva, takže těžko hádat, co lze od filmu čekat.

My Song Is...
Premiéra 25. 4. 2008



Dvacetiletý Hee-chul žije se svou babičkou v malém pokoji a nemá žádné zvláštní sny nebo tužby. Nešel k přijímacím zkouškám na univerzitu jako jeho vrstevníci, místo toho pracuje na částečný úvazek v bufetu. Jednoho se objeví jako hlavní postava v nezávislém filmu, který točí studenti univerzity Yun-ju a Sang-uh. Od té chvíle přijde o pár přátel a vzniknou mu nějaké problémy, které pozvolna mění jeho životní postoj. Zažije úplně novou zkušenost, která ho popožene dopředu, hlavní díky režisérce Yun-ju. Film ukazuje bolest, která nepřichází jen k Hee-chulovi, ale ke každému mladému člověkovi okolo dvaceti let.




Opět zase jeden nezávislý film, který byl dokonce natočen přes letní prázdniny. A nenatočil ho překvapivě nějaký student na korejské famu, ale učitel matematiky na střední škole Ahn Seul-gi. Že opravdu počítat umí, dokázal už ve svém debutu Five is too many. Film natočil za své peníze a sám si v něm i zahrál vedlejší roli. Vtipné je, že záběry z normálního života hrdinů jsou černobílé, zatímco z filmu, který natáčejí, jsou barevné. Inu, film plný symboliky.

The Moonlight of Seoul
Premiéra 30. 4. 2008



Dva mladí muži, Seung-woo a Jae-hyun, slouží jako ‘hostesky’ nebo mužský eskort v diskrétním ženském klubu v Soulu. V perspektivě rychle se měnícího životního stylu v Soulu se tihle mladíci snaží žít v blahobytu hrabáním peněz v klubu, přestože se jim jejich osobní životy den za dnem rozpadají. Realistický pohled na temný obchod, který vedou obyvatelé v tomto nekontrolovatelném městě.




Druhý film režiséra Yoon Jong-bina se opět zabývá sociální tématikou. Jeho první film The Unforgiven vojenské službě jsem viděl dokonce na velkém plátně a to na festivalu ve Varech. Na rozdíl od nezávislého The Unforgiven je Moonlight of Seoul komerční film, na který by měli přijít diváci. Z The Unforgiven si přivedl představitele hlavní role Ha Jeong-wooa, který má velmi zajímavou filmografii. Ve světě ho nejspíš znají jako herce, kterého dvakrát obsadil Kim Ki-duk, doma je nyní veleznámý díky roli zabijáka ve velehitu The Chaser. A pár českých supernadšenců ho možná vidělo v korejském seriálu Lovers in Prague, který se opravdu natáčel u nás v Praze. Ha Jeong-woo prožívá životní rok, letos není v Koreji úspěšnějšího herce. The chaser vidělo pět milionů, Forever the moment čtyři miliony a Moonlight of Seoul přes sedm set tisíc diváků. Dohromady přišlo na jeho tři letošní filmy skoro deset milionů diváků.

A Tale of Legendary Libido
Premiéra 30. 4. 2008



Byun je tragická postava s obrovským komplexem méněcennosti, který pochází z jeho vážně narušeného libida. Jednou ale náhodně potká mnicha a získá obrovskou mužskou sílu v podobě nekonečné erekce. Všichni muži jsou shromážděni a posláni do války. Na Byunovi je, aby uspokojil všechny ženy ze vsi a naplnil jejich sexuální touhy!




Pokud si myslíte, že příběh je dílem nějakého náctiletého scénáristy, tak jste hodně na omylu. Film je inspirován divadelní písní z 19. století, která byla tak sexuální provokativní a dekadentní, že filmaři museli ještě značně ubrat, aby s tím mohli jít do kina. Hlavní postava je korejská obdoba Austina Powerse, akorát půjde o ještě větší retro. Jde o druhý film režiséra Sin Han-sola, který s debutem Art of fighting (což byl korejský Karate Kid) docela slušně zabodoval. V hlavní roli populární Bong Tae-gyu, který hraje převážně v komediích.

