pátek 21. srpna 2009

Zivot v kempu

Sice by se mohlo zdat, ze v tabore je o zabavu postarano, ale ono to neni tak horke. Vetsinou se po skonceni prace nudime.

obr.: nuda v Canadensis.


Je tu sice rada sportovist, ale ta jsou obsazena detmi a v tu dobu tam nesmite. Typickym prikladem jak to tu funguje je bazen. Plati, ze pokud tam nejsou deti, tak tam muzete. Musi tam ovsem byt plavcik, bez toho si nesmite smocit ani nohy. A ten samorejsme odchazi, kdyz odchazeji deti. Takze se motate v zakletem kruhu. Za osm tydnu jsme byli v bazenu dvakrat a poprve to bylo proto, ze jsme delali zkousky z plavani, abychom vubec mohli uvazovat o potencionalnim vyuziti bazenu. Deti odjeli minuly tyden a s nimi zmizela vetsina pravidel, takze posledni tyden jsme uz v bazenu nastesti kazdy den.

obr.: nocni plazovy volejbal. Hral se hlavne prvni tyden pred prijezdem deti.


Nektera sportoviste muzeme vyuzivat neomezene, ale samozrejme az kdyz mame vsichni po praci. Vic nez polovina support staffu konci kolem pul osme a potom se vam uz moc na tenis nebo fotbal nechce. Cim samorejme nerikam, ze jsme nikdy nehrali fotbal nebo tenis, ale mnohem mene casteji, nez by jeden cekal.

obr.: fotbal ke konci tabora uz nesel hrat, pokud jste se nechteli nechat sezrat muskama.


Vetsinou se vsichni vecer sejdou ve staff lounge (chatka jenom pro zamestnance, kam nesmi zadne deti:)), kde koukaji na nejaky film, nebo jsou na internetu. Casto to je jenom zabijeni casu, protoze nevite co delat. Prvni asi tri tydny jsme tu vsichni hrali Rock band, ale pak nekdo rozbil kytaru a hrat jen na bici neni ono.

obr.: rock band ve staff lounge.


V kine, ktere je primo v kempu se zase rozbil projektor, takze prvni promitani jsme si udelali tri dny pred koncem tabora. Vitanym povyrazenim jsou vyletu do walmartu nebo na minigolf. Do walmartu se jezdi kazdy tyden a nekdo si ani nejede neco koupit, ale proste chce vypadnout z kempoveho stereotypu a byt mimo dosah deti. Na minigolf se jelo trikrat. V kramku si koupite uzasnou zmrzlinu a potom muzete hrat minigolf, ktery je zaplaceny kempem. Walmart i minigolf jsou v Mount Pocono, kam nas kemp vozi skolnimi zlutymi autobusy.

obr.: vnitrek chatky pro muzkou cast support staffu.


Kemp se sice snazi organizovat vecerni (lepe receno nocni) aktivity jen pro staff, ale bud je prekazi mizerne pocasi nebo nezajem. Napriklad kdykoliv se mel hrat fotbal, tak byla bourka. Navic na hristi si neda vydrzet, protoze po dvou minutach mate okolo sebe hromadu debilnich musek, ktere s oblibou vletavaji do oci a usi. Ted uz je nam to ale jedno, protoze zitra odsud vypadneme a vyrazime na velkou cestu po zapadnim pobrezi.

Prace v kempu

Za dva dny opoustime tabor a ja vlastne jeste poradne nenapsal, co jsem tu celou tu dobu delal. Myslim jako praci. V pracovni smlouve mam napsano udrzbar, takovych nas tu je celkem pet. Tri z tech peti delaji prave udrzbare a ostatni dva se staraji o uklid odpadku. Prvnich sest tydnu jsme se vicemene stridali, ted ke konci se to ustalilo tak, ze Madari delaji udrzbare a Cesi (Martin a ja) delame odpadky. Muze za to hlavne to, ze ke konci museli udrzbari sekat strunovkou cesty v lese, protoze po detech, ktere tu byly sedm tydnu, prijel bezecky tabor, ktery nonstop beha v lesich. A me se rozhodne sekat v lese nechtelo a Madarum se asi zase nechce delat s odpadky, takze vladne snad oboustrana spokojenost. Kazda prace ma svoje vyhody a nevyhody, tak si je trochu priblizme.

obr.: vsichni udrzbari pohromade. Zleva ja a Martin (ČR), Greg, Balasz, Bence (HUN) a Jozef ze Slovenska, ktery delal ochranku. Druhy clen ochranky Robert (HUN) byl ve sluzbe.



obr.: holky z pradelny. Zsuzsie (HUN), Veronika (SK), Tatiana (UKR), Eva (CR) a Zsofie (HUN).



