úterý 24. července 2007

Něco o plánované cestě

Možná vás hned napadá, proč rozebírat obyčejný zájezd. Tak zaprvé protože chci. Pár lidí to snad bude taky zajímat a pokud někdo umí psát zajímavě (netvrdím, že to je můj případ), tak se dá pobavit i u reportáže z dovolené na Slovensku.

obr.: Noční Soul s nádherně osvětlenou řekou.


O tom, že bych odjel na dovolenou do Asie jsem začal přemýšlet zhruba před rokem. To jsem už asi rok koukal na asijské filmy. Nejvíc sleduji jihokorejské a japonské filmy a proto jsem se vždy chtěl nejvíc podívat právě do těchto zemí. Čína mě až tak moc neláká, to spíš Indie. Za všechno můžou v první řadě korejské filmy, které se z devadesáti procent natáčejí v hlavním městě Soulu. Když vidíte jen pár filmů, tak si toho asi moc nevšimnete, ale Soul je neuvěřitelně krásné město. S postupem času jsem zjistil, že mi nevadí se koukat i na nějaký slabší film, hlavně když se odehrává v Soulu. Z filmů, ale i z cestopisů a z různých vyprávění je navíc vidět, že asiaté jsou strašně milí lidé. Jsou pokorní, rádi pomáhají, usmívají se a navíc u nich je strašně malá kriminalita.

obr.: nádraží Jongsan v Soulu, hlavní vchod.


Před rokem jsem tyto úvahy ale ještě nebral moc vážně, bylo to jen zbožné přání. Navíc jsem loni v listopadu musel skončit v předchozí práci, takže dovolená šla stranou. Nezaměstnaný jsem byl naštěstí jen čtrnáct dní a od nového roku jsem se k té myšlence vrátil. Uvažoval jsem asi takhle, pokud přežiju zkušební dobu, tak do toho půjdu. Když jsem viděl, že na úřad práce to už nevypadá, přemýšlel jsem o tom čím dál vážněji. Zkušebku jsem v pohodě přežil a začal jsem v hlavě počítat, zda si na to zvládnu ušetřit sám, nebo bude potřeba něčí výpomoc, což jsem nechtěl. Zastávám názor, že pokud člověk na něco nemá, nemá si to kupovat. Dluhy jsou na ho*no. Kalkulace vycházela dost těsně, ale risknul jsem to. Asi vás zajímá, kolik taková sranda stojí. No je to pěkná pálka. Se vším všude počítám tak mezi 120 až 130 tisíc.

obr.: Kráterní jezero v národním parku Halasan na ostrově Jeju.


Teď si určitě říkáte, že jenom blázen nebo pracháč byl takový šílený prachy za dovolenou. Správně je první možnost. S každým dalším filmem, hudbou, cestopisem či vyprávěním někoho na webu jsem byl tou cestou posedlejší a vzhledem k tomu, že jsem mladý, nemám žádné závazky, bydlím u rodičů, nechlastám, nekouřím a neházím peníze do automatů, tak peníze nejsou až takový problém. Výplatu mám docela slušnou a můžu si ji skoro celou dávat stranou. Sice jsem dlouho řešil, jestli opravdu dám takové peníze za nějakých šestnáct dní dovolené, hlavně našim se to moc nezdálo a ze začátku byli proti, nakonec jsem je dal. Kdybych měl nějakou dlouhodobější známost a plánoval bydlení nebo tak něco, tak bych to asi nedal. Ale co, mladý je člověk jenom jednou a kdy jindy se dají plnit sny a vyrazit do světa? Nicméně šetřit jsem musel, takže jsem omezil hlavně jídlo, na obědech člověk projí strašných prachů. Oběd jednou týdně musí stačit. Až teď, dva měsíce před odjezdem, jsem začal víc chodit na obědy, protože se ukázalo, že peněz mám víc, než jsem uvažoval.

obr.: hora Insu v pohoří Bukhansan severně od Soulu.


Do zaplacení zálohy jsem tomu ale stejně nevěřil. Platil jsem ji před třemi měsíci (za každý měsíc dopředu je procento sleva) a poté mi došlo, že já tam fakt pojedu. Skvělý pocit. Znám pár lidí, kteří se chvástali, že tam taky pojedou, ale sliby chyby. V rámci příprav jsem si koupil Dějiny Koreje a Dějiny Japonska, abych tam nejel jako úplný neznaboh. Na každou knížku jsem si dal měsíc před odjezdem, ale nabral jsem trochu skluz, takže jsem Dějiny Koreje začal číst až dnes. Až je dorazím, tak z nich zkusím udělat nějaký výcuc a hodím ho sem. Japonsko hned potom.

obr.: pohled na Ósaku z místního hradu.