Boxofice okénko

Vezmeme to tentokrát vzestupně. Na posledním místě je podle očekávání nezávislý film My song is…, na který přišlo za 14dní celých 249 diváků. Takže když odečteme příbuzné tvůrců a všechny studenty pana režiséra, kterým určitě odpadla výuka, když šli do kina, nezbude nám nikdo. Jen o něco lepší, ale stále hrozné výsledky návštěvy přišly na filmy dvou soupeřících režisérů Janga a Kima. O 800 diváků vyhrál Kimův odlišný styl života s 1800 diváky. O co pánové soutěžili není známo, ale chlubit se nemůže ani jeden. Čtyři tisíce přišli na animák o lidských právech If you were me 2. Teď už se dostáváme do vyšší váhové kategorie. Ale ne dost vysoké, aby to nebyl propadák. Komedie plná sexy hereček o legendárním libidu se zastaví kousek před třemi sty tisíci diváky. Pro pana režiséra je to propad oproti Art of fighting o 800 tisíc diváků a pro Bong Tae-gyua o 400 tisíc. Asi na tom, že korejský filmový boom začíná opadat, něco bude. Jediný film, který dosáhl aspoň jakéhosi úspěchu je překvapivě Moonlight of Seoul, který má přes tři čtvrtě milionu diváků. Ha Jeong-woo evidentně promění ve zlato všechno, v čem se objeví. Pokud vás zajímá, na co teda Korejci chodí, když na domácí filmy ne, tak jsou to americké blockbustery. Iron man má už čtyři miliony, francouzský Taken dva a půl, Indiana Jones milion, ale ten je v kinech jen chvíli. Na slušný úspěch má zaděláno i Princ Kaspian, který má dva víkendy milion a půl. Překvapivě moc netáhne Speed Racer s domácí hvězdou Rainem, který nedosáhne ani milionu. Přesto je Korea na třetím místě po USA a Mexiku v návštěvnosti. Pokud vám počet diváků nic neříká a raději byste to v milionech dolarů, tak stačí použít přibližný přepočet 1 milion diváků = 6 milionů USD.

pátek 23. května 2008

Duben v korejských kinech, první část

Blíží se konec měsíce, takže je tu už zavedená rubrika nových filmů v korejských kinech. Zatím tu máte prvních pět z jedenácti dubnových premiér.

Do Re Mi Fa Sol La Si Do
Premiéra 3. 4. 2008





Jediný dubnový film, u kterého jsem nenašel žádnou synopsi. Jediné, co jsem vyšťoural, je, že půjde o středoškolskou romanci o dvou klucích a jednom děvčeti. Takže klasika, láska versus přátelství. Jeden z kluků je zpěvák nějaké kapely a o zpívání ve filmu asi dost půjde, už podle názvu. Pokud to dopadne tak skvěle jako poslední film scénáristky Guiyeoni Temptation of wolves, tak se rozhodně zlobit nebudu. Scénář k „vlkům“ psala společně s Kang Geon-hyangem, který tímto filmem debutuje jako režisér. Ve „vlcích“ zazářil Kang Dong-won a stal se jednou z největších korejských hvězd. Uvidíme, zda podobný osud potká někoho z Doremi.

The Guard Post
Premiéra 3. 4. 2008



Vyšetřuje se případ podivných vražd. Celá jednotka 506 z DMZ byla povražděna kromě jediného vojáka. Všichni byli nalezeni v hrozném stavu nebo s useknutou hlavou. Jediný přeživší je v komatu a případ je plný záhad. Na místo činu je vyslán armádní vyšetřovatel. A ten čelí zvláštnímu viru, který mění vojáky v zombie.



Režisér R-Pointu se vrací s dalším vojenským hororem. Kong Soo-chang je vůbec posedlí armádou. Podle jeho názoru je totiž armáda ideální místo pro extrémní příběhy, které on tak rád. K R-Point si dokonce napsal sám scénář. To není sice případ Guard Postu, ale tady riskuje mnohem víc, protože je i producentem filmu. Vypadá to, že na filmu asi moc nevydělá, ale ani nezbankrotuje, protože návštěvnost je celkem dobrá. Komerční úspěch R-Pointu se ale zopakovat nepovedlo.

Three Kingdoms: Resurrection Of The Dragon
Premiéra 3. 4. 2008



Téměř před dvěma tisíci lety byla Čína rozdělená. Zhao, narozený v chudých poměrech v království Shu, se stává uznávaným válečníkem, když porazí soupeřící stát Wei. Zhao se vydává na poslední výpravu ke sjednocení tří království, ale Cao Ying si pamatuje krutou porážku dědečkovi armády. Zhao a Cao Ying stojí tváří v tvář své rozhodující bitvě.



Jak už jste z popisu děje pochopily, tak nejde o korejská Tři království, ale o čínská. Což je sice škoda, ale nedá se s tím nic dělat. Výpravný historický epos je koprodukcí tří zemí; Hong Kongu, Jižní Koreje a Japonska. Z korejské a japonské strany jde pouze o finanční výpomoc, jinak je film po stránce tvůrčí a i námětem čistokrevně čínský. Jde o zpracování šest set let starého románu Romance of the Three Kingdoms, který je prý velmi populární i v Koreji a v Japonsku, proto ta koprodukce. V hlavních rolích jsou dvě Hong Kongské hvězdy Andy Lau a Sammo Hung a Cao Ying hraje Maggie Q, narozená na Havaji. Světovou premiéru měl film překvapivě v Koreji v mulťáku na Jangsanu. Pravděpodobně tedy Korejci obstarali největší sumičku z dvacetimilionového rozpočtu, jinak by byla premiéra v Pekingu nebo v Tokyu.

Viva! Love
Premiéra 9. 4. 2008



Žena provozuje soukromý hotel a žije s neschopným manželem a nezaměstnanou dcerou Jeong-yoon. Jeong-yoon chodí s nájemníkem Gu-sangem, který vede v sousedství prádelnu. Když Jeong-yoon najde práci, uteče od Gu-sanga, který je z toho zničený. Jeong-yoonina matka náhodou potká zlomeného Gu-sanga, když hledá útěchu v alkoholu. Je jí ho líto a vezme si ho domů. Jedna věc vede k druhé a nakonec se spolu vyspí. Paní domácí skončí těhotná a čeká Gu-sangovo dítě. I s šokovanými sousedy pokračuje se svou vášnivou láskou.



Komedie o páru s věkovým rozdílem přes třicet let snad v Koreji ještě nevznikla. Sama hlavní představitelka tuto roli před třemi lety odmítla, ale nakonec se ji rozhodla přijmout. Přeci jen filmů, kde hlavní postava je starší žena nevzniká moc a byla to pro ni šanci vymanit se nekonečného cyklu vedlejších rolí televizních a filmových mamin.

The Last Dining Table
Premiéra 11. 4. 2008



Tento film je jen můj osobní příběh o ironii osudu a odloučení. Symbolicky a poeticky vypráví o ironii osudu a vnitřním rozporu moderní společnosti, zhroucení hodnoty rodiny a globálním znesvěcení. Tyto sociální problémy jsou nahlíženy unikátním pohledem obyčejnosti, surrealismu a minimalismu. (synopse)

Teď mi řekněte, jestli byste na tohle šli do kina. Pokud o tom uvažujete, tak můžu přitvrdit. Ve filmu se téměř nemluví a kamera se ani nepohne. Nestačí vám to? A co třeba fakt, že občas jsou dialogy pouštěny nesrozumitelně pozpátky? Typický festivalový snímek, který vás unudí k smrti. Však taky Poslední večeře oběhala pěknou řádku festivalů, například Sundance, Toronto, Rotterdam nebo Locarno. Běhá po nich už dva roky a stihla získat například cenu za nejlepší korejský film na Pusanském festivalu v roce 2006, což opravdu nechápu.

