středa 27. května 2009

Gramatika korejštiny 21 - 30

Dalších pár gramatických konstrukcí.

21. Vyjádření záporu pomocí -지 않습니다 / 안

-지 않습니다 Nepoužívá se pro rozkaz nebo pobídku. Slouží pro vyjádření záporu, který je vůlí mluvčího.

내일은 학교에 가지 않습니다. Zítra nejdu do školy.
그 학냉은 숙제를 하지 않습니다. Ten student nedělá své domácí úkoly.

안 Je to příslovce a před slovesem vyjadřuje zápor.

우유를 안 마십니다. Mléko nepiji.

Pokud má sloveso tvar podstatné jméno + 하다, tak안je umístěno mezi podst. jméno a 하다. V takovém případě se za podstatné jméno obvyklé dávají partikule.

그 사람은 말을 안 합니다. Ten člověk nemluví.

22. Vyjádření záporu pomocí -지 못하다 / 못

Slouží k vyjádření nemožnosti nějakého děje kvůli nedostatku schopností nebo vnějším podmínkám nezávislých na vůli mluvčího, na rozdíl od záměrného záporu -지 않습니다 / 안.

바빠서 쉬지 못해요. Mám hodně práce, takže nemůžu odpočívat.
열쉬가 없어서 들어가지 못하겠습니다. Nemám klíče, takže nemůžu jít dovnitř.
입이 아파서 말을 하지 못합니다. Bolí mě ústa, takže nemůžu mluvit.

Jako zápor lze použít i samotné 못 plus sloveso.

매워서 못 먹겠어요. Protože to je pálivé, nemůžu to jíst.
나는 요즘 그 친구 소식을 못 들었어요 V poslední době jsem od toho kamaráda nic neslyšel.
신이 작아서 못 신어요. Ty boty jsou malé, takže je nemůžu nosit.

23. Vyjádření budoucnosti pomocí -겠-

V prvním osobě znamená budoucnost, ve třetí osobě záměr nebo předpoklad.

내일 다시 오겠습니다. Zítra opět přijdu.
저녁에는 친구를 만나겠습니다. Večer se sejdu s kamarádem.

24. Větná koncovka -지요

Užívá se, když mluvčí chce zjistit názor posluchače nebo se ujistit o jeho názoru. Podle intonace může být užita jako oznamovací, tázací, navrhovací nebo rozkazovací věta.

같이 가시지요. Půjdeš s námi, viď?
내일 또 만나지요. Uvidíme se zítra, že?
선생님이 좋지요? Ten učitel je dobrý, ne?

25. Větná koncovka -(으)ㄹ까요?

Užívá se v otázkách k vyjádření předpokladu, domněnky nebo záměru. Když je podmětem „já“, zjišťuji tak názor posluchače na mou činnost, když je podmětem „my“, tak navrhuji udělat něco společně.

-ㄹ까요 (pro samohlásku)
-을까요 (pro souhlásku)

제가 문을 닫을까요? Mám zavřít dveře?
우리가 내일 일찍 만날까요? Sejdeme se zítra po ránu?

26. Minulý čas

Minulý čas se tvoří přidáním koncovky -았/-었/-였za slovesný kmen.

-았 (slovesný kmen končící na 오 / 아) 갔어요, 보았어요, 만났어요, 좋았어요, 왔어요
-했 (slovesný kmen končící na 하) 일했어요, 공부했어요, 따뜻했어요, 했어요
-었 (ostatní slovesné kmeny) 가르쳤어요, 쉬었어요, 마셨어요, 배웠어요

27. Zdvořilost v minulosti -셨 / -으셨

Kombinací zdvořilostního sufixu -시a sufixu minulého času -었vzniká sufix zdvořilosti v minulosti -셨.

- 셨 (pro samohlásku)
- 으셨 (pro souhlásku)

언제 한국에 오셨습니까? Kdy jste přijel do Koreje?
어제 무엇을 하셨어요? Co jste dělal včera?
문 선생님이 책을 읽으셨습니다. Pan Mun přečetl knihu.

28. Sloveso 주다

Sloveso čuda znamená dát a vyjadřuje vykonání služby nebo laskavosti pro mluvčího.

-아 주다 (slovesný kmen končící na 오 / 아)
-어 주다 (slovesný kmen končící na 하)
-여 주다 (ostatní slovesné kmeny)

좀 도와 주십시오. (neprav. sloveso 돕다) Prosím pomozte mi.
생일 카드 좀 보여 주십시오. Prosím ukažte mi váš rodný list.
전화번호를 가르쳐 주십시오. Prosím řekněte mi telefonní číslo.
쉽게 설명해 주십시오. Prosím vysvětlete mi to jednoduše.

