středa 13. října 2010

Na fotbal s Japonskem

Včera jsem vyrazil na fotbal, hrál se přátelský zápas mezi Jižní Koreou a Japonskem, takže největší derby, na které tu můžete vyrazit. Lístky byli docela drahé, nejdražší snad 1500, nejlevnější 400, takže jsem to rozmýšlel až do poslední chvíle. Nakonec jsem ale s Honzou vyrazil. Metro je tu normálně narvaný, takže si sednu tak jednou za týden, ale tak narvaný jako včera, to jsem v životě neviděl. Vyfotil bych to, ale nemohl jsem hýbat rukama. Byla to naprosto stejná situace, jako v Budapešti na koncertu The Killers, kdy vůbec neovládáte svoje tělo, ale všichni lidé se hýbou ve vlnách, které vás přenášejí z místa na místo. Ale lidi se chovali slušně, takže se to dalo vydržet, nakonec na tom byli všichni stejně. Lístek jsme dopředu neměli, ale hned u výstupu z metra byli prodavači, takže jsme si koupili ten nejlevnější za 20.000 wonů. U brány nám nikdo neprohlížel tašku, takže jsem prošel s jídlem i pitím. Místo jsme nemohli najít, protože náš sektor byl NJ a takový sektor nejspíš neexistuje. Byl tam sektor N, i sektor J, ale mezi nimi byla řada dalších. Možná to byl falešný lístek, možná jenom blbé značení, ale nakonec jsme si sedli na nejbližší volné místo od námi předpokládaného skutečného místa. V hledišti bylo docela dost cizinců. Víc, než kolich jich normálně v Soulu potkám za týden, pokud teda nejdu na Insadong, kde se koncentrují. Asi to byla pro ně slušná atrakce, nakonec já tam byl ze stejného důvodu. World Cup Stadium byl skoro plný, kapacitu má 68000 míst, mohlo tam být tak 60000 diváků, včetně japonských ultras, kteří ale nezpůsobili žádné problémy. Na tak obrovském stadionu jsem v životě nebyl, i to byl jeden z důvodů, proč jsem nakonec vyrazil. Fandilo se téměř pořád, atmosféra byla mnohem lepší než na fotbale u nás. Neslyšel jsem žádné nadávky, nikdo nebyl agresivní, přestože spousta z nich měla v sobě nejedno pivo a navíc se hrálo proti Japonsku. Na ty se sice bučelo, ale to bylo vše. Na druhý poločas jsem si sešel dolů k vlakonošům, abych byl blíže fandícímu kotli. Samotný fotbal byl spíše průměrný, v prvním poločase mi přišli lepší Japonci, v druhém to bylo vyrovnané. Moc šancí nebylo, gól nedal bohužel nikdo. Všichni ale ohromně prožívali každou akci domácích fotbalistů, včetně dívek, žen a babiček. To sdílení stejných emocí s dalšími šedesáti tisíci lidmi byl asi největší zážetek z tohoto zápasu. Po závěrečném hvizdu nakopali pořadatelé mezi diváky asi stovku podepsaných balonů. Žádný jsem nechytil, škoda. Jak jsem teď koukal na program korejské reprezentace, tak asi na fotbal ještě jednou zajdu. Zhruba za měsíc totiž budou hrát ostrý kvalifikační zápas a proti soupeři, s kterým to bude snad ještě zajímavější. Hádáte správě, tím soupeřem nemůže být nikdo jiný než Severní Korea. Jsem opravdu zvědavý, jak na ně diváci budou reagovat. Atmosféru z včerejšího zápasu můžete ochutnat z přiložených fotek.

obr.: nástup obou mužstev před začátkem zápasu.



obr.: poločasové občerstvení.



obr.: zápas prožívali všichni naplno.



obr.: rudí ďáblové se vychovávají od malička.






obr.: vlajkonoši byli sehraní nejen mezi sebou, ale i s bubeníky.


obr.: malý ďáblík si odnáší podepsaný balón od korejské reprezentace.





2 komentáře:

tombac řekl(a)...

Páni, to musel být zážitek! Jako pořád nadšený aktivní fotbalista a fanoušek korejské fotbalové reprezentace závidím. Ale co ti nezávidím, jsou ty zácpy. Mám vztek pokaždé, když se na mě v pražském metru někdo netlačí nebo nedejbože mi zblízka čučí do obličeje. V Soulu to asi bude porod, až se tam konečně dostanu. :)
PS: Bude článek o tvé přepadovce pusanského filmového festivalu? To by mě eminentně zajímalo.

Vojta řekl(a)...

Byl to zážitek.

O Pusanu se chystám napsat co nejdřív. Možná dnes, ale to asi nestihnu, nebo zítra či nejpozději pozítří.