středa 27. února 2008
Přestávají Korejci chodit do kina?
obr.: D-war, korejsko-americká koprodukční pitomost, která je místy tak pitomá, až je zábavná.
Je to poprvé od roku 1996, kdy byl 6,5 procentní propad oproti předešlému roku. Za hlavní důvod je považována kvantitativní a kvalitativní stagnace korejského filmového průmyslu, ale jsou tu i obavy, že celý průmysl už dosáhl maximálního nasycení a už prostě není kam dál jít. Ze zprávy vyplývá, že počet diváků zahraničních filmů stoupl oproti minulému roku o přibližně 20 milionů, zatímco počet diváků domácích filmů klesl zhruba o 27 milionů. Korejské filmy tvořily v roce 2007 50,8 % filmového trhu, rok předtím to však bylo 64,7 % a současný tržní podíl je nejnižší od roku 20002, kdy tvořil 48,3%. Přesto je Korea stále zemí s nejvyšším podílem domácí filmové tvorby na celkovém filmovém trhu v zemi. Celkový počet diváků korejských filmů se zvyšoval každý rok posledních deset let a svého vrcholu dosáhl v roce 2006 se 167 miliony, což je čtyřikrát víc než 46 milionů v roce 1996.
obr.: The Host, nejúspěšnější korejský film všech dob o monstru v řece Han.
Korejci v roce 1996 chodili do kina v průměru 0,9 krát, v roce 2006 to už bylo 3,13 krát, což je třikrát větší číslo než u Čechů. Zajímavé je porovnání s blízkým Japonskem, kde se chodí ročně do kina pouze 1,33 krát. Nejčastěji chodí do kina Američané (4,8), Australané (4,6), Francouzi chodí 3,3 krát, Britové 2,9 krát a Němci 1,9 krát. Čísla zveřejnil Ekonomický výzkumný institut Samsungu.
pátek 22. února 2008
Nové titulky
Waterboys
csfd / imdb
Vynikající komedie o partě loserů, kteří nacvičí vystoupení v synchronním plavání, tedy ve sportu, který je vyloženě dívčí. Možná o trošku horší než Swing girls, ale pořád skvělé. Miluju filmy odehrávající se na střední škole, ještě více o prázdninách. Už to samo o sobě mi zvedá náladu, pokud navíc jde o vtipnou komedii s úžasným finále nakonec, plný počet je na místě.
Snow Queen
csfd
video: jeden z mnoha kouzelných okamžiků ze seriálu.
Snow Queen je korejský dramatickoromantický seriál, přeložil jsem první díl a u druhého dělal korekce. Na dalších dílech pracuje někdo jiný. Pokud se podíváte na csfd, tak si všimněte neuvěřitelného hodnocení 100%. Samozřejmě, pokud by ho viděl nějaký cynik, šlo by asi trochu, ale třeba taky ne.
Mám takový neodbytný pocit, že lepší seriál už neuvidím. Možná je to trochu unáhlené, protože to je můj první korejský seriál. Bin Hyeon je naprosto neuvěřitelný. To nejlepší je ale nádherný příběh, který mě dokázal na šestnáct hodin zarvat do sedačky a nepustit. Jako by v tu chvíli nic jiného nebylo. Tolik emocí jako tvůrci tohoto seriálu ze mě ještě nikdo nikdy nedostal a já jim za to děkuju.
Tears for you
csfd / imdb
Romantické drama se Satoshim Tsumabukim (hlavní postava Waterboys) od režiséra legendárního Be with you.
Jednoduchý příběh inspirovaný melancholickou písničkou líčící v průběhu let vztah nevlastních sourozenců. Nádherně natočený a skvěle zahraný. V průběhu filmu se nedějí žádné krkolomné zvraty, ani ufo nepřiletí, film si plyne svým rozvláčným tempem a většinu doby hladí po duši, i když se tu nedějí jen hezké věci.
Hwang Jin-yi
csfd / imdb
Tragický životní příběh nejslavnější korejské kiseang Hwang Jin Yi jako by vypadl z pera samotného Shakespeara. Pozvolným tempem vypráví její osud, přičemž hlavní důraz je kladen na vztah s její životní lásku Nom-yim. Dále už nebudu prozrazovat. Vynikající scénář je nejsilnější stránkou tohoto filmového zpracování (již několikátého). Film je velmi výpravný, ale rozhodně nečekejte akční drama. To byste mohli odejít zklamáni. Přestože ve filmu jsou dvě velmi dobře natočené akční scény, film o nich není. Po řemeslné stránce není co vytknout, jak už to u drahých korejských filmů bývá. Představitelka titulní postavy Hye-gyo Song je opravdu překrásná a skvěle hraje, slavný Ji-tae Yu je nesmírně charismatický a navíc mu to s dlouhými vlasy opravdu sekne. Když se podíváte na jeho filmografii, tak zjistíte, že až na pár vyjímek jsou jeho filmy opravdu vynikající, téměř události a Hwang Jin Yi je dalším přírůstkem.