Udrzbar

Prace udrzbare je mnohem ruznorodejsi nez delat s odpadky. Bezny pracovni den vypada nasledovne: behem snidane vam Matt (sef support staffu) rekne, v kolik se mate hlasit u neho v kancelari, vetsinou to je tak pul hodinu po snidani, a tam vam preda seznam veci, ktere mate do obeda udelat.

obr.: cekani na praci pred Mattovou kancelari.



Malokdy je toho tolik, ze byste to do obeda nestihli, vetsinou to mate hotove mnohem driv, coz bohuzel neznamena, ze tim jste skoncili. Jdete se opet nahlasit Mattovi a bud vam prida dalsi praci nebo ne, vetsinou prida. Po obede je to stejne jako po snidani. Po veceri uz nic delat nemusite. Samotna prace spociva vetsinou v premistovani veci, casto docela tezkych (postele, zavazadla, grily, stoly atd.), lajnovani hristi, sekani travy ci zametani. K dispozici mate Emmu, coz je stary Ford, v kterem se kvuli pobihajicim detem pohybujete po tabore maximalni rychlosti pet mil za hodinu. Velkou vyhodou Emmy oproti Trash kare (na odpadky) je, ze ma funkcni autoradio. Odpoledne koncite zhruba hodinu pred veceri, ktera je v sest, a muzete si potom delat co chcete. Malem bych zapomel na rozvoz pradla. Ze tri udrzbaru si dva museji kazdy den privstat asi ctvrt hodiny a sebrat od urcenych chatek pytle s pradlem a odvezt je holkam do pradelny. Odpoledne, kdyz uz maji svou praci hotovou, tak vyprane a ususene pradlo zase rozvezou nazpet.

Popelar

Toho delam posledni tri tydny nonstop, takze bych o nem mohl popsat stohy papiru. Hlavni a pro nekoho neprekonatelnou nevyhodou teto prace je, ze je spinava a smradlava. Hlavne smradlava a to nekdy tak hodne, ze toho mate i po trech tydnech treninku plne kecky. Oproti tomu stoji jedna velka vyhoda, ktera aspon u me prevazila smrad, jakmile mate hotovo, nikdo vam uz dalsi praci neprida a hlavne mate hotovo docela rychle. Sice musite delat odpadky jeste po veceri, takze jakoby koncite pozdeji nez udrzbari, ale vlastne pracujete mnohem kratsi dobu.

obr.: nejrizikovejsi cast prace, vykladka z trash kary do skladky.



Po snidani se uklizi jidelna, kuchyn a cely kemp. Po obede je to stejne, po veceri se dela jenom kuchyn a jidelna. Nas system jsme po mnoha tydnech dotlacili skoro k dokonalosti. Rano udelame vsechno dukladne, odpoledne uz se jen tak vozime po kempu a diky ziskanym zkusenostem uz vime, kde se daji cekat hromady odpadku a kam vubec nemusime jezdit. Kose kontrolujeme z jedouciho auta, takze to opravdu odsejpa. Nezridka se nam podari udelat celou odpoledni praci za hodinu a pul. Kose tu jsou rozdelene na obycejny odpad a na recyklovatelny. Deti na to dost kaslou a hazeji si vsechno kam chteji. Diky teto jejich blahosklonosti je kazdy druhy pytel s jidlem propichnuty vidlickou, ktera tam nema co delat. Potom se nam stavaji takove nehody, jako ze nam ruzne omacky, mliko a polivky (ano, polevky tu vylevaji do pytlu na odpadky!) v tom lepsim pripade vytecou na korbe auta, v tom horsim vytecou na nas.

obr.: mistri odpadu, Martin a ja.



