sobota 27. června 2009

Poprve ze Statu

Protoze jsem uz tyden ve Statech, slusi se neco napsat. Na nahrani fotek musim zabrat neci notebook, takze fotek bude po skromnu.

Let byl v pohode, trval asi devet hodin a probehl bez problemu. Akorat byl celkem nudny, protoze v ledadle nebyl zabavni system. V NY na letisti to slo taky bez problemu, akorat to trvalo docela dlouho. Z letiste nas odvezl bus do naseho hostelu v Amsterdamske ulici. Cestou jsme projizdeli Harlemem a bylo to presne jako v americkych filmech. Vsude same tluste cernosky a drsni cernosi v basketbalovych tilkach sedici na schodech pred domy. Belosi by se dali spocitat na prstech jedne ruky. Hostel byl obrovsky, na pokoji nas bylo asi dvanact. Meli jsme spoustu casu, tak jsme vyrazili na prohlidku okoli. Bydleli jsme kousek od Central parku, takze jsme logicky sli tam. Byl narvany sportujicima lidma, vetsina z nich bezela nebo bruslila na koleckovych bruslich a samozrejme mela sluchatka na usich. Bez tech se snad do Central Parku nesmi. Kdyz jsme si v metru brali mapu od jednoho cernocha, tak nas presvedcoval, ze Ceska republika ma hranice s Italii, protoze pred dvaceti lety byl v Evrope. Nakonec se ale nechal presdvedcit, ze to tak neni.

obr.: pohled na Manhatton z Central Parku.



Chteli jsme se najist a tak se slo do mekace. Meli tam mit menu za jeden dollar, ale nebylo tam. Uz ani nevim, co jsem jedl, ale neco jsem si koupil v samosce. Prislo mi to celkem drahe, hlavne v porovnani s cenami v Soulu. Vecer jsem vyrazil s Lenkou, ktera je na tabore podruhe, a s Madary na Times Square. Jeli jsme metrem, ktere je docela dost hnusne a je tam neuveritelne dusno, jako v pradelne. Koupit si listek v automatu byl docela problem, protoze ta potvora chtela jen nabyjet nejake karty a ne dat listek na jednu cestu. Pri zpatecni ceste jsem si musel listek zaplatit svoji platebni kartou. Kdyz jsme vylezli na Times Square, bylo asi devet hodin, byla uz tma, neony svitily a vsude byla strasna spousta lidi. Vypadalo to tam skoro jako v Japonsku na Sibuje. S Lenkou jsme se vyfotili s pravymi newyorskymi policajty a nasli mekac, ktery mel to jednodollarove menu, ale byla tam priserna fronta. Tak jsem si koupil v jednom stanku kureci spiz a pak jeste cersteve prazene orisky a mandle.

obr.: Times Square.



Narazili jsme taky na brodwayska divadla. Zajimave je, ze nejsou v ulici Brodway, ale v bocni ulici od Times Square. Jedno bylo oteverne, tak jsme mrknul dovnitr. Byla tam scena pohazena kvetinami. U zadniho vchodu cekal dav lidi, az vyjdou herci. My jsme cekat nehodlali. Kdyz jsme se nabazili ruchu na Times Square, vyrazili jsme zpet. V metru jsme jeste videli cernocha bubnujiciho na kbeliky, ktery delal neuveritelny ramus. Na hostelu jsme byli kolem pulnoci, coz bylo sest hodin rano ceskeho casu, takze uz jsme byli celkem unaveni. Dal jsem si sprchu a sel spat.

středa 24. června 2009

Japonská okupace a odboj proti ní

Okupace

1. Období temna 1910 – 1919 암흑기– potlačení veškerého odporu, ovládnutí politických a ekonomických sfér, nové represivní instituce, korejský potencionál měl sloužit Japonsku


2. Období kulturní politiky 1919 – 1931 문화 정치 – pacifikace přes úlevy, ale šrouby se utahují, můžou se vydávat noviny, shromažďovat se, překotné vzdělávání, vzniká spousta spolků
3. Období čím dál hůř 1931 – 1945 – pravá kolonie, vpád do Mandžuska 1931, od 1941 nejhůř, když Japonsko vstoupilo do války, asimilace, japanizace, japonština prvním jazykem, změna jmen, comfort woman – 위안부
Následky japonské okupace

Změnila se sociální sféra – Japonci vlastně dokončili reformy roku Kabo. Rozpad velkorodiny, přesun z venkova do měst, vznik nových elit. Často studují v zahraničí (i v Japonsku, to nikdy nebylo bráno za kolaboraci). V třicátých letech vznikají nové ekonomické elity (čeboly).


Útoky na národní identitu – Japonci se snažili dokázat společné předky atd. Narušili jim národní sebevědomí, hrdost. Dvojí zákony pro Japonce a Korejce. Vysoká kolaborace. Dobré školy v Japonsku, školství řízené Japonci, náboženství taky, potlačováno bylo křesťanství. Vnucován státní šintoismus (císař). Pod japonským vlivem se začali korejští muži (buddhisté) ženit, což bylo dříve zakázáno.


Rozkol v korejském buddhismu. Japonci zavedli v Koreji pořádek, někteří Korejci tak dostali šanci, kterou by jinak nedostali. Největší kolaboranti byli ekonomičtí magnáti.

Zahraniční a domácí odboj

1918 Wilsonovi články o sebeurčení malých států (šlo ale hlavně o situaci v Evropě po první světové válce) – prozatímní vláda v Šanghaji (uznalo ji jen pár bláznů). Předsedou byl budoucí první prezident 이 승만. Další byly v Moskvě a i v Soulu.
Prozatímní vláda prováděla odboj (na území Číny), byla pravolevá, a proto se členové hodně hádali.


obr.: militantní odbojář Kim Gu.




김 구 militantní člen, který měl na starosti atentáty. Akce v Mandžusku, v Číně u Jenanu (sídlila tam čínská komunistická strana). Spolupráce s Čínou. Další místa odbojů vysídlených Korejců byla Hawai, San Francisko. Prováděli hlavně lobování v kongresu, ne moc úspěšné.

Domácí odboj v Koreji – tlumila ho japonská policie (ze 40% Korejci), velká zatýkání, osvětová činnost, spolkaření, různá „národní“ hnutí, pasivní rezistence – vyhýbání se povinným akcím, mobilizaci atd. 1942 na Čedžudo zničili výbuchem 70 japonských letadel.


Ideologická polarizace země – samé extrémy. Navenek Korea působila jako země, která ještě není zralá na to, aby si vládla sama.

Hospodářství během okupace

Společnost byla agrární, do roku 1931 ji Japonci plundrovali (měli nedostatek rýže), těžba nerostných surovin – zlato, stříbro, měď (Korea má surovin hodně). Otvírají se nové doly. Levná pracovní síla pro japonský průmysl orientovaný na válečnou výrobu od roku 1931. Stavění dopravních spojů, železnic do Mandžuska. Po světové krizi 1929 se Japonci starali, aby měla Korea i své hospodářství, které by jim pomohlo i později. Korea byla odbytištěm japonských výrobků. Zvýšení hospodářské produkce – kácení lesů atd., teď se zalesňuje, příprava na válečný průmysl. Pobočky japonských firem v Koreji (zaibatsu). Po nástupu nového guvernéra 1937 přestal korejský průmysl po dalších omezeních prakticky existovat. Vše pod správou Japonska, ani Japonci nemohli vyrábět, co chtěli. 1939 – 1945 krytí japonských válečných potřeb, výsadba bavlny na vojenské uniformy.

