Cenzura internetu v KLDR a KR

Rozhodl jsem se tady zveřejnit moji ročníkovou práci na proseminář, protože mi to téma přijde zajímavé. Práce je už po kontrole od vedoucí oboru koreanistiky, takže chyby jsou eliminovány. Dávám ji sem najednou, ať nemusíte nic dohledávat, nebo čekat na další část. Dejte vědět, co si o ní nebo o tom, co je v ní, myslíte.

Cenzura internetu v KLDR a KR

Obsah

1. Úvod

2. Situace v KLDR
2.1. Přístup k počítači
2.2. Přístup k internetu
2.3. Přístup k internetu přes mobilní telefony
2.4. Internet jako nástroj propagandy

3. Situace v KR
3.1. Dohled nad internetovým obsahem
3.2. Internet a politika
3.3. Systém skutečných jmen
3.4. Případ Minerva
3.5. Kybernetické šikanování
3.6. Opatření proti šíření souborů
3.7. Výhled do budoucna

4. Závěr

Seznam použité literatury


1. Úvod

Kontrola a omezování sdělování informací neboli cenzura, se v určité míře nevyhnula žádné zemi. Ve většině demokratických zemí je však tato praktika minulostí, jakkoli můžeme i v dnešní době a v části světa obecně označované za demokratickou mluvit o autocenzuře médií či nátlaku ze strany různých firemních lobby na filtrování informací. S rozvojem informačních technologií a rozšířením internetu jako neomezeného zdroje informace se i pozornost cenzurních úřadů přesunula do elektronického světa. Tato práce se snaží v základních rysech nastínit cenzuru internetu v Korejské lidově demokratické republice (dále jen KLDR) a chronologicky přiblížit vývoj této problematiky v Korejské republice.

Cenzura internetu je definována jako „kontrola nebo potlačování publikování na internetu či přístupu k informacím na internetu již zveřejněných“.[1] Oproti klasické cenzuře je cenzurování internetu odlišné v tom, že hranice jednotlivých států a tudíž pravomocí cenzurních úředníků jsou na internetu mnohem prodyšnější. Občan státu cenzurujícího jistý druh informací si jej může snadno dohledat na stránkách zahraničních serverů, kam už domácí cenzor nedosáhne. Nabízí se otázka, zda se dá internet opravdu důsledně cenzurovat, a jak efektivní tato cenzura je. V technologicky vyspělých zemích s rozšířeným přístupem na internet se uživatelé již naučili omezení nastavené ať už vládou či jinou organizací snadno obejít. Existuje řada programů, které změní adresu počítače v internetové síti a uživatel se virtuálně změní v občana jiného státu, jemuž už přístup k daným informacím blokován není. Vyvinuté jsou i technologické prostředky, které zaručují nesmazatelnost informací či nemožnost fyzického vystopování uživatele internetu.

Proto se některé státy snaží o totální kontrolu nad internetem, aby se občan nedostal na žádné neschválené stránky a nemohl se seznámit s čímkoliv, co by odporovalo vládnímu názoru nebo mu umožnilo zjistit způsob, jak toho dosáhnout. Jednou z těchto zemí je KLDR, která je ukázkovým příkladem tohoto přístupu, kde vše podléhá vládní kontrole. Organizace Reportéři bez hranic (dále RPH) zařadila KLDR na seznam Nepřátel internetu[2], tedy do skupiny zemí, kde internet podléhá nejpřísnější cenzuře. Těmto zemím se téměř podařilo udělat z internetu intranet, tedy úzce omezenou počítačovou síť, kam se dostanete pouze se schváleným přístupem, a kde uvidíte pouze to, co si provozovatel přeje. Tyto země si své umístění na seznamu Nepřátel internetu zasloužili nejen za objem své cenzorské činnosti, ale i za téměř systematické represe internetových uživatelů.

Řada dalších zemí spadá do kategorie organizací RPH označenou jako Pod dohledem. Tyto země jsou na rozmezí cenzury a pronásledování uživatelů internetu. Znepokojivé je, že do této kategorie patří například Austrálie a Korejská republika (dále jen KR). KR je v kategorii Pod dohledem díky své snaze o omezování anonymity uživatelů a zatýkání blogerů, z nichž nejznámější je případ blogera vystupujícího pod jménem Minerva.