Neni den, kdy by se aspon jeden z nas necim nepokecal a nase veci maji do cistych hodne daleko. Ale co uz, aspon to neni takova nuda. Kapitolou samo pro sebe je nase auto, tzv. trash car.

obr.: interier nasi trash kary.



Stary Ford, ktery div ze nepamatuje korejskou valku, nema v levem okne sklo, nema jedno zrcatko, vsechny hrany ma shnile, kour z nejakeho zahadneho duvodu nejde z vyfuku ven, ale dovnitr do auta. A hlavne to auto strasne smrdi. Prestoze ho skoro kazdy den myjeme, tak se neda zakryt, ze se v nem vozi odpadky. Pytle s odpadky vyvazime asi trista metru za tabor, kde jsou ctyri kontejnery. Ty smrdi uz nadalku, mozna proto jsme tam asi pred dvema tydny videli americkeho cerneho medveda neboli baribala. Byl asi dvacet metru od nas, my na strese auta. Evidentne jsme mu byli ukradeny, chvili se na nas dival a pak si sel po svych, my za nim, samozrejme v bezpecne vzdalenosti. No byl to zazitek.

čtvrtek 20. srpna 2009

Korea od třicátých let do konce druhé světové války

Důležité milníky

1) 1931 Japonsko obsadilo Mandžusko – vznik Mandžukuo – v čele s posledním císařem Pchu Ihem.
2) 1937 Japonsko-čínská válka
3) 1941 Válka v Tichomoří

Obsazení Mandžuska 1931

Během pár týdnů v září, ustanoven loutkový stát Mandžukuo – pro zdán legitimity v čele čínský císař (který už v Číně císařem nebyl), který přijal nabídku od Japonců (Poslední císař od Bertoluciho).

obr.: Poslední císař Pchu I.



Korea se stala prostřední zemí mezi Japonskem a Mandžukuem, Korejci se začali stěhovat, napůl nuceně do Mandžukua, který bylo strategický výhodné – bohaté na rudy, dodalo Japonsku pocit soběstačnosti, ti neměli po světové krizi kam vyvážet, sankce ze Západu, budovali tam průmysl, infrastrukturu, probíhalo osídlování. Byla to základna pro ovládnutí Číny. Jeden milion Korejců, kteří tam utekli před a po anexi měli najednou problém, došlo k několika vybíjením Korejců. 1934 nastoupil 3. guvernér Ugaki – neměl se ke Korejcům chovat slušně, požadoval „Ovce na severu, bavlna na jihu.“ – pro vojenské uniformy, na venkově nebyla práce a vylidňovali se kvůli průmyslu v Koreji i v Mandžukuu a v Japonsku, práce v dolech, odliv převážně z východních provincií.

Druhá japonsko-čínská válka 1937

Japonci vnikli do Číny pod záminkou sabotáže u mostu Marca Pola. Proti japonské armádě stála sice početnější, ale špatně vyzbrojená armáda Kuomintangu a čínští komunisté, kteří byli navíc ve vzájemné občanské válce. Japonci rychle dobyli Peking a Šanghaj. Následovala tříměsíční bitva o Nanking (viz Nankingský masakr). Tato válka se protáhla až do konce druhé světové války.

Korea v druhé polovině 40. let

Od Korejců se požadovalo, aby byli opravdu japonskými občany, státní šintoismus (kult císaře) – nesli to nelibě, potlačen politický i kulturní život, ale spolky a pár novin zůstalo, ale doba byla drsnější – kdo cekl, šel za katr, od 1936 guvernér Minami – zákony o asimilaci a mobilizaci, heslo „Japonci a Korejci jsou jedno.“, japonština úřední jazyk v mnoha sférách, 1939 Korejci smějí přijmout japonská příjmení - 1941 změněno v nařízení (84%), protože dobrovolně do toho moc lidí nešlo, velká potupa, 1941 zákaz publikování v korejštině, zákaz vydávání novin a časopisů. Mobilizace – 1938 náborové organizace, každý Korejec byl někde registrován – vybírání příspěvků na válečné a další účely, když bylo Japonsko bombardováno, přesunul se strategický průmysl do Koreje, protože ta bombardována nebyla, Korejci byli přijímání do armády na podřadné pozice, Mandžuská vojenská akademie – absolventem Pak Čong-hui, byla to japonská vojenská škola. Nebyl žádný odpor či stávky, všichni se jen modlili, aby válka skončila, odboj v zahraničí byl slaboučký.

obr.: korejský bojovník za nezávislost v Mandžukuu.



Období války v Tichomoří 1941 – 45

Samá katastrofa, všechno omezeno a kontrolováno, Korea rozdělena na 350 000 vlasteneckých společenství, základní jednotka, řada kampaní – sbírali se peníze, dary na vojsko, rekrutování stále mladších vojáků, na konci války šli válčit i středoškoláci. Z Koreje odešli čtyři miliony lidí (1/8 obyvatelstva) – povoláni na mobilizace, nepočítají se přesuny v rámci Koreje, polovina z nich se nevrátila, když měla šanci.

김 구 organizoval ozbrojený odboj v zahraničí, nenáviděl komunisty, měl vlastní jednotky, přidal se k Čankajškovi.
김 원 봏 levicový anarchista, oba mají na svém kontě několik neúspěšných atentátů.

Konference během a po druhé světové válce

březen 1943 – Roosevelt a Eden (britský ministr zahraničí) – Po válce by Korea měla být v poručnictví USA, Ruska a Číny.

Káhira - listopad 1943 – Roosevelt – Churchill – Čankajšek (Kuonmitang) – Válka proti Japonsku bude vedena do bezpodmínečné kapitulace a Korea se v patřičnou dobu stane svobodnou a nezávislou.

Teherán - prosinec 1943 – Roosevelt – Churchill – Stalin – Korejci potřebují být nějaký čas pod poručnictvím spojenců, než získají plnou nezávislost, snad 40 let.

Jalta - únor 1945 – Roosevelt – Churchill – Stalin – Řeší se způsob ukončení války na dálném východě.

Postupim - červen až srpen 1945 – Truman – Churchill – Stalin – ultimátum Japonsku, plán operací na dálném východě, zapojení Ruska do operací, Rusové chtěli linii, kde se mají zastavit, legenda prací, že náhodou byla určena 38. rovnoběžka – jako operační linie pro postup vojsk.

obr.: zástupci mocností na konferenci v Postupimi, zleva Attlee (nahradil Churchilla), Truman a Stalin.



Konec druhé světové války a moskevská konference

6. a 9. srpna 1945 svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.
8. srpna 1945 – Rusko vyhlásilo válku Japonsku a rychle postupovalo v Mandžusku ke korejským hranicím.
15. srpna 1945 – Vyhlášena bezpodmínečná kapitulace Japonska, velením operací na dálném východě pověřen McArthur (마가터), měl se vylodit v Koreji a postupovat k 38. rovnoběžce.
2. září 1945 – podpis bezpodmínečné kapitulace a Amíci se stále nehli z místa, v Koreji ještě nebyli.

Moskevská konference - prosinec 1945 – ministři zahraničních věcí se tam dohodli na poručenské správě Koreje. Potvrdila nezvratný trend v obou zemích. Nejednalo se tváří v tvář, ale posílali si zprávy. Různé názory na Koreu. USA, Rusko, Číny a VB. Měly se určit kroky k samostatnosti, neodpustilo se od poručenství, ale zkrátila se doba na pět let. Na poručenství se budou podílet všechny 4 země, ale vedoucí roli bude mít Americko-ruská smíšená komise. Měla se zřídit prozatímní korejská vláda a spravovat celou Koreu. Na severu i na jihu řekli fuj, akce neposlušnosti. V únoru 1946 sever po konzultaci s Ruskem obrátil a kdo byl proti závěrům konference byl zrádce. Americko-ruská komise se za tři roky existence sešla dvakrát a o ničem nerozhodla.

čtvrtek 13. srpna 2009

Skvely den v Dorney parku

Ve stredu jsme byli s celym kempem v zabavnim parku Dorney, ktery je zaroven i vodnim svetem. Byla to posledni velka akce v kempu, protoze ten pro deti v sobotu skoncil a pro nas skonci o tyden pozdeji. Dorney park lezi v Allentownu, ktery je asi 90km od tabora. Jeli jsme tam kempovymi skolnimi autobusy a to asi hodinu a pul. Protoze jsme jeli ve stredu, rozhodne jsem necekal takovy naval lidi, jaky tam byl. Mohlo za to asi pekne pocasi, ale stejne si to tam nedovedu predstavit o vikendu. Prijeli jsme okolo dvanacte hodiny a odjezd byl naplanovany na trictvrte na sedm. Mezitim jsme si mohli zajit do pavilionu pro obed a veceri vcetne neomezene konzumace piti. To vse samozrejme zadarmo.

obr.: My, co spolu chodime.



Normalni navstevnik takovy servis nema, my ale byli jako kemp, museli jsme nosit specialni naramky, aby nas pustili na jidlo a vsichni jsme museli mit tricka s logem kempu. Podobnych vyprav z ruznych kempu bylo v parku mozna k deseti, ale jidlo meli zaplacene zhruba tri. Ostatni asi nejsou tak bohati jako Canadensis.

obr.: Nase jidelna.



Vstupenka pro normalniho navstevnika stoji neco pres tricet dolaru. V ni mate vstup na vsechny atrakce, pouze jidlo, piti a ruzne zabavne koutky se strilenim na kos ci z pistole si musite platit navic. Od tabora jsme meli zakazanou jedinou atrakci a to wave pool (bazen s vlnami), protoze se tam pry kazdorocne nekdo utopi a proto to nepovazuji za bezpecne. Po parku jsme se pohybovali vetsinou jako ceska skupinka (jak spolu budeme cestovat po tabore) okorenena o dva slovenske druhy. Jako prvni jsme vyrazili na nejvetsi horskou drahu v parku, tj. Steel force. Trochu informaci k ni: je pocitana mezi nejlepsich deset horskych drah na svete, otevrena byla v roce 1997, kdy byla nejvyssi, nejrychlejsi a s delkou pres jednu mili nejdelsi drahou na vychodnim pobrezi statu. Nejdelsi je stale, ostatni rekordy uz prekonaly novejsi drahy. Presto jde o impozantni cisla, maximalni rychlost je 120km/h, coz je vetsi rychlost nez jakou tu muzete jet po dalnici. Nejvyssi bod ma pres sedesat metru a z neho frcite onou maximalni rychlosti sklonem sedesat (!) stupnu. Pusobi na vas pretizeni pres dve G. Samotna jizda trva kolem jedne minuty. Tak na tohle jsem se tesil nejvic a vlastne me vubec nezajimalo, co je v parku dalsiho.

obr.: nejvyssi bod drahy a po nem sesup dolu pod uhlem sedesat stupnu.



Protoze jsem vubec nevedel do ceho jdu (nikdy jsem na horske draze nebyl), tak jsem si nebojacne sedl spolu s Jozefem do prvniho vagonku, aby mi nikdo nestal ve vyhledu. Uz bych to podruhe neudelal. Pripoutal jsem se pasem a jeste me jistilo bezpecnostni drzadlo. Cely vlacek se hned po startu zacal sourat nahoru na nejvyssi bod drahy. Kdyz jsme byli na vrcholu a podival jsem se dolu, nebylo mi nejlip. To nejhorsi vsak melo prijit. Prekonali jsme vrchol a zacanali pomalu klesat, pred nami se otevrela propast hluboka sedesat metru se sklonem sedesat stupnu. Nesnasim tyhle sjezdy dolu, kdy kvuli velkemu sklonu ani nevidite kam jedete.

obr.: Kola zadarmo a zmrzlina za tri dolary. Ale uzasna.



