Tak první z dlouhé řady článků o korejštině. Těžko se podle toho naučíte korejsky, ale pokud se už učíte, tak vám to snad může pomoct. Nebo pokud jste jeden z mých devíti spolužáků a propásli jste nějakou hodinu, tak tady možná časem najdete zápisky, protože si vše důležité přepisuju do počítače a budu to dávat sem. Začneme zlehka a to slovosledem.
Podle syntaktické typologie, která vychází z pořadí S (subjekt – podmět), O (objekt – předmět) a P (predikát – přísudek), patří korejština mezi typ SOP.
Vzhledem k postavení gramatický morfémů patří mezi jazyky postpoziční, kdy gramatické vztahy jsou vyjadřovány různými partikulemi u jmen a koncovkami a sufixy u sloves.
Korejština se počítá mezi jazyky se slovosledem volným, ovšem pouze relativně.
Bezpodmínečně se musí dodržovat tato dvě pravidla:
1. Přísudkové sloveso je vždy na konci věty.
2. Člen určující (determinující) stojí vždy před členem určovaným (determinovaným).
Přívlastek je vždy před jménem, které určuje.
Podmět – není záměrně zdůrazněn jiný větný člen, bývá zpravidla na začátku věty. Vztahuje-li se k němu přívlastek, je podmět až za přívlastkem (viz. Pravidlo číslo 2).
Předmět – stojí mezi podmětem a přísudkem. Předmět přímý se klade zpravidla blíže slovesu, tedy až za nepřímý předmět. (Já matce dopis napsal).
Příslovečné určení – stojí zpravidla před přísudkem.
Přívlastek – bezprostředně předchází větnému členu, který determinuje (viz. Pravidlo číslo 2).
Je-li za sebou přívlastků více, lze jejich pořadí měnit. Přívlastek, na který klademe důraz, stojí na první místě.
Žádné komentáře:
Okomentovat