Víkend šampionů

V neděli jsem byl v Praze na Víkendu šampionů, což je dvoudenní fotbalový turnaj v pražské Sazka Aréně. Šlo o druhý ročník, turnaje se účastnilo osm mužstev, čest českých a dvě slovenská. V sobotu se odehrály zápasy ve skupinách, v neděli byly na programu zápasy o konečné umístění, semifinále a finále. V sobotu jsem viděl v televizi obrázky z turnaje, které se mi moc líbily, tak jsem si v neděli přivstal a vyrazil fandit. Když řeknu, komu fandím, tak mi sem přestane půlka lidí chodit, ale to mě nestaví. Jsem Sparťan. Už od dětství a nehodlám na tom nic v budoucnu měnit.

obr.: takhle to v aréně vypadalo. Skvělý.



U nás doma ostatní víc zajímá hokej a ve fotbale fandí všichni Slavii, ale jen proto, aby si mě mohli dobírat. Do Sazka Arény jsem dorazil přesně podle plánu pár minut před jedenáctou, tedy před prvním zápasem. V něm k radosti celé arény (kromě pár fanoušků Slavie) představila Slavie a Ružomberok. Všichni chtěli, aby Slavie skončila poslední, což se podařilo. Slovenští fanoušky co do počtu převyšovali ty slávistické, což je opravdu ostuda a být slávista, tak to považuju za skandální. Fandilo se, jak někdo vtipně poznamenal, trochu teplým pokřikem „Růžo“. Co bylo dobře vymyšlené, bylo zavedení určitých sektorů v hledišti pro fanoušky jednotlivých týmů. Samozřejmě jste si mohli koupit lístek, kam chcete, ale většina fanoušků šla do „svých sektorů“, odkud mohli nejlíp podporovat svůj tým. Nejvíce bylo dle očekávání fanoušků Bohemky, kteří byli taky nejhlučnější. V semifinále ovšem jejich miláčkové vypadli na penalty s Žižkovem. Sparta si k mé velké radosti vedla ve svém semifinále se slovenskou Žilinou o poznání lépe a vyhrála 3:0. Sparťanských fanoušků bylo v hale tady dost a oba zápasy Sparty se ve stoje mohutně fandilo. Až na pár vulgarismů slušně.

obr.: semifinále mezi Žilinou a Spartou.



Co mě nejvíc potěšilo, byla přátelská atmosféra mezi fanoušky jednotlivých klubů. Ultras (rozuměj extrémistický hovada) zůstala nejspíš doma, takže všechno proběhlo v klidu. Žižkov měl fanoušky hned vedle nás a oni fandili nám a my jim. Všichni fandili proti Slavii a Bohemce. Teplicím a Plzni nefandil nikdo. Tento zápas v podstatě nikoho nezajímal a v hale bylo slyšet upadnout špendlík. Ve finále Sparta bohužel se Žižkovem prohrála, což byla jediná kaňka na této skvělé akci. Sice vedla brzo dva nula, ale soupeř otočil na dva čtyři. Velkým tlakem se nám podařilo vyrovnat, ale rychlý nešťastný tečovaný gól zápas rozhodl. Byla to jediná porážka Sparty na celém turnaji.

obr.: Společná děkovačka hráčů Žižkova a Sparty po finálovém utkání.



Zápasy se hrály na dvakrát patnáct minut s minutovou poločasovou přestávkou. Mezi samotnými zápasy bylo méně než deset minut, takže turnaj měl velký spád a než jsem se nadál byl konec. V Sazka Aréně jsem nikdy předtím nebyl a i to byl jeden z důvodů, proč jsem se jel podívat ne tenhle fotbalový turnaj. A je opravdu moc hezká. V Pardubicích je taky moderní aréna, ale je úplně jiná. Je na ní znát, že je to jen rekonstrukce starého stadionu, i když povedená. Sazka je mnohem prostornější a má i mnohem větší kapacitu. Na druhou stranu v Pardubicích je často vyprodáno, a když přijde osm devět tisíc, tak je to normální návštěva. V Praze si mohou o podobných návštěvách nechat jenom zdát, a to, co přijde, se navíc v obří hale ztrácí ještě víc. No nic, Víkend šampionů byl moc fajn. Ať žije fotbal, ať žije Sparta.

video: kompletní penaltový rozstřel mezi Žižkovem a Bohemkou.