neděle 29. července 2007

Dějiny Koreje podruhé: bude se sjednocovat

Sjednocená Silla a Parhä


Takže pokračujeme, je toho před námi ještě hodně. Minule jsme skončili tím, že Kogurju se podařilo odrazit dva čínské pokusy o absolutní nadvládu nad korejským poloostrovem. Mezitím na jihu si Päkče zaútočilo na Sillu. Silla se snažila spojit s Kogurjem, ale to nemělo zájem, domluvila se tedy s Číňany. Plán byl následující, nejdříve vyřídíme Päkče a tím pádem obklíčíme Kogurjo ze severu i z jihu a vyřídíme i je. Roku 668 tento plán úspěšně dokončili.

obr.: architektura z období Sjednocené Silly.



Od tohoto roku vládla poloostrovu Sjednocená Silla. Čína si tím pádem myslela, že jí patří celý poloostrov včetně Silly, ta byla ale pochopitelně proti. Vzápětí vyrazila do boje pro znovuzískání území dřívějšího Kogurja s pomocí tamních jednotek usilujících o znovuobnovení říše. Vojska poslala i do Päkče a vyhnali z ní Číňany a rozmetala i snahy o obnovení samostatného Päkče. Roku 676 se jí podařilo vyhnat Číňany i z území Kogurja. Odražení ozbrojené agrese dynastie Tchang má pro Koreu nesmírný historický význam, protože se tím udržela nezávislost Korejského poloostrova. Je to už podruhé, co Korea stála na prahu podrobení. Na severu kogurjští uprchlíci založili nové království Parhä, nástupce Kogurja. Časem se situace v oblasti uklidnila a Parhä i Silla navázali přátelské vztahy s dynastií Tchang. Do Číny jezdili na výměnné pobyty korejští učenci a mniši a přejímání tchangské civilizace bylo hlavní příčinou rozkvětu v Sille a Parhä.



Sjednocení země královstvím Korjo


Sjednocená Silla byla silně autoritářský stát, což nakonec vedlo k jejímu úpadku. Šlechta válčila mezi sebou o politickou moc a za 150 let se na trůnu vystřídalo dvacet králů. Většinu společnosti ovládaly bohaté šlechtické rody, což pochopitelně štvalo vládu, a když se pokusila násilím vybrat daně od rolníků, došlo k celonárodním vzpourám. Dva nejsilnější vůdci se na dobitých územích pokusili založit obnovené Päkče a Kogurjo. Toto období je nazýváno Pozdní Tři království. Král obnoveného Kogurja, Wang Kon, přejmenoval svou říši na Korjo (zkrácený název Kogurja) a plánoval si podmanit celou Koreu. Nejprve porazil Sillu, která díky ztrátě moci nad venkovským obyvatelstvem byla neškodná a poté i Pozdní Päkče. Přibližně ve stejnou dobu na severu zaniklo při nájezdech Kitanů království Parhä, většina jeho obyvatel prchla do Korja. Wang Kon je srdečně přivítal a rozdal jim spoustu půdy. Korjo tím dosáhlo celkového sjednocení země. Královskou moc upevnilo osvobození většiny otroků, které šlechta využívala i jako vojáky a zavedení zkouškového systému pro vysoké státní úředníky, místo dosavadního dědičného. Kdo neposlechl, byl smeten pod stůl. Vedle otroků se na dně společnosti nacházeli ještě tzv. vyvržení, mezi které patřili košíkáři, akrobaté, zpěváci, ale i třeba řezníci.



Korju se podařilo své území mírně rozšířit i na sever, ale Kitánové je vyhnali jen o pár let později a dostali se až do hlavního města Korja Käsongu. Kitanové si uvědomovali, že by dobité území stejně nedokázali udržet a dobrovolně se stáhli zpět. Jediné co chtěli, bylo, aby král Korja osobně vzdal hold kitanskému dvoru. Myslíte si, že to udělal? Ne, vykašlal se na to. Roku 1018 vpadli Kitanové do Koreje znova, ale Korjo je doslova zmasakrovalo, když ze stotisícové armády přežilo sotva pár tisíc. Nadále už své vztahy řešili mírovou cestu. Zbývalo ještě vyřešit vztahy s Džurdženy, předky Mandžuů. Nejprve nebyli žádnou hrozbou, tou se stali až po sjednocení všech kmenů Wan-jenem. K jejich odražení museli pomoci i speciální jednotky buddhistických mnichů. Pokud vám to přijde jako něco z komiksu, tak mě taky, ale je to pravda. Vysvětlím za moment. Roku 1115 založili Džurdženové vlastní stát Ťin, který porazil dvě čínské dynastie Liao a Sung. Korjo raději uznalo Ťinu jejich svrchovanost a tím zabránilo jejich vpádu. A teď k těm mnichům. Mniši dostávali od státu půdu a byli osvobození od nucených prací, což lákalo spoustu lidí a jejich počet rychle rostl. Velkou část mnichů tvořili aristokraté, čímž majetek klášterů ještě vzrostl. Navíc nemuseli platit daně. Být něco takového v dnešní době, tak jsou všichni Češi mniši. Aby své bohatství uchránili, začali vytvářet vlastní vojenské jednotky. A právě tyto jednotky pomohli v bitvách s Džurdženy.


obr.: a takhle vypadá jeho hrobka v Käsongu.



Náboženství a kultura

Vedle buddhismu se začal uplatňovat i ve větší míře konfucianismus, který upřednostňoval racionální přístup k životu na rozdíl od buddhismu slibujícího spasení v příštím životě. Aby si stát zajistil přízeň Buddhy, nechal vytvořit tzv. Tripitaku Koreanu, soupis buddhistických spisů přeložených z čínštiny. V celé východní Asii jich vzniklo na dvacet, ale korejská je z hlediska přesnosti, krásy kaligrafického stylu a řezby dřevěných matric považována ze nejlepší ze všech. Vrcholem umění Korja se stala celadonová keramika. Vznikla sice podle čínského modelu (jako většina věcí v Koreji), ale sami Číňané ji oceňují jako nejkrásnější keramiku na světě.


obr.: slavná celadonová keramika.


Vojenský převrat

Aristokratická vláda v Korju byla založena na nadražezenosti civilní vrstvy nad vojenskou. To se ale mělo brzo změnit a sametová revoluce to opravdu nebyla. Vojenská vrstva byla politicky i ekonomicky diskriminována a už si to nechtěla nechat dál líbit. Poslední kapkou bylo, kdy příslušník jednoho vznešeného rodu zapálil vousy generálovi Čong Čung-buovi a král Uidžong, velký milovník uměník, nijak nezasáhl. Roku 1170 tedy vypukla vzpoura vedená oním „zapáleným“ generálem a pokřikem „Smrt civilním úředníkům!“. Během tří let byl vyvražděn velký počet úředníků a moc přešla do vojenských rukou. Už nebylo důležité, z jakého rodu jste, ale jak velké vojsko máte. Čong byl zanedlouho zavražděn a tak to šlo pořád dokola, vůdcové se střídali s pravidelností ročních období a zemi ovládl zmatek. Ten ukončil až Čchö Čchung-hon, který nejprve odstranil všechny, kdo o něm pochybovali, včetně bratra a synovce a nastolil vlastní diktaturu. Svým oponentům buď daroval půdu za příslib loajality, nebo je povraždil. Zemi rovněž otřásala povstání rolníků a otroků, která ale Čchö potlačil.

obr.: zrekontruovaná pagoda z období Korjo.





Boje s Mongoly

Mongolové odjakživa záviděli bohatství svým jižním sousedům. Nejprve se Korjo s Mongoly spojilo a společně vyhnali Kitany z Mandžuska. Mongolové se potom považovali za ochránce Korja a chtěli si za to nechat platit. Nepřípomíná vám to něco? Ano, podobně to bylo se Sjednocenou Sillou a Číňany. Korjo to odmítlo a když ještě navíc roku 1225 byl v Korju zabit mongolský posel, zaútočili Mongolové roku 1231 na Korjo. Vláda Korja se schovala na ostrově Kanghwado (protože Mongolové se báli vody) a rolníkům poradila schovat se v horách. Mongolové tedy začali plenit zemi a když navíc dobili nějakou pevnost, tak všechny povraždili. Vláda žijící v přepychu a bezpečí na ostrově si dál vybírala obrovské daně od rolníků a následkem toho ztratila jejich podporu a ti neměli vůli bojovat proti Mongolům. Začala převládat myšlenka na uzavření míru. Civilní úředníci toužící po ztracené moci se spojili s částí vojenské aristokracie a svrhli z trůnu rod Čchö. Moc přešla do rukou krále a ten s Mongoly uzavřel mír.

Mimo mísu: neskutečně zajímavá reportáž (otevřít) dvou českých studentů koreanistiky z jejich pobytu v KLDR.

Žádné komentáře: