Korejské krutosti - začátek války

Po článcích o korejské válce je tu slibovaný blok o válečných zločinech během korejské války. Bude rovněž čtyřdílný, první dva díly jsou z prvních měsíců války, kdy došlo k největšímu počtu těchto zločinů, třetí bude o životě v zajateckém táboře a poslední o známém masakr u vesnice No Gun Ri, který spáchali Američané. Nebude příjemné čtení, ale rozhodně poučné.

Jedná se o zdokumentované případy na základě očitých svědectví nebo doznání jak přeživších, tak přeběhlíků či nalezených hrobů. Překvapivé je, že Severokorejci se ke svým činům přiznávali jako by nic. Je známo mnoho konkrétních jmen a činů, ale vzhledem ke způsobu ukončení války (je uzavřeno pouze příměří a obě Koreje jsou de facto stále ve válečném stavu) nedošlo k téměř žádným soudům. Zpracováno na základě knížky Korejské krutosti – zapomenuté válečné zločiny v Koreji 1950 – 1953 od Philipa Chinneryho, historika Sdružení bývalých válečných zajatců.

28. června vstoupili Severokorejci do Soulu a v univerzitní nemocnici našli 150 raněných jihokorejských vojáků. Na rozkaz velícího důstojníka byli všichni pacienti zastřeleni nebo ubodání na lůžku. (KWC36, tj. Korean war crimes case number 36 – Zločiny v korejské válce, případ 36).

V počátcích války nebrali Severokorejci téměř žádné zajatce, všechny povraždili. Nerespektovali Červený ani Křesťanský kříž a zvraždili i neozbrojené raněné, lékaře a kaplany. (viz například KWC125) Už 27. července byl vydán rozkaz ke shromažďování důkazů týkajících se vojenských zločinů, které měly po válce sloužit jako důkazy u vojenských soudů.

obr.: masový hrob u Chondžu, 51 mrtvých.



17. srpna postříleli Severokorejci téměř padesát spoutaných a v rokli klečících zajatců. Střelba trvala čtvrthodiny a prováděli ji osmnáctiletí vojáci, kteří ještě měsíc předtím seděli v lavicích své střední školy. Masakr přežili tři muži, protože ustupující Severokorejci neměli čas zkontrolovat, zda jsou všichni mrtví. (KWC16)

Obdobím největších masakrů bylo září 1950, tedy měsíc, ve kterém se spojenci vylodili v Inčchonu a došlo k průlomu na frontě. 10. září v noci povraždili Severokorejci odhadem 1500 zajatců, když palba trvala 45 minut. S největší pravděpodobností byla většina zajatců jihokorejští vojáci a pouze zbytek Američané. (KWC279)

obr.: dva přeživší masakru na kopci 303, 45 mrtvých zajatců, říjen 1950.



V záři rovněž došlo k masakru jihokorejských občanů v Čchongdžu. O život přišlo 600 až 2000 politických vězňů. Většina byla zastřelena, část obětí ubodána a někteří měli hlavy rozpolcené sekerou nebo jiným podobným nástrojem. (KWC41, KWC727 a KWC733)

Další hromadná vražda byla odhalena v Jongčchongu, kde 500 jihokorejských zajatců (dalších tři sta jich zemřelo už před popravou) nepřítel vyrovnal do čtyř řad a postřílel. Přeživší dobili klacky. Všechny těla poté poskládali na hromadu, polili benzínem a zapálili. (KWC53)

obr.: severokorejští uprchlíci nebo vrazi?



Brzy se zjistilo, že mnoho spojenci zajatých nepřátel byli ve skutečnosti Jihokorejci. Ti dostávali na vybranou buď vstoupit do severokorejské armády, nebo zemřít. 2. října v Tongdangni zajali Severokorejci všechny mladé muže ze vsi a položili jim tuto otázku. Čtyřicet z nich odmítlo a všichni byli svázáni a zastřeleni. (KWC56)