Boxofice okénko

Jak si vedla první půlka dubnových filmů? Doremi se úspěchu Temptation of wolves ani zdaleka nepřiblížilo. Dosáhlo desetkrát menšího počtu diváků, konkrétně necelých dvě stě tisíc. Guard Post si vedlo slušně a nejspíš se zastaví těsně pod milionem diváků. Opět jde ale o podstatně horší výsledek než měl předchozí film stejného režiséra. R-Point měl o sedm set tisíc diváků více. Tři království si vedly velmi podobně a hranici milionu diváků těsně překročily. Mají velkou výhodu v tom, že budou lovit ještě v japonských a hlavně čínských kinech. Jako slušný průšvih skončil Viva! Love, když si připsal nelichotivých třináct tisíc diváků. Podle očekávání nejhorší výsledky měla Poslední večeře, kde nejsou ani čísla známa. To se ale od příště změní, protože už na netu od poloviny dubna visí návštěvnost všech filmů, ať už je jakkoliv malá. To se teprve nasmějeme.

neděle 18. května 2008

Zmoklí a zkratovaní Sunshine

V sobotu jsem večer byl v Mejtě (Vysoké Mýto) na majálesu. Lépe řečeno jen na koncertu Sunshine. Před nimi hrál ještě Brichta, ale ten mě fakt nebere. Celý den pršelo a k večeru byly vidět i blesky, přesto jsme jeli. Dobře jsme udělali, protože koncert nakonec opravdu proběhl. Lidí bylo sice málo, asi tím hnusným počasím. Většinou tam byli přiopití středoškoláci, takže jsem si najednou připadal nějakej starej. Přijeli jsme přesně načas a po krátké zvukovce začal koncert. První start ale nevyšel, uprostřed intra vypadl nějaký kabel a museli přiběhnout technici a vyměnit ho. Druhý pokus už vyšel a Sunshine začali hrát. Hráli většinou nové písně z alba Dreamer, největší ovace měla samozřejmě známá hitovka Top! Top! The radio. Druhou třetinu Kay odzpíval mezi publikem, jak u něho zvykem. Po pár písních se vrátil zase na podium a když se začínal koncert blížit do závěrečné části, tak zničehonic vypadl proud a nastalo naprosté ticho. Světla sice svítila dál, ale nástroje jaksi nehráli. Několik minut byl zmatek, kapela poděkovala divákům a s tím, že za to nemůžou, odešla pryč. Všichni ještě čekali, že to někdo začne řešit a dá to rychle do rychtyku. Někdo opravdu přišel, ale místo do opravy se dal do odnášení nástrojů, takže byl fakt konec. Takže za stopáďo necelý koncert v dešti. Sunshine hráli skvěle, ale pořadatelé se moc nevytáhli.

video: Sunshine - What You've Got, živě na Majálesu.

středa 7. května 2008

Korejská válka - Impérium vrací úder

Sice to chvíli trvalo, ale tady je pokračování článku o korejské válce. Předchozí díl najdete zde. Následovat budou ještě dva další díly. Momentálně čtu velmi zajímavou knížku Korejské krutosti o válečných zločinech během korejské války a viděl jsem i dokument BBC o amerických válečných zločinech Kill ´em all, takže se dočtete o hrůzách páchaných na obou stranách fronty. A nebude příjemné čtení, to mi můžete věřit. Nejspíše mi to vyjde na dva články, zveřejním je hned po dokončení seriálu o korejské válce. Minule jsme skončili u McArthurova plánu na invazi v Inčchonu, tady je pokračování.