May 18
csfd / imdb
May 18, jeden z nejúspěšnějších korejských filmů všech dob, bude asi vzbuzovat rozporuplné reakce. U mě je tomu také tak. Vzhledem k tématu je patetický, ale nijak přehnaně, místy opravdu velkolepý a dostatečně akční. Co se mu podle mě už ne tak dobře daří jsou chvíle a postavy, které by měly děj odlehčit. Vtipy jsou místy ujeté a dost na hraně vkusu. May 18 není špatný film, není ani hloupý, na několika momentech mě opravdu chytnul za srdce nebo uchvátil nějakou scénou, ale jako celek zůstává pouze nadprůměrný, nevyvážený film.
Včera jsem začal dělat na dalším filmu. Jde o adaptaci románu slavného japonského spisovatele Jukia Mišimi (autor Zlatého pavilonu) Spring Snow.V hlavní roli opět můj oblíbený Satoshi Tsumabuki a režie slavný Isao Yukisada, který natočil dokonalé Crying Out Love, In the Center of the World.
pondělí 18. února 2008
Namdaemun v plamenech
Přesně před týdnem, v noci z neděle na pondělí shořela korejská národní památka číslo jedna, brána Namdaemun. Po šest století to byl symbol národa, který přežil japonskou okupaci i korejskou válku. Pro Korejce příšernou scénu navíc všichni sledovali v přímém přenosu v televizi a podle jejich vlastních vyjádření je to pro ně stejný emoční šok jako zřícení dvojčat pro Američany. Všichni teď nadávají na vládu, že nedokáže chránit památky, nejde totiž o první případ. Je to jako by nám shořel Karlštejn nebo se zřítil Karlův most. Dobře se dá tato smutná událost také přirovnat k pořáru Zlatého pavilonu v Kjótu, který před 58 lety zapálil šílený mnich.
Takhle jsem Namdaemun vyfotil loni v září.
Tohle se stalo.
A takhle vypadá dnes.
Požár se stále vyšetřuje, vyník je už ale nejspíše jasný. 69-ti letý Chae Jong-gi, nejdříve nasprejoval na bránu nějaký nápis a poté ji zapálil. Byl prý naštvaný, protože nedostal plnou cenu za pozemky, které prodal developerské firmě. V roce 2006 byl Chae Jong-gi jedním z podezřelých u požáru paláce Changgyeong.
pondělí 11. února 2008
Istanbulské rozhovory potřetí
obr.: vstup do paláce Topkapi, jako z pohádky o Alibabovi.
Docela je. Nejdůležitější je, že se tam smlouvá, což nesnáším. Taky jsem to nedělal. A vůbec nejlepší je, že tam na devadesáti procentech zboží nemají cenu. Takže se všude musíš ptát, kolik ten kebab stojí a všude stojí jinak. Člověk by si kolikrát i něco koupil, ale když vůbec netuší, kolik si za to řeknou, tak jde raději dál. Jídlo je docela drahý, tam ceny mají v jídelních lístcích. Zlato a oblečení je levný, ale nikdo ti nezaručí, že nekupuješ padělek. A koberce jsou drahý příšerně. Jídlo prodávané na ulici je celkem v pohodě. Všichni straší, že se po něm posereš, ale mě nic takovýho nepotkalo. A to jsem jedl pouliční kebaby, oříšky, pečivo apod. celou dobu. Kebab jsem měl tak dvakrát denně. On je docela velkej, zasytí a zahřeje. Nejvíc mi chutnal kuřecí zabalený v chlebu. Jíst ho ale ještě dalších pět dní, tak mi bude blbě už jen při pohledu na něho. Teď bych si ho ale dal.
Pár jsem jich viděl, ale jsou to spíše výjimky. On jim to zahalování nikdo nenařizuje, je to čistě na nich. Vyjadřují tím svou víru a vztah k ní. Čím více zahalena, tím více ortodoxní. Nejčastěji se s nimi setkáš u různých mešit. Většinou chodí ale ženy oblečeny naprosto normálně, jen tam vidíš víc šátků než u nás. Možná to bylo ročním obdobím, ale nějakou vyzývavě oblečenou ženu jsem neviděl žádnou. A to nemyslím přímo tak, že by měla vypadat jako kurva, tak jak je známe u nás. Ale u nás jsou i v zimě docela často vidět ženy v sukních, to v Istanbulu rozhodně ne. Ženský tam prý mají strašně vysoký hlas, takže si to, co chtějí, vyječí. Chlapi jim prý koupí všechno, jen aby neječely.