29. Koncovka normální zdvořilosti -아요/-어요/-해요

Méně zdvořilé než nejzdvořilejší koncovka -습니다.

-아요(slovesný kmen končící na 오 / 아) 좋아요, 와요, 가요, 않아요, 만나요
-해요(slovesný kmen končící na 하) 공부해요, 따뜻해요, 일해요
-어요 (ostatní slovesné kmeny) 있어요, 없어요, 쉬어요, 가르쳐요, 배워요

30. Spojka a 고

Spojuje dvě věty v souřadné souvětí. Děj sloves se odehrává ve stejnou dobu nebo v časovém sledu.

이것 삼백 원이고, 저것 사백 원입니다. Tohle je za 300 wonů a tohle je za 400 wonů.
나는 피아노를 치고, 동생은 노래를 부릅니다. Hraju na piano a mladší sour. zpívá píseň.
이 물건은 싸고 좋습니다. Tohle zboží je levné a dobré.
전화를 하고 가십시오. Zatelefonuj si a potom pojďme.

pátek 22. května 2009

Od protektorátní k anekční smlouvě

Mezinárodní situace na začátku 20. století

Dva zájemci o Koreu – Rusko a Japonsko. USA moc zájem nemělo (ještě osídlovali divoký západ a šlo jim víc o Filipíny), Anglie měla problémy v Indii a zájmy v Číně (Hong Kong). Rusko expandovalo, nemělo žádné kolonie, chtělo je taky a Korea se šikla díky společným hranicím. V Číně proběhlo povstání boxerů, vláda si pozvala na potlačení ruská vojska, ale Rusko si je tam nechalo a získalo dobrou pozici v Mandžusku. Ruský postup v Asii znepokojoval Anglii, ta blokovala jejich snahy a uzavřela smlouvu s Japonskem (1902), že jedna země pomůže druhé v případě napadení. Japonci začali být agresivnější ke Koreji. Rusové obsadili korejský přístav a roztahovali se tam (u ústí Amnokangu).

Japonsko – Ruská válka

Okolo přístavu Porth Arthur. Od února 1904 do září 1905. Nesmírně krvavá, vyhrálo Japonsko díky tomu, že mu zbylo naživo víc vojáků než Rusům. Rusové současně prohráli ve Finsku. Korea vyhlásila svou neutralitu, ale Japonci jim vnutili další smlouvy. Ochromili tak chod ministerstev (všude měli své muže, kteří rozhodovali). Válku ukončila Portsmouthská smlouva za dohledu USA. Rusko uznalo japonské zájmy v Koreji a nesmělo jim bránit. Korea byla mezinárodně na holičkách.

obr.: japonský admirál Togo před bitvou o Cušimu, 1905.



USA uzavřely s Japonskem tajnou dohodu Taft – Kacura, červenec 1905 o přiznání přednostních zájmů Japonska v Koreji a amerických na Filipínách. I přes protesty amerického velvyslance v Koreji Allena.

obr.: William Howard Taft a Kacura Taro.



Protektorátní smlouva

Listopad 1905 – Japonci vešli do královského paláce a násilím nutili Kodžonga podepsat protektorátní smlouvu, ten to odmítl. Japonci proto zašli na ministerstvo zahraničí, obtiskli ukradenou pečeť a bylo vymalováno. Podepsána nebyla nikým, ale to nevadilo, pečeť stačila.

안중근 - Vlastenec a mučedník, který spáchal atentát v Charbinu na Hirobumi Itoa, druhého muže Japonska, který měl na starost Koreu. Byl pověšen. Byl to venkovský učitel a křesťan.

obr.: lidový hrdina An Čung-kun.



1907 – Kodžong poslal tajně delegaci do Haagu. Jeden posel se nevrátil, spáchal sebevraždu. Nebyli vpuštěni do jednacího sálu. Japonci donutili Kodžonga odstoupit (slíbili mu regentství) a 1907 se stal posledním císařem imbecilní Sundžong. Zbytek královské rodiny (mužská část) byl odvezen do Japonska a oženěn za japonské princezny, aby jim zkazili krev. Se smíšenou krví už neměli právo na trůn. V Koreji zůstali pouze ženy, které byly totálně bezradné. Korejská armáda byla rozpuštěna pod záminkou rozpočtových škrtů.

1905 – 1910 Odpor proti protektorátní smlouvě

Korejci měli pocit, že se pořád dá ještě něco udělat. Psali petice, páchali sebevraždy, probíhaly menší střety v celé Koreji – armády 의병 (protijaponské) – v roce 1907 se k nim přidala rozpuštěná korejská armáda, měli zbraně, takový partyzáni.

Svépomocné organizace – na podporu korejského průmyslu, vzdělání.

Noviny 대한매일신보, založil anglický misionář Bethel, byly dost drzé (otiskly Kodžongův protest proti anexi, do sídla redakce byl zakázán vstup Japoncům). Noviny zorganizovaly Sbírku na vykoupení národního dluhu – která měla obrovský úspěch. Ale vybrané peníze sebrali Japonci a ještě to hodily na korejského šéfredaktora. 신민희Vznikl 1909, spolek intelektuálů.

Křesťanství (v Koreji protestantství) a další misionáři – všichni byli protijaponští a byla to hnízda odporu. V té době proběhlo také nesmírné množství konverzí (když nám nikdo nepomohl, třeba pomůže bůh).
Sekta nebeské cesty 천도교 – navazuje na Tonghak.
Budhismus a konfucianismus se snažili se zreformovat. Rozkvět naučné literatury o vlastní zemi.

Anekční smlouva

1910 – uzrál čas na anexi. Guvernér Terauči a 이완영 pracovali na textu anekční smlouvy. Předchozí protektorátní sepsali pouze Japonci.

obr.: Terauči Masatake a I Wan-jong.



22. 8. 1910 podepsána anekční smlouva a zveřejněna byla o týden později, mezitím zavřely ty, co by mohly protestovat. Sundžong se vzdal vlády.

čtvrtek 21. května 2009

Korejské středoškolačky

Se středoškolačkami jsem měl během wcyf fóra tu čest hned dvakrát. Poprvé to bylo na koncertu, který pro účastníky fóra připravili pořadatelé a na který mohl přijít kdokoliv. Vzhledem k tomu, že vystupovali například SG Wanabe a Big Bang, tak bylo publikum plné středoškolaček. Ty se pořádně rozvášnili až na konci koncertu, když na podium naběhli kluci z Big Bangu. Kdyby jim v tom nezabránili členové ochranky, určitě by vběhly až na podium. Křičely, co to šlo, a každou chvíli někdo volal, že někoho miluje. To jsem si připadal jako koncertu Lunetiku. Na tom jsem tedy nikdy nebyl, ale takhle nějak si to představuji. Ale vzhledem k tomu, že jsme v Koreji, tam na podium nepřilétly žádné kalhotky. Vlastně nepřilétlo vůbec nic, holky byly v pohodě. Kromě záchvatů jak na koncertu Michaela Jacksona nic nedělaly.

obr.: dlouho před začátkem koncertu už byly v hledišti skupinky natěšených středoškolaček. Všimnětě si skoro jednotného sestřihu.




Druhé setkání proběhlo poslední den fóra, kdy měla Kyung Hee University den otevřených dveří a v celém kampusu byly stovky uniformovaných středoškolaček. Díky uniformám se dali rozlišit od ostatních lidí na kilometr daleko. Dalším jejich společný m rysem bylo, že se nikdy nepohybovaly v menších skupinách než tak po deseti. A v této situaci jsem se se Sick family snažili odjet z kampusu do Soulu. Protože to byly naše poslední chvilky v krásném suwonském kampusu, tak jsme se samozřejmě fotili jako o život. To když spatřili středoškolačky, tak se hned začaly fotit s náma. Stačilo udělat malé gesto, ať se k nám přidají a během pár vteřin jste měli okolo sebe deset nadšením křičících středoškolaček. Snad to nebude znít jako samochvála, ale nejpopulárnějším objektem při focení jsem byl já, jako jediný blonďák široko daleko. Pravděpodobně šlo o mých patnáct minut slávy, protože v tu chvíli jsem si připadal jako rocková hvězda.

obr.: hustota středoškolaček na metr čtvereční bylo toho dne obzvlášť vysoká.


obr.: jedna z mnoha fotek, tady společně s Ran Ranem z Číny.


obr.: napadlo mě si takhle lehnout. Když jsem to udělal, holky začaly úplně pištět! A takováhle fotka z toho vzešla.

úterý 19. května 2009

Moderní noviny, Klub nezávislosti, Osobní rada a Císařství velké Koreje

Než nahodím další fotky a nějaké to povídání z Koreje, tak zase něco z historie.

서재필 Philip Jaihson – studoval v USA, získal doktorát v USA jako první Korejec, měl i americké občanství.

Tři projekty:
Založit noviny
Postavit památník korejské nezávislosti (Brána nezávislosti)
Založit organizaci vlasteneckou a i reformní zároveň

obr.: 서재필 a jeho noviny.



독립신문

První moderní korejské noviny, začali vycházet v dubnu 1896 a vycházeli tři roky, než došli peníze, protože byly záměrně neziskové. Čtyři stránky v hangulu, jedna anglicky, aby cizinci věděli, co se v Koreji děje. Ze začátku byly podporované vládou, později se zpolitizovali, prvním šéfredaktorem byl sám Jaihson [서재필], po něm 윤치호 (významný politik) a poté zahraniční misionáři Appenzeller (USA) a Emberly (VB). Kodžong si myslel, že ho chtějí svrhnout, proto byly noviny velmi opatrné. Propagovali rovnost mezi lidmi a vycházeli v hangulu, aby je mohlo číst co nejvíce lidí.

주시경 – otec korejského písma a abecedy, jazykovědec, optimalizoval písmo, zavedl mezery mezi slovy, odstranil archaismy, zavedl psaní v řádkách. Předpověděl válku mezi Ruskem a Japonskem, kritizoval spoléhání se na cizí mocnosti.

obr.: 주시경, díky němu je současná korejština mnohem jednodušší než dříve.



Klub nezávislosti 독립협회

Král byl na ruském velvyslanectví, což Korejce sralo. Na dvoře se nedělo nic. Hlavní vliv mělo Rusko a USA. Vše, co získalo Rusko, chtěly USA taky. Hojně se poskytovali různé koncese. V Soulu bylo možné dělat cokoliv, protože Kodžong byl uklizen a moc se nestaral.

V klubu byla elita hlavního města (aspoň si to o sobě mysleli) – vládní úředníci, aktivisté, pozéři. Postupně se nabalila spodina, protože klub byl otevřen všem – vznikl mišmaš. Při prvních střetech s vládou pozéři odešli.

이완용 Sehrál neblahou roli při anexi Koreji (jako předseda vlády ji podepsal), vždy s přívlastkem „zrádce“. Brzo odešel, protože chtěl být ve vládě.

obr.: zrádce 이완용.


이승만 Budoucí prezident, největší zloděj mezi prezidenty.

Vydávali noviny a každou neděli diskutovali v parku Nezávislosti o aktuálních problémech země, účastnili se tisíce lidí, Soul byl jejich. Začali odporovat vládě, zradikalizovali se velmi. V únoru 1897 se král vrátil zpět do paláce a situaci vyřešil tak, že v říjnu 1897 vyhlásil Korejské císařství a sebe pasoval na císaře.

대한 재국 Císařství velké Koreje

KN chtěl od vlády právo rozhodovat – vzniklo by něco jako první parlament.

중추원 Osobní rada

Odkládali se tam lidé, aby neškodili v politice. Měli na starost předkládání zákonů, ale nedělali to. Nikdo to nedělal. Založena v reformách Kabo. KN ho chtěl zrušit a změnit v parlament. První kolo vyhrál císař, když jmenoval polovinu členů a pak ještě polovinu nechal zavřít. Vyděsil se ale průvodu v Soulu a propustil je. Souhlasil s jejich podmínkami – druhé kolo pro KN. Zasedání rady jako parlamentu trvalo deset dní – protože měl kacířské názory. Kodžong je podruhé zakázal – dojeli na jeho a vládní podezíravost, kteří se jimi cítili ohroženi. KN předběhl dobu o padesát let.

pátek 15. května 2009

Meet the Sick Family

Jak už jsem napsal, většinu času jsem trávil v partě šesti holek, která si začala říkat sick family. Je na čase si holky trochu představit.

obr.: Teresita Apagnol aka Tech z Filipín.

Hlavou rodiny byla Teresita Apagnol, zkráceně Tech. Je to taková malá roztomilá Filipínka studující v Soulu korejštinu jako výměnný student. Korejsky umí opravdu dobře, anglicky dokonale, protože na Filipínách chodila od dětství do anglické školy. Je to taková filipínská verze My sassy girl, je pro každou špatnost, pořád vykládá něco děsně srandovního a má nevyčerpatelný elán. S ní jsem strávil asi nejvíce času, protože jsem ji potkal jako první a i poslední den, když už se sick family rozpustila, jsme se sešli na večeři u jednoho pouličního stánku (už jsem neměl moc peněz a tohle byla nejlevnější možnost) a potom šli spolu s jejím korejským přítelem na zakončení festivalu HiSeoul.

obr.: Erika Velazquez z Paraguaye.