K této riskantní hře se MacArthrur uchýlil i proto, že měl zprávy o nezvykle velkém soustředění čínských jednotek v Mandžusku u hraniční řeku Ja-lu a obával se, že pokud rychle nevytlačí Sever tam, kam patří, že se do války zapojí čínská lidová armáda. Samotná invazní operace proběhla naprosto hladce a s trochou nadsázky se dá říct, že větší problémy než obranné jednotky Severu způsobil tajfun, který si přihnal z Japonska v předvečer invaze. Večer 27. září dobili spojenci korejské hlavní město Soul. Spojenecké jednotky se teď zabývaly otázkou, zda mají ustupujícího nepřítele pronásledovat i za 38. rovnoběžku, a pokud ano, kde mají pronásledování ukončit.

obr.: McArthur očekává parádní představení, vylodění vojsk v Inčchonu.



Nakonec bylo rozhodnuto pokračovat i na území Severní Koreje a MacArthur dostal příkaz úplně zničit armádu nepřítele a vytvořit jednotnou Koreu, v jejímž čele by stál prezident Li Syn-man. Ovšem s maximální opatrností, protože jediné jednotky Severu se nacházeli v blízkosti čínských a sovětských hranic. Toto upozornění MacArthur vůbec nebral vážně a hodlal postupovat tak daleko, jak to půjde, dokud nedosáhne úplné kapitulace nepřítele. Podmínky kapitulace byly předány armádě Severní Koreje, což okamžitě vyvolalo reakci v komunistické Číně. Čínský premiér Čou En-laj upozornil OSN, že pokud neskončí postup do Severní Koreje, poskytne Čína Koreji pomoc. Američané tomu ovšem nevěřili a považovali to za pouhé politické vydírání. Když 10. října 1950 Kim Ir-sen odmítl podmínky kapitulace, začal se uskutečňovat plán postupné okupace Severní Koreje. MacArthur se dokonale mýlil ve svém názoru, že se Čína do bojů nezapojí i v odhadu počtu vojáků, které může Čína poskytnout.

obr.: vylodění v Inčchonu, bitevní křižníky doplňují ze vzduchu stíhačky F4U Corsair.



Jeho odhad padesát až šedesát tisíc byl třikrát menší, než jaká byla poté skutečnost. Spojenci rychle postupovali na sever směrem k řece Ja-lu, žádný odpor nekladl ani Pchjongjang. 25. října se ale boje staly mnohem urputnější. Za dva dny se příčina vysvětlila, Jihokorejci padli na části dvou čínských divizí. Na konci měsíce už bylo jasné, že Číňané nasazují své jednotky na území Severní Koreje ve velkém počtu. 1. listopadu se odehrál první útok čínského letadla na spojenecké. Na scéně se ještě tentýž den objevil komunistický vyzývatel spojenecké vzdušné převahy, stíhačky MiG-15.

obr.: Severokorejci nekladli invazním vojskům téměř žádný odpor, jatka jako v Normandii se tedy naštěstí nekonala.



O týden později se u řeky Ja-lu uskutečnil první souboj proudových letounů v historii letectví, když americký letoun F-80 sestřelil ruský MiG-15 pilotovaný Číňanem. Přestože již v okolí hranic čekala čínská armáda, tak spojenci dále postupovali bez většího odporu nepřítele. To bylo ovšem způsobeno taktikou čínské armády přejaté od Mao Ce-tungových guerillových jednotek, ustupovat bez odporu, roztáhnout zásobovací linie nepřítele na maximum a poté vší silou zaútočit. Čínská vojenská přehrada se protrhla v noci 26. listopadu, kdy sestoupila z hor čtvrtá čínská polní armáda a vrhla se na jihokorejský druhý sbor v Tokčchonu. Proti zhruba sto tisícům spojeneckým vojáků stála dvakrát početnější čínská armáda a celá válka najednou začala nanovo.

obr.: mariňáci vstupují na pevninu.