pátek 11. ledna 2008

The Smashing Pumpkins - profil

Dnes jsem si koupil lístek na koncert obnovených Smashing Pumpkins, jedné z mých oblíbených kapel, a proto nebude na škodu, když tu zveřejním jejich profil, který jsem napsal před šesti lety do středoškolského časopisu, jenž jsem založil a jehož jsem byl šéfredaktorem. Proto jsem si tam mohl psát o Smashing Pumpkins, které nikoho nezajímali. Za profilem je ještě dodatek, co se událo za těch šest let. Příjemné čtení.

video: 1979.



The Smashing Pumpkins

Skupina vedená zpěvákem a kytaristou Billy Corganem patří zcela jistě k tomu nejlepšímu, co nám poslední desetiletí v rockové hudbě nabídlo. Podle mínění mnoha dalších (i jich samých) byly vůbec poslední skutečná rocková kapela. Proč ten minulý čas? Protože již dlouho dopředu avizovaný rozchod se stal 29. listopadu 2000 skutečností. Svůj poslední koncert odehráli v Chicagu v rodném klubu Metro, kde před téměř patnácti lety začínaly. Je až neuvěřitelné jak málo lidí tuto kapelu, která zásadně ovlivnila celou hudební scénu, u nás zná. Proto jsme se vám rozhodli o její bohaté historii něco napsat. Čtveřice Billy Corgan (kytara, zpěv), James Iha (kytara), D´Arcy Wretzky (baskytara) a Jimmy Chamberlin (bicí) se dala dohromady počátkem devadesátých let a jejich první singly téměř nikdo nezaregistroval.

video: Tonight, tonight



Následující dlouhohrající deska Gish už naznačila nezaměnitelný sound této kapely. Na jedné straně tvrdé rockové písničky, na druhé straně jemné a zasněné kompozice. Poznávacím znakem kapely se stal neopakovatelný Corganův zpěv – zasněný, melancholický, vřeštící, sklíčený. Přestože už první album Gish lecos o schopnostech kapely naznačilo, teprve druhé album Siamese Dream znamenalo skutečný posun do extratřídy. Způsob, jakým vletělo album na hudební scénu se dá přirovnat jedině k albu Nevermind od Nirvany. Jenže na rozdíl od rozervance Combeina má Corgan o zvuku své kapely zcela jasnou představu. Tvrdost se tu znovu citlivě snoubí s náladotvorností a přitom obě složky nejdou proti sobě. V roce 1994 vydává kapela album nevydaného materiálu a singlových béček, které si přesto vedlo velmi dobře a obstojí jako regulérní deska. To všechno byl však jen klid před bouří. Tuto bouři způsobilo vydání dvojalba Mellon Collie and Infinite Sadness.

video: Disarm



Už dlouho před vydáním desky vypouštěl Billy Corgan velkohubá prohlášení o monstrózním rozsahu své připravované desky, která však vedli spíše k tomu, že mnozí pochybovali o jeho soudnosti. Dvoucédéčko Mellon Collie… brzy ukázalo, že Corgan je vším, jen ne potrhlým megalomanem. Způsob, jakým se mu podařilo zaplnit obrovskou hudební plochu 120 minut, je naprosto bravurní. Jestliže na albu Siamese Dream dovedli svou hudbu téměř k dokonalosti, na Mellon Collie.. ji vybrousili do ostří diamantu. Deska je označována jako to vůbec nejlepší, co se dělo v devadesátých letech na Americké rockové scéně. Dvě neskutečné hodiny Corganových vypalovaček, v nichž je k dokonalosti dotažen těžko čitelný smashingovský styl střídajících se nálad: euforií a smutků, radosti a bolesti. Odtud ta vyjimečnost. Kdo by si nepamatoval báječné hitíky jako 1979 nebo Tonight, Tonight. O tom, jak velký je Corgan umělec svědčí i to, že při nahrávání Mellon Collie zplodil ještě další dvě hodiny (!) hudby, které vyšly v pětisinglové krabici Aeroplane Files High Box Set. Ač riskantní projekt sklidil obrovský úspěch, kapele se lepí smůla na paty. Nejprve umírá na předávkování koncertní klávesista Jonathan Melvoin a po něm je kvůli problémům s drogami vyhozen bubeník Jimmy Chamberlin. Aby toho nebylo málo, během nahrávání nové desky Adore umírá Corganovi matka.

video: Today.



I to je jeden z důvodů, proč je deska Adore velmi odlišná od svých předchůdců. Dalším důvedem je to, že kapela ve svém stylu již dosáhla naprostého vrcholu a musela se vydat zcela jiným směrem. Už žádné přímočaré rockové písničky, ale mnohem více melancholie a nálodotvornosti, vyvěrající z elektronického pulzujícího zvuku. Deska je to ovšem opět naprosto dokanalá, ale svádím k spekulacím, zda holohlaví skřet Corgan nezašel ve své sebestřednosti až příliš daleko. Nejen, že napsal všechny texty a složil všechnu muziku, ale dokonce si vše i sám produkoval. A když se mu nezdálo, jak hrají ostatní členové kapely, klidně jejich party vymazal a nahrál sám podle svých představ. To všechno svědčí o tom, jaký Corgan je: geniální nafoukaný spratek. Jenže desky se prodalo „jen“ něco přes milion kusů, což byl v porovnání s Mellon Collie dost znatelný propad (kapela prodala do dneška 25 milionů nosičů). Zrovná v té době přišli na svět dvě překvapivé novinky. Do kapely se vrátil omilostněný heroinista Chamberlin a naopak z kapely odešla baskytaristka D´Arcy Wretzky. Brzy jí však nahradila Mellisa auf der Maur z Hole. Všechny tyto faktory rozhodli o tom, že Billy prohlásil: natočím tvrdou rockovou desku. A jak řekl, tak i udělal. Deska Machina: The Machines of God je jednoznačně návrat ke starým kořenům. Skoro až heavy metalové písně vás nenechají po celých 74 minut oddechnout. Corgan vsadil na ostré kytary a takovým jako on vyjde prostě všechno na co sáhne.

video: Ava adore.



Ať je to balada s klavírem, nebo hřmoucí kytarové plochy, vždycky mu to vychází. Co byste ale taky čekali od chlapíka, který nejprve nazve svoji kapelu Báječní Kreténi? Přestože si to mnoho lidí myslí, Machina není poslední deskou Smashing Pumpkins. V roce 2000 rozeslal Billy svým přátelům 25 výlisků alba Machina II – The Friends and Enemies of Modern Music, aby je převedli do nějakého digitálního formátu a volně distribuovali na internetu. Čtyřiadvacetipísňové album obsahuje kromě nových věcí i nevydané písně a jiné verze písní z Machina: The Machines of God. Corgan k vinylům připsal mimojiné i následující vzkaz: „Toto je konečné fuck you pro nahrávací společnost, která Pumpkins nedala takovou podporu, jakou si zaslouží“. V současnosti by měla být většina z 24 skladeb bez problému ke stažení na smashingovských webech (já jich má doma 22), například přes oficiální smashingpumpkins.com. A netrvalo to dlouho a Smashing Pumpkins to s odůvodněním: „Je těžké bojovat správný boj proti všem těm Britneym…“ zabalili. Na závěr ještě pár zajímavých Billyho výroků:

video: To Sheila - Live, 2007.



"Mým cílem je zničit rock'n'roll."
"Rock je mrtvý, v rytmu našich písní tancujte na jeho náhrobku."
"Jsme nejhorší kapela v Americe... To nás dělá nejlepší."
"Podívej se, říkám co chci, a jestli se to někomu kurva nelíbí, tak je to kurva blbý."

V roce 2001 založil Corgan s Chamberlinem kapelu Zwan, s kterou vydal jedinou desku Mary star of the sea. Nezaznamenala nijak velký komerční ohlas, možná proto, že byla oproti předchozí tvorbě Smashing Pumpkins nezvykle optimistická. Sledovat usmívajícího se Corgana ve videoklipu k písni Honestly byl téměř bizardní zážitek. Rozhodně ale nejde o špatnou desku, jen je úplně jiná, než fanoušci očekávali. O dva roky později Corgan Zwan rozpustil s vysvětlením, že byl naivní, když si myslel, že by mohl najít něco, co by pro něho znamenalo tolik, co Smashing Pumpkins.

video: Zwan - Honestly.



Chvíli se poté hádal s bývalými členy kapely (Iha, Wretzky), kdo mohl za rozpad kapely. V roce 2004 vydal sólové album The future embrace a zároveň zveřejnil v Chicago Tribune svůj plán obnovit Smashing Pumpkins. Přidal se k němu Chamberline a v roce 2006 se noví Smashing Pumpkins stali oficiálně skutečností. Loňský rok vydali nové album po osmi letech nazvané Zeitgeist. Na nové Smashing se můžete přijít podívat do Sportovní haly na Výstavišti v Praze 7 ve středu 30. ledna. Já už lístek mám a po koncertu určitě něco napíšu.

video: Tarantula - noví Smashing Pumpkins.

4 komentáře:

jakudo řekl(a)...

Tak tuhle kapelu fakt můžu. Mám několik alb a poslouchám je celkem pravidelně:)

Doufám, že bude taky nějaký článek z koncertu;)

Vojta řekl(a)...

Já mám všechny desky a dvd s videoklipy.

Z koncertu určitě napíšu.

jakudo řekl(a)...

hmmm, tak to ja mam jen Adore a Siamese dream... A samozřejmě zkouknuté videoklipy, co se dají najít na netu:)

Vojta řekl(a)...

Rozhodně si sežeň Mellon Collie, je to jejich nejlepší deska. Dokonalá.