Korejci mobilizováni do Japonska (už 1939, 1941 povinný odchod do armády, od 1943 už středoškoláci od 16 let), dělali třeba hlídače v zajateckých táborech, studují japonské školy.
1944 – 1945 Lidé jako zvěř, Korea rozdělena na 350.000 policejních jednotek, 1944 velké zatýkání, zesílení ideologie – jen se opěvoval japonský císař. 1944 zničeny filmy – v rámci těžby stříbra – nějaký debil. Malé ústupky – knížky, představení, rozhlas, dva Korejci do Japonského parlamentu.

1910 Případ stopěti – potlačení odporu, špičky inteligence, co zlobili, odsouzeni, šlo o 50 000 lidí, odsouzeno bylo 105. Je to mezinárodně známé díky misionářům. Stupňoval se japonský dozor.

Generální guvernér měl absolutní moc – podléhal pouze japonskému císaři, noví guvernéři vítání v Koreji bombami, všichni přežili. Zavedena povinná školní docházka – čtyři roky, japonština hlavní jazyk, korejština byla volitelná, učili se o Japonsku, v Koreji nebyla vysoká škola, museli do Japonska – načuchli Japonskem, byli tam ale diskriminováni – vzniklo podhoubí intelektuálů (povstání 1. března).

čtvrtek 18. června 2009

Jak jsme šli do hor

Poslední den v Koreji jsem měl v plánu s holkama (těma českýma) vyrazit na nějaký kopeček v okolí Soulu. Jeden Francouz nám doporučil Pukhasan, že je moc krásný, ale je tam strašně turistů. Našli jsem si cestu a vyrazili na něj. Po výstupu z metra jsem šli za nějakým korejským párem, který podle výbavy šel evidentně taky nějaký výšlap. Až v autobuse jsme zjistili, že jedou na jiný kopec. Ale co už, jeli jsme s nima. S autobusem jsme projíždělo jedno obrovské staveniště, kde se ale cesta ukázala neprůjezdná a museli jsme to vzít jinudy.

obr.: ono staveniště na okraji Soulu.



Na místě, tedy pod horou, jsme byli asi ve dvanáct hodin, což byl čas, kterému jsme se chtěli kvůli vedru vyhnout, moc nám to nevyšlo. Po pár metrech jsme narazili na opravdu překrásný chrám. Byl celkem malý, jedna strana byla v rekonstrukci, ale ostatní budovy a dvorek byl v dokonalém stavu. Nádherná zahrada, překrásný malby na stěnách a všude okolo orchideje.

obr.: bohužel nevím, jak se ten chrám jmenoval, ale byl nádherný.



Když jsme si ho dostatečně vychutnali, chtěli jsme už konečně vyrazit směrem vzhůru. Ale nevěděli jsme kudy, protože tam nebyla zřetelná cesta a skoro žádní turisté. Nakonec jsme směr našli, cesta byla podobná, jako jsou cestičky v Tatrách, které asi každý Čech zná, tudíž velmi úzká a plná kamení a kořenů stromů. Po půl hodině přišli těžší pasáže, kdy jsme se museli držet řetězů, protože pod námi byl skalnatý sráz. Po několika řetězech to Lucka vzdala, protože jí to přišlo moc nebezpečný, což rozhodně nebylo přehnané tvrzení.

obr.: vepředu Lucka a za ní Nina. O chvíli později to Lucka vzdala.



Navíc neměla vhodnou obuv ani oblečení, což platila i o Nině a o té obuvi i o mě. Ironií je, že poté, co se Lucka vydala zpět, jsme s Ninou už na žádné řetězy nenarazili. Za to jsme narazili na korejský manželský pár, který nám daroval několik okurek a rajčat. Asi jsme vypadali ztrhaně.

obr.: nejdřív jsme šli doleva, ale tam se cesta nějak vytratila a nikdo tam nešel, tak jsme se vrátili a nakonec vylezli na 향로봉.



Cestou jsme potkávali výhradně Korejce a navíc poměrně málo. Většina z nich z nás byla pěkně překvapená, všechny jsme je korejsky zdravili a oni nám se smíchem odpovídali. Zrovna když jsme míjeli jednoho staršího pána, tak jsem korejsky řekl, že je to nuda, a ten pán si myslel, že mluvím o té hoře a strašně ho to rozesmálo a mohl si nad tím hlavu ukroutit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsme se bavili o něčem jiném, ale anglicky určitě neuměl a navíc byl hned pryč. Asi po dvou hodinách jsme se nakonec vydrápali na vrchol, kde byly skupiny Korejců, kteří si tam dávali svoje svačinky a obědy.

obr.: i my jsme byli atrakce:)



Mezi nima jsem nadšeně pobíhal já a kousek pod vrcholem odpočívala Nina, která se bála vylézt až na samotný vršek, protože ten byl jen skalnatý a nebyly tam žádné zábrany. Nijak extra mi to ale nebezpečný nebylo, když si dáváte pozor, nemůže se vám nic stát. Trochu jsme se oba vyděsili, když jsme uviděli skupinu asi pěti starých Korejců včetně žen, kteří to vzali na vrchol nejpřímější cestou, tudíž lezli přímo po skále. Samozřejmě bez jakéhokoliv jištění. Pod nimi sráz jako kráva, kdyby někdo z nich uklouzl, tak s ním byl podle mě amen. Dolů to potom vzali stejnou cestou, blázni.

obr.: tohle fotil nějaký Korejec, protože Nina se sem bála.



Výhled byl ale nádherný, v okolí byly další hory a pod nimi se na všech světových stranách rozprostíral Soul. Cestou zpět jsme znovu potkali toho dědečka, kterému jsem řekl, že to je nuda. Samozřejmě si nás pamatoval a hned se zeptal, jestli to byla opravdu nuda. Tak jsem mu hned nadšeně hlásil, že to bylo skvělý. Takovou pointu jsem ani nečekal, že na něho znovu narazíme.

obr.: moje spoluhoralka Nina.



Kdybyste se někdo ocitl na pár dní v Soulu, tak rozhodně podobný výlet podniknete taky. A raději běžte na nějaký méně známý vrcholek, aspoň se nebudete muset proplétat davem turistů.

středa 17. června 2009

Gramatika korejštiny 31 - 40

31. Spojka ale –지만

오늘은 날씨가 좋지만 더워요. Dnes je hezké počasí, ale je horko.
한국어는 재미있지만 어려워요. Korejština je zajímavá, ale obtížná.
이것은 나쁘지만 저것은 좋아요. Tohle je špatné, ale tamto je dobré.
나는 학교에 가지만 친구는 가지 않아요. Já jdu do školy, ale kamarád nejde.
내 방에 텔레비전은 있지만 냉장고는 없어요. V mém pokoji je televize, ale není tam lednička.

32. Nepravidelná slovesa, jejíž kmen končí na ㅂ

Když k nim přidáváme sufix 어, tak ㅂ je nahrazeno ㅜ a k němu se přidá 어. Kombinací tak vznikne ㅝ.

어렵다 - 어려워요 - 어려웠어요 složitý
쉽다 - 쉬워요 - 쉬웠어요 snadný
덥다 - 더워요 - 더웠어요 horký
춥다 - 추워요 - 추웠어요 studený
맵다 - 매워요 - 매웠어요 pálivý
아름답다 - 아름다워요 - 아름다웠어요 krásný
고맙다 - 고마워요 - 고마웠어요 děkovat

Výjimka: když za jednoslabičným slovesným kmenem jako 돕다 a곱다 následuje samohláska 아, změní se na 도와, resp. 고와.

33. Nepravidelná slovesa, jejíž kmen končí na 르

U těchto sloves dochází k následujícím změnám.

빠르다 → 빠르 + 었습니다 = 빨랐습니다 být rychlý
부르다 → 부르 + 었습니다 = 불렀습니다 volat
이르다 → 이르 + 어서 = 일러서 dorazit, informovat

34. Nepravidelná slovesa, jejíž kmen končí na ㄹ

Pokud následuje koncovka začínající na ㄴ, ㅂ nebo ㅅ, tak se ㄹ vypouští.

살다 → 삽니다 žiju, bydlím
놀다 → 노십시오 (prosím) bavte se
만들다 → 만드는 vyrábějící
알다 → 아니까 protože víte

35. Nepravidelná slovesa, jejíž kmen končí na ㄷ

U těchto sloves se ㄷ změní na ㄹ, když následuje koncovka začínající na samohlásku.
듣다 → 들으십시오 poslouchejte
걷다 → 걸으니까 protože jdete
묻다 → 물었습니다 zeptal jsem se

36. Nepravidelná slovesa, jejíž kmen končí na ㅎ

Většina kvalitativních sloves s kmenem končícím na ㅎvypouští ㅎ, kdy jsou následovány koncovkou začínající na samohlásku. Když je ㅎ následováno 아/어, ㅎse vypouští a finální samohláska slovesného kmene se změní na 애. Slovesa 좋다 je pravidelné.

어떤 색을 좋아합니까? Jakou barvu máš rád? (výjimka – pravidelné)
그러면, 내일 만납시다. V tom případě se sejděme zítra.
까만 바지가 어떨까요? Co třeba černé kalhoty?

37. Další nepravidelná slovesa

쓰다 → 써 psát, používat, být hořký
크다 → 커 být velký
아프다 → 아파 bolet

38. Příslovečná částice (으)로

Vyjadřuje směr, prostředek.

- 로 (pro samohlásku a hlásku ㄹ)
- 으로 (pro souhlásku)

어디로 가십니까? Kam jdete?
버스로 왔습니다. Přijel jsem autobusem.
젓가락으로 먹습니다. Jím hůlkami.
한국말로 말하십시오. Prosím mluvte korejsky.
이 밀가루로 빵을 만들어 주십시오. Prosím udělejte z této mouky chleba.

39. Pomocná částice 까지 „až do“ – časově i místně

Může se připojovat i za jiné partikule a potom znamená „dokonce“.

몇 시까지 일하십니까? Až do kolika hodin pracujete?
내일까지 기다려 주십시오. Počkejte prosím do zítra.
종로까지 같이 갑시다. Pojeďme spolu až na Čongno.
여기까지 읽으십시오. Čtěte prosím až sem.
친구가 집에까지 왔습니다. Přítel přijel dokonce až ke mně domů.

40. Přípona쯤 – zhruba, přibližně

Připojuje se za podstatná jména nebo číslovky a vyjadřuje přibližnost.

지금 몇 시쯤 되었습니까? Kolik je zhruba hodin?
오후 1시쯤 만납시다. Sejděme se kolem jedné odpoledne.
언제쯤 떠나십니까? Kdy asi odjíždíte?
학생이 400명쯤 왔어요. Přišlo kolem čtyř stovek studentů.
사과를 몇 개쯤 살까요? Kolik mám koupit jablek?

středa 10. června 2009

Planet Festival 2009



Od pátku do neděle jsem byl v Táboře na festivalu Planet Festival. Nehodlám se nějak moc rozepisovat, obsáhlé reporty si můžete přečíst jinde. Nadhodím jenom několik věcí, které mě zaujali a potom ještě několik písní, které jsem si natočil. Dole je taky odkaz na fotogalerii.

video: Boxer Rebellion.



Proč jsem tam vůbec jel? Hlavním důvodem byla kapela White lies, na které si v poslendí době ujíždím. I zbytek lineupu byl celkem nabušený, například Klaxons, Orbital, Peter Bjorn and John, Transglobal Underground, Tata Bojs, 100°C, Sunshine, Southpaw, Sunflower Caravan a další.

video: 100°C - Cream.



Festival se konal v areálu letiště, takže nikoho nemohla hudba rušit, protože v okolí nikdo nebydlí. Velmi blízko byla vlaková zastávka i autobusové spojení do Tábora, takže místo bylo vybráno skvěle. Kousek od vlakové zastávky byl navíc hypermarket, takže nebylo problém si nakoupit jídlo a pití. S tím jste samozřejmě nemohli do areálu, takže jako správný šetřílek jsem si vždycky, když jsem měl žízeň, odběhl se napít do stanu, než abych si kupoval Red Bull za padesát:)

video: Orbital - Satan.



Co mě velmi nemile překvapilo byla strašně malá návštěvnost. Taková skvělá jména a tak málo lidí, až mi bylo některých vystupujících líto. A přitom festival byl skvěle zorganizovaný, spousta skvělých stánků s jídlem a bohatý doprovodný program; exhibice bikerů, soutěže o ceny, paragliding, sumo zápisy, dvě malá hřiště na fotbal, stolní fotbal, indobordy, sumo zápasy, hřiště na basket atd.

video: Klaxons - Golden skans



V koncertů jsem si logicky nejvíc užil ten, kvůli kterému jsem tam jel, tedy White Lies. Co jsem četl nějaké ohlasy, tak někteří lidi byla zklamaní, že se zpěvák Harry McVeigh usmíval. Já jsem neviděl žádný jejich klip, takže nevím, jestli má nějakou drsnou image, ale mě se líbí, když se kapela na lidi usmívá. Mám je o to radši. Jejich koncert jsem odskákal a odeřval na plný koule. Zklidnil jsem se jen během jednoho songu, který jsem si natočil, abych pak nemusel poslouchat vlastní řvaní:)

video: White Lies - Farewell to the fairground



Kdo mě naopak nemile překvapil, nebál bych se použít slovo zklamal, byla švédská formace Peter Bjorn and John. Ta je známá svým megahitem Young folks, který byl pro mě vrcholem jejich vystoupení. Většina ostatních písní na mě ale působila strašně jednoduše až kolotočářsky, navíc zpěvák Peter Morén tancoval tak neskutečně legračně, že to se prostě nedalo. Jejich deska se mi opravdu líbí, ale naživo mě fakt vůbec nebrali.

video: Peter Bjorn and John - Young folks



Nedělní program narušila průtrž deště, kterou jsem strávil ve stanu radia 1. Po ní byla navíc dost velká zima, takže nebylo výjimkou vidět lidi v čepicích (a nebyli to pozéři, ale měli ji z praktických důvodů), což na "letním" festivale působí dost podivně.

video: Please the trees - české příjemné překvapení.



