Tedžonský masakr – v létě 1950 se Severokorejci zmocnili Tedžonu a začala zatýkat všechny, kdo nesouhlasili s komunismem. Ty poté vyslýchali a přeživší skončili ve vězení. Když bylo všech 150 cel vězení plných (v každé cele bylo 40 až 70 lidí), věznili obyvatele, kde se dalo. Během věznění je okrádali a pro zábavu týrali. Když bylo jasné, že spojenci Tedžon dobijí, rozhodli se stáhnout a všechny vězně zlikvidovat. Od 23. září každou noc potichu odváděli skupiny až do počtu dvě stě lidí k připraveným zákopům a tam je stříleli. Když našli živého, rozbili mu lebku. Mrtvoly pak zasypávali tenkou vrstvou hlíny. O tři dny později došli k závěru, že tímhle tempem to nestihnou. Na dvoře věznice vykopali další zákopy a ihned je začali plnit mrtvolami. Někteří byli zasypáni, ještě než zemřeli. Po věznici ještě vystříleli misijní budovu, kde byli další vězni. Když byly plné všechny zákopy, popravovalo se na hřbitově, ve sklepech a mrtvolami plnili studny. Mnoho vězňů bylo před popravou ještě zbito a zmrzačeno. Z tisíců nešťastníků jich zůstalo naživu jen šest. Odhad počtu mrtvých je mezi pěti až sedmi a půl tisíci. Naprostá většina jihokorejští civilisté. (KWC28A)
obr.: oběti Tedžonského masakru.
Konec září přinesl ještě několik dalších hromadných poprav. 26. září bylo 269 zajatých jihokorejských vojáků a patrně jeden Američan odvezeno pár mil od Hanjangu do hor a tam hromadně postříleno. Přežilo šest zajatců. (KWC92).
O den později v Kongdžu bylo pětatřiceti politickým vězňům oznámeno, že jim bude přednášet důstojník KLA (Korejská lidová armáda), načež je vyvedli ven a rozestavěli do kruhu. Jakmile si sedli, důstojník dal povel k palbě. Přežili dva lidé.
Ve stejný den ustupující severokorejské jednotky spálily věznici a archív soudní budovy. V nich uhořelo 280 jihokorejských civilistů. (KWC32)
obr.: severokorejští váleční zajatci, červenec 1950.
Příští den v Mokpcho ustupovala KLA a rozhodla se pro obvyklý postup. Když viděli, že jim hrozí bezprostřední porážka, popravila 282 civilistů, protože šlo o „reakcionáře“. (KWC117)
Pochod smrti do Pchjongjangu – 26. září začal pro 376 amerických zajatců pochod smrti ze Soulu do Pchjongjangu. Skončil 10. října a důsledkem minimální stravy, střílením opozdilců, okrádáním o vybavení (Severokorejci každému Američanovi okamžitě ukradli boty a většinou prakticky všechno oblečení) a z části i nálety spojeneckých letadel zemřel každý čtvrtý zajatec. (KWC75)
obr.: americký zajatec zastřelený Číňany do hlavy se spoustanými rukami za zády.
Čanghjonský masakr (KWC141) – tři severokorejští zajatci se přiznali, že 8. října 1950 zabili přibližně 1800 jihokorejských civilních vězňů. Oběti žili v Soulu a Kesongu a údajně sympatizovali s jednotkami OSN. Tito lidé absolvovali namáhavý pochod do Pchjongjangu, kde je rozdělili na menší skupiny a postříleli.
obr.: civilisté povraždění ustupující severokorejskou armádou.
Masakr v Sunčchonském tunelu – Při transportu vězňů do Pchjongjangu nahnali několik stovek amerických zajatců do čtyř vagonů, které je měly dovést do konečného tábora. Kdo odmítl nastoupit, byl zastřelen. V noci zastavili v tunelu a zajatci z prvního vagónu se měli jíst najíst. Místo toho je všechny postříleli. Druhý den ráno chtěl vlak pokračovat dál, ale spatřilo ho spojenecké letadlo a vystřelilo na něho raketu. Tím vznikl velký zmatek, zajatci začali utíkat z vlaku a strážní je všechny postříleli. Kdo se nepokusil a o útěk a zůstal ve vagonu, byl poté donucen vystoupit. Odmítnutí znamenalo okamžitou smrt. Všichni zbylí zajatci byli po vystoupení postříleni. Přežili dva Američané. (KWC76)
obr.: jedno z mála okamžitých usvědčení válečných zločinců od přeživšího.
Tygr – severokorejský velitel zajateckého tábora, který měl na začátku války 850 zajatců včetně civilistů, a po osvobození v roce 1953 jich bylo na živu jen 265. Mnoho zajatců zemřelo v důsledku náročných pochodů, kdy zemřeli buď vysílením, umrzli v zimě, podlehli zraněním nebo byli zastřeleni z různých důvodů.
3 komentáře:
Severokorejskému masakru v Daejonu buď předcházel stejně rozsáhlý masakr spáchaný jihokorejci, anebo jde o tu samou událost ze které ROK a USA vinily po 50 KLDR, ale přitom ji spáchali jihokorejci:
"Later on I discovered archival evidence that Winnington was much closer to the truth than were the American officials who instantly laid the murders at the door of the North Koreans, and indeed have always denied that any such massacres occurred at any point during the three-year war. The official military history of the war in this period, Roy Appleman’s 1961 book, South to the Naktong, North to the Yalu, blamed the Taejon massacre (and all other atrocities against civilians) on the North Koreans. Now that we have Hanley’s articles and other work based on declassified documentation, we know that Appleman, who had access to all internal documents, was not an honest historian but a participant in the cover-up." B.Cumings, The South Korean Massacre at Taejon: New Evidence on US Responsibility and Coverup
Chinneryho knihu vydal v roce 2001 US naval institute press, takže je dost dobře možné že jen opakuje oficiální americkou verzi války. Na druhou stranu první informace o tom kdo v Daejonu opravdu vraždil byly v amerických novinách publikovány v roce 1999.
Jihokorejská Truth and reconciliation commission odhaduje že během války povraždil jihokorejský režim na 100 000 lidí . Na japanfocus bylo nedávno několik článků na tohle téma.
discourse for Vitiligo is inactive takes position among all races and genders the same.
Caucasians and other races are certainly not white Negroes, but the hoi polloi Regardless
of sex and subspecies.
Check out my web-site - hypopigmentation treatment for black skin
my site > skin pigment loss disease
Woω! This blog looks just like my old one! It's on a completely different subject but it has pretty much the same layout and design. Great choice of colors!
my web blog :: iphone repair kuala lumpur
Okomentovat