Japonská okupace a odboj proti ní

Okupace

1. Období temna 1910 – 1919 암흑기– potlačení veškerého odporu, ovládnutí politických a ekonomických sfér, nové represivní instituce, korejský potencionál měl sloužit Japonsku

2. Období kulturní politiky 1919 – 1931 문화 정치 – pacifikace přes úlevy, ale šrouby se utahují, můžou se vydávat noviny, shromažďovat se, překotné vzdělávání, vzniká spousta spolků
3. Období čím dál hůř 1931 – 1945 – pravá kolonie, vpád do Mandžuska 1931, od 1941 nejhůř, když Japonsko vstoupilo do války, asimilace, japanizace, japonština prvním jazykem, změna jmen, comfort woman – 위안부
Následky japonské okupace

Změnila se sociální sféra – Japonci vlastně dokončili reformy roku Kabo. Rozpad velkorodiny, přesun z venkova do měst, vznik nových elit. Často studují v zahraničí (i v Japonsku, to nikdy nebylo bráno za kolaboraci). V třicátých letech vznikají nové ekonomické elity (čeboly).

Útoky na národní identitu – Japonci se snažili dokázat společné předky atd. Narušili jim národní sebevědomí, hrdost. Dvojí zákony pro Japonce a Korejce. Vysoká kolaborace. Dobré školy v Japonsku, školství řízené Japonci, náboženství taky, potlačováno bylo křesťanství. Vnucován státní šintoismus (císař). Pod japonským vlivem se začali korejští muži (buddhisté) ženit, což bylo dříve zakázáno.

Rozkol v korejském buddhismu. Japonci zavedli v Koreji pořádek, někteří Korejci tak dostali šanci, kterou by jinak nedostali. Největší kolaboranti byli ekonomičtí magnáti.

Zahraniční a domácí odboj

1918 Wilsonovi články o sebeurčení malých států (šlo ale hlavně o situaci v Evropě po první světové válce) – prozatímní vláda v Šanghaji (uznalo ji jen pár bláznů). Předsedou byl budoucí první prezident 이 승만. Další byly v Moskvě a i v Soulu.
Prozatímní vláda prováděla odboj (na území Číny), byla pravolevá, a proto se členové hodně hádali.

obr.: militantní odbojář Kim Gu.

김 구 militantní člen, který měl na starosti atentáty. Akce v Mandžusku, v Číně u Jenanu (sídlila tam čínská komunistická strana). Spolupráce s Čínou. Další místa odbojů vysídlených Korejců byla Hawai, San Francisko. Prováděli hlavně lobování v kongresu, ne moc úspěšné.

Domácí odboj v Koreji – tlumila ho japonská policie (ze 40% Korejci), velká zatýkání, osvětová činnost, spolkaření, různá „národní“ hnutí, pasivní rezistence – vyhýbání se povinným akcím, mobilizaci atd. 1942 na Čedžudo zničili výbuchem 70 japonských letadel.

Ideologická polarizace země – samé extrémy. Navenek Korea působila jako země, která ještě není zralá na to, aby si vládla sama.

Hospodářství během okupace

Společnost byla agrární, do roku 1931 ji Japonci plundrovali (měli nedostatek rýže), těžba nerostných surovin – zlato, stříbro, měď (Korea má surovin hodně). Otvírají se nové doly. Levná pracovní síla pro japonský průmysl orientovaný na válečnou výrobu od roku 1931. Stavění dopravních spojů, železnic do Mandžuska. Po světové krizi 1929 se Japonci starali, aby měla Korea i své hospodářství, které by jim pomohlo i později. Korea byla odbytištěm japonských výrobků. Zvýšení hospodářské produkce – kácení lesů atd., teď se zalesňuje, příprava na válečný průmysl. Pobočky japonských firem v Koreji (zaibatsu). Po nástupu nového guvernéra 1937 přestal korejský průmysl po dalších omezeních prakticky existovat. Vše pod správou Japonska, ani Japonci nemohli vyrábět, co chtěli. 1939 – 1945 krytí japonských válečných potřeb, výsadba bavlny na vojenské uniformy.

Korejci mobilizováni do Japonska (už 1939, 1941 povinný odchod do armády, od 1943 už středoškoláci od 16 let), dělali třeba hlídače v zajateckých táborech, studují japonské školy.
1944 – 1945 Lidé jako zvěř, Korea rozdělena na 350.000 policejních jednotek, 1944 velké zatýkání, zesílení ideologie – jen se opěvoval japonský císař. 1944 zničeny filmy – v rámci těžby stříbra – nějaký debil. Malé ústupky – knížky, představení, rozhlas, dva Korejci do Japonského parlamentu.

1910 Případ stopěti – potlačení odporu, špičky inteligence, co zlobili, odsouzeni, šlo o 50 000 lidí, odsouzeno bylo 105. Je to mezinárodně známé díky misionářům. Stupňoval se japonský dozor.

Generální guvernér měl absolutní moc – podléhal pouze japonskému císaři, noví guvernéři vítání v Koreji bombami, všichni přežili. Zavedena povinná školní docházka – čtyři roky, japonština hlavní jazyk, korejština byla volitelná, učili se o Japonsku, v Koreji nebyla vysoká škola, museli do Japonska – načuchli Japonskem, byli tam ale diskriminováni – vzniklo podhoubí intelektuálů (povstání 1. března).