Trochu mě štval tanečních stan, který byl asi tři sta metrů od stanového městečka a vyhrával oba dny snad do pěti hodin. Usínalo se přitom dost blbě, ale únava vždycky nakonec vyhrála.


Planet Festival 2009

úterý 9. června 2009

Cenzura internetu v KLDR a KR

Rozhodl jsem se tady zveřejnit moji ročníkovou práci na proseminář, protože mi to téma přijde zajímavé. Práce je už po kontrole od vedoucí oboru koreanistiky, takže chyby jsou eliminovány. Dávám ji sem najednou, ať nemusíte nic dohledávat, nebo čekat na další část. Dejte vědět, co si o ní nebo o tom, co je v ní, myslíte.

Cenzura internetu v KLDR a KR

Obsah

1. Úvod

2. Situace v KLDR
2.1. Přístup k počítači
2.2. Přístup k internetu
2.3. Přístup k internetu přes mobilní telefony
2.4. Internet jako nástroj propagandy

3. Situace v KR
3.1. Dohled nad internetovým obsahem
3.2. Internet a politika
3.3. Systém skutečných jmen
3.4. Případ Minerva
3.5. Kybernetické šikanování
3.6. Opatření proti šíření souborů
3.7. Výhled do budoucna

4. Závěr

Seznam použité literatury


1. Úvod

Kontrola a omezování sdělování informací neboli cenzura, se v určité míře nevyhnula žádné zemi. Ve většině demokratických zemí je však tato praktika minulostí, jakkoli můžeme i v dnešní době a v části světa obecně označované za demokratickou mluvit o autocenzuře médií či nátlaku ze strany různých firemních lobby na filtrování informací. S rozvojem informačních technologií a rozšířením internetu jako neomezeného zdroje informace se i pozornost cenzurních úřadů přesunula do elektronického světa. Tato práce se snaží v základních rysech nastínit cenzuru internetu v Korejské lidově demokratické republice (dále jen KLDR) a chronologicky přiblížit vývoj této problematiky v Korejské republice.

Cenzura internetu je definována jako „kontrola nebo potlačování publikování na internetu či přístupu k informacím na internetu již zveřejněných“.[1] Oproti klasické cenzuře je cenzurování internetu odlišné v tom, že hranice jednotlivých států a tudíž pravomocí cenzurních úředníků jsou na internetu mnohem prodyšnější. Občan státu cenzurujícího jistý druh informací si jej může snadno dohledat na stránkách zahraničních serverů, kam už domácí cenzor nedosáhne. Nabízí se otázka, zda se dá internet opravdu důsledně cenzurovat, a jak efektivní tato cenzura je. V technologicky vyspělých zemích s rozšířeným přístupem na internet se uživatelé již naučili omezení nastavené ať už vládou či jinou organizací snadno obejít. Existuje řada programů, které změní adresu počítače v internetové síti a uživatel se virtuálně změní v občana jiného státu, jemuž už přístup k daným informacím blokován není. Vyvinuté jsou i technologické prostředky, které zaručují nesmazatelnost informací či nemožnost fyzického vystopování uživatele internetu.

Proto se některé státy snaží o totální kontrolu nad internetem, aby se občan nedostal na žádné neschválené stránky a nemohl se seznámit s čímkoliv, co by odporovalo vládnímu názoru nebo mu umožnilo zjistit způsob, jak toho dosáhnout. Jednou z těchto zemí je KLDR, která je ukázkovým příkladem tohoto přístupu, kde vše podléhá vládní kontrole. Organizace Reportéři bez hranic (dále RPH) zařadila KLDR na seznam Nepřátel internetu[2], tedy do skupiny zemí, kde internet podléhá nejpřísnější cenzuře. Těmto zemím se téměř podařilo udělat z internetu intranet, tedy úzce omezenou počítačovou síť, kam se dostanete pouze se schváleným přístupem, a kde uvidíte pouze to, co si provozovatel přeje. Tyto země si své umístění na seznamu Nepřátel internetu zasloužili nejen za objem své cenzorské činnosti, ale i za téměř systematické represe internetových uživatelů.

Řada dalších zemí spadá do kategorie organizací RPH označenou jako Pod dohledem. Tyto země jsou na rozmezí cenzury a pronásledování uživatelů internetu. Znepokojivé je, že do této kategorie patří například Austrálie a Korejská republika (dále jen KR). KR je v kategorii Pod dohledem díky své snaze o omezování anonymity uživatelů a zatýkání blogerů, z nichž nejznámější je případ blogera vystupujícího pod jménem Minerva.

2. Situace v KLDR

2.1. Přístup k počítači

V KLDR je přístup na internet o to složitější, že není vůbec jednoduché mít přístup k osobnímu počítači. V KLDR totiž osobní počítač není nikde brán jako počítač pro osobní užití. Vždy slouží buď vládním úředníkům, armádě či cizincům. Pro místní občany je počítač téměř nedostupný. Nic na tom nemění ani fakt, že 김 정일 (Kim Čŏng-il) sám sebe označuje za znalce a milovníka internetu.

2.2. Přístup k internetu

Pouze pár vyvolených má přístup k vysokorychlostnímu internetu. Tito důvěryhodní se dají počítat pouze na stovky. Přístup mají kromě armády ještě některá privilegovaná výzkumná střediska. Ani personál v místnostech s internetem k němu nemá přístup. Dostanou se na něj pouze lidé s bezpečnostní prověrkou. Méně privilegované instituce mají přístup pouze na místní sítě a velmi omezený přístup na internet. Jejich úkolem je zpřístupnit vědcům a inženýrům potřebné informace, aniž by mohli spatřit cokoliv jiného. Dalším místem, kde mají občané KLDR šanci připojit se k internetu, je oblast vývoje her a animačních studií.[3] Dokonce i velká západní studia přesouvají část své výroby do KLDR a v těchto dislokovaných pracovištích se bez internetu neobejdou. Od roku 2007 měli přístup k internetu jihokorejští zaměstnanci v průmyslovém komplexu v Käsŏngu a turisté v Diamantových horách. Toto připojení vydrželo pouze jeden rok. Veškeré domácí webové stránky musely být schváleny vládou a vycházejí z databází tří největších severokorejských knihoven.[4] I na těchto pár stránek má přístup pouze omezená skupina lidí. Pokud se chtějí připojit na internet, musejí majitelé internetových kaváren dostat povolení od Korejského počítačového centra, které kontroluje všechny online informace a poskytovatele připojení. Tyto kavárny nabízejí možnost chatování a využití omezených sítí. Hodina internetového připojení v takové kavárně stojí přibližně pětinu průměrného měsíčního platu. V roce 2007 provedla policie řadu bezpečnostních razií do kaváren, které nabízely otevřenější přístup k internetu. K relativně nefiltrovanému internetu mají přístup pouze cizinci a pár členů vlády.

Zajímavý experiment se odehrál v roce 2002, kdy KLDR ve spolupráci s jihokorejskou firmou spustila web s hazardními hrami, které jsou v KR zakázané. Web byl samozřejmě cílen na Jihokorejce, ale jeho součástí bylo i diskusní fórum. To si získalo velkou popularitu, protože si zde mohli Jihokorejci vyměňovat vzkazy se severokorejským personálem. Kombinace hazardních her a propagandy evidentně vyděsila jihokorejskou vládu, která tyto stránky poté zrušila.

2.3. Přístup k internetu přes mobilní telefony

Možností, jak se připojit k internetu a přitom se vyhnout všem oficiálním cestám, se staly mobilní telefony. První mobilní síť režim spustil v listopadu 2002, ale brzo zakázal občanům její používání a omezil ji pouze pro armádní špičky. V roce 2004 ji přerušil za účelem ochrany občanů KLDR před všemi zprávami ze zahraničí. Další příčinou byl vrůstající černý trh s mobily u hranic s KR. Poté převzal nad telefonní sítí kontrolu Pchjongjang, ale otevření účtu stojí téměř roční plat, takže černý trh nadále prosperuje. Nelegálně získané čínské mobily[5] umožňují Severokorejcům přístup na čínské webové stránky a přijímání zpráv od příbuzných v Číně a Korejské republice. Současně roste podíl jihokorejských společností jako Samsung na čínském trhu, takže je pravděpodobné, že pomocí těchto telefonů si budou moci občané KLDR získávat informace přímo v korejštině.

2.4. Internet jako nástroj propagandy

Všech přibližně třicet webových stránek provozovaných vládou slouží k propagandě. Na oficiální doméně KLDR „.kp“ běží pouze dvoje stránky; kcce.kp, stránky organizace dohlížející na nezávadnost domácího internetu a naenara.kp, portál korejské vlády. Další stránky jsou vedené na zahraničních serverech, především čínských a japonských. Mezi ně patří stránky Ústřední tiskové agentury KLDR kcna.co.jp. Většina článků na těchto webech popisují rozvrh Kim Čŏng-ila a k dispozici jsou v několika jazykových mutacích. Design těchto stránek je velmi sporý a informační hodnota nevalná, ani co se kvantity týče. S propracovaností konkurenčních jihokorejských portálů se nedají vůbec poměřovat. K dalším propagandistickým portálům patří stránky ournation-school.com, které mají světu prezentovat ideologii čučche (주체) a web uriminzokkiri.com oslavující velkého vůdce Kim Il-sŏnga (김일성). V roce 2004 jihokorejská policie identifikovala dalších 43 proseverokorejských stránek provozovaných v zahraničí, které jsou podle jejího názoru nepřátelské ke KR.

K bizardní situaci došlo 26. ledna 2008, kdy vláda KLDR obvinila jižní sousedy z porušování občanských práv vlastních občanů, když ta jim znemožnila přístup na tyto stránky.

3. Situace v KR

KR patří mezi technologicky nejvíce vyspělé země na světě a v oblasti internetové cenzury čelí zcela jiným problémům než její severní soused. Samotný přístup k internetu není v KR žádným problémem. KR je čtvrtá země na světě v pořadí dle připojenosti obyvatel k internetu. Vláda do rozvoje internetu investovala velké částky, ale zároveň se ho rozhodla mít pod dohledem.

3.1. Dohled nad internetovým obsahem

V roce 1995 byla KR jednou z prvních zemí, která schválila zákon k monitorování publikovaného materiálu na internetu a k jeho čtení. Na obsah internetových stránek a diskusních fór bdí Etická komise pro informační komunikaci, která může závadné stránek doporučit k zablokování. Ministerstvo informací a komunikace volalo v roce 2001 po zavření sto dvaceti tisíc internetových stránek shledaných urážlivými vzhledem ke svému obsahu. Tyto stránky obsahovaly pornografii, násilí, informace o hackingu[6], kyber zločinu[7], euthanasii či šířili internetové viry. Vláda žádala instalování bezpečnostních filtrů proti těmto stránkám v internetových kavárnách, školách a veřejných knihovnách. Poskytovatelům internetového připojení hrozila žaloba, pokud tyto filtry nenainstalovali. Oficiálním důvodem uváděným vládou je ochrana mladých lidí před potencionálně nebezpečným materiálem. V červnu 2002 Ústavní soud na nátlak společností Jinbonet [8]a Minbyun[9] zrušil kontroversní zákon z roku 1995. V listopadu téhož roku vláda schválila nové znění zákona, když termín „nebezpečný obsah“ nahradila termínem „nezákonný obsah“.

V následujícím roce využila zákon k zavření osmnácti tisíc z původně uvažovaných necelých osmdesáti tisíc internetových stránek. Většina jich byla zavřena kvůli pornografickému obsahu.

3.2. Internet a politika

Objevily se ale zároveň případy, kdy byli zatčeni internetoví uživatelé za své politické názory. 11. července 2002 zatkla policie dva komunistické aktivisty, Kim Jong-čana a Kim Čong-kona, za vlastnění knih o komunismu a stažení si materiálů z internetu včetně Marxova Kapitálu. Byli obviněni z porušení zákona o národní bezpečnosti a zatčeni. Na konci roku 2003 vláda KR předložila zákon nutící uživatele diskusních fór vyjadřujících se v souvislosti s volbami k používání jejich pravých jmen, namísto pseudonymů. Asociace sdružující firmy podnikající na internetu (Korea Internet Corporation Association) prohlásila toto opatření za protiústavní a ohrožující demokracii. Nakonec schváleno nebylo.

16. března následujícího roku požadovala Národní volební komise potrestání internetových uživatelů, kteří se kriticky vyjadřovali k parlamentní obžalobě prezidenta No Mu-hjŏna (노무현)[10]. Podle Národní volební komise porušili volební zákon, který zakazuje podobné příspěvky v době volební kampaně a měli by být potrestání stejně jako ti, kteří příspěvky dále šířili. Takových uživatelů byli tisíce. Výsledkem aktivity Národní volební komise bylo zatčení dvou studentů, kteří vložili na internet obrázky zesměšňující členy opozice. Studenti byli obviněni z šíření falešné zprávy a porušení volebního zákona nahráním obrázků na internetové stránky jiné než vlastní a dovolením jejich stahování ostatním uživatelům. Studenti byli propuštění z vězení následující den.

3.3. Systém skutečných jmen

Snahy korejské vlády o zavedení systému užívání pravých jmen místo pseudonymů se od roku 2003 objevují prakticky stále a vláda nakonec dosáhla toho hlavního, co chtěla. A nevedla k tomu argumentace o zvyšujícím se počtu internetových zločinů, ale případ psího výkalu v metru. 6. ledna 2005 mladá žena na druhé lince soulského metra odmítla uklidit exkrement po svém psovi. Jeden z naštvaných přítomných si ji vyfotil a její fotku bez jakékoliv úpravy nahrál na populární internetovou stránku. Tím ovšem odstartoval moderní verzi honu na čarodějnici. Během pár dní byla prozrazena její identita a žena a její rodina přišla o veškeré soukromí. Lidé ji na ni na ulici volali urážky a každá událost z jejího života byla probírána na diskusních fórech. O případu se hovořilo v celé zemi a dokonce i během bohoslužeb v korejských kostelích ve Washingtonu. Veřejně ponížená a nesmazatelně označená žena poté opustila studium na univerzitě. Tento případ ukázal obrovskou sílu internetu a dal silné argumenty těm, kteří volali po zavedení systému skutečných jmen.

V září téhož roku vyhlásilo Ministerstvo informací a komunikace požadavek na velké internetové portály jako Naver[11], Daum či Yahoo, aby vyžadovaly od svých uživatelů jejich skutečná jména, pokud tito chtějí přispívat do diskuzí. Rovněž bylo schváleno, že potencionálně nelegální příspěvky mohou být dočasně znepřístupněny. Ministerstvo argumentovalo snahou minimalizovat negativní důsledky internetu, kde anonymní uživatelé beztrestně pomlouvají veřejně známé osobnosti. Předchozí legislativa dovolovala poskytovatelům internetu odstraňovat či znepřístupňovat zprávy, pouze pokud je o to poškození přímo požádali. Internetoví uživatelé naproti tomu argumentovali, že vymezení pojmu nezákonná zpráva je velmi nejasné.

Systém skutečných jmen byl testován na portálech Naver a Daum prvního července 2007, ale nepřinesl žádné výsledky. Nadále se objevovaly hanlivé příspěvky, v té době především ohledně případu dvaceti tří unesených Jihokorejců v Afghánistánu. Ministerstvo vydalo prohlášení, že bude chvíli trvat, než systém začne fungovat a plně systém spustilo třicátého července. Postupně se systém rozšiřoval a v srpnu už zahrnoval dvacet jedna portálů, jejichž denní návštěvnost byla přes tři sta tisíc přístupů a čtrnáct internetových médií s dvěma sty tisíci přístupy. Ministerstvo při kontrole dodržování zákona odhalilo osm internetových portálů, které systém nezavedly. Po urgenci zůstaly pouze dvě, Yahoo! Korea a PandoraTV[12], kterým hrozila pokuta do výše třiceti milionů wonů.

Zavedení tohoto systému s sebou ovšem přineslo problém krádeží identit.[13] Řada uživatelů ukradla identifikační údaje jiných uživatelů, aby se pod nimi mohla zaregistrovat na portály vyžadující skutečné jméno a v případě vyšetřování nebyli odhaleni jako skuteční původci hanlivého komentáře či poplašné zprávy. O hledání těchto závadných příspěvků se od října 2008 stará téměř tisíc policistů, kteří denně monitorují internetová diskusní fóra a chaty.

Ministerstvo postupně snižovalo hranici minimální návštěvnosti pro zavedení systému skutečných jmen. Od prvního dubna 2009 je touto hranicí sto tisíc přístupů denně. S tímto snížením hranice se do problémů dostal populární americký server youtube.com. Ten se nakonec rozhodl pro kompromis. Nebude po korejských uživatelích vyžadovat jejich skutečná jména, ale nebudou moci nahrávat videa ani komentovat[14]. Proti systému skutečných jmen se postavil například profesor Han Sang-hŭi (한상희) z univerzity Kŏnguk (건국대학교), který o něm řekl „Nařízení o skutečných jménech může být protiústavní, protože omezuje soukromí lidí a jejich právo na vyjádření bez odhalení identity“.[15]

3.4. Případ Minerva

Minerva je jméno korejského blogera, který v roce 2008 předpověděl velké snížení hodnoty wŏnu proti dolaru, nebo pád finanční společnosti Lehman Brothers a psal o ekonomické politice korejské vlády. Své příspěvky zveřejňoval na fóru portálu Daum. Brzo začal být označován jako „Internetový ekonomický prezident“ a stal se jedním z nejvlivnějších kritiků vlády. 7. ledna 2009 byl zatčen podezřelý, který se označil za Minervu, pro šíření poplašné zprávy na internetu. Zatčení obklopuje řada pochybností a kritiky. Podle společnosti Minbyun je zákon[16], který údajně Minerva porušil, protiústavní. Proti podobnému postupu se postavil například profesor práva na Univerzitě Korjŏ (고려대학교)[17] Pak Kjung-sin, podle něhož „nejefektivnějším způsobem jak čelit fámám, které se zdají být falešné, není trestání autora, ale zajištění svobody projevu“.[18] Po třech měsících ve vazbě byl Minerva 21. dubna po osvobozujícím rozsudku propuštěn z vazby. Soud konstatoval, že neporušil telekomunikační zákon a že jeho příspěvky nezpůsobily finanční škody jihokorejské ekonomice. Případu Minerva se dostalo velké mezinárodní pozornosti a i díky němu je KR na seznamu zemí, které organizace RBH sleduje jako země omezující svobodu projevu.

3.5. Kybernetické šikanování

Přestože vláda již dosáhla značného omezení anonymity na internetu, nadále se snaží zpřísňovat pravidla. Na podzim roku 2008 se vláda pokusila využít sebevraždu herečky Čchö Čin-sil[19] k prosazení dalších zákonů proti „kybernetickému šikanování“. Opozice ovšem vládu upozornila, že proti tomuto přečinu již existují tři zákony. Tzv. kybernetické šikanování představuje skutečný problém a řada celebrit neunesla tlak vyvíjený na jejich osobu a vyřešila ho až sebevraždou. Po sebevraždě Čchö Čin-sil policie zadržela dva tisíce lidí za šíření hanlivých pomluv. Jedenáct z nich bylo oficiálně zatčeno za závažné porušení zákona. Přestože velké portály mají své vlastní filtry, které neumožňují zveřejnění určitých slov a vlastní zaměstnance, kteří odstraňují nevhodné komentáře, stejně se nedaří zamezit zveřejňování velmi urážlivých komentářů.

3.6. Opatření proti šíření souborů

V květnu tohoto roku schválilo Národní shromáždění opatření proti šíření souborů, které umožňuje organizacím dohlížejícím na bezpečnost internetu po třetím varování o porušení autorských práv zavřít internetové stránky a znemožnit přístup na internet uživatelům obviněným ze šíření souborů podléhajících autorským právům, ať už si skutečný autor těchto práv stěžoval nebo ne. Kvůli velmi široké definici obsahu podléhajícího autorským právům spadají do této kategorie kromě filmů a seriálů například novinové články a příspěvky blogerů. Korejská republika je první demokratickou zemí, které zavedla takto přísná opatření na internetové uživatele. Ozývají se posměšné hlasy, že se administrativa nového korejského prezidenta I Mjŏng-baka (이명박) tímto způsobem snaží o sjednocení s KLDR, protože si obě vlády nikdy nebyly politicky tak blízko.

3.7. Výhled do budoucna

V současnosti se Velká národní strana snaží prosadit novelu zákona o ochraně soukromí v komunikaci. Novela by měla Národní zpravodajské službě umožnit sledování a v reálném čase i vystopování komunikace přes internet či mobilní telefony. Současná legislativa dovoluje pouze monitorování telefonních hovorů z pevných linek. Návrh novely požaduje po všech operátorech v komunikačních službách instalaci sledovacích zařízení, nahrávání telefonních hovorů a zaznamenávání přihlašovacích informací uživatelů. Proti tomuto návrhu se postavilo přes sto padesát domácích společností působících v oblasti internetu, včetně společností Naver, Daum a korejských mutací amerických serverů Yahoo a Google. Návrh zákona rovněž umožňuje monitorování a sběr informací o aktuální pozici občanů. Tento systém je založený na využívání technologie GPS zabudované v moderních mobilních telefonech. Velká národní strana tuto novelu hájí nutností boje proti internetovému zločinu a potencionálním teroristickým aktivitám. Možnosti jejího zneužití jsou ovšem nedozírné.

4. Závěr

Cenzura internetu je vážný problém jak v KLDR, tak v KR. Přestože se obě země potýkají s jinými problémy a jejich technologická vyspělost je nesrovnatelná, vlády obou zemí se snaží prakticky o to samé, potlačovat negativní informace, které by mohly vést k jejich pádu, a odstranit anonymitu, tj. jednu ze základních charakteristik internetu. Přestože situace hlavně v KR je na hraně únosnosti, když internetové pomluvy dohnaly již několik lidí k sebevraždám, neměl by tento problém být zneužíván vládou k prosazování stále přísnějších opatření omezujících základní lidská práva jako je svoboda projevu. Tyto snahy vracejí demokratickou zemi zpět do období totalitních režimů a znepokojují nejen Jihokorejce, ale veškerý demokraticky smýšlející svět.

KLDR se musí v současnosti vyrovnávat s celou řadou složitých problémů a cenzura internetu, pokud vůbec můžeme o nějakém internetu v rámci KLDR mluvit, je jen jeho malou součástí. Zatímco v KR vystupuje proti tomuto znepokojivému trendu řada osobností a zainteresované strany mají příležitost obrátit se na soudy, v KLDR je podobná možnost protestu prakticky nemyslitelná. Těžko lze očekávat, že by se v KLDR v tomto směru něco v dohledné době změnilo, a překvapivě i v KR se vládě stále daří prosazovat restriktivnější zákony. Z tohoto hlediska se od sebe vlády, které si vzájemně nemohou přijít na jméno, liší jen minimálně.

Poznámky pod čarou

[1] http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship
[2] V aktuální verzi seznamu Nepřátel internetu zveřejněném organizací Reportéři bez hranic 12. března 2009 je dvanáct zemí. Vedle KLDR ještě Saudská Arábie, Barma, Čína, Kuba, Egypt, Irán, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam.
[3] V roce 2009 vyšel v nakladatelství BB art komiks Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje, autobiografické vyprávění Guye Delisleho, Kanaďana pracujícího v animačním studiu v Pchjongjangu.
[4] Jde o univerzity The Grand People´s Study House, Kim Il-sung a Kim Chaek university).
[5] Podle autorky výzkumu Rebeccy MacKinnonové z Berkmanova centra pro internet a společnost na Harvardu má nelegální čínský telefon přibližně dvacet tisíc občanů KLDR.
[6] Hacking je pronikání do internetových sítí a jejich upravování pro vlastní potřeby.
[7] Druh zločinu, který byl spáchán za pomocí počítače či internetu a který se zároveň v tomto prostředí uskutečnil.
[8] Jinbonet je nezávislá aktivistická organizace založená v listopadu 1998 jako centrum pro počítačovou komunikaci pro korejské nevládní organizace.
[9] Společnost Minbyun (plným názvem Minbyun-Lawyers for a Democratic Society) je nezisková organizace vzniklá 28. května 1988 a snažící se prosazování lidských práv a obrana politických vězňů, kteří byli zavřeni díky Zákonu o národní bezpečnosti.
[10] V pořadí devátý prezident Korejské republiky. Ve funkci prezidenta od 14. května 2004 do 24. února 2008.
[11] Portál Naver má přes 27 milionů uživatelů a je to nejnavštěvovanější portál v KR. Portál Daum má pouze o jeden milion uživatelů méně. Údaj z roku 2007. Zdroj: koreatimes.co.kr
[12] PandoraTV je jihokorejský internetový portál, na který si uživatelé nahrávají svá vlastní videa.
[13] Mluvčí portálu Naver uvádí, že je kontaktovalo přibližně tisíc pět set uživatelů s podezřením, že jejich identita byla zcizena.
[14] Podle pozorovatelů si ovšem stačí v osobním nastavení změnit zemi původu a i jihokorejští uživatelé budou moci využívat všechny funkce serveru youtube.
[15] Zdroj: http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/07/133_7391.html
[16] Jde o Základní zákon elektronické komunikace. Článek 47 odstavec první: Osoba šířící poplašnou zprávu k poškození veřejného dobra pomocí elektronického přístroje se odsuzuje k odnětí svobody až na pět let nebo pokutě do výše 50.000.000 wŏnů.
[17] Tuto soulskou univerzitu absolvoval i současný prezident I Mjŏng-bak, který byl častým terčem kritiky Minervy.
[18] Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Minerva_(Daum_Agora_user)
[19] Čchö Čin-sil se oběsila 2. října 2008, údajně kvůli internetovým pomluvám, které kolovaly o jejím vztahu s hercem An Čä-hwanem, který spáchal sebevraždu o měsíc dříve.

Seznam použité literatury

ECKERT a kol.: Dějiny Koreje, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001
Anglická verze internetové encyklopedie wikipedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship
http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_in_North_Korea
http://en.wikipedia.org/wiki/North_Korean_websites_banned_in_South_Korea
http://en.wikipedia.org/wiki/Minerva_(Daum_Agora_user)
http://en.wikipedia.org/wiki/Choi_Jin-sil
The Korea Times
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/08/133_8310.html
http://koreatimes.co.kr/www/news/biz/2009/04/123_42862.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/07/133_7391.html
http://koreatimes.co.kr/www/news/biz/2009/03/123_42273.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/biz/2008/05/123_24189.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2009/04/133_42877.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/opinon/2009/02/166_13540.html
Reportéři bez hranic
http://www.rsf.org/article.php3?id_article=30543
http://www.rsf.org/article.php3?id_article=10774
The New York Times
http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9E0CEEDF173FF930A15753C1A9609C8B63&n=Top%2FReference%2FTimes%20Topics%2FPeople%2FK%2FKim%20Jong%20Il
Nautilus Institute
http://www.nautilus.org/fora/security/0509A_MacKinnon.html
Fox News
http://www.foxnews.com/story/0,2933,299757,00.html
Korean Communications Standards Commission
http://www.singo.or.kr/eng/01_introduction/introduction.php
Digital Chosunilbo (English Edition)
http://english.chosun.com/w21data/html/news/200509/200509120033.html
The Washington Post
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/07/06/AR2005070601953.html?sub=AR
Illegal & Harmful Information Report Center with netizen
http://www.internet119.or.kr/english/links/
Asian Human Rights Commission
http://www.ahrchk.net/statements/mainfile.php/2008statements/1764/
ZNet – The Spirit of Resistance Lives
http://www.zmag.org/znet/viewArticle/10048
Gusts of popular feeling
http://populargusts.blogspot.com/2009/03/koreas-real-name-system.html
Blog Eun
http://blog.eun.org/SID2008/2008/02/korea_for_making_our_life_onli.html
Los Angeles Times
http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-fg-minerva21-2009apr21,0,850967.story

středa 3. června 2009

Korejské jídlo

Pár slov o korejském jídle, což je nepochybně populární téma. V korejské restauraci u nás jsem byl dvakrát a poprvé to bylo extrémně drahé, podruhé sice levné, ale z denního menu bez možnosti volby. Ty pravé hody a v rozumných cenách si užijete až přímo v Koreji. Jak jsem se na korejské jídlo celkem těšil, tak jsem byl za začátku dost zklamaný. Mohly za to hlavně blafy z menzy, které nám organizátoři zajistily. Byly sice zadarmo, ale fakt to za moc nestály. Když jsem ale začal chodit z holkama na pořádná jídla, tak se dojem o hodně zlepšil. Značnou část toho, co jsem v Koreji snědl, mám zdokumentovanou, takže sem s tím.