2. Situace v KLDR

2.1. Přístup k počítači

V KLDR je přístup na internet o to složitější, že není vůbec jednoduché mít přístup k osobnímu počítači. V KLDR totiž osobní počítač není nikde brán jako počítač pro osobní užití. Vždy slouží buď vládním úředníkům, armádě či cizincům. Pro místní občany je počítač téměř nedostupný. Nic na tom nemění ani fakt, že 김 정일 (Kim Čŏng-il) sám sebe označuje za znalce a milovníka internetu.

2.2. Přístup k internetu

Pouze pár vyvolených má přístup k vysokorychlostnímu internetu. Tito důvěryhodní se dají počítat pouze na stovky. Přístup mají kromě armády ještě některá privilegovaná výzkumná střediska. Ani personál v místnostech s internetem k němu nemá přístup. Dostanou se na něj pouze lidé s bezpečnostní prověrkou. Méně privilegované instituce mají přístup pouze na místní sítě a velmi omezený přístup na internet. Jejich úkolem je zpřístupnit vědcům a inženýrům potřebné informace, aniž by mohli spatřit cokoliv jiného. Dalším místem, kde mají občané KLDR šanci připojit se k internetu, je oblast vývoje her a animačních studií.[3] Dokonce i velká západní studia přesouvají část své výroby do KLDR a v těchto dislokovaných pracovištích se bez internetu neobejdou. Od roku 2007 měli přístup k internetu jihokorejští zaměstnanci v průmyslovém komplexu v Käsŏngu a turisté v Diamantových horách. Toto připojení vydrželo pouze jeden rok. Veškeré domácí webové stránky musely být schváleny vládou a vycházejí z databází tří největších severokorejských knihoven.[4] I na těchto pár stránek má přístup pouze omezená skupina lidí. Pokud se chtějí připojit na internet, musejí majitelé internetových kaváren dostat povolení od Korejského počítačového centra, které kontroluje všechny online informace a poskytovatele připojení. Tyto kavárny nabízejí možnost chatování a využití omezených sítí. Hodina internetového připojení v takové kavárně stojí přibližně pětinu průměrného měsíčního platu. V roce 2007 provedla policie řadu bezpečnostních razií do kaváren, které nabízely otevřenější přístup k internetu. K relativně nefiltrovanému internetu mají přístup pouze cizinci a pár členů vlády.

Zajímavý experiment se odehrál v roce 2002, kdy KLDR ve spolupráci s jihokorejskou firmou spustila web s hazardními hrami, které jsou v KR zakázané. Web byl samozřejmě cílen na Jihokorejce, ale jeho součástí bylo i diskusní fórum. To si získalo velkou popularitu, protože si zde mohli Jihokorejci vyměňovat vzkazy se severokorejským personálem. Kombinace hazardních her a propagandy evidentně vyděsila jihokorejskou vládu, která tyto stránky poté zrušila.

2.3. Přístup k internetu přes mobilní telefony

Možností, jak se připojit k internetu a přitom se vyhnout všem oficiálním cestám, se staly mobilní telefony. První mobilní síť režim spustil v listopadu 2002, ale brzo zakázal občanům její používání a omezil ji pouze pro armádní špičky. V roce 2004 ji přerušil za účelem ochrany občanů KLDR před všemi zprávami ze zahraničí. Další příčinou byl vrůstající černý trh s mobily u hranic s KR. Poté převzal nad telefonní sítí kontrolu Pchjongjang, ale otevření účtu stojí téměř roční plat, takže černý trh nadále prosperuje. Nelegálně získané čínské mobily[5] umožňují Severokorejcům přístup na čínské webové stránky a přijímání zpráv od příbuzných v Číně a Korejské republice. Současně roste podíl jihokorejských společností jako Samsung na čínském trhu, takže je pravděpodobné, že pomocí těchto telefonů si budou moci občané KLDR získávat informace přímo v korejštině.

2.4. Internet jako nástroj propagandy

Všech přibližně třicet webových stránek provozovaných vládou slouží k propagandě. Na oficiální doméně KLDR „.kp“ běží pouze dvoje stránky; kcce.kp, stránky organizace dohlížející na nezávadnost domácího internetu a naenara.kp, portál korejské vlády. Další stránky jsou vedené na zahraničních serverech, především čínských a japonských. Mezi ně patří stránky Ústřední tiskové agentury KLDR kcna.co.jp. Většina článků na těchto webech popisují rozvrh Kim Čŏng-ila a k dispozici jsou v několika jazykových mutacích. Design těchto stránek je velmi sporý a informační hodnota nevalná, ani co se kvantity týče. S propracovaností konkurenčních jihokorejských portálů se nedají vůbec poměřovat. K dalším propagandistickým portálům patří stránky ournation-school.com, které mají světu prezentovat ideologii čučche (주체) a web uriminzokkiri.com oslavující velkého vůdce Kim Il-sŏnga (김일성). V roce 2004 jihokorejská policie identifikovala dalších 43 proseverokorejských stránek provozovaných v zahraničí, které jsou podle jejího názoru nepřátelské ke KR.

K bizardní situaci došlo 26. ledna 2008, kdy vláda KLDR obvinila jižní sousedy z porušování občanských práv vlastních občanů, když ta jim znemožnila přístup na tyto stránky.

3. Situace v KR

KR patří mezi technologicky nejvíce vyspělé země na světě a v oblasti internetové cenzury čelí zcela jiným problémům než její severní soused. Samotný přístup k internetu není v KR žádným problémem. KR je čtvrtá země na světě v pořadí dle připojenosti obyvatel k internetu. Vláda do rozvoje internetu investovala velké částky, ale zároveň se ho rozhodla mít pod dohledem.

3.1. Dohled nad internetovým obsahem

V roce 1995 byla KR jednou z prvních zemí, která schválila zákon k monitorování publikovaného materiálu na internetu a k jeho čtení. Na obsah internetových stránek a diskusních fór bdí Etická komise pro informační komunikaci, která může závadné stránek doporučit k zablokování. Ministerstvo informací a komunikace volalo v roce 2001 po zavření sto dvaceti tisíc internetových stránek shledaných urážlivými vzhledem ke svému obsahu. Tyto stránky obsahovaly pornografii, násilí, informace o hackingu[6], kyber zločinu[7], euthanasii či šířili internetové viry. Vláda žádala instalování bezpečnostních filtrů proti těmto stránkám v internetových kavárnách, školách a veřejných knihovnách. Poskytovatelům internetového připojení hrozila žaloba, pokud tyto filtry nenainstalovali. Oficiálním důvodem uváděným vládou je ochrana mladých lidí před potencionálně nebezpečným materiálem. V červnu 2002 Ústavní soud na nátlak společností Jinbonet [8]a Minbyun[9] zrušil kontroversní zákon z roku 1995. V listopadu téhož roku vláda schválila nové znění zákona, když termín „nebezpečný obsah“ nahradila termínem „nezákonný obsah“.

V následujícím roce využila zákon k zavření osmnácti tisíc z původně uvažovaných necelých osmdesáti tisíc internetových stránek. Většina jich byla zavřena kvůli pornografickému obsahu.

3.2. Internet a politika

Objevily se ale zároveň případy, kdy byli zatčeni internetoví uživatelé za své politické názory. 11. července 2002 zatkla policie dva komunistické aktivisty, Kim Jong-čana a Kim Čong-kona, za vlastnění knih o komunismu a stažení si materiálů z internetu včetně Marxova Kapitálu. Byli obviněni z porušení zákona o národní bezpečnosti a zatčeni. Na konci roku 2003 vláda KR předložila zákon nutící uživatele diskusních fór vyjadřujících se v souvislosti s volbami k používání jejich pravých jmen, namísto pseudonymů. Asociace sdružující firmy podnikající na internetu (Korea Internet Corporation Association) prohlásila toto opatření za protiústavní a ohrožující demokracii. Nakonec schváleno nebylo.

