Než se dostanu k tomu, abych napsal o svém pobytu na Tchaj-wanu neco víc, což muže trvat, tak tady je video. Nejsou tam uplne vsechna mista, kde jsme byli, ale vetsina ano.
pondělí 29. října 2012
pátek 12. října 2012
Poválečná Severní Korea - fotografie Květy Boháčové - černobílý dodatek
Poslední várka fotografií od doktorky Květy Boháčové. Tyto jsou černobílé a ukazují především momenty ze života české výpravy; kantýnu, výlety a služební cesty, okolí, služebnou Ok Su-ni či cestu domů.
Užijte si poslední snímky!
Užijte si poslední snímky!
čtvrtek 11. října 2012
Poválečná Severní Korea - fotografie Květy Boháčové - lidé a tržnice
Další várka neocenitelných fotografií od doktorky Květy Boháčové. Vysvětlení zde.
Jedna fotografie úchvatnější než druhá!
Jedna fotografie úchvatnější než druhá!
středa 10. října 2012
Poválečná Severní Korea - fotografie Květy Boháčové - oslavy 1. máje
Další část raritních a nesmírně zajímavých fotografií od doktorky Květoslavy Boháčové, jejíž manžel strávil v Koreji několik let prací na hydroelektrárnách. Více informací zde.
Tentokrát fotografie z oslav prvního máje, kterých se museli povinně účastnit. Na fotografiích jsou vidět někteří čeští pracovníci nesoucí oslavné transparenty.
Nemůžu si pomoci, ale ty fotografie mají prostě úžasné kouzlo. Přímo z nich dýchá historie a ty vybledlé barvy a kazy na nich... nádhera!
Tentokrát fotografie z oslav prvního máje, kterých se museli povinně účastnit. Na fotografiích jsou vidět někteří čeští pracovníci nesoucí oslavné transparenty.
Nemůžu si pomoci, ale ty fotografie mají prostě úžasné kouzlo. Přímo z nich dýchá historie a ty vybledlé barvy a kazy na nich... nádhera!
úterý 9. října 2012
Exkluzivní fotografie poválečné Severní Koreje od doktorky Boháčové - první část - Elektrárna
Už je to pár měsíců, co mi napsala doktorka Květoslava
Boháčová, a poslala mi fotografie ze Severní Koreje, které krátce po korejské
válce pořídil její zasnulý manžel. Přišly mi chvíli před státnicemi a poté jsem
odjel na léto Států, takže jsem neměl čas je zpracovat a napsat o tom na blog,
což teď napravuji.
Je úžasné, že se vůbec ke mně dostaly. Dost mě to
překvapilo, samozřejmě příjemně. Člověk má malý zapadlý blog, který se občas
věnuje Koreji, a zřejmě hlavně díky absenci nějaké větší konkurence, se jednou
za čas ke mně dostane nějaký výjimečný materiál či mě osloví lidé zajímající se
o Koreu. Tohle je vynikající ukázka prvního jmenovaného příkladu.
Komentář ke snímkům je přímo od Květy, snad se nebude zlobit
za citaci z mejlu. Tady jsou její vzpomínky na manželovo vyprávění.
„Byl v Koreji
v roce 1956 jako mladý kluk ve funkci vedoucího montéra za Montážní závod ČKD
Praha. Nevím, kdo a kdy vybudoval před válkou ty první hydroelektrárny.
Každopádně se na jejich výstavbě podílely dodávky z ČSR – viz Poldi
Kladno. Po pádu Japonska se tam ještě nějak prali s Čínou a USA až vznikla
KLDR a vytvořili na 38. rovnoběžce demarkační zónu. Někdy v té době se tam
začala motat i ČSR, nejdříve armáda, v rámci pomoci postavili vojenskou
nemocnici a potom v rámci smlouvy o technické a hospodářské pomoci se tam
jezdil budovat energetický a těžký průmysl, protože všechny průmyslové podniky
byly po válce v ruinách.
Boháč byl
v Koreji dva a půl roku a pracoval na třech těchto hydroelektrárenských
komplexech. V Chočengan, Čchondžin, Kimček, někde u těchto měst. Korejci
si prováděli rekonstrukci přehrad a potrubí a ČSR dodala turbíny, generátory a
komplexně rozvodny. Zajímavá byla i doprava strojírenského vybavení. Lodí do Wonsanu, pak pobřežní
tratí vlakem, kousek po cestách a ve finále, kde cesty nebyly, po dřevěných kulatinách
tahali voli a osli. Je tam jeden takový obrázek.
Montéři žili
v malých domcích po třech, měli přidělenou hospodyni, která nakupovala,
vařila a prala (byla to prověřená manželka místního vesnického papaláše) a
osobního strážce s kalašnikovem. Občas jim udělali nějaký výlet do přírody
(do měst ne!) a na 1. máje jeli povinně oslavovat do hlavního města. Domlouvali
se rusky a francouzsky, trošku anglicky. Co se týče ideologie tak ta starší
generace a intelektuálové nebyli ze socialismu nějak moc nadšení a doufali, že
to časem přejde, což se jim nesplnilo.
Ačkoliv to byla
Boháčova nejchudší štace (jezdil po stavbách celý život, později jako expert
inženýr ČKD DIZ) – a do konce života mi ohrnoval nos nad rýží – říkal, že už se
jí najedl dost – Korea jako země se mu nesmírně líbila. To je asi všechno na co
si vzpomínám z vyprávění.“
Fotografií je poměrně dost, takže je rozdělím do více příspěvků. Začněme snímky elektrárny.
čtvrtek 4. října 2012
Diplom aneb celé studium na kusu papíru
Nedávno jsem si byl vyzvednout svůj bakalářský diplom,
protože v době promoce jsem byl ve Státech a během náhradních termínů budu
na Zélandu. Takže místo honosného slavnostního předání jsem stál frontu před
studijním oddělením a běhal mezi Náměstím Jana Palacha a Celetnou. Co ale,
hlavně že mám diplom, ne? Než mi ho dali, dostal jsem k podepsání slib,
kde mimojiné stálo, že své vzdělání nebudu využívat pro slávu a mrzký peníz.
Načež jsem se zeptal, co by se stalo, kdybych to nepodepsal. Mrzký peníz se totiž
vždycky hodí a sláva je podceňovaná. Nevěděli, tak jsem raději podepsal.
Nikdy jsem podobný diplom neviděl, a když jsem začal zkoumat
ten svůj, tak mě docela překvapil. Vůbec jsem netušil, že tam v dodatku je
shrnuto v podstatě úplně celé mé studium. A když myslím celé, tak celé.
Všechny předměty, které jsem absolvoval, včetně datumů zkoušek a jejich
výsledků. Je to zajímavé pokoukání. Jsou tam některé chuťovky, o kterých se
ještě zmíním. Taky jsem netušil, že státnice mají jednu celkovou známku. Mám za
jedna!
obr.: klasický diplom v latině obsahuje jen základní informace.
Dodatek k diplomu už o vás prozradí úplně všechno. Nemám se za co stydět, takže tady to je.
Pojďme se podívat na některé předměty více z blízka. Jako všichni studenti jsem měl největší strach z toho, abych měl dost kreditů,
takže jsem absolvoval dost volitelných a některé i mimooborové předměty. Mezi ty nejzajímavější patří
tyto:
Nový Hollywood a proměny amerického filmu v 70. letech –
už v prváků mi bylo jasné, že chci psát bakalářku o dějinách korejského
filmu, takže jsem se snažil chodit na cokoliv týkající se filmu. Tohle byl
předmět katedry filmu a hodiny se skládaly z přednášek následovaných
projekcemi filmů. Zkouška byla moc fajn, bavili jsme se i korejském filmu.
Umění a sociologie v dokumentárním filmu I – jediný předmět
z Fakulty humanitních studií, který jsem absolvoval. Musel jsem kvůli němu
jezdit až do Jinonic. Nebylo to zdaleka tak zajímavé jako Nový Hollywood, ale špatné
to nebylo. Ke zkoušce jsem napsal rozbor filmu Český sen, na který jsem měl
jiný názor než zkoušející, takže asi proto za dva. J
Evropa a Orient – magisterský předmět určený převážně pro
arabisty či historiky nebo politology. Trochu úlet na první ročník. Navíc jsme
museli číst dlouhé odborné texty v angličtině, kterým bych nerozuměl, ani
kdyby byly česky.
Filozofie náboženství – předmět povinného základu na fildě.
Když jsem si ho vybral, netušil, kdo Halík je. Až poté mi došlo, jak významný a
vzdělaný člověk to je, takže jsem si přečetl a poslechl spoustu jím poskytnutých rozhovorů.
Na zkoušku jsem šel už po prvním semestru, přestože předmět byl
dvousemestrální. Kryl se mi ale s dalším povinným předmětem. Takže jsem
musel naučit i to, co jsme ještě nebrali, ale dopadlo to nad očekávání dobře.
Vývoj v Severní Koreji od roku 1945 – specialita pana
docenta Pucka, který v této zemi strávil značnou část svého života a
rozumí ji jako nikdo jiný. I když vedl hodiny týkající celého poloostrova, vždy
se ve výkladu stáčel na sever. Legendární je jeho zkoušení u mapy a hledání
nejrůznějších zapadlých elektráren u hranic s Čínou. Většinou si je musel
ukázat sám.
Dějiny moderní korejské literatury – tento kurz proběhl,
když jsem zrovna byl v Koreji a nějak jsem na něho zapomněl, takže byl mou
poslední zkouškou před státnicemi. K přijímacím zkouškám jsem přečetl
skoro vše, co z Koreje a o Koreji u nás vyšlo, ale to bylo už čtyři roky nazpět
a docela se mi to vykouřilo z hlavy. Naštěstí spousta zásadních děl byla
zfilmována, což byla má velká výhoda. Zkoušku jsem kvůli časové tísni
absolvoval u vyučující doma.
Myšlení dálného východu – nemám rád náboženství a filozofii,
takže jsem u tohoto povinného předmětu dost trpěl. Chápu, že je to důležité a některé přednášky byly
úžasné, především ty od Glomba, ale zkoušky jsem se dost děsil. Nakonec jsem
vsadil na stručnost a jasnost, dopadlo to velmi dobře.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)