obr.: první korejské jídlo přišlo už v letadle. Hovězí kalbi ččim, 갈비찜. Docela dobré, ale prostě ohřátý polotovar.



obr.: stále jsme ještě v letadle, instantní nudle. Kdo chtěl, mohl se jimi narvat jak moc chtěl.



obr.: 고구마무스 kokumamusu, skvělý zákusek ze sladkých brambor.



obr.: 군만두 kunmandu, pravděpodobně čínské jídlo, protože jsem ho měl v čínské restauraci. Knedlíčky se zeleninou a smaženým masem a citronovou omáčkou. Moc dobrý.



obr.: ukázka typického jídla z univerzitní menzy. Hnusná polévka a z hlavního jídla se dala jíst jenom ta rýže. Obzvlášť nechutné byly ty průhlédné špagáty.



obr.: večeře na hotelu, která byla prakticky totožná s jídlem v menze. Základ rýže a k tomu jenom kimčchi, maso nenajdete. Zaplaťpánbůh za to víno.



obr.: protože se nám nikomu už asi druhý den nechtělo jít jíst do menzy, tak jsme si objednali dovážku. 자짱면 čadžangmjon (černé nudle), smažené kuřecí kousky a knedlíčky. Všechno skvělé, hlavně ty nudle byly dokonalé.



obr.: detail na již řádně promíchané nudle. Rodinná porce.



obr.: Tech dojížděla i zbylou omáčku. Přestože se u toho zrovna moc netváří, určitě to stálo za to.



obr.: s holkama tentokrát v restauraci. Tohle si daly holky, já tohle odmítám jíst. Možná dělám chybu, ale už to tak prostě je. Chobotnice nebude nikdy můj kamarád.



obr.: tohle je moje jídlo, kuřecí. O správnou přípravu se staral personál restaurace, který vždy přišel, upravil žár a promíchal jídlo. Bylo to skvělý a poměrně levné. Takováhle porce, která rozhodně není pro jednoho, stojí zhruba stopadesát korun.



obr.: jedno z jídel, které jsem měl dopředu vytipované s tím, že si ho musím dát. Studené nudle, neboli 냉면. Tady ještě nepromíchané. Uvnitř je mrkev, okurky, plátky hrušky a taky vajíčko. Je to skoro ledové a moc dobrý.



obr.: jeden z mnoha pouličních stánků s ovocem. Záchrana pro ty, kterým korejské jídlo nesedne.



obr.: v některých stáncích mají kousky melounů, či ananasu napíchnuté na špejli. Položené jsou na velkých kusech ledu, takže v horkém počasí opravdu osvěží. Měl jsem žlutý meloun, klasický meloun i ananas. Všechno vynikající, cena cca 15 Kč.



obr.: když už jsem nebyl s asijskýma holkama, ale s těma dvěma českýma, tak jsem na uluci narazili grilovaná kuřata, která jsem předtím ani potom neviděli. Chvíli jsem váhali, ale já byl pro si čtvrtku dát. Pouličního jídla se nebojím. Kuře nám chlápek roztrhal na kousky a za přihlížení asi patnácti dalších strávníků (Korejců) jsme ho hezky po česky rukama snědli. Ani tady samozřejmě nesmí chybět příloha.




obr.: tohle mi přinesla Nina, když jsem na ní čekal na Insadongu, než si nakoupí. Je to brambora, jestli sladká nebo normální se nedalo poznat, protože byla smažená a strašně hodně okořená. Nedá se jich sníst víc za sebou, ale jednou za čas je to docela dobrý.






obr.: poslední večer a večeře v Koreji. Neměl jsem už peníze na restauraci, tak jsme se s Filipínkou Tech najedli u pouličního stánku. Měl jsem prakticky všechno kromě těch knedlíčků, protože ty jsem už znal. Názvy si už bohužel nepamatuji, ale to vlevo v rohu je něco jako pizza, žádný zázrak. To tmavě hnědé, co paní zrovna nabírá chutnalo jako kousky párků v uho (univerzální hnědá omáčka). A to nejblíže k nám chutnalo jako něco mezi masem a gumou a bylo to strašně ostré. Voda byla ale zadarmo i v tomto stánku, takže jsem vydatně hasil, zatímco Tech vysvětlovala, že jsem slabý Evropan, co nic nevydrží:)



obr.: sendvič zakoupený v metru. Cena i chuť přibližně stejná jako u nás. Zase takové záložní jídlo.


pondělí 1. června 2009

Pracovní víza do USA

Protože přes léto budu dělat údržbáře na letním táboře, musel jsem si taky vyřídit na americké ambasádě pracovní víza. Jako turista je už nepotřebujete, jako pracující stále ano. Pokud jste podobnou věc nikdy nevyřizovali (jako já ještě nedávno), tak se vám třeba bude hodit vědět, co vás čeká. Podle návodu na stránkách ccusa a americké ambasády jsem vyplnil asi čtyři formuláře, jeden krásnější než druhý. Na stránkách ambasády jsem si rezervoval termín na pohovor a vyrazil. S sebou jsem měl všechny formuláře, index, potvrzení o studiu, fotografii, pas, doklady o zaplacení poplatku za vízum (2882 Kč) a kurýrní služby (185 Kč) a ještě obálku, ve které mi pošlou můj pas s vízem. Můj termín byl v 8: 15 ráno, dorazil jsem asi o pět minut dřív a u ambasády byla nějaká fronta, tu jsem ignoroval a chtěl se vervat dovnitř uvažujíc, že termín 8:15 je jenom můj a už bych měl být na řadě. Paní z ochranky mě usadila s tím, že na tenhle termín je tu celá ta fronta a ať se laskavě do ní zařadím. Tak jsem se zařadil a za chvíli se fronta rozrostla na solidní dav. Asi po dvaceti minutách mě pustili dovnitř, chlápek u vchodu mi sebral veškerou elektroniku a proskenoval mě, jestli náhodou nemám sebou něco explozivního.

obr.: americká ambasáda na Malé straně.



Nahoře jsem šel do další fronty k okénku, kde se odevzdávaly formuláře. Česky hovořící slečna je omrkla, byly v pohodě a řekla mi, že si mě ještě zavolají k dalšímu okénku. Tak jsem zase čekal. Po chvíli si mě přes rozhlas zavolali a mladý Američan mi sejmul otisky všech prstů a poslal mě si zase sednout. Za další deset minut si mě zavolala Američanka ve středních letech, opět si vzala moje otisky (tentokrát jen palce, asi aby si mě ověřila) a chvíli jsme si povídali. Ptala se, jestli už mám zajištěnou práci, tak jsem řekl, že jo. Žádný výslech to nebyl, jenom jsme se bavili o tom, co studuju, zatímco ona něco klepala do počítače. Po pár minutách mi řekla, že mi vízum přijde do čtyř pracovních dnů a celá procedura byla hotová. Na ambasádě jsem byl v pondělí a opravdu ve čtvrtek mi přišel pas s vízem. Nekecala. Teď mě čekají jenom samá pozitiva a sociální jistoty.