16. března následujícího roku požadovala Národní volební komise potrestání internetových uživatelů, kteří se kriticky vyjadřovali k parlamentní obžalobě prezidenta No Mu-hjŏna (노무현)[10]. Podle Národní volební komise porušili volební zákon, který zakazuje podobné příspěvky v době volební kampaně a měli by být potrestání stejně jako ti, kteří příspěvky dále šířili. Takových uživatelů byli tisíce. Výsledkem aktivity Národní volební komise bylo zatčení dvou studentů, kteří vložili na internet obrázky zesměšňující členy opozice. Studenti byli obviněni z šíření falešné zprávy a porušení volebního zákona nahráním obrázků na internetové stránky jiné než vlastní a dovolením jejich stahování ostatním uživatelům. Studenti byli propuštění z vězení následující den.

3.3. Systém skutečných jmen

Snahy korejské vlády o zavedení systému užívání pravých jmen místo pseudonymů se od roku 2003 objevují prakticky stále a vláda nakonec dosáhla toho hlavního, co chtěla. A nevedla k tomu argumentace o zvyšujícím se počtu internetových zločinů, ale případ psího výkalu v metru. 6. ledna 2005 mladá žena na druhé lince soulského metra odmítla uklidit exkrement po svém psovi. Jeden z naštvaných přítomných si ji vyfotil a její fotku bez jakékoliv úpravy nahrál na populární internetovou stránku. Tím ovšem odstartoval moderní verzi honu na čarodějnici. Během pár dní byla prozrazena její identita a žena a její rodina přišla o veškeré soukromí. Lidé ji na ni na ulici volali urážky a každá událost z jejího života byla probírána na diskusních fórech. O případu se hovořilo v celé zemi a dokonce i během bohoslužeb v korejských kostelích ve Washingtonu. Veřejně ponížená a nesmazatelně označená žena poté opustila studium na univerzitě. Tento případ ukázal obrovskou sílu internetu a dal silné argumenty těm, kteří volali po zavedení systému skutečných jmen.

V září téhož roku vyhlásilo Ministerstvo informací a komunikace požadavek na velké internetové portály jako Naver[11], Daum či Yahoo, aby vyžadovaly od svých uživatelů jejich skutečná jména, pokud tito chtějí přispívat do diskuzí. Rovněž bylo schváleno, že potencionálně nelegální příspěvky mohou být dočasně znepřístupněny. Ministerstvo argumentovalo snahou minimalizovat negativní důsledky internetu, kde anonymní uživatelé beztrestně pomlouvají veřejně známé osobnosti. Předchozí legislativa dovolovala poskytovatelům internetu odstraňovat či znepřístupňovat zprávy, pouze pokud je o to poškození přímo požádali. Internetoví uživatelé naproti tomu argumentovali, že vymezení pojmu nezákonná zpráva je velmi nejasné.

Systém skutečných jmen byl testován na portálech Naver a Daum prvního července 2007, ale nepřinesl žádné výsledky. Nadále se objevovaly hanlivé příspěvky, v té době především ohledně případu dvaceti tří unesených Jihokorejců v Afghánistánu. Ministerstvo vydalo prohlášení, že bude chvíli trvat, než systém začne fungovat a plně systém spustilo třicátého července. Postupně se systém rozšiřoval a v srpnu už zahrnoval dvacet jedna portálů, jejichž denní návštěvnost byla přes tři sta tisíc přístupů a čtrnáct internetových médií s dvěma sty tisíci přístupy. Ministerstvo při kontrole dodržování zákona odhalilo osm internetových portálů, které systém nezavedly. Po urgenci zůstaly pouze dvě, Yahoo! Korea a PandoraTV[12], kterým hrozila pokuta do výše třiceti milionů wonů.

Zavedení tohoto systému s sebou ovšem přineslo problém krádeží identit.[13] Řada uživatelů ukradla identifikační údaje jiných uživatelů, aby se pod nimi mohla zaregistrovat na portály vyžadující skutečné jméno a v případě vyšetřování nebyli odhaleni jako skuteční původci hanlivého komentáře či poplašné zprávy. O hledání těchto závadných příspěvků se od října 2008 stará téměř tisíc policistů, kteří denně monitorují internetová diskusní fóra a chaty.

Ministerstvo postupně snižovalo hranici minimální návštěvnosti pro zavedení systému skutečných jmen. Od prvního dubna 2009 je touto hranicí sto tisíc přístupů denně. S tímto snížením hranice se do problémů dostal populární americký server youtube.com. Ten se nakonec rozhodl pro kompromis. Nebude po korejských uživatelích vyžadovat jejich skutečná jména, ale nebudou moci nahrávat videa ani komentovat[14]. Proti systému skutečných jmen se postavil například profesor Han Sang-hŭi (한상희) z univerzity Kŏnguk (건국대학교), který o něm řekl „Nařízení o skutečných jménech může být protiústavní, protože omezuje soukromí lidí a jejich právo na vyjádření bez odhalení identity“.[15]

3.4. Případ Minerva

Minerva je jméno korejského blogera, který v roce 2008 předpověděl velké snížení hodnoty wŏnu proti dolaru, nebo pád finanční společnosti Lehman Brothers a psal o ekonomické politice korejské vlády. Své příspěvky zveřejňoval na fóru portálu Daum. Brzo začal být označován jako „Internetový ekonomický prezident“ a stal se jedním z nejvlivnějších kritiků vlády. 7. ledna 2009 byl zatčen podezřelý, který se označil za Minervu, pro šíření poplašné zprávy na internetu. Zatčení obklopuje řada pochybností a kritiky. Podle společnosti Minbyun je zákon[16], který údajně Minerva porušil, protiústavní. Proti podobnému postupu se postavil například profesor práva na Univerzitě Korjŏ (고려대학교)[17] Pak Kjung-sin, podle něhož „nejefektivnějším způsobem jak čelit fámám, které se zdají být falešné, není trestání autora, ale zajištění svobody projevu“.[18] Po třech měsících ve vazbě byl Minerva 21. dubna po osvobozujícím rozsudku propuštěn z vazby. Soud konstatoval, že neporušil telekomunikační zákon a že jeho příspěvky nezpůsobily finanční škody jihokorejské ekonomice. Případu Minerva se dostalo velké mezinárodní pozornosti a i díky němu je KR na seznamu zemí, které organizace RBH sleduje jako země omezující svobodu projevu.

3.5. Kybernetické šikanování

Přestože vláda již dosáhla značného omezení anonymity na internetu, nadále se snaží zpřísňovat pravidla. Na podzim roku 2008 se vláda pokusila využít sebevraždu herečky Čchö Čin-sil[19] k prosazení dalších zákonů proti „kybernetickému šikanování“. Opozice ovšem vládu upozornila, že proti tomuto přečinu již existují tři zákony. Tzv. kybernetické šikanování představuje skutečný problém a řada celebrit neunesla tlak vyvíjený na jejich osobu a vyřešila ho až sebevraždou. Po sebevraždě Čchö Čin-sil policie zadržela dva tisíce lidí za šíření hanlivých pomluv. Jedenáct z nich bylo oficiálně zatčeno za závažné porušení zákona. Přestože velké portály mají své vlastní filtry, které neumožňují zveřejnění určitých slov a vlastní zaměstnance, kteří odstraňují nevhodné komentáře, stejně se nedaří zamezit zveřejňování velmi urážlivých komentářů.

3.6. Opatření proti šíření souborů

V květnu tohoto roku schválilo Národní shromáždění opatření proti šíření souborů, které umožňuje organizacím dohlížejícím na bezpečnost internetu po třetím varování o porušení autorských práv zavřít internetové stránky a znemožnit přístup na internet uživatelům obviněným ze šíření souborů podléhajících autorským právům, ať už si skutečný autor těchto práv stěžoval nebo ne. Kvůli velmi široké definici obsahu podléhajícího autorským právům spadají do této kategorie kromě filmů a seriálů například novinové články a příspěvky blogerů. Korejská republika je první demokratickou zemí, které zavedla takto přísná opatření na internetové uživatele. Ozývají se posměšné hlasy, že se administrativa nového korejského prezidenta I Mjŏng-baka (이명박) tímto způsobem snaží o sjednocení s KLDR, protože si obě vlády nikdy nebyly politicky tak blízko.

