Festival krátkých filmů

V sobotu jsem byl na festivalu krátkých filmů v Praze. Byl to třetí ročník a na žádném jsem zatím nechyběl. Krátké filmy mají velkou výhodou a to že jsou krátké. Pokud narazíte na nějakou pitomost, tak vás může aspoň utěšit vědomí, že do deseti minut skončí. Často jde o různé hříčky, které by jako celý film působily nepatřičně, ale na poli krátkého filmu jim to sluší. Teď už ale k tomu hlavnímu, co jsem viděl a jaký to bylo. Během soboty jsem viděl pět bloků krátkých filmů, takže si už samozřejmě všechno nepamatuju, ale s pomocí oficiálních stránek to nějak dáme do kupy.

První sekcí bylo Panorama, úspěšné filmy z významných světových festivalů.

Spojení – nizozemský kraťas o vrstvení nešťastných událostí a jejich příčinou se mi moc nelíbil. Nebyl vtipný, ani dramatický ani překvapivý.
Elektronka – nejlepší krátký film ze Sundance. Ničím překvapivý příběh otce a syna, kteří se vydávají a dlouhou k opráváři televizí kdesi v zapadlé části Rumunska, protože kluk chce vidět v televizi film Bruce Lea. Cenu dostal podle spíš za zobrazení těžkého života, než za nějaké filmové kvality.
Pozorovat déšť – mexický vítěz z festivalu v Cannes. Chlapec se rozhoduje, zda zůstane v rodné vesnici s matkou, nebo půjde do města se svou dívkou. Celkem fajn film, nakonec zůstane doma.

video: Pozorovat déšť - upoutávka



Docela jako pes – britský vítěz z Benátek. Režisérem je poměrně známý herec Paddy Considine a příběh je o starším chlápkovi, který propadá v záchvaty zuřivosti a rozpadá se mu život pod rukama. Skvěle natočeno a ústřední herec Peter Mullan je vynikající.
West bank story – letošní vítěz Oscara. Úžasný kraťas, jeden z nejlepších na letošním festivalu. Skvělá parodická muzikálová čísla a nesmírně vtipný příběh o souboji dvou fast foodů na izraelsko-palestinké hranici.

video: West bank story - upoutávka




Další sekcí byla Soutěž 1. Celá soutěž byla rozdělena do tří bloků, tohle byl první z nich.

Nesmutnější kluk na světě – jeden z nejlepších filmů vůbec. Nádherná vizuální stylizace a skvělý černý humor.

video: Nejsmutnější kluk na světě - upoutávka



Paul Ravel nemůže spát – francouzská podivnost o tom, na co všechno myslí kluk v noci, když kvůli nehodě přítele z dětství nemůže spát. Spíš vyprávěný černobílý komiks než film.
Náklad – česko-novozélandský kraťas o pašování lidí. Taková průměrně natočená delší reklama na téma lidských práv.
Zub za oko – španělský drsný film o šeredných událostech jednoho večera. Autonehoda, vražda, nevěra, vyhazov z práce atd. Režisér natáčí reklamy a je to znát, vypadá to moc hezky.
Všichni sklapněte! – korejský zástupce v soutěži. Po vtipném začátku se to trochu zasekne. Černobílé (nebo v extrémně šedivých barvách) natočený příběh začínající spisovatelky, o jejíž první knihu nestojí a nemůže se zbavit vlezlého nápadníka.
Tanghi Argentini – vynikající belgický film o úředníkovi, který chystá svým kolegům vánoční dárky, které jim změní život. Vtipný s geniální pointou.

Třetím blokem, který jsem v sobotu viděl, byl Jižní Korea. Na tenhle blok jsem se samozřejmě těšil nejvíc, a i když jsem nebyl vyloženě zklamaný, tak žádná perla se v něm nenacházela.

Piknik - Tříčlenná rodina si vyrazí na piknik do lesa u pobřeží. Aspoň to si myslí malí chlapec, ale rodiče mají poněkud jiné plány. Řemeslně slušně a citově nazaujatě natočený pohled na jednu nešťastnou událost. Cena poroty na festivalu v Cannes.
Zloděj – příběh chlapce s mateřským znaménkem přes oko, který krade, aby se uživil. Jak se nakonec ukáže, krade, protože mu zemřela matka, což tají před sousedy. Aby měl na nájem, vloupe se do bytu spolužačky. Docela pěkně natočené, téměř beze slov. Nejen dějem, ale i atmosférou hodně připomíná 3-Iron od Kim Ki-duka.
Ránu pěstí, lásko moje – třicátnice toužící se vdávat už nebaví tolerovat snoubencovo neustálé opíjení se a vyhlásí mu válku. To trochu přeháním, ale je docela příjemná komedie, která není trapná, ale ani bůhvíjak vtipná.
Dospívání – dospívající dívka a matku v dusném bytě a otec v nemocnici se záhadným zraněním. Černobílý téměř artistní film s hororovým nádechem. Vizuálně působivý, ale moc mě nezaujal.
Jmenuji se Jin-Young – krásná žačka čtvrté třídy, která se zamiluje do kamarádky své mamy. Hezky natočený roztomilý film o citovém zmatku malé školačky, která celým filmem provází a své pocity říká přímo do kamery. Nakonec se ukáže, že nejde o maminu kamarádku, ale o milenku. Ke konci film opouští humor a stává se reálnějším. Dost na mě zapůsobila scéna, kdy to malá Jin-Young odhalí a počůrá se.

Předposledním blokem byl Vítězné filmy, v jehož rámci se udílely ceny nejlepším filmům a ty se poté promítly. Cenu diváků dostal film Pavouk, nebudu o něm nic prozrazovat, protože jsem ho celý našel na youtube, tak se podívejte sami.

video: Pavouk - režie Nash Edgerton



Zvláštní uznání poroty dostaly filmy Tanghi Argentini a Nesmutnější kluk na světě. Ty jsem už viděl předtím, ale nevadilo mi to, protože oba jsou fakt vynikající. A vítězným filmem se stal Tony Zucho. Tragikomický příběh o chlapci, který má po rodičích obří uši. Nejde o žádnou komedii, působí realisticky a smutně, končí ovšem nadějí pro hlavního hrdinu, že získá srdce své milované.

Poslední blok byly filmy Aki Kaurismäkiho, které byly spíše videoklipy. Padla na mě únava, a když jsem zjistil, že jde spíš o klipy, tak jsem zavřel oči a jen poslouchal hudbu proměnlivé úrovně, většinou od Leningradských koubojů, kteří mi přijdou především trapní, ale občas poslouchatelní. Jediný klip, co si pamatuju, byl Rocky VI, což měla být asi parodie na Rockyho a přišla mi teda dost ubohá. Ale hezky jsem se prospal a mohl vyrazit na dlouhou cestu domů. Tak zase za rok.

video: kompletní Rocky VI od Kaurismäkiho.