neděle 29. června 2008

Květen v korejských kinech

Konec měsíce je tady a s ním přehled korejských premiér. Tentokrát nám na to bude výjimečně stačit jeden článek, protože květnová úroda je co do počtu extrémně chudá. Pouhé čtyři filmy a z toho jeden nezávislý dokument.

Unforgettable
Premiéra 8. května 2008



Píše se rok 1976 a učitel Eun-young z jednoho vzdáleného ostrova chce vzít své žáky na výlet do čokoládovny v Soulu. Přestože rodičům se jeho nápad nezamlouvá, Eun-young nakonec uspěje a odjíždí s dětmi do hlavního města. Ale jakmile přijedou do Soulu, děti jsou fascinované moderními jízdními koly a ztratí se.




Retro příběh je orámován vyprávěním učitele vracejícího se do místa svého dětství. Film sází na nostalgické vzpomínky na dobu, kdy země ještě nebyla ekonomickou velmocí a hlavním rysem lidí byla nevinnost. Přestože příběh může vzdáleně připomínat Karlíka a továrnu na čokoládu, tady jde v první řadě o lásku a vztah mezi učitelem a žákem. Film měl taky premiéru týden před Dnem učitelů. V hlavní roli už patnáctiletý Yoo Seung-ho, který okouzlil celou zemi ve svém prvním filmu The way home, který byl rovněž nostalgickým pomalým příběhem o vztahu malého chlapce ze Soulu s jeho starou vesnickou babičkou.

Shocking Family
Premiéra 8. května 2008



Když stát mluví o „rodině“, často se zapomíná na jednotlivce. Jedinec ztrácí sám sebe ve jménu státu a rodiny. Dvacetiletá Se-young, třicetiletá Kyung-eun a čtyřicetiletá Kyung-soon se snaží najít smysl svých životů v rodině, která je téměř nefunkční, zatímco z Ameriky adoptovaný Vincent zesměšňuje korejskou společnost posedlou krevními vazbami.




O tomto dokumentu se nedá téměř nic zjistit, až na dvě zmínky o festivalových úspěších. Už před dvěma (film je z roku 2006) lety získal Cenu diváků na mezinárodním filmovém festivalu v Jeonju. Druhé ocenění získal na Festivalu ženských filmů v Soulu. Bohužel v sobě spojuje dvě vlastnosti, které spolehlivě odpuzují domácí diváky, nezávislost a dokumentárnost.

Frivolous Wife
Alternativní název "The Taming of the Shrew" aka Zkrocení zlé ženy
Premiéra 22. května 2008



Film je inspirován stejnojmennou klasikou z pera Williama Shakespeara. Yeon-su je krásná, ale neposlušná mladá žena z rodiny, která se stala přes noc milionářskou. Všichni muži se do ní zamilovávají na první pohled, ale Jeong-do, jediný syn z vážené rodiny, se o ni vůbec nezajímá. I přesto se do sebe zamilují a vezmou se. Avšak jejich neslučitelné rodiny jim otřesou jejich rodinným štěstím.



Toto korejské filmové zpracování světové literární klasiky si muselo na svou premiéru počkat dva roky. Film byl natočen už v roce 2006, ale díky sporům mezi produkčními a distribučními společnostmi se nikdy nedostal do kin. A bylo by tomu asi tak i nadále, kdyby se mezitím dívčí kapela Jewelry nestala tak populární, jak v současnosti je. Jakou to má souvislost? Park Jeong-ah, hlavní osobnost Jewelry, totiž v tomto filmu debutuje na plátně a to právě v roli ústřední nezkrotné ženy. Díky její popularitě se distribuční firma rozhodla film nakonec pustit mezi diváky.

Cherry Tomato
Premiéra 29. května 2008



Park Gu živí sebe a svou malou vnučku Da-seong sbíráním recyklovatelného papíru po ulicích. Jejich situace se zhorší, když je jeho syn propuštěn z vězení a ukradne Parkovi úspory a jeho kolo na sběr papíru – jeho jediný nástroj k obživě – je zničen stavebními dělníky. Park navštíví dům vedoucího stavebního firmy, kde se pokusí ukrást jídlo pro hladovějící vnučku. Ale jídlo, které bylo pro majitelova psa, bylo otráveno služkou, která nenávidí pána domu.




