pondělí 29. října 2012

Videodeník 7 - Tchaj-wan

Než se dostanu k tomu, abych napsal o svém pobytu na Tchaj-wanu neco víc, což muže trvat, tak tady je video. Nejsou tam uplne vsechna mista, kde jsme byli, ale vetsina ano.



pátek 12. října 2012

Poválečná Severní Korea - fotografie Květy Boháčové - černobílý dodatek

Poslední várka fotografií od doktorky Květy Boháčové. Tyto jsou černobílé a ukazují především momenty ze života české výpravy; kantýnu, výlety a služební cesty, okolí, služebnou Ok Su-ni či cestu domů.

Užijte si poslední snímky!
















čtvrtek 11. října 2012

středa 10. října 2012

Poválečná Severní Korea - fotografie Květy Boháčové - oslavy 1. máje

Další část raritních a nesmírně zajímavých fotografií od doktorky Květoslavy Boháčové, jejíž manžel strávil v Koreji několik let prací na hydroelektrárnách. Více informací zde.

Tentokrát fotografie z oslav prvního máje, kterých se museli povinně účastnit. Na fotografiích jsou vidět někteří čeští pracovníci nesoucí oslavné transparenty.

Nemůžu si pomoci, ale ty fotografie mají prostě úžasné kouzlo. Přímo z nich dýchá historie a ty vybledlé barvy a kazy na nich... nádhera!









úterý 9. října 2012

Exkluzivní fotografie poválečné Severní Koreje od doktorky Boháčové - první část - Elektrárna


Už je to pár měsíců, co mi napsala doktorka Květoslava Boháčová, a poslala mi fotografie ze Severní Koreje, které krátce po korejské válce pořídil její zasnulý manžel. Přišly mi chvíli před státnicemi a poté jsem odjel na léto Států, takže jsem neměl čas je zpracovat a napsat o tom na blog, což teď napravuji.

Je úžasné, že se vůbec ke mně dostaly. Dost mě to překvapilo, samozřejmě příjemně. Člověk má malý zapadlý blog, který se občas věnuje Koreji, a zřejmě hlavně díky absenci nějaké větší konkurence, se jednou za čas ke mně dostane nějaký výjimečný materiál či mě osloví lidé zajímající se o Koreu. Tohle je vynikající ukázka prvního jmenovaného příkladu.

Komentář ke snímkům je přímo od Květy, snad se nebude zlobit za citaci z mejlu. Tady jsou její vzpomínky na manželovo vyprávění.

Byl v Koreji v roce 1956 jako mladý kluk ve funkci vedoucího montéra za Montážní závod ČKD Praha. Nevím, kdo a kdy vybudoval před válkou ty první hydroelektrárny. Každopádně se na jejich výstavbě podílely dodávky z ČSR – viz Poldi Kladno. Po pádu Japonska se tam ještě nějak prali s Čínou a USA až vznikla KLDR a vytvořili na 38. rovnoběžce demarkační zónu. Někdy v té době se tam začala motat i ČSR, nejdříve armáda, v rámci pomoci postavili vojenskou nemocnici a potom v rámci smlouvy o technické a hospodářské pomoci se tam jezdil budovat energetický a těžký průmysl, protože všechny průmyslové podniky byly po válce v ruinách.

Boháč byl v Koreji dva a půl roku a pracoval na třech těchto hydroelektrárenských komplexech. V Chočengan, Čchondžin, Kimček, někde u těchto měst. Korejci si prováděli rekonstrukci přehrad a potrubí a ČSR dodala turbíny, generátory a komplexně rozvodny. Zajímavá byla i doprava strojírenského vybavení. Lodí do Wonsanu, pak pobřežní tratí vlakem, kousek po cestách a ve finále, kde cesty nebyly, po dřevěných kulatinách tahali voli a osli. Je tam jeden takový obrázek.
Montéři žili v malých domcích po třech, měli přidělenou hospodyni, která nakupovala, vařila a prala (byla to prověřená manželka místního vesnického papaláše) a osobního strážce s kalašnikovem. Občas jim udělali nějaký výlet do přírody (do měst ne!) a na 1. máje jeli povinně oslavovat do hlavního města. Domlouvali se rusky a francouzsky, trošku anglicky. Co se týče ideologie tak ta starší generace a intelektuálové nebyli ze socialismu nějak moc nadšení a doufali, že to časem přejde, což se jim nesplnilo.

Ačkoliv to byla Boháčova nejchudší štace (jezdil po stavbách celý život, později jako expert inženýr ČKD DIZ) – a do konce života mi ohrnoval nos nad rýží – říkal, že už se jí najedl dost – Korea jako země se mu nesmírně líbila. To je asi všechno na co si vzpomínám z vyprávění.“

Fotografií je poměrně dost, takže je rozdělím do více příspěvků. Začněme snímky elektrárny. 










čtvrtek 4. října 2012

Diplom aneb celé studium na kusu papíru


Nedávno jsem si byl vyzvednout svůj bakalářský diplom, protože v době promoce jsem byl ve Státech a během náhradních termínů budu na Zélandu. Takže místo honosného slavnostního předání jsem stál frontu před studijním oddělením a běhal mezi Náměstím Jana Palacha a Celetnou. Co ale, hlavně že mám diplom, ne? Než mi ho dali, dostal jsem k podepsání slib, kde mimojiné stálo, že své vzdělání nebudu využívat pro slávu a mrzký peníz. Načež jsem se zeptal, co by se stalo, kdybych to nepodepsal. Mrzký peníz se totiž vždycky hodí a sláva je podceňovaná. Nevěděli, tak jsem raději podepsal.

Nikdy jsem podobný diplom neviděl, a když jsem začal zkoumat ten svůj, tak mě docela překvapil. Vůbec jsem netušil, že tam v dodatku je shrnuto v podstatě úplně celé mé studium. A když myslím celé, tak celé. Všechny předměty, které jsem absolvoval, včetně datumů zkoušek a jejich výsledků. Je to zajímavé pokoukání. Jsou tam některé chuťovky, o kterých se ještě zmíním. Taky jsem netušil, že státnice mají jednu celkovou známku. Mám za jedna! 

obr.: klasický diplom v latině obsahuje jen základní informace. 


Dodatek k diplomu už o vás prozradí úplně všechno. Nemám se za co stydět, takže tady to je. 





Pojďme se podívat na některé předměty více z blízka. Jako všichni studenti jsem měl největší strach z toho, abych měl dost kreditů, takže jsem absolvoval dost volitelných a některé i mimooborové předměty. Mezi ty nejzajímavější patří tyto:

Nový Hollywood a proměny amerického filmu v 70. letech – už v prváků mi bylo jasné, že chci psát bakalářku o dějinách korejského filmu, takže jsem se snažil chodit na cokoliv týkající se filmu. Tohle byl předmět katedry filmu a hodiny se skládaly z přednášek následovaných projekcemi filmů. Zkouška byla moc fajn, bavili jsme se i korejském filmu.

Umění a sociologie v dokumentárním filmu I – jediný předmět z Fakulty humanitních studií, který jsem absolvoval. Musel jsem kvůli němu jezdit až do Jinonic. Nebylo to zdaleka tak zajímavé jako Nový Hollywood, ale špatné to nebylo. Ke zkoušce jsem napsal rozbor filmu Český sen, na který jsem měl jiný názor než zkoušející, takže asi proto za dva. J

Evropa a Orient – magisterský předmět určený převážně pro arabisty či historiky nebo politology. Trochu úlet na první ročník. Navíc jsme museli číst dlouhé odborné texty v angličtině, kterým bych nerozuměl, ani kdyby byly česky.

Filozofie náboženství – předmět povinného základu na fildě. Když jsem si ho vybral, netušil, kdo Halík je. Až poté mi došlo, jak významný a vzdělaný člověk to je, takže jsem si přečetl a poslechl spoustu jím poskytnutých rozhovorů. Na zkoušku jsem šel už po prvním semestru, přestože předmět byl dvousemestrální. Kryl se mi ale s dalším povinným předmětem. Takže jsem musel naučit i to, co jsme ještě nebrali, ale dopadlo to nad očekávání dobře.

Vývoj v Severní Koreji od roku 1945 – specialita pana docenta Pucka, který v této zemi strávil značnou část svého života a rozumí ji jako nikdo jiný. I když vedl hodiny týkající celého poloostrova, vždy se ve výkladu stáčel na sever. Legendární je jeho zkoušení u mapy a hledání nejrůznějších zapadlých elektráren u hranic s Čínou. Většinou si je musel ukázat sám.

Dějiny moderní korejské literatury – tento kurz proběhl, když jsem zrovna byl v Koreji a nějak jsem na něho zapomněl, takže byl mou poslední zkouškou před státnicemi. K přijímacím zkouškám jsem přečetl skoro vše, co z Koreje a o Koreji u nás vyšlo, ale to bylo už čtyři roky nazpět a docela se mi to vykouřilo z hlavy. Naštěstí spousta zásadních děl byla zfilmována, což byla má velká výhoda. Zkoušku jsem kvůli časové tísni absolvoval u vyučující doma.

Myšlení dálného východu – nemám rád náboženství a filozofii, takže jsem u tohoto povinného předmětu dost trpěl. Chápu, že je to důležité a některé přednášky byly úžasné, především ty od Glomba, ale zkoušky jsem se dost děsil. Nakonec jsem vsadil na stručnost a jasnost, dopadlo to velmi dobře.