středa 25. července 2007

Dějiny Koreje poprvé: řežba Tří království

Čerpám z knihy Dějiny Koreje od skupiny autorů (univerzitní profesoři různých období dějin Koreje) z edice dějiny států Lidových novin. Výjimku tvoří pouze legenda převzatá z wikipedie. Snažím se to převést do trochu zábavnější formy, aby to nebyly jenom suchá fakta. Tak hurá na výlet do historie.

Legenda

Legenda datuje vznik národa na 3. den 10. měsíce roku 2333 př. n. l. Nejvyšším bohem, stvořitelem, byl pro korejský lid Hwanin. Jeho syn Hwanung sestoupil z hory Pektusan na zem. Vnuk nebeského boha Hwanina, Tangun, podle pověsti založil novou říši Čoson. Prý zde vládl od roku 2333 př. n. l. do roku 1222 př. n. l. . Korejští králové od Tanguna nikdy neodvozovali svůj původ, jelikož to byla bytost jim nadřazená.

Něco pro zasmání – Přestože KLDR Tangunův kult oficiálně neuznává, tvrdí se, že se Kim Čong-il (syn Kim Ir-sena) narodil v roce 1942 pod Pektusanem. Mimořádné schopnosti (v několika týdnech prý uměl chodit) a skutečnosti (na jeho šedesáté narozeniny napadlo na Pektusanu 60 cm sněhu) se jej však přesto snaží připodobňovat k Tangunovi.

Historie

Pravěké lovce mamutů přeskočíme, to není nic zajímavého. Po nich začaly vznikat první kmenové (městské) státy, z kterých se stala první politická uskupení. Na severu Pujo, ve středu Starý Čoson (Čoson – označení pro Koreu na severní části poloostrova, doslova „Země jitřní svěžesti“) a na jihu Čin. Zhruba ve 4. století před naším letopočtem už byly tak rozvinuté, že z nich měly bobky i v Číně. Starý Čoson se dokonce dostal do potyček s Čínou a na svou drzost doplatil, když mocný čínský stát Jen nejdřív ukázal Korejcům, že tohle se nedělá a později kolem 2. st. př. n. l. čínský běženec Wej Man (korejsky Üman) svrhl z trůnu panovníka Čosonu a zmocnil se vlády. Nově vzniklá říše Üman Čoson (důmyslný název, že?) si i přes částečnou spojitost s Čínou zachovala rysy předchozí korejské říše Starý Čoson. Nakonec ovšem dojela na to samé. Začala se nebezpečně rozpínat, naštvala čínskou dynastii Chan a ta jim po pouhých sto letech panování utla tipec. Čína si na dobitém území ihned založila své státy, na jihu ale byla stále korejská říše Čin.

obr.: detail stěny z kogurjské Hrobky tanečníků z 5. století.

Co se dělo na severu s Pujem? Na severu u hranic s Čínou (Mandžusko) si pěkně bobtnalo, Číňanům to ale nevadilo, protože v nich měli mocné spojence proti okolním kmenům, které je ohrožovali. Pujo taky nevydrželo moc dlouho, poté co přišlo vinou nomádských kmenů o svého čínského spojence se ve 4.století stalo součástí říše Kogurjo. Kogurjo byl silný vojenský stát vzniklý přibližně na území dnešní KLDR.


obr.: zlatá sillská koruna z 5.-6. století.




V prvním století našeho letopočtu už bylo Kogurjo tak mocné, že přijalo čínský titul „wang“ (král) pro svého panovníka a snažilo se rozšířit své území všemi směry. Střet s Čínou byl tedy nevyhnutelný. Na jihu od řeky Hangang (území dnešní Jižní Koreje) si zatím klidně vegetila říše Čin. Jakmile ji zaplavily vlny uprchlíků z rozpadlého Starého Čosonu, kteří s sebou přinesly vyspělejší technologie (zpracování kovů, pěstování rýže, administrativu), rozdělila se na tři menší celky – Mahan, Činhan a Pjonhan (souhrnně Samhan). V této době se většina obyvatel živila zemědělstvím, byli to svobodní rolníci, museli platit daně v naturáliích, nemohli mít zbraně, ale za to mohli mít otroka. Věřilo se na posmrtný život a například v Puju se do hrobů kromě jiného s aristokratem musela několikrát uložit i jeho družina, někdy až stočlenná.

Tři království (Samguk): Kogurjo, Päkče a Silla

obr.: mapa Tří království Koreje v 5. století.

Z menších států na území Mahanu vzniklo království Päkče, které roku 371 zaútočila na své severního souseda Kogurjo a u Pchjongjangu zabilo jejich krále Kogugwona. Získalo tím další území a svou moc ještě upevnilo kamarádčoftem s čínským státem Východní Ťin a japonským Wa. Roku 384 se stalo státním náboženstvím buddhismus. Kogurjo se díky útokům Päkče muselo reorganizovat a hned jak to dokončili, začali si vesele útočit na okolní státy. Na severu dobilo mandžuské národy, na jihu útočilo na Päkče a na jihovýchodě rozdrtilo japonský stát Wa, který ohrožoval Sillu. Vrcholný obdobím Kogurja byla vláda krále Čangsu (vládl 79 let), který udržoval skvělé vztahy s Čínou a přemístil hlavní město do okolí dnešního Pchjongjangu. Kogurjo bylo najednou tak mocné, že i když se Silla spojila s Päkče a o pomoc požádali i Čínu, bylo jim to na prd. Kogurjo v roce 475 dobilo hlavní město Päkče Hansong, zajalo jeho krále a popravilo ho.

obr.: oblčení z období Kogurja.

Třetí ze států, Silla, vznikl na jihovýchodě. Byl ohrožován jak ze strany Päkče, tak od japonského Wa, požádal tedy o pomoc Kogurjo, díky čemuž přežil. Později se s Päkče spojil proti expandujícímu Kogurju. Je to trochu guláš, ale snad se v tom moc neztrácíte. Pokračujeme, ještě to bude zajímavé. V šestém století byla Silla už docela velký stát a dosáhla svého největšího územního rozmachu. Spojila se s Päkče a zaútočili společně na Kogurjo. Tažení se povedlo, ale protože král Činhung chtěl všechno pro sebe, tak zahnal pryč i Päkče. Rozzuřený král Päkče Song se pokusil o odvetu a frontálně zaútočil na Sillu, což se neukázalo jako nejlepší nápad, protože byl zabit. Od té doby se pro Päkče stala Silla úhlavním nepřítelem a po spojení s Kogurjem na ně podnikala jeden nájezd za druhým.

obr.: královské hrobky v Kjongdžu, hlavním městě Silly.


Nejen mezi sebou se mleli korejská království. Kogurjo se s tím nepáralo a vtrhlo na Číňany. To si to nenechali líbit, chtěli jim vrátit úder, ale suejský císař Wen-ti to projel a musel se stáhnout. Jeho nástupce chtěl odčinit starou potupu a na Kogurjo vtrhl s údajně až milionovou armádou. Část armády (300 000) vyrazilo rovnou na Pchjongjang. Slavný vojevůdce Ulči Mundok je ale vlákal do pasti a na řece Salsu jim uštědřil drtivou porážku. Přežilo prý jen 200 vojáků. Armáda se vrátila zpátky do Číny, kde se oslabená říše zanedlouho rozpadla. V Kogurju poté provedl vojevůdce Jon Käsomun krvavý převrat a svou agresivní politikou se dostal do konfliktu s čínskou dynastií Tchang, která proti němu provedla rozsáhlou invazi. Tu korejci zastavili až u pevnosti An-š´, když dva měsíce odolávali až sedmi útokům denně. Číňanům nezbylo nic než se stáhnout. Vítězství říše Kogurjo proti dvěma armádním dynastiím zaujímá v korejské historii významné místo, protože kdyby padlo, dostali by se pod čínskou nadvládu rovněž Päkče a Silla a z korejců by se stal podrobený národ. Další veleslavnou kapitolou korejské historie jsou hwarangové („výkvět mládí“), což byly elitní vojenské jednotky složené z velmi mladých mužů, často kolem šestnácti let. Nejslavnějším hwarangem byl Kim Ju-sin, o jehož činech se vypráví malým dětem před spaním.

obr.: Generál Ulči Mundok v bitvě na řece Salsu.

To by mohlo pro dnešek stačit. Myslel jsem, že to udělám podstatně kratší, protože teď jsme teprve na třicátépáté stránce. Snad vás to ale nenudilo, mě teda rozhodně ne. Pokud by vám ale místo té spousty odstavců stačila věta, že tam byla nějaká království a neustále se napadala, tak dejte vědět v komentářích.

5 komentářů:

Martin Vlnas řekl(a)...

paráda! mužeš mi prosím poslat text i s obrázky na mejl. během zítřka bych to hodil na jizni-koreu, teda jestli ti to neva...

martin.

Martin Vlnas řekl(a)...

jo a hodil jsem tě do odkazů. odted si oficiálně náš "sprátelený blog" :-))

Vojta řekl(a)...

Ahoj, díky díky. Právě jsem ti to poslal. Určitě mi to nevadí, čím víc lidí si to přečte, tím líp. Čauec

Anonymní řekl(a)...

Ahoj,

vtipné je, že rozdělení koreje +- podle 3 království hrálo roli i v minulém století, a hraje ji dodnes. Dost často jde v politice JK o boj jedné kliky (třeba z města Daegu, obecněji severního a jižního Gyongnam-do - vlastně toho co byla Silla) proti jiné klice, třeba ze soulu. Zrovna myslím Park Chunghee a jeho nohsledové byli z Daegu, a přišli to urovnat do zdegenerovaného pakče. Stejně tak existovala po století animozita mezi severem - koguryem a jihem, něco jako vidláci ze studených hor proti zhýčkaným aristokratickým učencům ze seoulu, co vysávají celý čóson...

Vojta řekl(a)...

Ahoj michale, díky za zajímavý dodatek.