Po přečtení synopse by měl jeden dojem, že půjde o strašně bezútěšnou depresivní podívanou. A pak si pustí upoutávku, která je tak divně rozjuchaně veselá, že vůbec nevím, co si o tom filmu myslet. Podle ohlasů půjde spíše o to první. Hlavním tématem je chudoba. Pes ředitele společnosti má kvalitnější a větší množství jídla, než Park Gu a jeho vnučka dohromady. Film bez známé tváře natočil bývalý televizní producent, který tímto filmem debutuje na stříbrném plátně.

Boxoffice okénko

Jak dopadla slaboučká květnová nabídka? Asi nikoho nepřekvapí, že dost bídně. Suveréně nejhůže dopadl dokument o šokující rodince, který vidělo za tři týdny 372 diváků. Teď už přesuneme do řádů tisíců, ale pořád jsme v ranku slušných propadáků. Rajče ze sebe vymáčklo za čtrnáct dní osmnáct tisíc diváků. A to je hodně málo. Krotit zlou ženu přišlo dvacet pět tisíc diváků. Stále hodně, hodně málo. Nezapomenutelný příběh vidělo sice dvakrát víc lidí, ale padesát tisíc má k nějakému omračujícímu výsledku sakra daleko. Úspěch Cesty domů se zopakovat nepodařilo, ale ni se mu přiblížit na víc než kilometr. Ke čtyřem milionům diváků, kteří viděli The way home, se už asi těžko dostane. Květen nelze hodnotit jinak než tragicky. Červen už bude ale lepší. Premiéru mělo deset filmů a jeden z nich už stihl překonat milionovou hranici.

úterý 24. června 2008

Korejská válka - nebeští jezdci

A konečně je tu poslední část věnována korejské válce. Předchozí díly snadno dohledáte v archívu blogu. Dozvíte se, kdo byl nejlepší stíhací eso a taky, že to mohlo dopadnout úplně jinak. Téma korejské války tím ale vyčerpáno není, následovat bude rozsahem zhruba stejně velké téma o válečných zločinech spáchaných během této války.

Úroveň komunistických pilotů šla ke konci války velmi rychle dolů. Nejspíše tím, že ruští piloti si už odzkoušeli souboje proti všem typům letadel nepřítele a nemohli se v této válce již nic dalšího naučit. Dokonce se jim podařilo ukořistit většinu typů nepřátelských letadel, navíc ve velmi dobrém stavu.

obr.: ruský MiG-15 a na něm nápis US AIR FORCE? Ne, nezdá se vám to. Jde o stroj od přeběhnuvšího severokorejskýho pilota.



O titul nejlepšího stíhacího pilota závodili především kapitán Joseph McConnell, James Jabara a Manuel Fernandez. Ve chvíli, kdy byl ve vedení McConnell před Fernandezem, byli oba piloti odveleni domů. Podle nezaručených zpráv k tomu došlo proto, „protože někdo z nejvyšší generality si nepřál, aby mělo hlavní eso jméno, které nezní americky“. Jabara se tohoto duelu neúčastnil přímo, do Koreje se vrátil v květnu 1953 na svůj druhý cyklus a k sedmi sestřelům přidal dalších osm. Vklínil se tak mezi dva kohouty a po sečtení všech sestřelů obsadil konečné druhé místo s patnácti kusy. Vítězný McConnell skončil na čísle 16 a třetí Fernandez na 14,5.

obr.: pohlednice nejlepšího spojeneckého stíhacího pilota korejské války Josepha McConnella.



Zatímco na nebi a na zemi zuřily poslední boje, jihokorejská vláda se pokusila sabotovat mírová jednání. Již dopředu dávala vláda najevo, že bude proti takovému míru, který nechá zemi rozdělenou na dva národy. Připravila tedy rozkazy, jimiž měla odvolat své vojáky ze společných vojsk OSN a začínala plánovat svou vlastní ofenzívu proti komunistům. Prezident Li Syn-man nařídil propuštění 25 tisíc severokorejských antikomunistických válečných zajatců, nad nimiž vyjednávači v Pchanmundžomu již dávno zlomili hůl. Během krizového jednání se ministr zahraničí Dulles a nový prezident Dwight D. Eisenhower shodli, pokud Severokorejci na gesto prezidenta Li Syn-mana zareagují velkou pozemní ofenzívou, případně nálety proti základnám v Japonsku, budou USA nuceny válku rozšířit i na území Čínské republiky. Pokud by jich bylo zapotřebí, byly ve skladech v Okinawě i jaderné pumy. Pokusy o takovou ofenzívu skutečně přišly, ale byly odraženy během jednoho týdne. Během této poslední ofenzívy získaly jednotky severu 12 kilometrů široký pás území o délce necelých pěti kilometrů. Kvůli tomuto nepatrnému kousku země zemřelo 72 tisíc vojáků severu. Naprosto zbytečně zmařené životy těsně před uzavřením příměří.

obr.: muzeum korejské války v Soulu.



