sobota 22. listopadu 2008

Září v korejských kinech, první část

Po měsíční přestávce je tu zpět přehled korejských premiér. Přestávka je způsobena tím, že už nepředstírám práci na hospodářské komoře, ale studuji korejštinu a nemám téměř žádný čas na podobné srandičky, jako je nějaké psaní o nových korejských filmech. Možná se to nezdá, ale nějaký čas to zabere, než to dám do kupy. Chtěl dokončit aspoň tenhle rok, ale nevím nevím, kde na to vezmu čas. Takže si užijte tyhle zářijové filmy, možná jsou poslední, které se tu objeví.

My darling FBI
Premiéra 4. 9. 2008



Mimi se zamilovala do Alberta, když pracovala ve Spojených státech na korejském velvyslanectví. Ale Albert zmizel v den, kdy ji měl požádat o ruku. Ve skutečnosti je ale agentem FBI a musel to před ní utajit. Mimi vyprší její vízum a vrací se do rodného města. Albert se za ní vydává do Koreje, ale Mimi a její sousedé nemají z jeho opožděné omluvy žádnou radost.



Třetí film režiséra Lee In-sua a první, který nemá nic společného s armádou a není v něm žádné letecký souboj. Debutoval akčním trillerem Haan, který se točil okolo Pearl Harboru a ve svém druhém filmu se vrátil ještě více do minulosti. Hrdinami filmu With a blue sky byli letci bojující v období koloniální nadvlády Japonska o národní samostatnost. Lee má asi hodně rád letadýlka, o to větší překvapení je námět jeho posledního filmu, ke kterému si stejně jako k předchozím napsal vlastní scénář. Do své romantické komedie navíc obsadil neznámé herce, takže žádnou díru do světa opět neudělal.

The divine weapon
Premiéra 4. 9. 2008



Během vlády krále Sedžonga byla dynastie Čoson ztělesněním dokonalého státu. Pro minskou Čínu, ctižádostivou císařskou mocnost, znamenala dynastie Čoson překážku v jejich snaze o získání dalších území. Čína vyžadovala podřízenost a zasahovala do vnitřních záležitostí Čosonu. Po celou dobu držela Čína Čoson v šachu neustálým vydíráním. Znechucený Sedžong proto tajně vyvíjí mocnou zbraň, s kterou si hodlal dobít ztracená území a získat zpět svrchovanou moc. Když to zjistili Číňané, snaží se překazit vývoj této zbraně násilím, čímž spouštějí vlnu násilí.



Pro režiséra Kim Joo-jina je The divine weapon taky třetím filmem, ale na rozdíl od kolegy Leeho se Kimovi díru do světa udělat povedlo. Měl to taky mnohem jednodušší, výpravný historický blockbuster s celkem známými herci má mnohem větší šanci než řadová romance. Další nacionalistické historické drama, které se ovšem tentokrát nestrefuje do Japonců, ale do Číňanů. V hlavní roli ne moc známý Jeong Jae-young, který se ovšem objevil v řadě veleúspěšných filmů jako Silmido, Welcome to Dongmakgol nebo v letošním hitu Public enemy return. Slavného krále Sedžonga hraje veterán Ahn Seong-gi, který se pro podobné role snad narodil.

Our School E.T.
Premiéra 11. 9. 2008



Seong-gun je líný učitel tělocviku na střední škole. Když ale jeho škola schválí rozšíření své výuky v angličtině, Seong-gun se rozhodne naučit se anglicky a vyučovat ji, protože mu to přijde jako jediná cesta k vlastnímu přežití.



I třetí zářijový film je třetím filmem svého režiséra. Po skvělé romantické komedii Madeleine a o něco horší, ale stále dobré akční komedii She´s on duty přichází Park Gwang-joon s čistokrevnou komedií o natvrdlém tělocvikáři. V americkém filmu by ho stoprocentně hrál Billy Bob Thorton, tady je místo něho Kim Soo-ro, který se sice objevil v několika hitech, ale vždy jen jako vedlejší role. Když už dostal tu hlavní, za moc to nestálo. A tohle bohužel vypadá podobně.

Rough cut
Premiéra 11. 9. 2008



Gang-pae, číslo dvě v jeho organizaci, je zaplaven rutinním násilím, ale svého snu stát se hercem se nikdy nevzdal. Známý herec Soo-ta žije za oponou, stranou veškeré publicity. Postupem času se jeho chování mění a je čím dál víc rozčílený, jak ho neustále na každém kroku pronásledují paparazzi. Toto chování ho dostává do koloběhu nekontrolovatelných situací. Právě začíná točit nový film, kde hraje gangstera. Kvůli své náladovosti zmlátí hereckého kolegu a donutí producenty zastavit natáčení. Soo-ta se cítí provinile a proto požádá Gang-paeho, kterého potká čirou náhodou, aby s ním hrál v jeho filmu a zachránil tak produkci filmu. Gang-pae souhlasí pod podmínkou, že násilí ve filmu musí být skutečné a ne filmově předstírané. Soo-ta tuto podmínku přijímá a oba jsou připraveni na skutečný souboj.



Čím si nejspíš u nás získá film Rough cut pozornost je spoluúčastí Kim Ki-duka, který se podílel na scénáři. Režisérem je Jang Hoon, který má se slavným Kimem mnoho zkušeností. Svou spolupráci začali tím, že Jang se podílel na produkci 3-Ironu. Na dalších dvou Kimových filmech Luk a Čas už byl jako asistent režiséra a u času navíc jako střihač. Definitivně nasedl do sedla tady, kdy se stal režisérem a Kim mu pomohl se scénářem a produkcí. A zatímco většina Kimových vlastních věcí v korejských kinech vyšumí do prázdna, tak Rough cut se celkem slušný úspěch. V hlavní roli je seriálový hvězda So Ji-seob, který se vrácí na plátno z vojenské služby.

Boxoffice okénko

První zářijová várka dopadla s jednou výjimkou velmi dobře. V souboji dvou druhořadých filmů nakopal školní ET miláčkovi z FBI prdel. Na My darling FBI nepřišly ani dva tisíce diváků. Vedle toho jinak průměrný výsledek šest set padesát tisíc diváků u komedie Our school ET vypadá impozantně. Velmi slušný výsledek si připsal Rough cut, který se s více než milion a tři sta tisíci diváky stal nejspíš nejnavštěvovanějším filmem, na jakém se kdy Kim Ki-duk podílel. Nejsem si v tom úplně jistý, ale za boha mě nenapadá žádný jiný Kimův film, který mohl mít vyšší návštěvnost. A naprosto jasným vítězem se nijak překvapivě stala výpravná historická podívaná The divine weapon, na kterou bylo zvědavo přes tři miliony sedm set padesát tisíc Korejců. S takovým výsledkem má šanci být v letošním top ten.

pátek 21. listopadu 2008

Kazumasa Hashimoto & Midori Hirano

V pondělí hráli v Paláci Akropolis zástupci japonského labelu Noble a měli nám ukázat nový směr elektroniky. Vstupné byly sympatické tři stovky, takže jsem tam nemohl nejít. Na myspace jsem si poslechl od Kazumasi Hashimota i od Midori Hirano několik věcí, takže jsem plus mínus vědět co mám čekat. Hodně minimalistickou elektroniku, až ambientní a k tomu nějaké živé piánko. Hned první pohled na podium mě dal za pravdu. Před podiem vyrovnané sedačky, takže žádné poskakování do rytmu a na podiu nachystaný klavír a na něm připravený notebook, z kterého vedl spletenec kabelů. Asi v osm přišla Midory Hirano a začala své asi padesátiminutové vystoupení. Z notebooku si pustila elektronický podkres a do toho začala hrát na klavír a po chvilce zpívat, samozřejmě japonsky. Po první písni anglicky přivítala diváky. Mluvila strašně rozvážně, dlouze lovila každé slovo a vůbec vypadala, jako že se za chvíli chuděrka rozpláče, až mi jí bylo líto.

obr.: Midori Hirano



Hrála příjemnou poklidnou hudbu, žádné agresivní zvuky se nekonaly. V porovnání se stylově podobnou Tujiko Noriko, kterou jsem slyšel naživo v Pardubicích, byla Midori mnohem méně originální a experimentální a kdybych si měl vybrat na koho jít znova, určitě by to byla Tujiko. Když Hidori dohrála, začal si svůj notebook a drátky chystat Kazumasa Hashimoto. Asi nastal nějaké zádrhel, protože mu to trvalo skoro půl hodiny. Přišel ve vytahaných obnošených věcech a s kulichem na hlavě, prostě cool Japonec.

obr.: Kazumasa Hashimoto



Oproti Hidory používal elektroniku mnohem méně. V první písni měl ještě docela dynamický podkres, takže jsem si říkal, že by to mohlo být o něco živější než set od Miráno, ale to byla výjimka. Hrál moc hezky, to platí i o Hidory, ale problém byl asi v tom, že diváci podle anotace čekali něco jiného, proto jsem po konci slyšel několikrát padnout slovo zklamání. Z nějakého elektronického průkopnictví se nakonalo vůbec nic, šlo vlastně o klavírní koncerty okořeněné elektronickým podkresem a japonským vokálem. Zpívala ale jen Hidory, Kazumasa si vystačil jen s hrou na klavír. Co zklamalo téměř všechny byla doba vystoupení, protože Kazumasa hrál přibližně čtyřicet minut a to včetně přídavku. I přes výše jmenované výtky jsem si koncert užil, sice jsem dostal něco trochu jiného, než jsem čekal, ale rychle jsem se přizpůsobil. Mohl hrát sice aspoň o dvacet minut déle, ale s tím se nedalo nic dělat a nijak to nezkazilo to, co stihl odehrát.
Mrkněte sami na dvě celé písně od Kazumasi Hashimota. Ta druhá je přídavek.



pondělí 3. listopadu 2008

Tata Bojs & Ahn Trio

Včera večer o půl deváté jsem zažil jeden z nejúžasnějších koncertů svého čtvrtstoletí krátkého života. Tata Bojs mám rád už hodně dlouho a byl jsem na spoustě jejich koncertů, když se k nim ještě přidají tři slavné a krásné Korejky hrající klasickou hudbu a společně akusticky zahrají největší hity Tata Bojs, tak to muselo dobře skončit. Dobře je ale v tomto případě až trapně nevhodné slovo. Včera to byl až euforický zážitek a dokonalost po všech stránkách. Určitě si říkáte, že přeháním, ale v podobném duchu se o společných koncertech hudební osy Praha – Soul píše prakticky všude.

obr.: kompletení sestava. (© Petr Klapper / musicserver.cz)



Koncert ve Švandově divadle začal něco po půl deváté a byl to poslední ze čtyř pražských koncertů a celé turné k desce Smetana se tím přehouplo do své druhé poloviny, aniž by se kapela hnula z místa, jak pravil Mardoša. Ten byl hlavním průvodcem celého večera, když jako vždy komentoval jednotlivé písně. Tentokrát to bylo o to vtipnější, že své průpovídky tlumočil do angličtiny pro Ahn Trio a nutno říct, že v angličtině je ještě podstatně vtipnější než v češtině. Aby Tatáči hned na úvod ukázali, jak to s tou jejich akustičností bude horký, zahráli dost odpíchlou Toreádorskou otázku. Žádné tichounké brnkání za světel svíček a zpěv pomalu šeptem, ale hezky z ostra hned na začátku. O něco klidnější tóny odstartovala píseň C.V.A.N., přesto jsem měl nejednou sto chutí vstát ze sedadla a užít si koncert hezky postaru.

obr.: holky mohly na Mardošovi oči nechat. (© Petr Klapper / musicserver.cz)


Šest hráčů bylo na podiu srovnáno do půlkruhu s Tata Bojs uprostřed a Ahn Triem jistícím na křídlech. Chlapci byli v černém a holky v bílém. Na scéně byla ještě fontána se smetanou, ve které se uprostřed vystoupení pokřtila společná deska Smetana. Každou píseň vyprovázel ohromující potlesk, který se postupně měnil v ohlušující jásot, jak se lidé přestávali ohlížet na důstojnost divadelních prostor a nechávali se strhnout. Několik písní zahráli Tata Bojs sami bez doprovodu ze země jitřní svěžesti, když si posedali na polštářky co nejblíže publiku. V tu chvíli šlo o nejlepší možnou ukázku akustického hraní, když se třeba Bublajs doprovázel místo údery do bicí soupravy lehkými údery o svá stehna. Jednou z takto zahraných písní byla i Informační, kterou nikdy předtím na žádném „normálním“ koncertu nehráli a šlo o jeden z mnoha vrcholů večera.

obr.: akustická vložka akustického koncertu. (© Petr Klapper / musicserver.cz)


Těžko vyzdvihovat jednotlivé písně, protože tím bych zároveň upozaďoval ty zbylé, což nechci. Po konci normální hrací doby následovalo tradiční prodloužení o Jaro. Bouřící Švandovo divadlo si ale své hrdiny vyžádalo znovu a dostalo na výběr, jakou píseň chce jako další přídavek. Těsně vyhrála Šťastnější před Pěšáky. Co jsem četl ohlasy na předchozí tři koncerty, tak tady tři předchozí koncerty skončily. Ne tak v neděli. Přestože už se otevřely dveře ze sálu, tak téměř nikdo neodešel. Naopak svůj třetí (!) přídavek přišly zahrát hvězdy večera. Hráli se Pěšáci, kde si své sólo v refrénu zopakovali půvabné sestry Ahn. Závěrečný potlesk se změnil v ovace ve stoje. Jako památku na tento dokonalý večer mi právě z reproduktorů hraje poslední album Ahn Tria a vedle něho leží na stolu (v sektoru B3) Nanobook s úžasnými ilustracemi od Milana Caise.

obr.: Lucia křtí Smetanu ve smetaně. Zazněly i skladby od Smetany, Mardošou přejmenovaného na Cream.(© Petr Klapper / musicserver.cz)

středa 22. října 2008

Platit bude on

Už třetí týden je ze mě vystresovaný student koreanistiky, která má pocit, že jsou všichni chytřejší než on a který se modlí, aby mohl za rok napsat, že je vystresovaný student koreanistiky druhého ročníku. Včerejší večer ale patřil mezi ty, který nejen utužuje kolektiv, ale hlavně vlévá novou krev do žil.

Kde že jsem to byl? No na srazu naší třídy s korejskými studenty na ČVUT. Z naší jedenáctičlenné třídy šlo nakonec jen tvrdé jádro čtyř psychicky odolných jedinců v genderově vyváženém poměru. Ti, co nešli, mohou jen litovat, že přišli o skvělý večer. Sice nevědí o jak skvělý, ale snad jim to tady aspoň trochu zprostředkuju. Korejských studentů nás čekalo asi kolem osmi (občas nějaký odešel a přišel jiný) a jedna mladá pěkná studentka. Ta seděla celou dobu vedle mě a po pár základních dotazech, jako například na její oblíbený korejský film, jsme se spolu učili slovíčka. Nejdřív jsem ho přečetl já se svou českou výslovností, potom ona správně a řekla mi, co znamená (čímž mi ušetřila několik hodin hledání v tříkilovém Korejsko-anglickém slovníku) a emotivně uvedla několik příkladů. Pořád mě chválila, i když jsem si každou chvíli spletl nějaká písmenka, která bych si rozhodně plést neměl. Musela brzo odejít, ale vím její jméno (박 영 리) a e-mail (toho se nedočkáte). Nezbývalo než se věnovat mužské části korejského osazenstva, což nebyla prdel o nic menší. Když jsem jim řekl nadávky, které znám z korejských filmů, tak málem spadli ze stolu. I na učení užitečných českých frází došlo. Zhruba v tomto pořadí: Jsi krásná. Jsi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl (tuhle jsem si nechal přeložit do korejštiny). Miluji tě. Vezmeš si mě? Kluci to trénovali opravdu poctivě, všechno si zapisovali do svých mobilů. Potom se objednala vepřová kolena (jedno ze tří jídel, které v hospodě na kolejích měli) a ládovala se břicha. Někteří Korejci si sice asi teď myslí, že koleno je to nejběžnější české jídlo, ale hlavně že jim chutná. Další užitečná fráze, kterou se naučili, byla „Platit bude on.“ Myslím, že se u nás neztratí. Konverzace byla nenucená, pivo teklo proudem (ale ne mým hrdlem), po očku se sledoval zápas Juventus – Real Madrid a každou chvíli se všichni váleli smíchy. Až z toho neustálého smíchu a pusy dokořán bolely obličejové svaly. Od sedmi hodin jsme táhli až téměř do půlnoci a určitě bychom pokračovali, kdybychom se nemuseli nějak dostávat na koleje a metro jezdilo i po půlnoci. Kluci mají každý slíbený krásnou Češku, někteří i více než jednu a někdo trval na tom, aby dostal sice jen jednu, ale mnohem hezčí než ten druhý. Slíbeno mají taky ode mě nějaké české filmy s anglickými titulky, protože žádný dosud neviděli. A jaký že je nejoblíbenější film jednadvacetileté studentky architektury ze Soulu? Kdo hádal romantickou klasiku …ing, tak se trefil.

neděle 19. října 2008

Korejští zlatokopové z Pekingu

Olympiáda už je sice nějaký ten pátek za námi, přesto snad nepohrdnete tímhle článkem o korejských sportovních hrdinech, kteří zazářili právě pod pěti kruhy v hlavním městě nejlidnatější země na světě.

Pro korejské sportovce byla olympiáda v Pekingu nejúspěšnější v historii v počtu získaných zlatých medailí. Co do celkového počtu zaostala o 2 získané medaile za domácími hrami v Soulu, ale z Pekingu si korejská výprava přivezla o jedno zlato více. Podívejme se na korejské sportovní hrdiny z blízka. Na jejich úspěších se dá krásně ukázat, jaké sporty jsou v Koreji populární a kdo je v nich nejlepší.

Baseballový tým – hned na začátek si dáme korejské Nagano. Baseball je v Koreji dost možná nejpopulárnější sport a když muži vyhráli olympijský turnaj, vybuchla celá země nadšením. Výjimečnost tohoto vítězství je umocněna tím, že to bylo naposledy, kdy byl baseball na olympiádě. Proč naposledy? Protože Američané neposílají na turnaj své profesionální hráče a to se olympijskému výboru nelíbí. Vraťme se ale k turnaji. Korea do turnaje vstupovala jako outsider, nebo přinejlepším jako černý kůň. Svůj boj v základní skupině ale zahájila k překvapení všech vítězstvím nad USA, i přes neúčast profesionálů velkým favoritem celého turnaje. Poté už následovalo jedno vítězství za druhým, Kanada, Japonsko, Čína, Taipei a další velký favorit Kuba. V posledním zápase rozdrtili 10:0 Nizozemce a do semifinále postoupili z prvního místa. Celý svět byl výkony neporažených Korejců šokován. V semifinále je čekal jejich odvěký rival z Japonska, který byl podezříván z toho, že ve skupině nehrál poslední zápas naplno, aby se vyhnul Kubáncům a mohl hrát proti papírově slabším Korejcům. Japonci ještě dvě směny před koncem vedli 2:1, ale zdrcujícím finišem Korejci vyhráli 6:2. Ve finále podruhé v turnaji porazili favorizované Kubánce, když se jim v krizové situaci podařil fantastický dvojout. Pro Koreu to bylo navíc historicky první zlato v mužském kolektivním sportu.




Choi Min-ho – zkušený judista a mistr světa z roku 2003 získal v Pekingu svou nejcennější medaily. Na předchozí olympiádě skončil na třetím místě, v Číně si ovšem neohroženě došel pro nejcenější kov. Všechny své zápasy vyhrál na ippon, což je stejné, jako kdyby boxer všechny své soupeře knockoutoval. Dal si tak nejlepší dárek k osmadvacátým narozeninám, které během olympiády oslavil.




Park Tae-hwan – vycházející hvězda světového plavání. Pro svou zemi získal první zlatou medailí z plavání v historii a jako první Asiat vyhrál závod na 400m volným stylem. Kromě zlata získal ještě stříbrnou medaily na poloviční trati. Poté, co rok před olympiádou porazil svůj velký vzor, Australana Granta Hacketta, rozhodl se trénovat v Austrálii v rámci svého „500 denního projektu“. Evidentně mu prospěl. Čerstvý maturant je v současnosti i vyslancem dobré vůle „Dynamické Koreje“.




Jin Jong-oh – nejlepší korejský ostřelovač, který si v Pekingu vystřílel hned dvě medaile. Zlatou na vzdálenost 50m a stříbrnou na 10m. Před čtyřmi lety v Aténách získal stříbro. Zajímavé je, že v obou disciplínách soupeřil o stupně vítězů s protivníkem ze Severní Koreje, Kim Jong-suem. V obou závodech skončil vždy o příčku výš než Kim, což jiště soudruhy nepotěšilo. Co je ale muselo vyloženě naštvat, byla dodatečná diskvalifika Kima pro doping. A ještě zajímější je fakt, že soudruzi Kimovu diskvalifikaci před národem utajili. Normální Severokorejci si tedy myslí, že mají o dvě medaile více, než je tomu ve skutečnosti.




Sa Jae-Hyouk – mladý vzpěrač získal zlatou medaily v dvojboji v hmotnostní kategorii do 77kg. Sa je juniorský mistr světa z před tří let, když vyhrál šampionát na domácí půdě v Pusanu. Loni už mezi dospělými skončil na mistrovství světa pátý a letos vyhrál olympiádu. V závodu dosáhl stejného výsledku jako jeho číský soupeř, takže o jeho vítězství rozhlodla jeho menší hmotnost, konkrétně půl kila. Ještě že neměl před závodem k snídani vajíčka se slaninou.




Jang Mi-ran – vzpěračka v kategorii do 75kg by asi těžko vyhrála volbu královny krásy, ale ve světě vzpírání patří za světovou jedničku. V Aténách skončila druhá, od té doby pouze vyhrává. Třikrát za sebou se stala mistryní světa, dvakrát ve světovém rekordu. Světový rekord zlomila i při svém vítězství v Pekingu.




Lee Jong-dae a Lee Hyo-jung – přestože to podle jmen asi nikdo nepozná, jde o smíšený pár hrající badmington. Jong-dae je považovaný za velký talent, hraje už od osmi let a reprezentuje od patnácti. Na posledním mistrovství světa skončil mezi jednotlivci druhý. Jeho partnerka Hyo-jung získala kromě společné zlaté ještě stříbrnou v ženské párové soutěži.




Lukostřelba – jestli Korejci v nějaké olympijské disciplíně dominují, pak je to lukostřelba. Již dvacet let za sebou vyhrávají korejské ženy soutěž týmů a vyhrály ji v Pekingu. Dominance v ženách jednotlivkyních trvala už od roku 1984, ale letos skončila, když Park Sung-hyun prohrála o jediný bod s domácí Zhang Juan Juan. Třetí místo obsadila další Korejka Yun Ok-hee. Mužský tým vyhrál poslední dvě olympijské soutěže a v Pekingu zkompletoval vítězný hattrick. O to podivnější je, že zástupce Koreje nikdy nevyhrál mužskou soutěž. A nevyšlo to ani letos, když Park Kyung-mo prohrál své finále o jediný bod. Dva body stály Koreu dvě zlaté medaile.




Teakwondo – další sport, ve kterém Korejci dominují. Ještě aby ne, když teakwondo pochází z Koreje. Mezi ženami vyhrály Lim Su-jeong (kategorie do 57kg) a Hwang Kyung-sun (67kg). Obě to jsou dvaadvacetileté závodnice, takže jistě ještě přidají řadu dalších cenných medailí. Mezi muži vyhráli Son Tae-jin (68kg) a Cha Dong-min (80kg). Son je stejně starý jako vítězné ženy a Cha dokonce ještě o dva roky mladší. O budoucnost teakwonda v Koreji opravdu strach mít nemusí. Z osmi možných zlatých jich mladí zástupci Koreje získali rovnou polovinu.


neděle 12. října 2008

Nejúspěšnější korejské filmy všech dob, druhá část

Dokončení prvního dílu a osm nejúspěšnějších filmů všech dob.

8. May 18 (2007)
- 7,280,000 diváků


Historické drama vypráví o jedné smutné kapitole korejských dějin a to o studentských bouřích v městě Kwangdžu, které byly krvavě potlačeny armádními jednotkami. Ve filmu proteče spousta krve a uvidíte spoustu patetických scén s vlající korejskou vlajkou a buditelskými proslovy. K odlehčení jsou tu dvě komické postavičky, jejichž fekální humor film spíše shazuje dolů. Zajímavostí je, že hudbu k filmu nahrál Český filharmonický orchestr.



7. Welcome To Dongmakgol (2005)
- 8,002,594 diváků



V jedné zapadlé, válkou nedotčené vesničce se během korejské války setkávají vojáci znepřátelených armád a do party přibude i jeden Američan. Po počátečním vyhroceném setkání napětí opadá a začnou vznikat vzájemná přátelství. Welcome to Dongmakgol ale není obyčejným filmem o přátelství a nesmyslnosti války. Je mnohem víc, má v sobě až surrealistické kouzlo, které si podmaní snad každého a dělá z filmu neobyčejný zážitek. Například když ve skladu kukuřice vybuchne granát a na celou vesnici začne zpomaleně chumelit popkorn. A takových scén je zde spousta a dělají z tohoto filmu opravdový skvost. Může za to i úžasná hudba o slavného japonského skladatele Joea Hisaishiho, známého ze spolupráce s Takeshim Kitanem.



6. Friend (2001)
- 8,180,000 diváků



Podle mého nejlepší korejská gangsterka je na šestém místě. Na začátku vidíme ještě malé kluky, kteří jen krátce chodí na základní školu a hádají se, jestli je rychlejší legendární plavec Cho Oh-ryun nebo mořská želva. Společně absolvují i střední školu, ale poté se jejich osudu rozcházejí a z dvou z nich se stávají šéfové znepřátelených gangů. Přestože Friend má v sobě to nejlepší z mafiánských filmů, jeho hlavním poselstvím je ukázat sílu přátelství, které nic nerozdělí. Už jen při sledování upoutávky, kterou snadno najdete na youtube, mi běhá mráz po zádech. Další opravdový klenot v tomto žebříčku.



5. D-War (2007)
- 8,420,000 diváků



Korejsko-americká koprodukce, ve které si to v Americe rozdávají digitální draci s armádou. Film režíroval Korejec, ale hrají v něm pouze druhořadí američtí herci, které jste nejspíše nikdy nikde neviděli. Pokud jste ochotni vypnout mozek a prominout slabší triky, možná si film užijete. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří si užívají Anakondu nebo Godzillu. Film má navíc dost obroušené hrany, aby na něho mohly rodiny s dětmi, takže jeho přitažlivost klesá i u vyznavačů krvavých podívaných. Producenti evidentně toužili udělat s filmem díru do světa, nebo minimálně do Ameriky, ale to se jim nepovedlo. Doma film bodoval, ale zbytku světa byl ukradený. Ze Severní Ameriky si sice přivezl téměř jedenáct milionů dolarů na tržbách a stal se tak nejúspěšnějším korejským filmem uvedeným za velkou louží, ale s takovýmto výsledkem si vás milovníci hotdogů sotva všimnou. U nás si D-War můžete půjčit na dvd pod názvem Dračí války.



4. Silmido (2003)
- 11,108,000 diváků



Silmido je název malého ostrova nedaleko mezinárodního letiště Inčchon, kde byla cvičena skupina kriminálníků, která měla provést odvetný atentát na severokorejského vůdce Kim Ir-sena. Rozkaz byl ale zrušen a komando mělo byt zlikvidováno. V té chvíli se děj odchyluje od již stokrát viděného a sama skutečnost píše zajímavý scénář. Historické drama je inspirováno reálnými událostmi a po premiéře se okamžitě stalo nejúspěšnějším domácím filmem vůbec. Na ostrově Silmido můžete ještě dnes vidět místa, kde probíhal krutý trénink a po úspěchu filmu se stal oblíbeným místem domácích turistů.



3. Taegukgi (2004)
- 11,746,135 diváků



Taegukgi, neboli korejská vlajka, je velkolepá podívaná z korejské války, která hravě snese měřítko i s hollywoodskými velkofilmy jako Zachraňte vojína Ryana. Film vypraví o dvou bratrech, jejichž osudy rozdělí válka. Starší bratr se snaží chránit mladšího, který je nadějí rodiny, a vrhá se do nejnebezpečnějších úkolů, aby jeho bratr nemusel válčit a zůstal na živu. Davové scény se stovkami komparzistů, letecké nálety, boje muže proti muži, dramatický příběh i několik dějových zvratů, nic z toho tu nechybí. U nás vyšel na dvd pod titulem Pouta války.



2. The King and The Clown (2005)
- 12,302,831 diváků



Jestliže u velkolepých akčních podívaných není umístění mezi nejnavštěvovanějšími filmy žádné překvapení, tak druhé místo Krále a klauna je doslova senzací. Historické kostýmní drama, které je adaptací divadelní hry, vypráví o skupině potulných herců, kteří svou hrou zesměšní krále a poté skončí jako baviči na královském paláci, kde svými hrami upozorňují na korupci a intriku na dvoře. Film je ale především dramatem o touze a lásce (většinou homosexuální) pro kterou jsme ochotni udělat cokoliv, třeba obětovat svůj život. Přestože jde o historický film, tak v něm není jediná akční scéna a přesto je strhující. Nikdy nevíte, jak se pološílený panovník, milující svého klauna, zachová a tím vás Král a klaun drží neustále v šachu.



1. The Host (2006)
– 13,019,740 diváků



Nejúspěšnějším korejským filmem všech dob je v současnosti The Host. Mutant, pod tímto názvem běžel film na festivalu v Karlových Varech, je o příšeře žijící v řece Han. Neboli další digitální monstrum v první pětce. The host je naštěstí mnohem lepší film než dračí D-War, přesto u něho bude normální divák nejspíš nevěřícně kroutit hlavou. Oproti klasickým monstr filmům se drží více při zemi, nečekejte demolici poloviny Soulu nebo útok na monstrum z ponorky. Tady jde více o rodinné drama a honbu za záchranou dcery, kterou si monstrum vzalo do svého úkrytu na potom. Díky tomu máte aspoň šanci sžít se s postavami na rozdíl od D-War, kde vám jsou všichni ukradení, a jenom se díváte, co vybuchne příště. Na Mutanta se asi těžko budete dívat s rodiči a babičkou v neděli odpoledne, ale pokud vám nevadí digitální příšera v hlavní roli a umíte se na čas oprostit od přízemní logiky, můžete si ty dvě hodiny strávené s tímto filmem pěkně užít.



Pro zajímavost českým rekordmanem je dosud Kolja z roku 1996 s jedním milionem a necelými tři sta padesáti tisíci diváky. V poměru k počtu obyvatel tedy Kolju viděl zhruba každý desátý Čech, korejského Mutanta viděl každý čtvrtý Korejec. Pořád máme ještě co dohánět, takže neseďte doma a běžte do kina.

neděle 5. října 2008

Nejúspěšnější korejské filmy všech dob, první část

Než se podíváme, jaké filmy nejvíce přitahují domácí diváky, řekněme si krátce něco o korejské kinematografii. Současný boom korejské kinematografie nastartovala na konci 90. let skutečnost, že se do ní rozhodly investovat největší korejské společnosti. S rostoucími rozpočty rostla žánrová rozmanitost, technická kvalita a hlavně divácká návštěvnost. Za zlomový film je obecně považován akční hit Shiri, který zaznamenal do té doby nevídaný divácký úspěch a nastartoval hon na diváky. Téměř každý rok poté padl divácky rekord v návštěvnosti a většinou se o to postaral výpravný velkofilm. Domácí filmy ve své expanzi dosáhly dokonce nadpolovičního podílu mezi všemi uváděnými filmy v Koreji, což je věc jinde ve světě nevídaná. Velkou výhodou korejských filmů je prakticky neexistující žánrové omezení. Velkou popularitu mají stále i přes klesající kvalitu a originalitu korejské horory, mezi nejúspěšnější filmy patří výpravné historické spektákly, ať už se odehrávají okolo korejské války či v dávných královstvích. Mezi pěti nejnavštěvovanějšími filmy jsou dva monstr filmy s digitálními příšerami v hlavních rolích, každoročně zazáří nějaká gangsterka nebo drsné krimi, které si nebere žádné servítky a z vysoka kašle na divácká očekávání a žánrová klišé. Mezi nejúspěšnějšími filmy se sice neobjevují, ale velké oblibě nejen mezi domácími diváky se těší korejské romantické filmy, jak dramatické či komediální. K nejoblíbenějším žánrům doma i v zahraničí patří takzvané „zlé filmy“, ve kterých se dějí hrdinům šeredné věci, ale diváci se při nich skvěle baví a nezřídka propadají v ohlušující smích. Čím jsou ale korejské filmy zcela výjimečné snad v rámci celosvětové produkce je právě míchání těchto žánrů. Takové dějové zvraty, jaké zde uvidíte, by nejspíše v amerických či evropských filmech budily rozpaky, ale zde působí přirozeně a často právě ony vytvářejí tu přidanou kvalitu, která je odlišuje od ničím překvapující a v politické korektnosti se topící evroamerické produkce. Na pokraji diváckého zájmu jsou potom artové a dokumentární filmy, které doma v podstatě bojují o přežití, ale za to sbírají ceny na nejvýznamnějších evropských filmových festivalech.

Teď už se ale pojďme podívat na nejnavštěvovanější korejské filmy všech dob. Představíme si jich rovnou patnáct a vezmeme to vzestupně, aby nás to nejlepší čekalo na konec.

