pátek 22. května 2009

Od protektorátní k anekční smlouvě

Mezinárodní situace na začátku 20. století

Dva zájemci o Koreu – Rusko a Japonsko. USA moc zájem nemělo (ještě osídlovali divoký západ a šlo jim víc o Filipíny), Anglie měla problémy v Indii a zájmy v Číně (Hong Kong). Rusko expandovalo, nemělo žádné kolonie, chtělo je taky a Korea se šikla díky společným hranicím. V Číně proběhlo povstání boxerů, vláda si pozvala na potlačení ruská vojska, ale Rusko si je tam nechalo a získalo dobrou pozici v Mandžusku. Ruský postup v Asii znepokojoval Anglii, ta blokovala jejich snahy a uzavřela smlouvu s Japonskem (1902), že jedna země pomůže druhé v případě napadení. Japonci začali být agresivnější ke Koreji. Rusové obsadili korejský přístav a roztahovali se tam (u ústí Amnokangu).

Japonsko – Ruská válka

Okolo přístavu Porth Arthur. Od února 1904 do září 1905. Nesmírně krvavá, vyhrálo Japonsko díky tomu, že mu zbylo naživo víc vojáků než Rusům. Rusové současně prohráli ve Finsku. Korea vyhlásila svou neutralitu, ale Japonci jim vnutili další smlouvy. Ochromili tak chod ministerstev (všude měli své muže, kteří rozhodovali). Válku ukončila Portsmouthská smlouva za dohledu USA. Rusko uznalo japonské zájmy v Koreji a nesmělo jim bránit. Korea byla mezinárodně na holičkách.

obr.: japonský admirál Togo před bitvou o Cušimu, 1905.



USA uzavřely s Japonskem tajnou dohodu Taft – Kacura, červenec 1905 o přiznání přednostních zájmů Japonska v Koreji a amerických na Filipínách. I přes protesty amerického velvyslance v Koreji Allena.

obr.: William Howard Taft a Kacura Taro.



Protektorátní smlouva

Listopad 1905 – Japonci vešli do královského paláce a násilím nutili Kodžonga podepsat protektorátní smlouvu, ten to odmítl. Japonci proto zašli na ministerstvo zahraničí, obtiskli ukradenou pečeť a bylo vymalováno. Podepsána nebyla nikým, ale to nevadilo, pečeť stačila.

안중근 - Vlastenec a mučedník, který spáchal atentát v Charbinu na Hirobumi Itoa, druhého muže Japonska, který měl na starost Koreu. Byl pověšen. Byl to venkovský učitel a křesťan.

obr.: lidový hrdina An Čung-kun.



1907 – Kodžong poslal tajně delegaci do Haagu. Jeden posel se nevrátil, spáchal sebevraždu. Nebyli vpuštěni do jednacího sálu. Japonci donutili Kodžonga odstoupit (slíbili mu regentství) a 1907 se stal posledním císařem imbecilní Sundžong. Zbytek královské rodiny (mužská část) byl odvezen do Japonska a oženěn za japonské princezny, aby jim zkazili krev. Se smíšenou krví už neměli právo na trůn. V Koreji zůstali pouze ženy, které byly totálně bezradné. Korejská armáda byla rozpuštěna pod záminkou rozpočtových škrtů.

1905 – 1910 Odpor proti protektorátní smlouvě

Korejci měli pocit, že se pořád dá ještě něco udělat. Psali petice, páchali sebevraždy, probíhaly menší střety v celé Koreji – armády 의병 (protijaponské) – v roce 1907 se k nim přidala rozpuštěná korejská armáda, měli zbraně, takový partyzáni.

Svépomocné organizace – na podporu korejského průmyslu, vzdělání.

Noviny 대한매일신보, založil anglický misionář Bethel, byly dost drzé (otiskly Kodžongův protest proti anexi, do sídla redakce byl zakázán vstup Japoncům). Noviny zorganizovaly Sbírku na vykoupení národního dluhu – která měla obrovský úspěch. Ale vybrané peníze sebrali Japonci a ještě to hodily na korejského šéfredaktora. 신민희Vznikl 1909, spolek intelektuálů.

Křesťanství (v Koreji protestantství) a další misionáři – všichni byli protijaponští a byla to hnízda odporu. V té době proběhlo také nesmírné množství konverzí (když nám nikdo nepomohl, třeba pomůže bůh).
Sekta nebeské cesty 천도교 – navazuje na Tonghak.
Budhismus a konfucianismus se snažili se zreformovat. Rozkvět naučné literatury o vlastní zemi.

Anekční smlouva

1910 – uzrál čas na anexi. Guvernér Terauči a 이완영 pracovali na textu anekční smlouvy. Předchozí protektorátní sepsali pouze Japonci.

obr.: Terauči Masatake a I Wan-jong.



22. 8. 1910 podepsána anekční smlouva a zveřejněna byla o týden později, mezitím zavřely ty, co by mohly protestovat. Sundžong se vzdal vlády.

Žádné komentáře: