Kazumasa Hashimoto & Midori Hirano

V pondělí hráli v Paláci Akropolis zástupci japonského labelu Noble a měli nám ukázat nový směr elektroniky. Vstupné byly sympatické tři stovky, takže jsem tam nemohl nejít. Na myspace jsem si poslechl od Kazumasi Hashimota i od Midori Hirano několik věcí, takže jsem plus mínus vědět co mám čekat. Hodně minimalistickou elektroniku, až ambientní a k tomu nějaké živé piánko. Hned první pohled na podium mě dal za pravdu. Před podiem vyrovnané sedačky, takže žádné poskakování do rytmu a na podiu nachystaný klavír a na něm připravený notebook, z kterého vedl spletenec kabelů. Asi v osm přišla Midory Hirano a začala své asi padesátiminutové vystoupení. Z notebooku si pustila elektronický podkres a do toho začala hrát na klavír a po chvilce zpívat, samozřejmě japonsky. Po první písni anglicky přivítala diváky. Mluvila strašně rozvážně, dlouze lovila každé slovo a vůbec vypadala, jako že se za chvíli chuděrka rozpláče, až mi jí bylo líto.

obr.: Midori Hirano



Hrála příjemnou poklidnou hudbu, žádné agresivní zvuky se nekonaly. V porovnání se stylově podobnou Tujiko Noriko, kterou jsem slyšel naživo v Pardubicích, byla Midori mnohem méně originální a experimentální a kdybych si měl vybrat na koho jít znova, určitě by to byla Tujiko. Když Hidori dohrála, začal si svůj notebook a drátky chystat Kazumasa Hashimoto. Asi nastal nějaké zádrhel, protože mu to trvalo skoro půl hodiny. Přišel ve vytahaných obnošených věcech a s kulichem na hlavě, prostě cool Japonec.

obr.: Kazumasa Hashimoto



Oproti Hidory používal elektroniku mnohem méně. V první písni měl ještě docela dynamický podkres, takže jsem si říkal, že by to mohlo být o něco živější než set od Miráno, ale to byla výjimka. Hrál moc hezky, to platí i o Hidory, ale problém byl asi v tom, že diváci podle anotace čekali něco jiného, proto jsem po konci slyšel několikrát padnout slovo zklamání. Z nějakého elektronického průkopnictví se nakonalo vůbec nic, šlo vlastně o klavírní koncerty okořeněné elektronickým podkresem a japonským vokálem. Zpívala ale jen Hidory, Kazumasa si vystačil jen s hrou na klavír. Co zklamalo téměř všechny byla doba vystoupení, protože Kazumasa hrál přibližně čtyřicet minut a to včetně přídavku. I přes výše jmenované výtky jsem si koncert užil, sice jsem dostal něco trochu jiného, než jsem čekal, ale rychle jsem se přizpůsobil. Mohl hrát sice aspoň o dvacet minut déle, ale s tím se nedalo nic dělat a nijak to nezkazilo to, co stihl odehrát.
Mrkněte sami na dvě celé písně od Kazumasi Hashimota. Ta druhá je přídavek.