Platit bude on

Už třetí týden je ze mě vystresovaný student koreanistiky, která má pocit, že jsou všichni chytřejší než on a který se modlí, aby mohl za rok napsat, že je vystresovaný student koreanistiky druhého ročníku. Včerejší večer ale patřil mezi ty, který nejen utužuje kolektiv, ale hlavně vlévá novou krev do žil.

Kde že jsem to byl? No na srazu naší třídy s korejskými studenty na ČVUT. Z naší jedenáctičlenné třídy šlo nakonec jen tvrdé jádro čtyř psychicky odolných jedinců v genderově vyváženém poměru. Ti, co nešli, mohou jen litovat, že přišli o skvělý večer. Sice nevědí o jak skvělý, ale snad jim to tady aspoň trochu zprostředkuju. Korejských studentů nás čekalo asi kolem osmi (občas nějaký odešel a přišel jiný) a jedna mladá pěkná studentka. Ta seděla celou dobu vedle mě a po pár základních dotazech, jako například na její oblíbený korejský film, jsme se spolu učili slovíčka. Nejdřív jsem ho přečetl já se svou českou výslovností, potom ona správně a řekla mi, co znamená (čímž mi ušetřila několik hodin hledání v tříkilovém Korejsko-anglickém slovníku) a emotivně uvedla několik příkladů. Pořád mě chválila, i když jsem si každou chvíli spletl nějaká písmenka, která bych si rozhodně plést neměl. Musela brzo odejít, ale vím její jméno (박 영 리) a e-mail (toho se nedočkáte). Nezbývalo než se věnovat mužské části korejského osazenstva, což nebyla prdel o nic menší. Když jsem jim řekl nadávky, které znám z korejských filmů, tak málem spadli ze stolu. I na učení užitečných českých frází došlo. Zhruba v tomto pořadí: Jsi krásná. Jsi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl (tuhle jsem si nechal přeložit do korejštiny). Miluji tě. Vezmeš si mě? Kluci to trénovali opravdu poctivě, všechno si zapisovali do svých mobilů. Potom se objednala vepřová kolena (jedno ze tří jídel, které v hospodě na kolejích měli) a ládovala se břicha. Někteří Korejci si sice asi teď myslí, že koleno je to nejběžnější české jídlo, ale hlavně že jim chutná. Další užitečná fráze, kterou se naučili, byla „Platit bude on.“ Myslím, že se u nás neztratí. Konverzace byla nenucená, pivo teklo proudem (ale ne mým hrdlem), po očku se sledoval zápas Juventus – Real Madrid a každou chvíli se všichni váleli smíchy. Až z toho neustálého smíchu a pusy dokořán bolely obličejové svaly. Od sedmi hodin jsme táhli až téměř do půlnoci a určitě bychom pokračovali, kdybychom se nemuseli nějak dostávat na koleje a metro jezdilo i po půlnoci. Kluci mají každý slíbený krásnou Češku, někteří i více než jednu a někdo trval na tom, aby dostal sice jen jednu, ale mnohem hezčí než ten druhý. Slíbeno mají taky ode mě nějaké české filmy s anglickými titulky, protože žádný dosud neviděli. A jaký že je nejoblíbenější film jednadvacetileté studentky architektury ze Soulu? Kdo hádal romantickou klasiku …ing, tak se trefil.