čtvrtek 4. října 2012

Diplom aneb celé studium na kusu papíru


Nedávno jsem si byl vyzvednout svůj bakalářský diplom, protože v době promoce jsem byl ve Státech a během náhradních termínů budu na Zélandu. Takže místo honosného slavnostního předání jsem stál frontu před studijním oddělením a běhal mezi Náměstím Jana Palacha a Celetnou. Co ale, hlavně že mám diplom, ne? Než mi ho dali, dostal jsem k podepsání slib, kde mimojiné stálo, že své vzdělání nebudu využívat pro slávu a mrzký peníz. Načež jsem se zeptal, co by se stalo, kdybych to nepodepsal. Mrzký peníz se totiž vždycky hodí a sláva je podceňovaná. Nevěděli, tak jsem raději podepsal.

Nikdy jsem podobný diplom neviděl, a když jsem začal zkoumat ten svůj, tak mě docela překvapil. Vůbec jsem netušil, že tam v dodatku je shrnuto v podstatě úplně celé mé studium. A když myslím celé, tak celé. Všechny předměty, které jsem absolvoval, včetně datumů zkoušek a jejich výsledků. Je to zajímavé pokoukání. Jsou tam některé chuťovky, o kterých se ještě zmíním. Taky jsem netušil, že státnice mají jednu celkovou známku. Mám za jedna! 

obr.: klasický diplom v latině obsahuje jen základní informace. 


Dodatek k diplomu už o vás prozradí úplně všechno. Nemám se za co stydět, takže tady to je. 





Pojďme se podívat na některé předměty více z blízka. Jako všichni studenti jsem měl největší strach z toho, abych měl dost kreditů, takže jsem absolvoval dost volitelných a některé i mimooborové předměty. Mezi ty nejzajímavější patří tyto:

Nový Hollywood a proměny amerického filmu v 70. letech – už v prváků mi bylo jasné, že chci psát bakalářku o dějinách korejského filmu, takže jsem se snažil chodit na cokoliv týkající se filmu. Tohle byl předmět katedry filmu a hodiny se skládaly z přednášek následovaných projekcemi filmů. Zkouška byla moc fajn, bavili jsme se i korejském filmu.

Umění a sociologie v dokumentárním filmu I – jediný předmět z Fakulty humanitních studií, který jsem absolvoval. Musel jsem kvůli němu jezdit až do Jinonic. Nebylo to zdaleka tak zajímavé jako Nový Hollywood, ale špatné to nebylo. Ke zkoušce jsem napsal rozbor filmu Český sen, na který jsem měl jiný názor než zkoušející, takže asi proto za dva. J

Evropa a Orient – magisterský předmět určený převážně pro arabisty či historiky nebo politology. Trochu úlet na první ročník. Navíc jsme museli číst dlouhé odborné texty v angličtině, kterým bych nerozuměl, ani kdyby byly česky.

Filozofie náboženství – předmět povinného základu na fildě. Když jsem si ho vybral, netušil, kdo Halík je. Až poté mi došlo, jak významný a vzdělaný člověk to je, takže jsem si přečetl a poslechl spoustu jím poskytnutých rozhovorů. Na zkoušku jsem šel už po prvním semestru, přestože předmět byl dvousemestrální. Kryl se mi ale s dalším povinným předmětem. Takže jsem musel naučit i to, co jsme ještě nebrali, ale dopadlo to nad očekávání dobře.

Vývoj v Severní Koreji od roku 1945 – specialita pana docenta Pucka, který v této zemi strávil značnou část svého života a rozumí ji jako nikdo jiný. I když vedl hodiny týkající celého poloostrova, vždy se ve výkladu stáčel na sever. Legendární je jeho zkoušení u mapy a hledání nejrůznějších zapadlých elektráren u hranic s Čínou. Většinou si je musel ukázat sám.

Dějiny moderní korejské literatury – tento kurz proběhl, když jsem zrovna byl v Koreji a nějak jsem na něho zapomněl, takže byl mou poslední zkouškou před státnicemi. K přijímacím zkouškám jsem přečetl skoro vše, co z Koreje a o Koreji u nás vyšlo, ale to bylo už čtyři roky nazpět a docela se mi to vykouřilo z hlavy. Naštěstí spousta zásadních děl byla zfilmována, což byla má velká výhoda. Zkoušku jsem kvůli časové tísni absolvoval u vyučující doma.

Myšlení dálného východu – nemám rád náboženství a filozofii, takže jsem u tohoto povinného předmětu dost trpěl. Chápu, že je to důležité a některé přednášky byly úžasné, především ty od Glomba, ale zkoušky jsem se dost děsil. Nakonec jsem vsadil na stručnost a jasnost, dopadlo to velmi dobře. 

Žádné komentáře: