Korejská válka - Reds vstupují do války

A je tu další pokračování miniseriálu o korejské válce. Předchozí díly zda a zde. Dnes už to bude zase o trochu víc o letadlech. Příště se můžete těšit na závody o největší eso korejské války. Minule jsme skončili 26. listopadu 1950, kdy do války vstoupily jednotky Číny. Jak to změnilo situaci ve vzduchu a na zemi se dozvíte v následujícím textu.

Americké stíhačky F-80 proti novějším MiGům neměly šanci, bylo nezbytně nutné přezbrojit. Novou stíhačkou se stala F-86 Sabre, která byla rovnocenným soupeřem s MiGem, přestože téměř ve všech parametrech za svým ruským protějškem zaostávala. Velkou nevýhodou byla jejich malá vytrvalost, nad územím, kde se střetávala s MiGy, se mohla zdržovat maximálně dvanáct minut, poté musela se zbytky paliva odletět k domovu. MiGy měly navíc silnější opancéřování, tudíž vydržely podstatně víc zásahů než Sabre a samy měly silnější kanon. Spojenecký pilot se tedy na svůj sestřel mnohem víc nadřel. Měl přitom ovšem větší pohodlí, například vytápěnou kabinu, a hlavně podstatně lepší výcvik, nemusel totiž trávit hodiny a hodiny na ideologických přednáškách a místo toho nalétával cvičné hodiny.

obr.: americké stíhačky F86.

Ve vzduchu se tedy i po vstupu čínské armády do války udržela spojenecká převaha, na zemi tomu ovšem bylo přesně naopak. V této kritické fázi války uvažoval generál MacArthur o použití jaderné bomby, což by prakticky znamenalo vypuknutí třetí světové války, takže z tohoto plánu pochopitelně sešlo. Postup čínské armády se nedařilo zastavit a v lednu roku 1951 překročili Číňané zamrzlou řeku Han a začala evakuace Soulu. Na konci ledna se spojenecká fronta stabilizovala jižně od Wondžu a bylo jasné, že nepřátelská ofenzíva skončila. Válka vstoupila do fáze, ve které nebyla žádná války předtím. Své síly si měřily dva bloky, z nichž ani jeden nemohl zvítězit a ani jeden nechtěl prohrát. Tisíce mužů na obou stranách umírali kvůli získání zbytečných kopců, horských hřebenů či údolí. 10. února už byl Soul opět v rukách spojenců, na dobití se podíleli Američané, Jižní Korejci, Britové a Turci. Komunistická jarní ofenzíva začala v noci 22. dubna. Po prvním útoku následovalo to, čemu se říká „lidské vlny“, masy pěchoty valící se vpřed po celé délce fronty. Cílem Číňanů byla izolace Soulu, vedoucí sil OSN generál Van Fleet se ale rozhodl udržet hlavní město za každou cenu.

obr.: čínský voják se fotí u zničeného amerického tanku během prvních měsíců čínské ofenzívy.

Hlavní nápor ofenzívy se soustředil na britskou pěší brigádu, která držela frontu o délce 11 kilometrů. Hrdinství této brigády a hlavně Gloucesterského pluku, který hájil kótu 235 nad vesničkou Solma-ri vstoupilo do historie. Kromě 39 mužů všichni padli, nebo byli zajati. Generál Van Fleet později napsal, že to byla nejpříkladnější ukázka hrdinství jednotky v moderních dějinách válek. Za tři dny bojů britská brigáda zničila celou čínskou divizi a zcela zmařila časový rozvrh celé ofenzívy. Při pokusu o dobití Soulu přišly čínské síly o sedmdesát tisíc mužů, což byl desetinásobek ztrát spojenců. Letectvo se soustředilo hlavně na bombardování strategických cílů, elektráren, vodních nádrží, továren na zbraně, mostů a železnic. Při útocích na železnici mnozí piloti jen o vlásek unikli smrti. Jeden mladý poručík byl těžce zasažen a ztrácel výšku. Ve výšce šesti metrů narazil do sloupu, o nějž si ulomil metr pravého křídla. Přesto se mu podařilo nabrat výšku. Podvozek nešel vysunout, rakety zůstaly pod křídly a nešly odpálit, rádio nefungovalo. Jedinou možností bylo doletět nad území ovládané vlastními vojsky a tam vyskočit padákem, což také pilot udělal. O osmnáct let později toto dítě štěstěny stanulo jako první člověk na Měsíci.

obr.: Neil Armstrong, první člověk na měsíci, sloužil během války jako pilot v námořnictvu, vysloužil si řadu medailí a málem zde také zemřel.

Mírová jednání se stále nedařilo dotáhnout do úspěšného konce, na konci září 1952 ztroskotaly na otázce repatriace válečných zajatců. Tisíce čínských a severokorejských zajatců totiž projevilo přání nevracet se do své země, ale sověti trvali na vrácení všech zajatců. Tento sporný bod prodloužil válku o devatenáct měsíců. Mírové rozhovory se obnovily v dubnu 1953, ale komunisté stále nehodlali přijmout návrhy OSN a proto generál Clark uvedl, že bude nadále nutné vyvíjet letecký tlak na Severní Koreu a pravděpodobně provést pozemní ofenzívu a případně obojživelnou výsadkovou operaci.

obr.: tělo mrtvého čínského vájaka.

Ministr zahraniční USA Foster Duller dal současně jasně najevo, že může být vydán souhlas k zahájení letecké ofenzívy přímo proti čínským základnám v Mandžusku, kde doposavad platil přísný zákaz jakýchkoliv operací. Bombardování se začalo soustředit na přehrady, jejichž zničením došlo k zaplavení rozsáhlých oblastní včetně dopravní infrastruktury, ale hlavně rýžových polí. Jak bylo čím dál jasnější, že se válka blíží ke konci, začali závody o titul největšího esa korejské války.

obr.: letecký útok na železnici.