Krásná rozlučka s Tokyem

Poslední den v Tokyu byl jedním z nejlepších za celou dovolenou, protože v plánu bylo jenom Tokyo a navíc byl nádherný den. Program začal už brzo ráno, šlo se na největší rybí trh na světě Tsukidži (dle wikipedie) a abychom něco viděli, museli jsme tam být už brzo ráno, konkrétně v šest hodin. Stávalo se tedy v pět a tím pádem jsem spal úžasné tři hodiny. Jelo se metrem a potom kousek pěšky. Na tržišti se normálně pracuje, není to žádný disneyland pro turisty, ale na turisty tu jsou zvyklí a nikdo nevyhazuje. Ono jich tu taky zas tak moc není, protože takhle brzo nevstane každý.

obr.: porcování velkého tuňáka na rybím trhu Tsukidži.



Větší část tržiště je zastřešená a všude je spousta stánků s různými rybami a jinými potvorami, mezi kterými projíždějí na takových menších vozítkách zaměstnanci tržiště a rozvážejí jednotlivé mořské plody. Na turisty moc ohled neberou, musíte si dávat pořádný pozor, nebo vás sejmou. Největší atrakcí je dražba velkých tuňáků, kde ve velké místnosti je na zemi vyrovnáno obrovské množství čerstvých, ale už zmražených tuňáků a jednotliví kupující se snaží koupit toho nejlepšího a hned si ho odvážejí, aby mohl být co nejdřív na pekáči někde v restauraci. Na spoustě míst je také vidět, jak ty tuňáky zpracovávají a vidět jak krájejí ty obrovské kusy ryby je opravdu něco. Když z trhu odcházíte, nemůžete si nevšimnout obrovské hromady polystyrenových krabic. V těch se přivážejí ryby. Z rybího trhu jsme jeli zase zpátky do Asakusy na snídani a potom jsme vyrazili na projížďku lodí po řece Sumida, která byla mnohem krásnější, než jsem vůbec doufal. Plulo se v takové nizoučké výletní loďce s komentářem v japonštině.

obr.: oáza klidu uprostřed Tokya, zahrady Hamarikjů.



První část plavby byla z Asakusy k císařským zahradám Hamarikjů. Každou chviličku jsme proplouvali pod nějakým nízkým mostem (celkem třináct mostů za čtyřicet minut) a míjeli jsme arénu na sumo Kokugikan. Pohled z řeky do dálky na mrakodrapy (a taky na Tokyo Tower) v pozadí se nedal okoukat. Hamarikjů se nachází v Tokyjském zálivu a je celý obklopen mořskou vodou, je to tedy ostrov (asi umělý, protože z některých stran to jsou nejspíš umělé kanály).

video: Hamarikjů v pohybu.



V sedmnáctém století tu byla vila slavného roku Tokugawa, veřejný park se z Hamarikjů stal až v roce 1946. A je to nejkrásnější park, jaký jsem kdy v životě viděl. Nádherně upravený trávník a stromy, členité velké vodní plochy s lávkami a mosty, monumentální mrakodrapy a slavný most Rainbow Bridge v pozadí a naprostá oáza klidu uprostřed pulzujícího Tokya. Byli jsme tam asi hodinu, dost na to, aby si člověk všechno prohlédl a pokochal se. Ale na každém odpočívadle by se dalo sedět hodiny a užívat si nádherné výhledy na okolí. Z Hamarikjů se plulo do Odaiby.

video: na cestě do Odaiby, v pozadí Rainbow Bridge.



Cestou jsme podplouvali velkolepý Rainbow Bridge (Duhový most), jeden ze symbolů Tokya. V jeho spodní části vede dokonce nadzemní dráha. Projížďka skončila v Odaibě u ústředí japonské televize Fuji. Samotná budova je jedna z architektonicky nejzajímavějších budov v celém Tokyu, i když je na ní znát její stáří. Před budovou televize je obrovský obchoďák s multikinem a vodním světem a před obchoďákem je pro změnu zmenšená replika sochy svobody. Je to kýč jako kráva.

obr.: budova ústředí televize Fuji.



V multikině byl obrovský plakát na aktuální velký hit Hero, filmové zpracování oblíbeného televizního seriálu. O pár dní později jsem si na něj zašel v Ósace. Nedaleko za obchodním domem je známé ruské kolo, další symbol Tokya. Opět platí poučka, co nestihneš v Tokyu, stihneš v Ósace a v Ósace jsem se na velkém ruském kole svezl. V Odaibě byl rozchod na oběd, koupil jsem si tradičně nějaké sendviče v sámošce a zbytek času se procházel po okolí. Z Odaiby následoval přesun na Ginzu, jednu z nejznámějších čtvrtí Tokya a obchodní centrum celé Jihovýchodní Asie. Jedna z nejslavnějších a nejdražších ulic na světě, kde sídlí největší obchodní společnosti a finanční domy, sídlo tu má například Sony a bydlí jen ti největší pracháči, to je Ginza.

obr.: obchodní dům Wako uprostřed Ginzy.



Zajímavá byla už samotná cesta na Ginzu, jelo se totiž nadzemní dráhou. A to dokonce přesně tou, která vede mostem Rainbow bridge. Zážitek to byl o to větší, že se dalo jít až úplně dopředu a sledovat cestu z pohledu řidiče.

video: nadzemkou do Ginzy.



Procházka po Ginza byla skvělá, jednou ze zastávek bylo slavné divadlo Kabukiza, kde se konají představení v tradičním japonském divadelním stylu kabiku. Po Ginze jsme se přesunuli do čtvrti Marunouchi, kde je hlavní tokyjské nádraží postavené v renesančním stylu a z červených cihel. Postaveno bylo v roce 1914, současná budova byla rekonstruována v roce 1947. Najednou si připadáte jako zpátky v Evropě. Ještě před odjezdem jsem se stavili v Tokyjském kongresovém centrum, dalším skvostu moderní architektury, moderní prosklené budově ve tvaru lodi. Z hlavního nádraží jsme se šinkansenem přesunuli do Kjóta. Samotná cesta šinkansenem trvala asi dvě a čtvrt hodiny a byla nesmírně pohodlná. Ani v tomto vlaku nepřišel průvodčí.

obr.: Tokyjské kongresové centrum.



Vlakem jsme jezdili skoro každý den a průvodčího jsme za celou dobu nepotkali. Nejeli jsme tím úplně nejrychlejším šinkansemem, ty jsou prý drahé i pro normální Japonce. Když v Kjótu vystoupíte na hlavním vlakovém nádraží a hned ho opustíte, tak si ani nevšimnete, jaký architektonický skvost místní nádraží je. Zahrnuje nákupní promenádu, hotel, velké obchodní domy, multikino, vládní úřady a letecký terminál. Pod vrcholem patnáctipatrové budovy jsou na obou stranách výhlídky na město a vidět je i dolů do budovy nádraží. Nádraží je postaveno ve futuristickém stylu a je dílem architekta Hiroschi Hary. Současná podoba vznikla v roce 1997 u příležitosti výročí 1200 let od založení Kjóta. Přes ulici od nádraží je Kjóto Tower Hotel, který je zajímavý právě tím Tower, tedy rozhlednou. Je to jediná výšková budova v celém Kjótu. Ty jsou totiž v Kjótu vzhledem k jeho historii bývalého hlavního města Japonska zakázané. Rozhledna tedy budí u místních rozporuplné reakce, ale co nadělají, už ji tam mají. Zbytek dne už bylo jen ubytování se na hotelu, telka, vana a spát.

obr.: úžasné kjótské nádraží.



Webové galerie

Tokyo - rybí trh Tsukidži

Tokyo - Císařské zahrady Hamarikjů

Tokyo - po řece Sumida

Tokyo - Odaiba

Tokyo - Ginza

Tokyo - Tokyo station

Kjóto - Kjóto station