pondělí 17. prosince 2007

Xavier Baumaxa

Další návrat z dalšího koncertu (psáno v sobotu), teď neslyším na levé ucho a štípou mě oči. Kde že jsem k tomu přišel? To jen Xavier Baumaxa zavítal do Pardubic. Žluťák se nakonec naplnil velmi slušně, ještě slušněji se poté zakouřil. Baumaxova dvouhodinová šou je hodně netradiční zážitek. Písně jsou hojně prokládány Xavierovou poezií, konverzací a popichováním s publikem a ponořeny v jeho nezvyklé interpretaci, plné beatboxových efektů a ruzných citoslovců. Těžko to popsat, kdo už něco od Baumaxy slyšel, ten ví o čem je řeč a kdo, tak ať mrkne třeba na youtube. Nejsilnější Baumaxovou stránkou není ale zpěv nebo hra na kytaru, ale interakce s publikem mezi i během písní. V té je skutečný mistr a to nekompromisní. Nepoplácává posluchače po zádech, spíše naopak. Leze-li mu někdo na nervy, a že takoví se vždycky najdou, nemá problém si to s nimi vyříkat. Teď si zase ale nemyslete, že tam jenom uráží posluchače, i když na to taky chvílemi dojde. Většině lidí to ale nevadí, protože jsou buď zkouření nebo opilý, nebo mají radost, že se nevěnuje jim, nebo jim to nedochází či si myslí, že to není míněný přímo tak, jak to vyznívá. A tak tady opakovaně docházelo ke slovním přestřelkám na účet tří opilých a otravných holek z první řady, jejich prsa byla podrobena důkladné analýze. A nebyly to jediné cíle, z přední řady to koupil kde kdo. Dobře jim tak, nemají provokovat. Mě teda štvali někteří dost, takže můžete hádat, na čí straně byly moje sympatie. Navíc tyto slovní průjmy byli velmi vtipné.

video: Retrofutro Discotheque (video z Budějovic).



Během koncertu se děly i další zajímavé věci, jako že někdo v publiku ubalil jointa, ten koloval publikem, poté se dostal na podium, na to se vrhla mladá fotografka, která si chvíli fotila kapelu a poté se zmocnila onoho putovního jointa a za hrající kapelou si vesele pokuřovala. Ta měla samozřejmě starost, aby si ho neuzurpovala jen pro sebe a tak jí byl zabaven, načež byl rozebrán její hrudník. Ano, děli se věci. Vrcholem po stránce hudební byla poslední píseň, coververze Stingova hitu Englishman in NY, která měla dobrých deset minut a neuvěřitelně gradovala. Po ní Xavier prohlásil, že to je konec a že po této písni nemá nějaký přídavek žádnou cenu. I já jsem čekal, že kecá a že přídavek bude, ale nekecal. V klubu se rozvítilo, já si promnul oči a vyrazil domů.

video: dokument o Baumaxovi z Paskvilu.

3 komentáře:

Martin Vlnas řekl(a)...

dobre napsany! dobry namet! dobre!!

Vojta řekl(a)...

Děkuji, děkuji, děkuji.

michalv řekl(a)...

Viděl jsem Baumaxu na jaře v Praze, a byla to nehorázná prdel. Je to fakt střelec...