Bylo to jako padat do prazdna, jeli jsme strasne rychle, tlak vetru mi malem zamackl oblicej na temeno hlavy a musel jsem kricet, abych ze sebe dostal ten adrenalin. Co jsem kricel se neda publikovat. Pak uz sla otacka za otackou a vlna za vlnou. Ty vlny vypadaly ze zeme celkem v pohode, ale v realu jsem citil, jak uplne odletavam ze sedacky a kdybych nebyl pripoutany, tak pristanu asi kilometr za parkem. Kdyz to po minute skoncilo, mel jsem nejvetsi radost, ze uz je to za mnou a byl jsem z toho celkem vyrizeny. Ostatni z toho tak vyrizeni nebyli, asi uz jsem starej. Cestou k dalsi draze jsme se stavili u takoveho velkeho kyvadla, ktere se houpalo tak, ze jste vyseli deset metru nad zemi hlavou vzhuru a jeste se to s vama tocilo. Nedelalo mi to zrovna dobre a ke konci uz jsem trochu ztratil pojem o tom, kde zrovna jsem a kde chci byt.

obr.: Tam my nebylo nejlip.



Dalsi atrakci, kterou jsme navstivili, byl Dominator. Je to neco na zpusob vytahu, kde si muzete vybrat, zda se nechate vystrelit nahoru nebo se nahoru vyvezete a nechate se spadnout dolu. Kvuli kratsi fronte jsme se rozhodli nechat se vystrelit nahoru. Rychlost to celkem slusna, aby mi nebylo bylo blbe, tak jsem se radeji nedival pod sebe a civel jsem na nejaky vzdaleny bod, ktery mi nepripominal, ze sedim na sedacce nekolik desitek metru nad zemi.

obr.: Prave vystreleni do vesmiru.



Me by to mozna stacilo, ale ostatni v honbe za tim, kdy jim bude konecne, vydali hned na dalsi drahu. Tou byla Possesed, ktera je ve tvaru ucka a velkou rychlosti na jeden konec a potam zase na druhy a oba konce jsou kolmo k zemi ve vysce nekolika desitek metru, kdy bud zirate do nebe nebo do prazdna pod sebou. Na jednom konci je vyvrtka a na druhem vas na vrcholu, kdyz zirata pod sebe, asi na vterinu zastavi. Tak presne tahle vec uz na me byla moc a odmitl jsem na ni jit. Diky tomu taky muzu psat tohle. Nemusim vyzkouset vsechno a nechci umrit mlady. Possesed byla jedina atrakce, na kterou jsem nesel.

obr.: pravy konec drahy Possesed.

Po ni jsme sli jeste na dve posledni drahy, Hydra a Talon. Obe se od Steel Force lisi v tom, ze behem jizdy jste castokrat vzhuru nohama a jezdite to vyvrtek. Hydra je mensi nez Talon, to byl jediny rozdil, ktereho jsem si mezi nimi vsiml. Kdyz jsem prezil (slovo uzit si jsem nepouzil schvalne) Hydru, sel jsem i na Talon.

obr.: Hydra.



Chvilemi jsem musel zavrit oci, hlavne na startu, kdyz vas to pomalu vyveze nahoru a pak spusti velkou rychlosti dolu pricemz rotujete do vsech smeru, a zbytek jizdy jsem koukal na sedadlo pred sebou a krecovite se drzel sedacky. Nejlepsi pocit jsem mel, kdyz jsem z toho slezl na zem. U vystupu si muzete zakoupit fotky svych vydesenych obliceju, ktere jsou rozhodne vtipne a taky bohuzel hodne drahe. Potom uz k me uleve nasledoval jenom vodni park a zadna draha.

obr.: Talon. Sesup hlavou dolu hned po startu.



Vykoupali jsme se v bazenu, v kterem byly mimochodem stejne velke vlny jako ve wave pool a sli se si prohlidnout zbytek vodniho parku. Byla v nem spousta uzasnych toboganu, u kazdeho z nich ale fronta tak na pul hodiny minimalne. Vratili jsem se do parku a sli na White water landing (Pristani v bile vode), coz je presne to, co vetsina lidi zna ze znelky Krok za krokem.

obr.: moje nejoblibenejsi atrakce.