15. Marrying The Mafia 2 (2005)
- 5,663,000 diváků



První ze dvou pokračování a první ze dvou čistokrevných komedií mezi nejúspěšnějšími filmy. Marrying the Mafia 2 vypráví o mafiánském bossovi, který se zamiluje do ženy, o které později zjistí, že je státní žalobce. Dokáže láska překonat rozdíl v jejich pracovní náplni? Jistě ano, ale nebude to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hlavní otázka zůstává, zasmějeme se přitom? Tady už je odpověď o něco složitější. Mafiánské vdavky jsou totiž nejkomerčnější komedie, jakou si dovedete představit. Spousta vtipů je na hranici trapnosti a řada z nich i za ní. Pořád tu ale zůstává i dost povedených a ústřední herecký pár, který dokáže slušně zahrát i ty nejpitomější situace. Na jemný humor takového Forresta Gumpa rovnou zapomeňte, ale jestli se dokážete bavit při komediích od Bena Stillera, nejspíš si užijete i tuhle veleúspěšnou korejskou komedii.



14. Joint Security Area (2000)
- 5,830,000 diváků



V demilitarizované zóně došlo během přestřelky k smrti dvou severokorejských vojáků. Událost přijíždí vyšetřit zástupci z komise neutrálních států. Doteď nejúspěšnější film světově známého režiséra Park Chan-wooka, který se později zaskvěl svou slavnou trilogií o pomstě, jejíž dva díly běžely i u nás v kinech. Joint security area je hvězdně obsazené drama odehrávající se v místech, kam se žádný normální Korejec nikdy nepodívá. Není se proto co divit, že se přišli podívat aspoň do kina. Film v sobě nese i velmi humánní poselství, když je vlastně celý o přátelství mezi vojáky znepřátelených zemí.



13. My Boss My Teacher (2006)
- 6,105,431 diváků



My boss my teacher je pokračování úspěšné komedie My boss my hero z roku 2001, ve které byl nevzdělaný mafián donucen nastoupit na střední školu a získat vzdělání, protože být mafiánem není přece práce pro blbce. V tomto pokračování nastupuje náš hrdina na střední školu jako učitel etiky. Mezi jeho žáky je navíc jeho šéf, což by mělo vést k řadě vtipných situací, ale bohužel jen málokdy se to podaří. Když se odprostíme od toho, že v podstatě jde o opakování stejné formule z prvního dílu, pořád je tu ten problém, že ten prostě není moc vtipný. Snaží se skórovat hned na několika polích zároveň, následkem čehož svůj hlavní zápas o pobavení diváka prohrává. Loni vznikl dokonce třetí díl, na němž se nepodílel nikdo z tvůrců prvních dvou filmů, a který jen potvrzuje sestupnou tendenci této série. Jako by toho ale nebylo dost, letos půjde do kin ženská verze My woman, my teacher.



12. Shiri (1999)
- 6,210,000 diváků



Jeden z nejdůležitějších filmů posledních dvaceti let. Nastartoval tvorbu velkých letních blockbusterů s mohutnými rozpočty a lákajících davy diváků, který se svou technickou kvalitou vyrovná hollywoodským trhákům. Po své premiéře byl Shiri nejúspěšnějším filmem historie (stávající rekord Titanicu překonal o dva miliony diváků) a tento primát držel dva roky, než ho překonala gangsterka Friend. Špionážní drama vypráví o severokorejském komandu, které ukradne výbušniny a rozmístí je na několika místech v Soulu, včetně fotbalového stadionu, na kterém se má odehrát utkání mezi Jižní a Severní Koreou. Podaří se jihokorejským tajným agentům zabránit hrozící katastrofě?



11. 200 Pound Beauty (2006)
- 6,619,498 diváků



Jediný zástupce romantických komedií v tomto žebříčku. Jak už název napovídá, jde tu o krásu a její množství. Hlavní hrdinka je totiž opravdu hodně obézní žena, která nádherně zpívá. Jejího hlasu využívá krásná hubená zpěvačka, která pro změnu zpívat neumí. Když uslyší od svého manažera, kterého tajně miluje, několik nelichotivých slov o svém vzhledu, rozhodně podstoupit plastiku celého těla. 200 pounds beauty je povedená komedie, která naštěstí nikdy nesklouzává k fekálnímu humoru, jak je tomu v jiných korejských komediích často zvykem. Samosebou dojde i na romantiku, která nesmí v žádném korejském filmu chybět. Téma plastických operací a honbu za krásou zpracoval v o poznání vážnějším duchu Kim Ki-duk ve filmu Čas.



10. Tazza: The High Rollers (2006)
- 6,847,777 diváků



War of flower, jak zní alternativní název, je gamblerské drama podle komiksové předlohy, ve kterém najdete spoustu atraktivních věcí, svůdnou famme fatale, gamblerskou legendu, ďábelského padoucha, co mlátí soupeře kladivem do ruky, prosťáčka, který se naučí řemeslu začne vydělávat těžké peníze. Když jeho učitel vypadne z vlaku s useknutou rukou, rozhodne se ho pomstít. Mohl to být skvělý film ve stylu Ritchiho Podfucku, ale to by nesměl být tak zmatený a hlavně přetažený. Sledovat dvě a půl hodiny karetních partií, kterým navíc vůbec nerozumíte, je na hraně únosnosti. Méně je někdy více.



9. The good, the Bad, the Word (2008)
– 7,027,692 diváků



Nejdražší korejský film všech dob vypráví příběh tří desperátů, kteří ve třicátých letech minulého století v dalekém Mandžusku pasou po mapě k pokladu. Tři z největších domácích hereckých hvězd pod taktovkou talentovaného režiséra podle všeho natočili prvotřídní western. Ano, slyšíte dobře, western. Jestli byl nějaký žánr, do kterého se Korejci ještě nepustili, byl to právě western. To už ale neplatí. Název každému jistě připomene slavný spagetti western od Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý a není to náhoda. Hodný, zlý a divný na něho v mnohém odkazuje a je proto označován za kimči western.

středa 1. října 2008

Srpen v korejských kinech

V srpnu míří do kin osm nových filmů a jeden staronový. Tím staronovým je gangsterka Spare, která měla limitovanou premiéru v červnu, kdy jsem o ní také psal, takže se jí už nebudu věnovat. A protože letní sezóna je za námi i s drahými filmy slavných režisérů, srpen je vhodná doba pro filmové debutanty a nezávislé filmy, kterých si opravdu užijeme.

Death Bell
Premiéra 6.8.2008



Do přijímacích zkoušek na vysoké školy zbývá přibližně dvěstě dní. Střední škola pořádá přípravný kurs pro nejlepších dvacet žáků. Hodnoceni jen podle známek, životy školáků jsou tak plné stresu, že někteří z nich trpí vážnými mentálními poruchami. Náhle zazní sólo na piáno a vzbudí spící žáky. Na obrazovce se objeví nejlepší žákyně, Hye-yeong, topící se ve vodní nádrži. Neznámý hlas žádá žáky, aby vyřešili tento problém a rozhodli o jejím osudu.



Death bell je nízkorozpočtový horor režiséra Changa, který doteď točil pouze hudební videoklipy. V hlavní roli rovněž debutuje zpěvačka Nam Gyoo-ri. O to větší překvapení je velký úspěch, který film dosáhl. S nejúspěšnějšími filmy se měřit nemůže, ale v rámci hororového žánru je na třetím místě za Tale of two sisters a třetím dílem série Whispering corridors a stihl už dvakrát překonat návštěvnost potřebnou pro pokrytí nákladů. Death bell je jediným domácím hororem za celou letní sezónu, což je s ohledem na popularitu tohoto žánru velmi překvapivá skutečnost. Film běžel v soutěžní sekci letošní Mezinárodního filmového festivalu fantazy filmů v Pucheonu.

Ride Away
Premiéra 7.8.2008



Ha-jung je v prvním ročníku na vysoké škole a zajímá se o chlapce, který pracuje v antikvariátu nedaleko její školy. Přestože chlapec je z ní nadšený, nemůže zapomenout na svou bývalou přítelkyni, která leží v nemocnici v bezvědomí po dopravní nehodě z před tří let. Narůstající životní strasti formují neohrabanost a nezralost dvacetiletých hrdinů.



Máme tu další debut s neznámými herci. Příběh o nevinné lásce a dospívání byl poprvé promítán na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Jeonju. Více se mi o tomto malém filmu vyšťourat nepodařilo.