Většina správných cestovatelů vám určitě řekne, že nejlepší je vykašlat se na cestovku a vyrazit na vlastní pěst. Já jsem v podstatě podobného názoru, ale vzhledem k nulovým cestovatelským zkušenostem a tomu, že uvolnit se z práce na více než tři týdny by mohl být asi dost velký problém a že peníze nejsou hlavní problém, jsem rozhodl pro první cestu s cestovkou. Ono naplánovat si sám cestu po Jižní Koreji a po Japonsku není asi žádná prdel. Stihnout toho chcete co nejvíc, čas máte omezený a shánět si hotel a dopravu na místě, když neumíte místní řeč ani písmo a anglicky naprosto průměrně (a třeba v Koreji prý umí anglicky jenom pár lidí a to jen v hlavním městě) a nejdál jsem sám byl v Karlových Varech, to může být docela problém. To jsou asi hlavní důvody, proč jsem srab a nerazím na vlastní pěst. Nicméně tento způsob cestování bych chtěl zkusit příští rok, pokud se mi podaří najít někoho zkušenějšího, ke komu bych se přidal.

obr.: majestátní hora Fudži.


Tak a teď k tomu nejlepšímu, kam to přesně jedu? Tak tedy na sedm dní do Koreje (Jižní, pochopitelně, i když lze jet i do Severní) a na devět dní do Japonska. Jedním z důvodů, proč jsem ty peníze nakonec opravdu dal, je že se mi podařilo najít zájezd do mých dvou nejmilejších zemí najednou. Podstatnou část ceny totiž tvoří letenka a proto myšlenka spojit dvě země do jednoho zájezdu mi přijde ideální. Cestovní pokyny ještě nemám, takže jak přesně se poletí zatím nevím. Bude to můj první mezikontinentální let a i když sedět v letadle dvanáct hodin v kuse bude peklo, zároveň to bude sám o sobě velký zážitek. První a druhý den strávím v Soulu. Jediná věc, která mě mrzí, je že v Soulu nebudu delší dobu, strašně rád bych si prošel noční Soul, ale budu na to mít jen jednu noc a to zrovna tu po příletu, protože druhý den večer se už přesouváme jinam. Zbytek korejské části zájezdu zabírají výlety do národních parků a do historických měst. Na ty se taky moc těším, ale přeci jen Soul je Soul. Já mám velkoměsta rád, protože jsem v žádném v životě nebyl a bydlím na malé vesnici se sto padesáti obyvateli. Ale v Japonsku si jich užiju o poznání víc. S Koreou se rozloučím v Pusanu (největší korejský přístav a velkoměsto) a přeletím do Tokya.

obr.: Rainbow Bridge (Duhový most) v Tokyu.

V Japonsku bude Tokyo sloužit jako základna pro celodenní výlety do dalších měst nebo pohoří. Na Tokyo se taky moc těším, mám naprohlížené tisíce fotek a hlavně noční Tokyo bude neuvěřitelný zážitek. Poslední dny budu v Naře, Kjótu a Ósace. Podrobné informace o zájezdu jsou zde. Kdybych to měl nějak shrnout, tak jsem natěšenej jako malej Jarda a už stříhám metr. Po příjezdu bych tady o všech zážitcích a místech rád důkladně poreferoval, takže nikam neodcházejte.

obr.: Shibuya, jedna ze čtvrtí v Tokyu.

5 komentářů:

Martin Vlnas řekl(a)...

přečteno. dobry!mužů se zeptat, s jakou cestovkou vyražis?

jo, a jestli skutečně napišeš nějakej vycuc z dějin koreje, rad bych to publikoval u sebe...

jen tak dal!
m.

Vojta řekl(a)...

Ahoj, díky. Zapomněl jsem dát odkaz do textu. Mám to tam napsaný, ale na ted odkaz jsem zapomněl. Už je opraveno. Jedu z China tours. Info http://chinatours.cz/jizni-korea/?zajezd=30000388

Na výcucu už pracuju, bude to na pokračování. Máš moje svolení k dalšímu šíření:)

Měj se

Michal řekl(a)...

Tak to jsme na tom úplně opačně. Jsem z Liberce, ale větší část života jsem strávil ve velkoměstech - Praze, Pyongyangu a Dublinu. Mám radši venkov a přírodu.

Program vypadá dobře (tedy korejská část, kterou můžu posoudit). A taky podzim (jedeš za 2 měsíce, ne?) je dobrý čas kdy vyrazit.

Vojta řekl(a)...

Ahoj michale, já mám taky rád venkov a přírodu, proto taky bydlím na vesnici a do města se nehrnu. Proto si ale taky chci nějaké velkoměsto pořádně prohlédnout a jen mě trochu mrzí, že zatímco Tokya si užiju ažaž, tak v soulu nebudu ani celé dva dny. Vyrážím v sobotu 15. září, podzim je prý ideální doba. Ty nemáš nějaký blog? O té části života v Koreji bych si rád něco přečetl. Měj se

Anonymní řekl(a)...

Píšu martinovi na jeho blog. Něco o životě v KLDR už tam je, příště napíšu něco o dobrovolničení v ROK.