Nasednete do male lodky, kde jsou asi ctyri rady kazda pro ctyri lidi a pomalu vas to vyveze k otocce asi ve vysce dvacet metru, odkud lodka sjede docela velkym sklonem (zase nevidite pod sebe) do vody, kde se zabrzdi a udela neco na zpusob velkeho zblunkuti ci podvodni exploze. Ta vsechny v lodce dokonale vymacha, stejne jako lidi pozorujuci pristani na mustku. Tahle atrakce me bavila suverene nejvic a protoze u ni nebyla moc velka fronta, byl jsem na ni trikrat. Ten den bylo extremni vedro a ty sprchy byly velmi osvezujici.

obr.: po koupeli v bazenu.



Ostatni klepali kosu uz po prvnim sjezdu, me z neznameho duvodu nebyla zima ani po tretim a nekolika sprchach na mustku. Ta jizda lodkou byla presne na hrane, kdy jsem si uzival adrenalin a nebal se k smrti jako na tech drahach. Kdyz uz se blizil odjezd, chtel jit jeste na mini ruske kolo, ze ktereho bych si mohl vyfotit cely park, ale kvuli desti ho po deseti minutach cekani zavreli primo prede mnou. Jsem strasne rad, ze jsem v Dorney parku byl, ale opravdu nevim, jestli bych tam jel podruhe. Asi jel, ale horske drahy bych si poradne rozmyslel. Mozna ze po roce ten strach vypracha a clovek na to zase vleze, kdo vi. Byl to kazdopadne nezapomenutelny den.

Gramatika korejštiny 41 - 50

41. Spojka (으)니까 – protože, když, od té doby co

Připojuje se ke kmeni slovesa a znamená podmínku nebo příčinnost v souvětí.

값이 싸니까 사람들이 많이 삽니다. Od té doby, co je to levné, to lidé hodně kupují.
오늘을 바쁘니까 내일 만날까요? Protože jsem dnes zaneprázděný, můžeme se sejít zítra?
지금 비가 오니까 나가지 맙시다. Protože právě prší, nechoďte ven.

Při vyjadřování dočasného předpokladu je podmětem předchozí věty obvykle mluvčí, tj. první osoba.

서을약에 가니까 사람이 많았습니다. Když jsem přijel na Soulské nádraží, bylo tam hodně lidí.
사무실에 전화하니까 그 친구가 없섰습니다. Když jsem volal do kanceláře, přítel tam nebyl.
교실에 들어가니까 학생들이 있었습니다. Když jsem vstoupil do třídy, žáci tam nebyly.

42. Spojka 서 - „a potom“

Připojuje se ke kmenu významového slovesa a znamená následnost druhé části věty po první části či slabou příčinnost mezi nimi.

집에 가서 점심을먹습니다. Jdu domů a naobědvám se.
편지를 써서 부치겠습니다. Napíšu dopis a pošlu ho.
책을 사서 읽읍시다. Kupme si knížku a přečtěme si ji.
아침에 일어나서 운동을 하십니까? Cvičil jste po probuzení?

43. Koncovky -에서 (-부터) – 까지 – od do

Znamenají časově i místně od do. V časovém významu se užívá více부터.

여기(에)서 종로까지 걸어갑니다. Odsud až na Čongno jdu pěšky.
서을(에)서 부산까지 기차로 5시간 걸립니다. Ze Soulu do Pusanu to trvá vlakem pět hodin.
12시에서 1시까지 점심시간입니다. Od dvanácti do jedné je čas oběda.
9시부토 1시까지 수업을 합니다. Od devíti do jedné mám vyučování.
언제부터 아프셨습니까? Odkdy jste nemocný?
저녁 5시까지 일합니다. Pracuju do pěti hodin večer.

44. Dativ – 3. pád -에게 / -한테 / -께

Tato částice se připojuje k živým podstatným jménům. 에게 a 한테 jsou zaměnitelné. 께 je zdvořilá varianta. (에게서 a 한테서 znamená od někoho)

동생에게 영어를 가르칩니다. Učím mladšího bratra angličtinu.
친구에게 편지를 자주 씁니까? Píšeš kamarádovi dopis často?
누구한테 카드를 보냅니까? Komu posíláš pohled?
어머님께 인사를 드리고 싶습니다. Chci vzdát úctu matce.
교수님께 안부 전해 주십시오. Prosím pozdravujte pana profesora.
의사 선생님께 말씀하십시오. Prosím řekněte to panu doktorovi.