Baby and I
Premiéra 13.8.2008



Jun-su je oblíbený devatenáctiletý mladík, zároveň je ale i rebel. Jednoho dne mu dají rodiče ultimátum a nechají ho samotného v domě, aby si dal život do pořádku. Nezávislost mu nevadí, dokud mu někdo nedá přede dveře šestiměsíčního Woo-rama. Nemá na vybranou a musí se o něho postarat. Woo-ram chce každou chvíli nakojit, kde ale Jun-su sežene chůvu?



I třetí srpnový film je debut. Začínající režisér Kim Jin-yeong do hlavní role obsadil populárního televizního herce Jang Geun-seoka. Za ním ale co se týče popularity nijak nezaostává patnáctiměsíční prcek Moon Mason, syn kanadského otce a korejské matky, který si už jako stodenní vylepšoval kapesné modelingem. Díky svému roztomilému kukuči, který se může měřit i s Kocourem ze Shreka, je v Koreji velmi populární a objevil se již v řadě reklam.

Dachimawa Lee
Premiéra 13.8.2008



V době japonské koloniální nadvlády nad Koreu je ukraden národní poklad, socha Zlatého Buddhy. Získat zpět slavnou sochu a odhalit temné spiknutí má legendární špion Dachimawa Lee. Jeho záchranná operace ale skončí prachmizerně, když přijde nejen o sochu, ale i o sexy partnerku. Lee zjistí, že chyba nastala někde ve vlastních řadách a naplněný vztekem a touhou po pomstě musí čelit nebezpečné osobě z pozadí tohoto spiknutí.



Agent Dachimawa Lee se už domácím fanouškům představil v roce 1998, kdy se na internetu objevil stejnojmenný půlhodinový krátký film. Nyní se náš hrdina dostává na velké plátno a sklízí nadšené reakce. S vážnou tváří pronáší fóry, za které by se nestyděl ani Frank Drebin a bojuje s nepřáteli stejně kreativně jako hrdinové Žhavých výstřelů. Milovníky humoru Mikea Myerse určitě napadne podobnost s dalším legendárním špionem Austinem Powersem. Jakoukoliv podobnost ovšem režisér Ryoo striktně odmítá.

What Happened Last Night?
Premiéra 14.8.2008



Yoo-jin je svobodná dívka se spoustou přítelů. Jednoho rána se probudí v hotelovém pokoji s nejasnou vzpomínkou, že se minulou noc s někým vyspala. Byla na divokém večírku a opila se až do stavu, že nedokáže určit, s kým se vyspala. Sepíše si proto seznam potenciálních podezřelých. Cheol-jin, jeden z jejich nejlepších přátel od vysoké školy, byl mezi nimi, ale Yoo-jin je přesvědčená, že on to být nemohl, protože je na něco takového moc stydlivý. Tak kdo jiný by to mohl být? Stále nejistá a ztracená v celém incidentu narazí na svou první lásku, Seok-kyua, a vyděšeně zjišťuje, že…



Co se stalo minulou noc je po hororu Dark forest teprve druhým filmem režiséra Kim Jeong-mina, který si i k této komedii napsal vlastní scénář. Kim je mimo jiné producentem komedie Dachimawa Lee, takže mu jdou v srpnu do kin během dvou dnů dva filmy. Ústřední pár hrají ostřílení herci, kteří ale na svůj průlomový hit stále čekají.

Nowhere to Turn
Premiéra 21.8.2008



Soo-yeon, která touží stát se muzikantkou, musí před rozhodnutím studovat v zahraničí čelit protestům od členů rodiny, kteří ignorují její sen. Snaží se najít způsob, jak uskutečnit své sny, ale osud ji nepřeje. Nakonec se rozhodne přihlásit do hudební soutěže se svým starým přítelem Dong-hoem, který jí jediný věří. Nicméně jak vstoupí na pódium, její srdce začne tlouct jako o závod.



Přehlídka debutu nekončí ani u filmu Nowhere to turn, který je režisérskou i scénaristickou prvotinou Lee Seung-yeong. Do hlavní role obsadil nádhernou Cha Soo-yeon, kterou jsme letos už mohli vidět jako titulní krásku ve filmu Beautiful podle scénáře Kim Ki-duka. Nízkorozpočtový artový film vypráví o nezdolné touze mládí jít si za svým snem.

Action Boys
Premiéra 28.8.2008



Pouze osm z třiceti šesti mužů zvládne krutý trénink v Soul Action School. Všichni mají jiné sny, ale jedno společné přání být kaskadérem. Navzdory častým nehodám a zraněním svůj sen nikdy nevzdají a film sleduje jejich zoufalství plné nadějí.



Nesmírně zajímavě vypadá tento dokumentární film o mladých mužích toužících se stát kaskadéry. Slibuje nahlédnutí do zákulisí korejského filmového průmyslu a do natáčení nebezpečných akčních kousků, které si přál umět snad každý desetiletý kluk s plakátem Bruce Leeho nad postelí. Od premiéry na festivalu v Jeonju byly Akční chlapci pozváni do New Yorku, Vancouveru a do Japonska. K nám se jistě nedokopou, můžeme jenom doufat, že film vyjde na dvd a bude mít u sebe anglické titulky.

Boxoffice okénko

Na závěr si ještě řekneme, jak srpnové filmy skórovaly v kinech. Podle očekávání to není žádná sláva, jeden překvapivý hit, dále dva lehce podprůměrné výsledky a zbytek je děs a hrůza. Hrůzu zastupuje nezávislý Nowhere to turn s necelými osmi stovkami diváků. Pořád je to aspoň víc než jen rodinní příslušníci a kamarádi. Třikrát ménší neúspěch neboli třikrát větší náštěvnost si připsal další nezávislák Ride away. Osm a půl tisíc diváků se přišlo podívat na dokumentární film o kaskadérech Action boys. I přes atraktivní téma se ani nepřiblížil s nejúspěšnějšímu korejskému dokumentu Bi sang o fotbalovém týmu Incheon United, na který v roce 2006 přišlo přes pětadvacet tisíc diváků. Další stupínek v srpnovém žebříčku patří gangsterce Spare, která se v kinech už krátce objevila v červnu. Tenkrát na ni přišlo dvěstě padesát diváků. Na druhý pokus si polepšila ne několikrát, ale téměř dvěstě krát a připsala si necelých padesát tisíc. O patnáct tisíc víc má komedie What happened last night, ta si ovšem určitě myslela na mnohem lepší výsledek. Tím máme průšvihy za sebou a přicházejí ty dva průměrně úspěšné filmy. Obě to jsou komedie, Baby and I vidělo něco přes čtyřista tisíc návštěvníků a legendárního špiona Damachiwa Leeho o dvěstě tisíc víc. Ani skvělé recenze mu nepomohli k většímu úspěchu. Ten si překvapivě připsal na své konto nízkorozpočtový horor Death bell. Jeden milion a šestset tisíc diváků se přišlo podívat, jestli se premiantka třídy dostane z vodní lázně po svých, nebo v igelitovém pytli. Ať už to s ní dopadlo jakoliv, všichni tvůrci tohoto hororu se už teď mají v životopisech čím chlubit.

úterý 23. září 2008

Viva Coldplay

Včera večer poprvé zavítali do Prahy megahvězdy současného bigbeatu Coldplay. Lístek jsem si sehnal ve velkém předstihu, takže jsem včera vyrazil užít si skvělý koncert. Ještě než se dostanu ke koncertu, tak něco o tom, co nikoho nezajímá a o to mé cestě na koncert, která dokumentuje, jak veselý život vedu. Poté, co jsem dojel autem do Pardubic a nasedl do rychlíku směr Praha, tak mi došlo, že jsem si zapomněl lístek doma. Následoval okamžitý záchvat paniky. Když jsem se vzpamatoval z vlastní debility, zavolal jsem domů, ať mi přivezou do Pardubic lístek. V Kolíně jsem vystoupil, sedl na osobák zpátky do Pardubic, vyzvedl si lístek, nasedl na Pendolino do Prahy a naštěstí stihl koncert.

obr.: Chris Martin. © Daniel Hlaváč / musicserver.cz



Teď už k němu. U vstupu mi snaživý pořadatel prohledal tašku a našel v ní foťák, takže mě odmítl pustit dovnitř. Musel jsem ho odevzdat do úschovny za milých padesát kaček. Do prostorů na stání, kam mě předurčil můj lístek, jsem se dostal asi ve třičtvrtě na devět, když zrovna dohrávala předkapela Albert Hammond Jr. Komu to jméno nic neříká, kde o kytaristu slavných The Strokes. Potom následovalo neobvykle dlouhé čekání na příchod hlavní hvězdy. Možná nějaké problémy se zvukovou aparaturou, protože po první třetině se Chris omlouval za špatný zvuk. Zas tak špatný mi nepřišel, možná zpěv byl trochu utopený, ale jinak to šlo. Začalo se instrumentální otvíračkou Life In Technicolor z poslední desky Viva La Vida. Následoval jeden hit za druhým, Coldplay mají opravdu z čeho vybírat a nemůžou šáhnout vedle. Do absolutní euforie se koncert zlomil přibližně v polovině, kdy po krátké akustické části zazněla Viva La Vida, která je naživo ještě dokonalejší než na desce. Podle mě jedna z nejlepších písní, co kdy Coldplay složili.

video: Colplay – Viva la vida.



Hned za ní přišla Lost! a to už stála i většina sedících diváků po obvodu O2 Arény. Co mě ovšem naprosto dostalo byla následující The Scientist, před kterou Coldplay seběhli z pódia a přes téměř celou halu doběhli mezi diváky do uličky u vchodu do haly a tam ji akusticky odehráli.Celá narvaná hala udělala čelem vzad a byla z toho dost mimo, samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Něco takového jsem ještě neviděl nikoho udělat. Mezi diváky odehráli ještě Death will never conquer, kterou si můžete zadarmo legálně stáhnout z oficiálních stránek kapely. Potom kapela zmizela někde v zákulisí a halou se rozléhal taneční remix písně Viva La Vida, během kterého se aréna proměnila v rej světlušek, jak diváci mávali rozsvícenými mobily a foťáky. Vypadalo to fantasticky a neviděl jsem nikoho, kdo by neměl úsměv od ucha k uchu.

obr.: opět Chris. © Daniel Hlaváč / musicserver.cz



Když se kapela vrátila na pódium, spustila skvělou Politik a po ní moji oblíbenou Lovers in Japan, během které se na plátno za kapelou promítala videa z Japonska a z nebe se začali snášet různobarevní papírový motýlci (možná to bylo během jiné písně, už si přesně nevzpomínám). A nebyl to rozhodně jediný efekt během vystoupení. Často prořezávaly přítmí arény laserové paprsky, z nebe sjížděly velké koule, na které se promítaly nejrůznější efekty. Za kapelou bylo nejprve velké plátno s obrazem z obalu poslední desky, poté klasické plátno, na které se promítala kapela a ke konci plátno s obřími písmeny VIVA. Přímo na podiu byla malá dřevěná televize, jakou má možná vaše babička, ve které se promítaly záběry kapely. Pro ty vzrůstem menší visely u stropu dvě plátna, na která se nonstop promítalo dění na pódiu. Bylo opravdu nejen co poslouchat, ale i na co se dívat.

video: Coldplay - Violet Hill



Koncert se mezitím dostal do finále. První přídavek uzavřela Death and all his friends a po ní si nadšení diváci vynutili další přídavek. Samozřejmě muselo dojít na slavnou Yellow, během níž Chris několikrát rozezpíval diváky. Poslední písní byla Fix you, která už jednou zazněla, ale tentokrát s upraveným textem, ve kterém Chris slíbil, že se do Prahy vrátí. To samé jistě slibuje na každém koncertu, ale já doufám, že se skutečně vrátí, protože jejich koncert byla čirá radost. Snad vyjde z tohoto turné i živé DVD, protože lepší vzpomínku na dokonalý pražský koncert si nedovedu představit. Viva Coldplay.

středa 17. září 2008

Korejské krutosti - zářijová apokalypsa

Sice to chvíli trvalo, ale je tu pokračování miniseriálu o korejských válečných zločinech. V tomto díle se podíváme na to, co jsme lehce načali minule a to na masakry v září 1950, z pohledu válečných zločinů v nejhorším měsíci války. V příštím díle si ukážeme život v komunistickém zajateckém táboře a poslední díl bude věnovaný americkým zločinům.

Tedžonský masakr – v létě 1950 se Severokorejci zmocnili Tedžonu a začala zatýkat všechny, kdo nesouhlasili s komunismem. Ty poté vyslýchali a přeživší skončili ve vězení. Když bylo všech 150 cel vězení plných (v každé cele bylo 40 až 70 lidí), věznili obyvatele, kde se dalo. Během věznění je okrádali a pro zábavu týrali. Když bylo jasné, že spojenci Tedžon dobijí, rozhodli se stáhnout a všechny vězně zlikvidovat. Od 23. září každou noc potichu odváděli skupiny až do počtu dvě stě lidí k připraveným zákopům a tam je stříleli. Když našli živého, rozbili mu lebku. Mrtvoly pak zasypávali tenkou vrstvou hlíny. O tři dny později došli k závěru, že tímhle tempem to nestihnou. Na dvoře věznice vykopali další zákopy a ihned je začali plnit mrtvolami. Někteří byli zasypáni, ještě než zemřeli. Po věznici ještě vystříleli misijní budovu, kde byli další vězni. Když byly plné všechny zákopy, popravovalo se na hřbitově, ve sklepech a mrtvolami plnili studny. Mnoho vězňů bylo před popravou ještě zbito a zmrzačeno. Z tisíců nešťastníků jich zůstalo naživu jen šest. Odhad počtu mrtvých je mezi pěti až sedmi a půl tisíci. Naprostá většina jihokorejští civilisté. (KWC28A)

obr.: oběti Tedžonského masakru.



Konec září přinesl ještě několik dalších hromadných poprav. 26. září bylo 269 zajatých jihokorejských vojáků a patrně jeden Američan odvezeno pár mil od Hanjangu do hor a tam hromadně postříleno. Přežilo šest zajatců. (KWC92).

O den později v Kongdžu bylo pětatřiceti politickým vězňům oznámeno, že jim bude přednášet důstojník KLA (Korejská lidová armáda), načež je vyvedli ven a rozestavěli do kruhu. Jakmile si sedli, důstojník dal povel k palbě. Přežili dva lidé.

Ve stejný den ustupující severokorejské jednotky spálily věznici a archív soudní budovy. V nich uhořelo 280 jihokorejských civilistů. (KWC32)

obr.: severokorejští váleční zajatci, červenec 1950.



Příští den v Mokpcho ustupovala KLA a rozhodla se pro obvyklý postup. Když viděli, že jim hrozí bezprostřední porážka, popravila 282 civilistů, protože šlo o „reakcionáře“. (KWC117)

Pochod smrti do Pchjongjangu – 26. září začal pro 376 amerických zajatců pochod smrti ze Soulu do Pchjongjangu. Skončil 10. října a důsledkem minimální stravy, střílením opozdilců, okrádáním o vybavení (Severokorejci každému Američanovi okamžitě ukradli boty a většinou prakticky všechno oblečení) a z části i nálety spojeneckých letadel zemřel každý čtvrtý zajatec. (KWC75)

obr.: americký zajatec zastřelený Číňany do hlavy se spoustanými rukami za zády.



Čanghjonský masakr (KWC141) – tři severokorejští zajatci se přiznali, že 8. října 1950 zabili přibližně 1800 jihokorejských civilních vězňů. Oběti žili v Soulu a Kesongu a údajně sympatizovali s jednotkami OSN. Tito lidé absolvovali namáhavý pochod do Pchjongjangu, kde je rozdělili na menší skupiny a postříleli.

obr.: civilisté povraždění ustupující severokorejskou armádou.



Masakr v Sunčchonském tunelu – Při transportu vězňů do Pchjongjangu nahnali několik stovek amerických zajatců do čtyř vagonů, které je měly dovést do konečného tábora. Kdo odmítl nastoupit, byl zastřelen. V noci zastavili v tunelu a zajatci z prvního vagónu se měli jíst najíst. Místo toho je všechny postříleli. Druhý den ráno chtěl vlak pokračovat dál, ale spatřilo ho spojenecké letadlo a vystřelilo na něho raketu. Tím vznikl velký zmatek, zajatci začali utíkat z vlaku a strážní je všechny postříleli. Kdo se nepokusil a o útěk a zůstal ve vagonu, byl poté donucen vystoupit. Odmítnutí znamenalo okamžitou smrt. Všichni zbylí zajatci byli po vystoupení postříleni. Přežili dva Američané. (KWC76)

obr.: jedno z mála okamžitých usvědčení válečných zločinců od přeživšího.



Tygr – severokorejský velitel zajateckého tábora, který měl na začátku války 850 zajatců včetně civilistů, a po osvobození v roce 1953 jich bylo na živu jen 265. Mnoho zajatců zemřelo v důsledku náročných pochodů, kdy zemřeli buď vysílením, umrzli v zimě, podlehli zraněním nebo byli zastřeleni z různých důvodů.

pondělí 8. září 2008

Červenec v korejských kinech

Pozdě ale přece je tu přehled červencových premiér. Je jich jenom pět, takže to zvládneme na jeden zátah. Tři z nich jsou velmi zajímavé, včetně nejočekávanějšího domácího velkofilmu roku. Sekunduje mu další velkofilm z vietnamské války a gangsterka z Han Seok-gyuem.

Santamaria
Premiéra 10. 7. 2008



Il-do vidí šanci vyrovnat starý dluh. Jako policista má právo pokutovat každého, kdo poruší dopravní předpisy v jeho malém městě, ve kterém moc aut nejezdí. Má spoustu času a tak vystopuje taxík Ho-cheola, bývalého spolužáka ze střední školy, a pokutuje ho minimálně několikrát denně.



Tahle skoro synopse naznačuje děj již druhého letošního filmu režiséra Jeong Yeong-baeho. Tím prvním byl debut Cherry Tomato, který měl premiéru před dvěma měsíci a propadl po všech stránkách. S jeho novým filmem to nevypadá o nic růžověji. U diváků propadl na dvd vyšel už měsíc po premiéře. Podle ohlasů je Santamaria emočně stejně přeplácaná jako Cherry Tomato a rozhodně není přímočarou komedií, za kterou se vydává.

Life Track
Premiéra 11. 7. 2008



Zezhu žije jednoduchým životem v malém domě na venkově. Jednoho dne potká hluchou dívku jménem Xiangshu. Ta zabila muže, který se ji pokusil znásilnit a aby se vyhnula zatčení, tak uprchla na venkov. Zezhu ji vezme k sobě a nakonec se naučí důvěřovat jeden druhému. Nevyřešené spory s jeho zesnulou matkou mu teď komplikují vztah s Xiangshu.



Nezávislý film v koprodukci Jižní Koreje a Číny získal cenu na loňském festivalu v Pusanu. Jde o typický festivalový film z rurálního venkova s nemluvnými a postiženými hrdiny (Zezhu nemá ruce). Film se promítal na festivalu v Rotterdamu.

The Good, The Bad, The Weird
Premiéra 17. 7. 2008

obr.: nedokázal jsem rozhodnout, který plakát nahrát, tak jsem nahrál oba. Ten druhý je z Cannes.





V třicátých letech dvacátého století byl Korejský poloostrov pod koloniální nadvládou Japonska, a proto mnoho Korejců hledalo bezpečí v Mandžusku. Z některých se stali lupiči, někteří přepadali vlaky a z některých dokonce nájemní vrazi. Zatímco Divný, notorický přepadávající vlaky, prchá z japonského vlaku křižujícího mandžuské pláně, najde mapu k pokladu. Po mapě ale touží i Zlý, nelítostný vůdce banditů. Shodou okolností je ve vlaku i Hodný, nájemný zabiják, jehož dalším cílem je Zlý. Tři desperáti v úžasné honičce s japonskou armádou, korejskými bojovníky za nezávislost a čínskými bandity. Ti všichni se snaží získat vzácnou mapu.



Hodný, zlý a divný je největší korejský blockbuster letošního léta. Režisérem je Kim Ji-woon, který natočil vynikající filmy jako A tale of two sister a A bittersweet life. Podle všeho si připsal další skvělý zářez na pažbu. Film je divácky nesmírně úspěšný a líbil se i kritikům na festivalu v Cannes. Publikum ho odměnilo potleskem ve stoje. Podařilo se ho prodat i do americké distribuce, sice omezené, ale přesto jde o úspěch. Mimojiné ho uvidí i diváci ve Velké Británii, Francii, Číně a další země jistě ještě přibudou. Už podle názvu je jasné, že odkazuje na slavný spaghetti western Sergio Leoneho Hodný, zlý a ošklivý a v parafrázi na to je označován jako kimchi western. V ústředních rolích hrají tři z největších korejských hvězd, Lee Byeong-Heon (A bittersweet life, Joint Security Area), Song Kang-ho (The Host, Joint Security Area, Memories of Murder atd.) a Jeong Woo-seong (Musa, Daisy, A moment to remember). Rekordní rozpočet na korejský film ve výši 17 milionů dolarů zaručuje prvotřídní triky, výpravu i kaskadérské výkony. Film byl v Cannes uveden v jiném sestřihu než korejská verze, byl kratší a měl jiný konec. Podle producentů je konec cannské verze ten, který si přál samotný režisér. Hodný, zlý a divný byl v užším výběru na film, který Korea nominuje do oscarového klání, nakonec ale vyhrál Crossing, o němž jsem psal minule.

Sunny
Premiéra 23. 7. 2008



Staromódní Soon-yi se bez lásky přivdá do vesnické rodiny. Ale když je její manžel odveden do armády a odjíždí válčit do Vietnamu, chce ostatním ukázat, že ho dokáže milovat. Využije svého pěveckého talentu a připojí se ke skupině mířící do Vietnamu, aby pobavila korejské vojáky. Soon-yi doufá, že se během tohoto „turné“ setká se svým manželem.



Nový film režiséra Lee Jun-ika, který se zaskvěl v roce 2006 velehitem King and the clown. Do hlavní mužské role si obsadil stejně jako v King and the clown Jeong Jin-yeonga, Soon-yi hraje Su Ae známá z Once in a summer. Su Ae absolvovala kvůli filmu dvouměsíční taneční výcvik a vyplatilo se. Kritika na její herecký i taneční výkon nešetří slovy chvály. Sunny je dalším drahým historickým blockbusterem letošního léta s rozpočtem sedmi milionů dolarů. Režisér se v něm snaží nahlížet na válku ženským pohledem, který podle jeho slov není tak černobílý jako mužský. Vietnamská válka není zrovna časté téma korejských filmů a Lee Jun-ik k tomu říká: „Je na čase se podívat na vietnamskou válku z jiného, více objektivního úhlu.“ Naráží tím nejspíš na to, že hlavním motivem korejské účasti ve vietnamské válce byla zoufalá touha po ekonomickém růstu země.

Eye for an eye
Premiéra 30. 7. 2008



Sung-chan je špičkový detektiv a vedoucí speciální vyšetřovací jednotky. Rovněž je proslulý trestáním kohokoliv, kdo urazí jeho pýchu. Když Hyun-min vydávající se za Sung-chana přepadne za denního světla dodávku převážející peníze a zmocní se pašovaného zlata za deset milionů dolarů přímo před detektivovými očima, Sung-chan se cítí potupen. Nemůže nechat Hyun-mina proklouznout. Sung-chan po něm jde jako divoká šelma po své kořisti, ale Hyun-min mazaně uniká vyšetřovatelům a dokonce úmyslně zanechává stopy na místech činů, aby dráždil a provokoval Sung-chana.



Oko za oko má dvě velká lákadla. A tím je režisér Kwak Kyeong-taek a herec Han Seok-gyu. Kwak natočil podle mě nejlepší korejský gangsterský film Friend a Han je bezpochyby jedním z nejlepších korejských herců (Shiri, The Scarlett Letter, Bloody Aria). Podle traileru je zřejmé, že nás čeká nabušená akční jízda, která si nebude brát servítky. Han jako by se vrátil k postavě drsného detektiva z The Scarlet letter a to je jen dobře.

Boxoffice okénko

Vezmeme to tradičně od nejhorších. U Life track nejsou žádná čísla známá, takže buď na něho nikdo nepřišel, nebo ho prostě nikde nedávají, což je taky možnost. Na dalším místě je podle očekávání Santamaria s padesáti tisíci diváky, což je sice dvakrát víc než měl Cherry Tomato, ale pořád je to slušný propadák. Teď se ale skokem přesuneme do kategorie úspěšných filmů, kde se diváci počítají na miliony. Téměř ke dvěma se zatím došplhala Sunny. Režisér Lee Joon-ik sice nezopakoval překvapivý megaúspěch Krále a klauna, ale téměř dva miliony je velmi slušný výsledek. O něco lépe si vede gangsterka Oko za oko, která už hranici dvou milionů překonala. Han Seok-gyu si konečně po dvou propadácích (Solace, Bloody aria) připsal další úspěšný film a může klidně spát. Teď nás čeká další velký skok směrem nahoru a tam si neohroženě trůní letošní korejský král Hodný, zlý a divný. Rekordní rozpočet se sice neproměnil v rekordní tržby, ale přesto mohou být producenti spokojení, protože tento týden překonají sedmi milionovou hranici a folm už má jisté místo nejúspěšnější desítce historie.