Istanbul - třetí den |
pátek 8. února 2008
Leden v korejských kinech, druhá část
My love Yu-rie
Premiéra 31.1.2008
Tragický milostný příběh o dohodě s ďáblem. Dong-a je chlapec toužící po věčné lásce. Yu-rie pracuje jako call girl a její jméno je původem z Aljašky. Dong-a pracuje na nebeské benzínce, naproti hotelu Papa, kde dělá Ju-rie. Dong-a ji miluje tak vášnivě, že prodá svou duši dáblu, aby ho Ju-rie deset let milovala. Když si ďábel za deset let přijde pro jeho duši, Dong-a se ho rozhodne zabít.
Tragický milostný příběh je něco pro mě, námět vypadá velmi zajímavě. Režisér Ko Eun-ki je debutant a kromě toho, že napsal scénář, je i producentem. Tím pádem by měl film vypadat přesně podle jeho představ. Ko vystudoval nezávislý film, takže doufejme ve svěží film.
A Man Who Was Superman
Premiéra 31.1.2008
Song Soo-jung je reportérka pracující už třetí rok v malé společnosti. Její specialitou jsou zajímavé lidské příběhy. Pohání ji touha stát se korejskou obdobou Winfrey Oprah. Z její pýchy ji už ale téměř nic nezbylo a jednoho dne, po několika měsících práce bez platu, odejde s firemní kamerou ze své kanceláře natočit reportáž o lvovi, který odmítá potravu. Cestou narazí na zloděje, ale je zachráněna Supermanem v havajské košili. „Superman“ tvrdí, že nemůže používat své superschopnosti, protože mu zloduchové vsadili do hlavy kryptonit. To mu ale nezabraňuje v pomáhání ostatním, od záchrany světa před globálním oteplováním po nalezení ztraceného štěněte. Soo-jung je jasné, že pokud se to trochu vylepší, mohl by z toho být skvělý příběh. Natočí dokument Superman zachraňuje svět, z kterého by měl být velký hit. Ale skutečný příběh Supermana, který místo kryptonitu má v hlavě nábojnici, pomůže chladné, vypočítavé Soo-jung objevit, co je v životě skutečně důležité.
Režisérem je Jeong Yoon-cheol, který stejně jako u svého veleúspěšného filmu Marathon napsal i scénář. Jeon Ji-heyon je jednou z neslavnějších Korejek ve světě a to hlavně díky filmům My sassy girl, Il mare a Windstruck, dobře známým i u nás. Koneckonců Il mare se již svého amerického remaku dočkal a americká „drzá holka“ se už natáčí. Úspěch filmu je napjatě očekáván, protože její poslední film Daisy měl v porovnání s jejími staršími filmy velmi malou návštěvnost. Zatímco na My sassy girl přišlo skoro pět milionů diváků a na prequel Windstruck něco přes dva miliony, což je pořád slušný výsledek. Na Daisy bylo zvědavo ale jen necelých devět set tisíc diváků a Superman má buď potvrdit nebo vyvrátit její starpower. Ve stejné situaci je režisér, jehož debut Marathon byl obrovský úspěch, přes pět milionů diváků, a jeho poslední film Shim´s family obrovský průšvih, ani ne tři sta tisíc diváků.
Once upon a time
Premiéra 31.1.2008
V roce 1940 je Korea pod koloniální nadvládou Japonska. Podvodnice Bong-gu a jazzový zpěvák Chun-ja pátrají po „Světle východu“, legendárním diamantu z buddhistické sochy v jeskyni Sokuram u Kjongdžu, který má mít mystickou moc. Japonské ústředí to ovšem zjistí, pořádá oslavu a chce diamant přemístit do Japonska, jak jen rychle to půjde. Bong-gu a Chun-ja se chtějí oslavy zúčastnit a ukrást „Světlo východu“.