3.7. Výhled do budoucna

V současnosti se Velká národní strana snaží prosadit novelu zákona o ochraně soukromí v komunikaci. Novela by měla Národní zpravodajské službě umožnit sledování a v reálném čase i vystopování komunikace přes internet či mobilní telefony. Současná legislativa dovoluje pouze monitorování telefonních hovorů z pevných linek. Návrh novely požaduje po všech operátorech v komunikačních službách instalaci sledovacích zařízení, nahrávání telefonních hovorů a zaznamenávání přihlašovacích informací uživatelů. Proti tomuto návrhu se postavilo přes sto padesát domácích společností působících v oblasti internetu, včetně společností Naver, Daum a korejských mutací amerických serverů Yahoo a Google. Návrh zákona rovněž umožňuje monitorování a sběr informací o aktuální pozici občanů. Tento systém je založený na využívání technologie GPS zabudované v moderních mobilních telefonech. Velká národní strana tuto novelu hájí nutností boje proti internetovému zločinu a potencionálním teroristickým aktivitám. Možnosti jejího zneužití jsou ovšem nedozírné.

4. Závěr

Cenzura internetu je vážný problém jak v KLDR, tak v KR. Přestože se obě země potýkají s jinými problémy a jejich technologická vyspělost je nesrovnatelná, vlády obou zemí se snaží prakticky o to samé, potlačovat negativní informace, které by mohly vést k jejich pádu, a odstranit anonymitu, tj. jednu ze základních charakteristik internetu. Přestože situace hlavně v KR je na hraně únosnosti, když internetové pomluvy dohnaly již několik lidí k sebevraždám, neměl by tento problém být zneužíván vládou k prosazování stále přísnějších opatření omezujících základní lidská práva jako je svoboda projevu. Tyto snahy vracejí demokratickou zemi zpět do období totalitních režimů a znepokojují nejen Jihokorejce, ale veškerý demokraticky smýšlející svět.

KLDR se musí v současnosti vyrovnávat s celou řadou složitých problémů a cenzura internetu, pokud vůbec můžeme o nějakém internetu v rámci KLDR mluvit, je jen jeho malou součástí. Zatímco v KR vystupuje proti tomuto znepokojivému trendu řada osobností a zainteresované strany mají příležitost obrátit se na soudy, v KLDR je podobná možnost protestu prakticky nemyslitelná. Těžko lze očekávat, že by se v KLDR v tomto směru něco v dohledné době změnilo, a překvapivě i v KR se vládě stále daří prosazovat restriktivnější zákony. Z tohoto hlediska se od sebe vlády, které si vzájemně nemohou přijít na jméno, liší jen minimálně.

