Tolik říká dnešní tisková zpráva o smrti korejského boxera. Korejský box a smrt jde bohužel k sobě až moc dobře. Za posledních třicet let zemřeli tři špičkoví korejští boxeři, jejich úmrtí si jsou navíc velmi podobná.
obr.: Čche Jo-sam (vlevo) během zápasu s Herim Amolem.
Čche Jo-sam přesně před týdnem v Soulu na body zvítězil v zápase s Indonésanem Herim Amolem o titul interkontinentálního mistra WBO ve váze do 51 kg a poté upadl do kómatu. Před koncem ho Amol zasáhl několikrát tvrdě do hlavy, když se pokoušel odvrátit prohru. Čche Jo-sam se z úderů vzpamatoval, převzal mistrovský pás, ale pak zkolaboval. V nemocnici byl ihned operován, protože nastal výron krve do mozku. Z kómatu se ale neprobral a dnes byl prohlášen za mrtvého. Jeho příbuzní svolili k tomu, že jeho orgány budou využity k transplantacím.
obr.: Čche Jo-sam v kómatu na nemocničním lůžku.
Čche Jo-Sam byl od října 1999 do července 2002 mistrem světa WBC, v roce 2004 boxoval o titul WBA. Yo-Sam se narodil prvního března 1972 v Jeongeupu v Jižní Koreji. Na profesionální dráhu se vydal v roce 1993 a o šest let později získal titul mistra světa v muší váze organizace WBC po výhře nad Thajcem Samanem Sorjaturongem. Svůj titul třikrát obhájil, než ho o něho v roce 2002 technickým knockoutem připravil Mexičan Jorge Arca. V roce 2003 prohrál s Beibisem Mendozou v zápase o titul WBA. O rok později nabral na váze, aby se mohl utkat s Lorenzem Parrou o titul WBA, ale opět prohrál. Před týdnem vybojoval titul Inter-kontinentálního šampiona WBO, ale toto vítězství ho stálo život.
obr.: obálka slavného sportovního časopisu po zápase Manciniho s Kimem.
Čche Jo-sam bohužel není jediným korejským boxerem, kterého jeho milovaný sport stál nakonec život. V roce 1982 Duk Koo Kim, boxer lehké váhy, zemřel čtyři dny po knockoutu od Raye „Boom Boom“ Manciniho v zápase o titul mistra světa v Las Vegas. Kim většinu svých zápasů vyhrál proti asijským soupeřům a zápas v Las Vegas byl jeho prvním mimo Asii. Těsně před zápasem musel shodit několik kilo, aby se vešel do své váhové kategorie. Den před svým zápasem napsal na stínítko hotelové lampičky nápis „live or die“, žít nebo zemřít. V médiích byl poté ale špatně přeložen a vykládán jako "kill or be killed", zabij, nebo budeš zabit. Po vyrovnaném začátku začal v zápase postupně dominovat Mancini a ve čtrnáctém kole poslal Kima k zemi. Ten se sice postavil opět na nohy, ale zápas byl zastaven a titul obhájil Mancini. Poté je již situace nápadně podobná té dnešní. Kim pár minut po zápase zkolaboval a upadl do komatu. Byl okamžitě převezen do nemocnice, kde se podrobil operaci mozku. Pět dní po zápase zemřel.
obr.: filmový Kim Duk Koo.
Kim měl v porovnání s Mancinim mnohem méně zkušeností, nikdy neboxoval patnáctikolový zápas, pouze dvakrát se utkal na dvanáct kol. Mancini boxoval na patnáct kol třikrát a jednou na čtrnáct kol. Navíc vyhrál dvanáctikolovou bitvu s dvojnásobným mistrem světa Luisem Ramirezem, který byl stejně jako Kim levák. Mancini dlouho po zápase trpěl výčitkami, že zabil svého soupeře. Nakonec se opět vrátil do ringu, ale výčitky ho pronásledovali celý život. Kimova matka spáchala čtyři měsíce po utkání sebevraždu. Ringový rozhodčí Richard Green ji spáchal o dva měsíce později. Kim byl v době zápasu zasnouben s Young Mee Lee, která čekala jeho prvního syna. Po zápase nastalo v boxu mnoho změn. Došlo se k závěru, že většinu zranění boxeři utrpí v posledních třech kolech (12. – 15. Kolo), kdy už nemají sílu na kvalitní obranu. Jako první zkrátila počet kol z patnácti na dvanáct organizace WBC, poté se přidaly i ostatní. Rovněž bylo zavedeno podrobné zdravotní vyšetření boxerů před zápasy. Příběh boxera Kim Duk Kooa filmově zpracoval korejský režisér Kwak Kyung Taek ve filmu Champion.
video: závěr zápasu mezi Manicnim a Kimem.
Jiný jihokorejský boxer, Lee Tong-choon, zemřel v roce 1995 čtyři dny po prohraném zápase se Setsuou Kawamasuem o titul mistra Japonska bantamové váhy v Tokyu. Dvaatřicetiletý boxer zemřel v tokyjské nemocnici na akutní otok mozku doprovázený krvácením.
1 komentář:
moc dobre!!!!
Okomentovat