Film spadá do nové retro vlny korejské kinematografie. Filmy z tohoto období se nazývají Gyeongseong filmy. Gyongseong je označení pro Soul na počátku dvacátého století. Do této vlny patří například ještě Radio Dayz, který premiéru dokonce ve stejný den a očekávaný megahit The Good, The Bad, The Weird (parafráze na Hodný, zlý a ošklivý), který bude mít premiéru v létě. Režisérem je Jeong Yong-ki, který natočil druhý a třetí díl gangsterské komediální trilogie Marrying the mafia. A šlo o velmi úspěšná pokračování, druhý díl vidělo přes čtyři miliony diváků a třetí přes dva a půl. Přestože téma přímo vybízí k obsazení japonských herců, žádného neuvidíme. Všechny Japonce hrají Korejci.
Radio Dayz
Premiéra 31.1.2008
Kyoungseong station, první korejské radio vzniklé ve třicátých letech dostane za úkol udělat živý seriál „Plameny lásky“. Úkolem je pověřena skupina zoufalců, Lloyd, neschopný producent, Man-cheol, hlasatel a Lloydův jediný přítel, Noh Bong-al, spisovatel, který nikdy nezvládl napsat konec, K, nezávislý aktivista a zvukový technik, Myeong-wol, bývalá kiseang, Mari, jazzová zpěvačka a poskok Sun-deok. I přes následný chaos se hra každým dnem stává populárnější. Jak to skončí?
Film se nezaměřuje na historická fakta, jde o lehkou romantickou komedii. Ve filmu debutujícho režiséra Ha Gi-hoa nehraje žádná velká hvězda, ale alespoň krásná Kim Sa-rang, korejská Miss roku 2000. V porovnání s Once upon a time, který je zasazen do stejné doby a nabízí hlavně akci a dobrodružství, by měl Radio Dayz uchvátit diváky především skvělými postavami a humorem.
The Devil´s game
Premiéra 31.1.2008
Chudému umělci Hee-doovi je nabídnut milion dolarů, aby vsadil svůj život. Jeho soupeřem je starý pracháč No-shik, který má za sebou několik infarktů. Sázka spočívá v tom, že se vytočí náhodné telefonní číslo a než volaný telefon zvedne, musí se uhádnout jeho pohlaví. Hee-do řekne žena, Noh-sik muž. Volaný je transvestita a Hee-do prohrává. Po měsíci operací mozku se oba probudí v těle toho druhého. No-shik v těle zdravého Hee-doa a navíc tak získá i jeho snoubenku, zatímco zničený Hee-do je přemluven bývalou No-shikovou ženou, aby se mu pomstili odhalením pravdy. Žena je ale zanedlouho nalezna mrtvá. Hee-do se znova setká se No-shikem a uzavřou další sázku. Pokud vyhraje, získá své ztracené tělo. Prohraje-li, přijde o vzpomínky na svou snoubenku. Oba volají náhodné číslo a čeká se, kdo zvedne telefon.
Podle prvních ohlasů by tomuto originálnímu dílku nejvíc pomohla změna žánru. Nejde totiž o komedii, ale vážné drama. Film je natočen podle japonského komixu Change. Herci jsou prý vynikající a film má dvojznačný konec. Režisér Yoon In-ho předtím natočil skvělý film When I turned nine a hlavní přestavitel je i u nás trochu známý Sin Ha-gyoon, když loni okouzlil publikum v Karlových Varech v roli němého zabijáka v No mercy for the rude.
Poznámka
Už jsou známé výsledků nových filmů za první týden a neobešlo se to bez překvapení. Na prvním místě je překvapivě The devil´s game a jen potvrzuje, že stejně jako všude ve světě mají recenze na návštěvnost jen malý vliv. I přes první místo si ale připsal jen 436 tisíc diváků a bude rád za celkový milion. Na druhém místě je Forever the moment, který už přeskočil tři miliony. Retro filmy Once upon a time a Radio dayz se umístili na třetím, resp. šestém místě. Oba filmy mají dohromady zhruba stejně diváků jako první ďábelská hra. Rozhodně víc než čtvrté místo a 260 tisíc diváků se čekalo o Supermana. Už to vypadá, že Jeon Ji-hyeon přinejmenším v Koreji nikoho nezajímá. Malý nezávislý film My love Yu-rie se nedostal ani do první desítky, jeho diváci se nejspíše počítají na tisícovky. Každopádně jednoznačným vítězem ledna a prvním komerčním hitem se stává sportovní Forever the moment. Co přinese únor si řekneme zase za měsíc.
středa 6. února 2008
Leden v korejských kinech, první část
The Longest 24 Months
Premiéra 1.1.2008
Forever the moment
Premiére 10.1.2008
Open city
Premiéra 10.1.2008
Little prince
Premiéra 17.1.2008
Hellcast
Premiéra 17.1.2008