45. Zvolací koncovka -군요/-는군요

Tato větná koncovka se připojuje ke slovesům a vyjadřuje překvapení nebo zvolání.

- -군요 (za kvalitativní sloveso)
- -는군요 (za dějové sloveso)

집이 좋군요. To je ale krásný dům!
물건값이 비싸군요. To je ale drahé!
한국말을 참 잘하시는군요. Vy ale mluvíte dobře korejsky!

46. Neformální slovesná koncovka -아요/-어요/-여요

Užívá se mezi přáteli a podle intonace může znamenat otázku, vybídku nebo zdvořilý rozkaz.

가다 + 아요 = 가요 서다 + 어요 = 서요 쓰다 + 어요 = 써요
오다 + 아요 = 와요 배우다 + 어요 = 배워요 기다리다 + 어요 = 기다려요
일하다 + 여요 = 일해요

Při kombinaci se sponou 이다 vznikne koncovka 이에요 nebo 예요.

그 사람이 제 친구예요. Ten člověk je můj kamarád.
여기가 학생식당이에요. Tohle je menza.


47. Zdvořilá slovesná koncovka –(으)세요

Tato koncovka vznikla spojením zdvořilostního sufixu시 a neformální koncovky -아요/-어요/-여요.

누가 가세요? Kdo jde?
이번에는 홍 선생닙이 가세요. Tentokrát jde pan Hong.
좀 조용히 하세요. Prosím buďte potichu.

48. Slovesné koncovky –는/ -(으)ㄴ/ -(으)ㄹ

Přidávají se ke kmeni slovesa a modifikují následující podstatné jméno.
Ke kvalitativním slovesům se připojuje pouze -(으)ㄴ.
-는 + N Slovesný děj probíhá v současnosti.

사무실에서 일하는 분을 아십니까? Znáte toho člověka, co pracuje v té kanceláři?
이것은 내가 찿는 안경이 아닙니다. To nejsou brýle, které hledám.
-(으)ㄴ+ N Slovesný děj probíhal v minulosti.

어제 받은 돈을 다 썼어요? Utratils všechny peníze, cos včera dostal?
어제 산 과자가 맛이 있어요. Ty včera koupené sušenky jsou moc dobré.
-(으)ㄹ + N Slovesný děj bude probíhat v budoucnosti. (předpoklad, domněnka)

주말에 할 일이 많습니다. O víkendu budu mít hodně práce.
마실 물을 좀 주세요. Dejte mi trochu pitné vody.
냉장고에 먹을 음식이 없어요. V ledničce není nic k jídlu.

Při kombinaci se sponou 이다 vznikne koncovka 인 a znamená přítomný čas.

사장인 영수 씨 pan prezident Jong-su (je)

49. Vyjádření budoucnosti pomocí (으) ㄹ 것이다

Ve spojení s první a druhou osobou znamená budoucnost, s třetí osobou předpoklad či domněnku mluvčího o akci třetí osoby. Neformální varianta je 것이에요, což se často zkracuje na 거에요 nebo 거예요.

나는 내일 집에 있을 것입니다. Zítra budu doma.
이번 방학에는 뭘 하실 거예요? Co budeš dělat tyhle prázdniny?
그 친구는 약속을 잘 지킬 거예요. Ten kamarád nejspíš dodrží slib.
사무실에 일이 많아서 그들은 바쁠 거예요. V kanceláři je hodně práce, takže asi budou zaneprázdněni.

50. Vyjádření okolností pomocí 는 데 / ㄴ 데

Tato spojovací koncovka se připojuje ke kmeni slovesa a vyjadřuje pozadí či okolnosti.

- -는 데 (pro kvalitativní slovesa)
- -ㄴ 데 (pro dějová slovesa)

공부 잘 하는데 일은 못해요. Studuje dobře, ale neumí pracovat.
겨울인데 따뜻합니다. Je zima, přesto je teplo.
비가 오는데 집에서 쉽시다. Venku prší, tak odpočívejme doma.
저녁식사를 하는데 전화가 왔어요. Během večeře někdo zavolal.
날씨가 좋은데 등산 갈까요? Je hezky, nepůjdeme na výlet do hor?