obr.: Umeda Sky Building ze země.
Co je ale nejlepší, je samotná plovoucí zahrada neboli vyhlídka. Není zde totiž žádné sklo, žádné překážky v rozhledu, jste přímo pod otevřeným nebem a máte absolutní rozhled na všechny strany. Samozřejmě vás hlídá stráž a je tu plot proti sebevrahům, ale to je vše. K navození lepší nálady tu ještě hraje hudba. Od mrakodrapu jsme šli směrem k místnímu hradu. Cesta k hradu vedla krásně upraveným park
em, ve kterém místní lyžovali na kolečkových bruslích nebo lyžích. Okolní keře byly krásně střižené, hned jsem si vzpomněl na Střihorukého Edwarda. Hrad má kolem sebe široký vodní příkop a mohutně působící hradby. Jeho současná podoba je z roku 1997, takže na dálku vypadá krásně, ale z blízka je vidět, že jde o betonový odlitek. Původní verzi stavělo na příkaz sjednotitele Japonska Tojotomi Hidejošiho sto tisíc dělníků tři roky a měl být nedobytný. Co se zdálo nemožné, dokázal Iejasu Tokugawa za třicet dva let, kdy hrad dobyl. Hrad srovnal se zemí samotný rod Tokugawů před revolucí Meidži, aby nepadl do rukou vojákům. V areálu hradu vznikly kasárny pro vojáky, které tam stojí dodnes.obr.: pohled na Ósaku z místního hradu.
Vnitřek hradu je stejně jako v Himedži muzeum. Tady je expozice mnohem větší, je tu spousta velkých modelů bitev a budov i digitální projekce. Z posledn
í patra hlavní věže je krásný výhled na město. Od hradu se pokračovalo k chrámu Šitennódži. Bylo docela šeredně, mrholilo a chrám mě z dálky moc nezaujal, takže jsem místo jeho placené návštěvy šel kousek vedle do města na nákup něčeho k snědku. Když jsem viděl slabou nabídku v několika samoobsluhách, rozhodl jsem se koupit si nějaké smažené něco, co sice moc nezasytilo, ale aspoň zahřálo. Další přesun byl taxíky do zábavní čtvrti Šinsekai. Ta byla postavena v roce 1912 a měla být centrem zábavy moderního Japonska a dominuje jí 103 m vysoká vyhlídková věž Nový svět. Jde ale spíše o svět starý. Už na první pohled je vidět, že tady se místní smetánka rozchodně neschází.obr.: věž Nový svět v Šinsekai.
Je plná levných hotýlků, heren a restaurací, v odlehlých uličkách se prý scházejí podezřelé osoby. Docela bych tomu věřil, nepůsobilo to tam zrovna moc přívětivě. Po setmění jde o jedno z mála míst v Japonsku, které by se dalo s trochou nadsázky označit na nebezpečné. My tam ovšem byli v poledne a nic podezřelého jsme neviděli. Teda kromě místní speciality, smažených kuliček s kouskem chobotni
čky v těstíčku uvnitř. Protože se prodávali po šesti kusech, koupil jsem si je napůl ještě s jedním pánem. Když jsem jednu ochutnal, málem jsem si popálil ústa, protože byli neuvěřitelné horké. Chobotnice tam byl jenom kousíček a chutnala jako tužší žvýkačka. No nic, zkusil jsem to, zbylé kusy předal dál a pokračovalo se v krasojízdě. V jednom krámku jsem si koupil hezké tričko, v přepočtu za padesát korun. V celé čtvrti je jeden krámek s dvd a časáky s velmi spoře oděnými Japonkami za druhým. 
Procházka skončila v dalším zábavním centru, tentokrát ale opravdu novém a pěkném, Namba parks. Jde o čtyři roky starý obří obchodní dům, který má několik desítek drobných střešních zahrad s bujnou zelení. Vypadá to opravdu hezky a nezvykle. Tímto bodem skončil oficiální program a zbytek si mohl každý dělat, co chtěl. Já jsem se vrátil do Umedy a zašel si na večeři. V jedné malé restauraci u nádraží jsem si dal maso s rýží a hnědou omáčkou. Jídlo jsem vybral na automatu podle obrázku, vyjel mi lístek, ten jsem zaplatil u pokladny a za chvíli bylo jídlo nachystané. K jídlu byla zadarmo voda v neo
mezeném množství, což bylo fajn o to víc, že mě pálila huba jako čert. Počasí stálo pořád za prd, tak jsem se rozhodl jít opět do kina, pokud by dávali Hero, na který byly poutače po celém Japonsku, asi velký hit. A opravdu šel. Lístek byl docela mastný, koupil jsem si ještě kolu a karamelový popcorn. Film promítali v obrovském sále možná pro tisíc lidí a byl narvaný k prasknutí. Když jsem si sedal na své místo, koukali na mě vedle sedící trochu udiveně, ale já se tvářil, jako že chodím na japonské filmy každý den. Film se mi moc nelíbil, byl hodně dlouhý, téměř celý se odehrával v interiérech a pořád se tam mluvilo. Řešila se nějaká vražda a kromě krátkého vyšetřování v Koreji, kde hrál známý korejský herec Lee Byung-hun, jsem se spíše nudil. 
Domácí diváci nejspíš ne, protože se několikrát v průběhu filmu mohutně smáli. Až doma jsem se dozvěděl, že Hero je filmová verze oblíbeného televizního seriálu a že za první čtyři týdny vydělala v kinech 50 milionů dollarů. Když jsem vylezl z kina, už nepršelo. Chtěl jsem si poslechnout nějakou kapelu, ale žádnou jsem nemohl najít. Když jsem konečně našel jednoho kluka hrajícího na klávesy, tak dohrál poslední píseň a začal balit. Prostě smůla. Kousek od hotelu bylo obří červené ruské kolo. Na podobné atrakci jsem nikdy v životě nebyl a tak jsem na ni vyrazil. Kolo jsem našel rychle, ale najít k němu cestu už bylo o dost těžší. Nakonec se to samozřejmě povedlo a po zaplacení vstupného (500 jenů) jsem si nasedl do kabinky a hezky pomaloučku jsem začal stoupat. Celá otočka trvala k půl hodině. Přestože se to při pohledu z Umeda Sky Building nezdálo, tak na vrcholu toho kola jste opravdu hodně vysoko, většina výškových budov je pod vámi a máte na co koukat.video: pohled na noční Ósaku z ruského kola.
Teď se mi podařilo přesně dohledat to kolo a je to HEP (Hankyu Entertainment Park) Five, třinácté nejvyšší kolo na světě vysoké 106 metrů. Navíc toto kolo není na zemi, ale asi v desátém patře obchodního domu. Zbytek večera jsem se toulal po Umedě a zabloudil jsem i do obchodu s cd a dvd. Tady konečně byl vývěr podle mých představ a tak jsem si za poslední peníze koupil cd s dvd japonského rappera Krevy, které jsem si předtím částečně poslechl na stojanu. Na hotel jsem vrátil pozdě v noci a ještě jsem si musel sbalit věci, protože druhý den ráno jsme hned odjížděli na letiště. K cestě domů jen krátce. Ráno vlakem na letiště, tam snídaně, přelet do korejského Soulu, tam rychlý přestup a dlouhých jedenáct hodin do Vídně, tam přestup na let OK do Prahy. Z Prahy vlakem do Pardubic a autem domů. Závěrečné shrnutí, stálo to sice šílené peníze, ale nelituji ani koruny. Mějte se všichni fajn a taky někam vyražte.
Webové galerie
 |
| Ósaka - Umeda sky building |
 |
| Ósaka - hrad |
 |
| Ósaka - Šinsekai |
 |
| Ósaka - ruské kolo |
Žádné komentáře:
Okomentovat