Jedinou neasijskou součástí rodinky (když nepočítám sebe) byla Erika Velazquez z Paraquaye. Ta se naopak připojila jako poslední a po přílety prospala dva večery, jak byla unavená z dvoudenní cesty. Je to strašná kočka, co vám budu povídat, ale není moc velká mluvka. Nejvíc si užívala nákupy suvenýrů, takže se Insadongu zastavovala každých pět metrů, až jsme museli zavést “Dont stop rule”. Vždycky, když to vypadalo, že se zase někde zasekává, někdo zakřičel “Dont stop rule” a musela pokračovat. Tech na ni byla jeden večer pěkně naštvaná, protože když jsme se vracely z centra Soulu do našeho odlehlého hotelu v Suwonu, tak se otráveně ptala, když už tam konečně budeme. Teď zrovna je v Americe, něco tam studuje.

obr.: Yingjun Jiang aka Lucky z Číny.

Čínu zastupovala Yingjun Jiang aka Lucky. Strašně milá a hodná holka, navíc moc pěkná. Tech o ní říkala, že je to jedna z nejlepších Číňanek, jaké kdy potkala. Je z bohaté rodiny, ale přitom je hodně skromná. Anglicky umí skvěle, ale má takový roztomilý způsob intonace. Nedá se to moc popsat, museli byste to slyšet, ale kdykoli jsem ji slyšel mluvit, přišla mi strašně roztomilá. Často používala slovo “Actually” a mluvila stylem “actually not - akšli náááád” nebo “actually good - akšli gůůůůd”. Její akšli mi moc chybí. Někdy v září odjíždí studovat do Ameriky, snad se tam nezkazí, teď je to taková nevinná princezna.

obr.: Lucky a Tech.


Zbývají tři Korejky, Park Sun Young, Kim Joo Hee a Jun Sol Eun. Všechny jsou studenty pořádající univerzity Kyung Hee.

obr.: Tech a Party Girl.

Začnu se Jun aka Judy aka Party Girl. Ta se přidala nejpozději a Party Girl je proto, že s námi nešla na koncert Big Bang a místo toho šla do nějakého klubu tančit. Na Korejku něco neskutečného, protože všechny se doslova třásly až uvidí Big Bang. Jako jediná z holek žije v Soulu, ostatní jsou ze Suwonu. Moc toho o ní nevím, ale byla s ní sranda.

obr.: Joo Hee a Sunny.



Kim Joo Hee, hezká, milá a pořád smějící se. To ale v podstatě sedí na všechny holky. Kim byla taková naše průvodkyně, přestože se v Soulu nijak extra nevyznala, protože je ze Suwonu. Aby s námi mohla být poslední den, tak dokonce nešla do práce. Její šéfovou je prý nějaká stará adžuma a strašně se bála, aby nepřišla o tu práci. Nakonec ji zavolala, že její matka je nemocná a že se o ní musí starat. U toho telefonátu jsem byl a mluvila tak smutně, že byste měli problémy se nerozplakat. Potěšující bylo, že jsem rozuměl skoro všemu, co říkala. Adžuma to samozřejmě snědla i s navijákem. V Koreji asi neexistuje lepší výmluva než ta, že se musíte starat o nemocnou matku. Adžuma by si takovou dceru určitě taky přála, takže to proběhlo v pohodě. Joo Hee riskovala jen proto, aby s námi mohla být a to se cení. Respekt!


obr.: Lucky a Joo Hee.





Posledním členem sick family byla Park Sun Young aka Sunny. Teď ani nevím, jestli mám znova psát ty slova jako krásná, roztomilá, rozkošná nebo děsně vtipná. Se Sunny jsme seznámili, když zrovna soutěžila v páce. Mp3 přehrávač sice nevyhrála, ale rvala se jako lev. Proti obří Rusce ale neměla drobná Sunny šanci. Na Sunny byly nejlepší její neustálé záchvaty smíchu. Každou chvíli se rozesmála tak, že musela kousek odběhnout a otočit se zády a tam se vysmát. Chudák Sunny taky musela vysvětlovat komunikační šumy, když někdo něčemu nerozuměl. Většinou to byla jen legrace, taková zkouška, ať zkusí něco vysvětlit. Doteď si pamatuji, jak měla vysvětlit, co znamená “pervert”. Tak si s tím lámala hlavu, až jsem přišel se svou definicí “Somebody who is discusting”, za kterou jsem sklidil uznalý potlesk.

obr.: Já a Sunny.




Holky mi moc chybí, snad aspoň některou z nich ještě někdy uvidím. Tech si už během fóra guglila Prahu a nějaká česká slovíčka a ptala se mě, kolik stojí letenky, takže by někdy mohla přijet, ale je to pro ni dost drahá záležitost. Teď jsem holkám na facebooku napsal, ať mi pošlou své adresy, že jim pošlu pohled z Prahy. Díky tomu jsem taky dnes zjistil, že známka do Asie stojí 18 korun.

obr.: Chybí jen Lucky.

obr.: Erika, já, Joo Hee a Lucky.




obr.: Tech, Lucky, já a Sunny.

středa 13. května 2009

Zpátky doma

Tak jsem zase doma a moc nadšený z toho nejsem. Hned bych se vrátil a užíval si báječné dny v Koreji s novými kamarády, speciálně s "sick family". Sick family je parta lidí, jejíž jsem byl součástí a se kterou jsem strávil tři naprosto úžasné dny. Složení bylo následující: Teresita z Filipín, Lucky z Číny, Erika z Paraguaye a Judy, Sunny a Joo-hee z Koreje. A proč "sick"? Protože většina z nás měla nějaké zdravotní problémy, například já si zlomil nehet na palci na pravé noze, když jsme se jako dobrovolník účastnil prezentace taekwonda. Společně jsme trávili čas v Suwonu během fóra a potom v Soulu. Jak pozorným čtenářům došlo, většinu času jsem byl ve skupině šesti nádherných holek. Byly to nezapomenutelné dny a všechny holky mi strašně moc chybí. Nikdy se mi po nějakém táboře nebo podobné akci nestýskalo, teď jsem spolu byli tři dny a já jsem pořád vykolejený. Chybíte mi, snad se někdy ještě setkáme.

obr.: Sick family v Soulu v restauraci. Zleva: Erika, Joo-hee, Teresita, Judy, Sunny, já a Lucky.



obr.: Společně s Rang Rang Chengem z Číny.



obr.: S Durbekem Alijevem a Tianyi Wang.



obr.: Někde okolo Insadongu (možná).



obr.: kompletní rodinka na pikniku u řeky Han.

pátek 1. května 2009

Vyrážím do Koreje!

Tak už je to tady zase. Ptáte se co? Já o tom vlastně sem ještě nenapsal ani řádku, takže asi ani netušíte. Prostě dnes zase vyrážím do Koreje! Oproti minule to bude vypadat o dost jinak. Minule to bylo s cestovkou a na šest dní, teď to je se dvěma spolužačkami a na devět dní. Oficiálním důvodem je úcast na World Civic Youth Forum 2009 v Suwonu (pořádá univerzita Kjong-hi), ale mi se samozřejmě jedeme hlavně podívat na tu Koreu. Forum je od úterý do pátku, my ale přiletíme už v neděli a odlétáme až v pondělí. Během fóra máme hrazený ubytování a stravu, ostatní výdaje jsou na nás. V plánu je hlavně čumenda po Soulu, kde budeme před a po konferenci a během konference budeme okukovat Suwon. Holkám se prý ozval jeden Slovák, který se fóra také účastní, takže se možná budeme aspoň část pobytu pohybovat ve čtyřech.

obr.: jeden z objektů univerzity Kjong-hi.


Vyrážíme dnes o půlnoci autobusem do Mnichova, z Mnichova s Air France do Paříže (kam jinam, že?) a potom už do Soulu. Přílet v neděli v sedm místního času. Jedna noc v Soulu a večer další den přesun do Suwonu. Tam strávíme pět dní na konferenci a potom zase přesun do Soulu a okukování krás hlavního města Korejské republiky. Takový je víceméně přibližný plán. Nepochybuji o tom, že to bude dost veselá akce a že nás čeká dost překvapení všeho druhu. Možná dojde i na nějaké pokusu o konverzaci v koreštině, to slibuje spoustu nedorozumění a srandy. O všem snad po návratu stihnu něco napsat, i když začne zkouškové období a budu se muset otáčet, abych stihl všechny zkoušky před odletem na další a ještě větší dobrodružství; tábor v USA. O tom už jsem psal tady, teď je ale přede mnou Korea!

obr.: oficiální plakát WCYF 2009.