Poznámky pod čarou

[1] http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship
[2] V aktuální verzi seznamu Nepřátel internetu zveřejněném organizací Reportéři bez hranic 12. března 2009 je dvanáct zemí. Vedle KLDR ještě Saudská Arábie, Barma, Čína, Kuba, Egypt, Irán, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam.
[3] V roce 2009 vyšel v nakladatelství BB art komiks Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje, autobiografické vyprávění Guye Delisleho, Kanaďana pracujícího v animačním studiu v Pchjongjangu.
[4] Jde o univerzity The Grand People´s Study House, Kim Il-sung a Kim Chaek university).
[5] Podle autorky výzkumu Rebeccy MacKinnonové z Berkmanova centra pro internet a společnost na Harvardu má nelegální čínský telefon přibližně dvacet tisíc občanů KLDR.
[6] Hacking je pronikání do internetových sítí a jejich upravování pro vlastní potřeby.
[7] Druh zločinu, který byl spáchán za pomocí počítače či internetu a který se zároveň v tomto prostředí uskutečnil.
[8] Jinbonet je nezávislá aktivistická organizace založená v listopadu 1998 jako centrum pro počítačovou komunikaci pro korejské nevládní organizace.
[9] Společnost Minbyun (plným názvem Minbyun-Lawyers for a Democratic Society) je nezisková organizace vzniklá 28. května 1988 a snažící se prosazování lidských práv a obrana politických vězňů, kteří byli zavřeni díky Zákonu o národní bezpečnosti.
[10] V pořadí devátý prezident Korejské republiky. Ve funkci prezidenta od 14. května 2004 do 24. února 2008.
[11] Portál Naver má přes 27 milionů uživatelů a je to nejnavštěvovanější portál v KR. Portál Daum má pouze o jeden milion uživatelů méně. Údaj z roku 2007. Zdroj: koreatimes.co.kr
[12] PandoraTV je jihokorejský internetový portál, na který si uživatelé nahrávají svá vlastní videa.
[13] Mluvčí portálu Naver uvádí, že je kontaktovalo přibližně tisíc pět set uživatelů s podezřením, že jejich identita byla zcizena.
[14] Podle pozorovatelů si ovšem stačí v osobním nastavení změnit zemi původu a i jihokorejští uživatelé budou moci využívat všechny funkce serveru youtube.
[15] Zdroj: http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/07/133_7391.html
[16] Jde o Základní zákon elektronické komunikace. Článek 47 odstavec první: Osoba šířící poplašnou zprávu k poškození veřejného dobra pomocí elektronického přístroje se odsuzuje k odnětí svobody až na pět let nebo pokutě do výše 50.000.000 wŏnů.
[17] Tuto soulskou univerzitu absolvoval i současný prezident I Mjŏng-bak, který byl častým terčem kritiky Minervy.
[18] Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Minerva_(Daum_Agora_user)
[19] Čchö Čin-sil se oběsila 2. října 2008, údajně kvůli internetovým pomluvám, které kolovaly o jejím vztahu s hercem An Čä-hwanem, který spáchal sebevraždu o měsíc dříve.

Seznam použité literatury

ECKERT a kol.: Dějiny Koreje, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001
Anglická verze internetové encyklopedie wikipedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship
http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_in_North_Korea
http://en.wikipedia.org/wiki/North_Korean_websites_banned_in_South_Korea
http://en.wikipedia.org/wiki/Minerva_(Daum_Agora_user)
http://en.wikipedia.org/wiki/Choi_Jin-sil
The Korea Times
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/08/133_8310.html
http://koreatimes.co.kr/www/news/biz/2009/04/123_42862.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2007/07/133_7391.html
http://koreatimes.co.kr/www/news/biz/2009/03/123_42273.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/biz/2008/05/123_24189.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/tech/2009/04/133_42877.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/opinon/2009/02/166_13540.html
Reportéři bez hranic
http://www.rsf.org/article.php3?id_article=30543
http://www.rsf.org/article.php3?id_article=10774
The New York Times
http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9E0CEEDF173FF930A15753C1A9609C8B63&n=Top%2FReference%2FTimes%20Topics%2FPeople%2FK%2FKim%20Jong%20Il
Nautilus Institute
http://www.nautilus.org/fora/security/0509A_MacKinnon.html
Fox News
http://www.foxnews.com/story/0,2933,299757,00.html
Korean Communications Standards Commission
http://www.singo.or.kr/eng/01_introduction/introduction.php
Digital Chosunilbo (English Edition)
http://english.chosun.com/w21data/html/news/200509/200509120033.html
The Washington Post
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/07/06/AR2005070601953.html?sub=AR
Illegal & Harmful Information Report Center with netizen
http://www.internet119.or.kr/english/links/
Asian Human Rights Commission
http://www.ahrchk.net/statements/mainfile.php/2008statements/1764/
ZNet – The Spirit of Resistance Lives
http://www.zmag.org/znet/viewArticle/10048
Gusts of popular feeling
http://populargusts.blogspot.com/2009/03/koreas-real-name-system.html
Blog Eun
http://blog.eun.org/SID2008/2008/02/korea_for_making_our_life_onli.html
Los Angeles Times
http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-fg-minerva21-2009apr21,0,850967.story