S blížícím se příměřím se obě strany snažily dostat na svá území co největší množství armádního vybavení a mužů, protože po uzavření příměří bylo zakázáno jakékoliv další zbrojení. Na nebi mezitím jasně dominovaly americké Sabry nad ruskými MIGy. Padl také rekord v počtu sestřelených MIGů za jediný den, 16 MiGů. Mohla za to především katastrofická úroveň komunistických pilotů na konci války, kdy už přestali létat Rusové. Mnoho z těchto pilotů se ani nebránilo, pouze spoléhali na pancéřování svého stroje a snažili se katapultovat. Poslední MiG šel k zemi 22. července 1953. Poté, co ofenzíva severu vyšla do prázdna, dali komunisté najevo, že jsou ochotni přijmout podmínky příměří. Vláda Li Syn-mana nakonec také souhlasila, ale jen díky kombinaci hrozeb a příslibů vzájemné spolupráce. Příměří bylo podepsáno 27. července a v platnost vstoupilo ve 22:01 téhož dne.

obr.: severokorejský premiér Kim Ir-sen se chystá podepsat příměří.



Velký vliv na konec války měla i smrt Josifa Stalina, po níž následovala rychlá změna ruského postoje ke korejské válce a stažení sovětských jednotek a poradců z Mandžuska. V praxi to znamenalo, že už by se nedali přesvědčit k odvetnému jadernému útoku na pozice OSN, což donutilo Severokorejce a Číňany zasednout k jednacímu stolu a věnovat americkému vyhrožování jaderným útokem mnohem větší pozornost. Úspěch této strategie stál velkou měrou i za vznikem studené války, protože politika zastrašování jaderným útokem slavila úspěch vždy a všude v podstatě až do dneška.

obr.: řeknete-li u nás korejská válka, většina lidí si vybaví na prvním místě tuhle partu.



Poznámky: americká strana, stejně jako ruská, nekriticky přeceňovala své vlastní úspěchy a neúměrně snižovala výkonnost protivníka. Poměr zničených letounů na obou stranách se z počátečního poměru 16:1 dostal pár let po válce na 3,5:1 a po započítání všech skutečných ztrát by se dostal na 1:1. Jde ale o poměr pouze mezi USA a Sovětským svazem, nejsou v něm započítány jednak ztráty ostatních členů OSN a na druhé straně ztráty Číňanů a Severokorejců (ti měli přeci jen mnohem nižší úroveň než ruští piloti a neměli zkušenosti ani s pístovými stroji, natož proudovými a ten poměr by zde byl úplně jiný). Dalším hlediskem je, že cílem ruských pilotů nebyly americké stíhačky, ale bombardéry. Pokud se dá na údaje o spojeneckých sestřelech dívat s despektem, tak údaje čínské a severokorejské se vůbec nedají brát vážně. Stávají se i takové bizardní situace, že údajný počet sestřelů je větší, než kolik vůbec měli spojenci letadel daného typu v korejské válce k dispozici.

obr.: americké stíhačky F-86F-25-NH Sabry na korejské obloze.



Srovnávat počet stíhacích es na obou stranách je už úplná hloupost, protože každá strana měla jiná pravidla pro uznání sestřelu. Rusové je měli mnohem přísnější, ale za to byli esem už při třech sestřelech. Američané potřebovali k titulu esa sestřelit pět nepřátelských letounů. Rusové až do ledna 1953 nesmyslně střídali své piloty po celých divizích, takže vždy po nástupu nové šlo v prvních týdnech spíše o jatka, než o vyrovnané souboje. Když už se Rusové naučili soupeřit s Američany, za což krvavě zaplatili, byli zase odvoláni a aniž by předali své trpce získané zkušenosti nováčkům, byli zase odveleni do vlasti a jatka se opakovala nanovo.

středa 11. června 2008

Studium koreanistiky

Konečně můžu prozradit to, co jsem jen lehce nakousl v mém profilu. Konkrétně tu zmínku o studiu na vysoké škole. Nechtěl jsem tu o tom psát, dokud to nebude jistý, abych to nezakřikl. A od včera už to jistý je. Podle témat mých příspěvků asi není moc těžký uhádnout, na jaký obor jsem se hlásil. Je to koreanistika na Karlově univerzitě. Jak mě vůbec napadlo se hlásit ve 24 letech na vysokou? Prostě mě práce nebaví, nic mi nedává (kromě výplaty) a nudí mě. Zatímco Korea mě okouzlila a baví mě. Loni na podzim jsem tam byl na dovolený, zážitky jsem sepsal tady na blogu. Po počátečním váhání a skepsi jsem se rozhodl zkusit se přihlásit a minulý týden a včera byly přijímací zkoušky. V prvním kole byl poslech, test z reálií a překlad z prvního světového jazyka. Celkem jsem dostal 39 bodů z padesáti a v pohodě postoupil na čtvrtém místě do druhého kola. Tři lidi nepřišli a dva nedali ani 25 bodů, takže z původních dvaceti uchazečů šlo do druhého kola patnáct. V druhém kole, které bylo včera, byl překlad z druhého jazyka (u mě němčina), pohovor na motivaci a na nějaké téma související s Koreou. Takže já osobně jsem schytal dějiny Severní Koreje a potom jsme se bavili o současném jihokorejském prezidentovi a sluneční politice. Mě zrovna politika nijak extra nebere, ale něco jsem naštěstí věděl. V druhé části jsme se bavili o tom, co mě bere a rozebíral jsem Kim Ki-duka. Otázky mi dával Tomáš Horák, který přeložil poslední dva Kim Ki-dukovi filmy do češtiny, takže člověk nad míro povolaný. Občas kroutil hlavou, asi má jeho novější filmy jiný názor než já, ale já naštěstí většinou nevykládal svoje názory, ale obecně, jak je Kim Ki-duk přijímán v Evropě a v Koreji a jak se odborníci dívají na jeho vývoj. Zapotil jsem se víc, než jsem čekal. Každý tam byl asi půl hodiny a to nepočítám čtvrthodinu na jazyk, který se dělal jako první ráno. Potom mě poslali na chvíli za dveře a radili se, co se mnou. Zavolali si mě zpátky a vyklopili na mě, kolik jsem dostal bodů. A to jsem myslel, že výsledky se dozvím až 15. července, kdy budou oficiálně zveřejněny. A tak mi oznámili, že z druhého kola mám krásných 44 bodů (maximum z němčiny a 39 z pohovoru) z padesáti a celkem 83 ze sta. V tolik bodů jsem ani ve snu nedoufal. Nevím, kolikátý celkově jsem, ale vzhledem k tomu, že nás v druhém kole bylo patnáct a předpokládaný počet přijatých je dvacet, tak si výsledek můžete snadno domyslet. V předchozích ročnících byla ještě hranice sedmdesáti bodů pro přijetí, ala ta už letos není. Ale ani s tou by tedy nebyl problém. Takže v říjnu mi začne vlastní „Marečku podejte mi pero“.

Stránky koreanistiky na KU

obr.: stejně jako vlastně celý život budu v převážně ženském kolektivu. Budoucí spolužačka Nina. Zdravím:)

pondělí 9. června 2008

Korejská válka - Reds vstupují do války

A je tu další pokračování miniseriálu o korejské válce. Předchozí díly zda a zde. Dnes už to bude zase o trochu víc o letadlech. Příště se můžete těšit na závody o největší eso korejské války. Minule jsme skončili 26. listopadu 1950, kdy do války vstoupily jednotky Číny. Jak to změnilo situaci ve vzduchu a na zemi se dozvíte v následujícím textu.

Americké stíhačky F-80 proti novějším MiGům neměly šanci, bylo nezbytně nutné přezbrojit. Novou stíhačkou se stala F-86 Sabre, která byla rovnocenným soupeřem s MiGem, přestože téměř ve všech parametrech za svým ruským protějškem zaostávala. Velkou nevýhodou byla jejich malá vytrvalost, nad územím, kde se střetávala s MiGy, se mohla zdržovat maximálně dvanáct minut, poté musela se zbytky paliva odletět k domovu. MiGy měly navíc silnější opancéřování, tudíž vydržely podstatně víc zásahů než Sabre a samy měly silnější kanon. Spojenecký pilot se tedy na svůj sestřel mnohem víc nadřel. Měl přitom ovšem větší pohodlí, například vytápěnou kabinu, a hlavně podstatně lepší výcvik, nemusel totiž trávit hodiny a hodiny na ideologických přednáškách a místo toho nalétával cvičné hodiny.

obr.: americké stíhačky F86.


Ve vzduchu se tedy i po vstupu čínské armády do války udržela spojenecká převaha, na zemi tomu ovšem bylo přesně naopak. V této kritické fázi války uvažoval generál MacArthur o použití jaderné bomby, což by prakticky znamenalo vypuknutí třetí světové války, takže z tohoto plánu pochopitelně sešlo. Postup čínské armády se nedařilo zastavit a v lednu roku 1951 překročili Číňané zamrzlou řeku Han a začala evakuace Soulu. Na konci ledna se spojenecká fronta stabilizovala jižně od Wondžu a bylo jasné, že nepřátelská ofenzíva skončila. Válka vstoupila do fáze, ve které nebyla žádná války předtím. Své síly si měřily dva bloky, z nichž ani jeden nemohl zvítězit a ani jeden nechtěl prohrát. Tisíce mužů na obou stranách umírali kvůli získání zbytečných kopců, horských hřebenů či údolí. 10. února už byl Soul opět v rukách spojenců, na dobití se podíleli Američané, Jižní Korejci, Britové a Turci. Komunistická jarní ofenzíva začala v noci 22. dubna. Po prvním útoku následovalo to, čemu se říká „lidské vlny“, masy pěchoty valící se vpřed po celé délce fronty. Cílem Číňanů byla izolace Soulu, vedoucí sil OSN generál Van Fleet se ale rozhodl udržet hlavní město za každou cenu.

obr.: čínský voják se fotí u zničeného amerického tanku během prvních měsíců čínské ofenzívy.


Hlavní nápor ofenzívy se soustředil na britskou pěší brigádu, která držela frontu o délce 11 kilometrů. Hrdinství této brigády a hlavně Gloucesterského pluku, který hájil kótu 235 nad vesničkou Solma-ri vstoupilo do historie. Kromě 39 mužů všichni padli, nebo byli zajati. Generál Van Fleet později napsal, že to byla nejpříkladnější ukázka hrdinství jednotky v moderních dějinách válek. Za tři dny bojů britská brigáda zničila celou čínskou divizi a zcela zmařila časový rozvrh celé ofenzívy. Při pokusu o dobití Soulu přišly čínské síly o sedmdesát tisíc mužů, což byl desetinásobek ztrát spojenců. Letectvo se soustředilo hlavně na bombardování strategických cílů, elektráren, vodních nádrží, továren na zbraně, mostů a železnic. Při útocích na železnici mnozí piloti jen o vlásek unikli smrti. Jeden mladý poručík byl těžce zasažen a ztrácel výšku. Ve výšce šesti metrů narazil do sloupu, o nějž si ulomil metr pravého křídla. Přesto se mu podařilo nabrat výšku. Podvozek nešel vysunout, rakety zůstaly pod křídly a nešly odpálit, rádio nefungovalo. Jedinou možností bylo doletět nad území ovládané vlastními vojsky a tam vyskočit padákem, což také pilot udělal. O osmnáct let později toto dítě štěstěny stanulo jako první člověk na Měsíci.

obr.: Neil Armstrong, první člověk na měsíci, sloužil během války jako pilot v námořnictvu, vysloužil si řadu medailí a málem zde také zemřel.


Mírová jednání se stále nedařilo dotáhnout do úspěšného konce, na konci září 1952 ztroskotaly na otázce repatriace válečných zajatců. Tisíce čínských a severokorejských zajatců totiž projevilo přání nevracet se do své země, ale sověti trvali na vrácení všech zajatců. Tento sporný bod prodloužil válku o devatenáct měsíců. Mírové rozhovory se obnovily v dubnu 1953, ale komunisté stále nehodlali přijmout návrhy OSN a proto generál Clark uvedl, že bude nadále nutné vyvíjet letecký tlak na Severní Koreu a pravděpodobně provést pozemní ofenzívu a případně obojživelnou výsadkovou operaci.

obr.: tělo mrtvého čínského vájaka.


Ministr zahraniční USA Foster Duller dal současně jasně najevo, že může být vydán souhlas k zahájení letecké ofenzívy přímo proti čínským základnám v Mandžusku, kde doposavad platil přísný zákaz jakýchkoliv operací. Bombardování se začalo soustředit na přehrady, jejichž zničením došlo k zaplavení rozsáhlých oblastní včetně dopravní infrastruktury, ale hlavně rýžových polí. Jak bylo čím dál jasnější, že se válka blíží ke konci, začali závody o titul největšího esa korejské války.

obr.: letecký útok na železnici.