Americký prezident měl projev o právu malých států na sebeurčení – nemyslel tím ale asijské státy, ale situaci v Evropě po první světové. Sekta nebeské cesty 천도교 – nástupce Tonghaku, nacionalistická a bohatá, scházeli se tam náboženské špičky. V Tokiu nadaní Korejci, hodně radikální, v únoru 1919 sepsali Deklaraci nezávislosti – autorem první koncepce 이 광 수, poslána do Koreje. Rozhodli se jednostranně (unilaterálně) vyhlásit nezávislost. 20. února zemřel ex-císař Kodžong, pohřeb byl stanoven na 3. března. Autorem finální verze byl 최 남 선. Plán byl ji přečíst, doručit guvernérovi a je hotovo. Datum se změnilo z 3. na 1. března. 33 představitelů národa podepsalo Deklaraci, jeden ji přečetl v Pagodovém parku, poté šli do hospody, 1. kopie byla poslána guvernérovi, japonské policii a zahraničním misím, čekali, až si je přijdou zatknout, věděli, že je zatknou, nakonec seděli rok až dva. Pokřik 만세 (deset tisíc let) – jako Ať žije – alternativní název pro Povstání 1. března. Lidé vyšli do ulic, povstání (nenásilné) se rozšířilo po celé Koreji, následoval brutální zásah japonské policie a armády – díky tomu se o tom dozvěděl celý svět. Začátek nové etapy.
1919 – 1931 문화 정치 Kulturní politika
Korejci začali držet pohromadě a dělat něco pro nezávislost. Vznikla prozatímní vláda v Šanghaji, chvíli se dokázali nehádat, na cca šest let, 20. léta – předpoklad pro kulturní rozvoj (moderní literatura, film, divadlo).
Pozitiva – hlavně navenek, zákaz bičování, zrušeny zákony ohledně pohřebních rituálů, povolili se náb. sekty – prostě neuráželi základní korejské city. Slib zastoupení ve vládě v Koreji, nižší místa – lokální úřady, nárůst úřednictva ale zase znamenal vyšší daně. Rozkvět kultury – vydávání časopisů a novin, cenzura ale byla nadále, zrušen zákon o podnicích – nemusel být schvalován, ale stačila registrace, vznik řady spolků, 1920 noviny 조선일보 a 동아 일보 (ilbo = deník), začínala tam spousta osobností.
Negativa – přímo v Koreji, generální guvernér Saitó – 고등 경찰 vyšší policie, absolutní kontrola nad obyvatelstvem. Od roku 1925(6) postupné oklešťování malých svobod – 1931 konec svobodnějšího období.
obr.: Saitó Makato.
Korea byla zásobárnou rýže – 40% šlo na vývoz do Japonska, produkce sice rostla, ale domácí spotřeba klesala. Japonci lákali do Koreje vlastní investory – zrušeny celní bariéry s Japonskem. Korejci spojovali výrobní činnost s nacionalismem. Japonci se snažili každé trochu významné Korejce získat na svou stranu.
Ve 20. letech vzniká nová generace nacionalistů – snaha o osvícenskou činnost, záchranu Koreje viděli ve zvýšení vzdělanosti a ekonomiky – poté lze dosáhnout určité autonomie (o samostatnosti se už nemluví) = gradualismus.
Projekt za národní univerzitu (v Koreji žádná nebyla) – 1922-26 sbírka, poté zakázána, Japonsko vyhlásilo, že v Soulu postaví vlastní univerzitu – postavili, ale byla projaponská.
Hnutí za národní produkci – aby Korejci kupovali domácí výrobky, jenže ty pro ně byly moc drahé, zájem upadl.
Společnost pro výzkum korejštiny 조선어 연구회 – chtěli zachovat korejštinu ve školách, provedli kodifikaci korejštiny – zvýšení gramotnosti.
Levice v Koreji
- Rusko, po říjnové revoluci v Rusku založili Korejci první stranu v 1918, ale mimo Koreu, vznikla ještě jedna, ale v 1921 se vzájemně vyvraždili
- Čína, 이 동회 v Šanghaji založil první komunistickou stranu Koreje
- Japonsko – salónní komunisté (synáčci z buržoazních rodin), vznikaly tam levicové strany, studovali Marxe.
1925 založena komunistická strana v Koreji, ale už před tím měli vliv, Korea byla ve srabu a radikalismus byl módní. Rozdělilo se tím nacionalistické hnutí. Navíc Japonci začali v 1926 znovu zatýkat a být pozornější. Červen 1926 pohřeb imbecilního Sundžonga. Zpřísnila se cenzura – vzrostl počet zakázaného všeho. Zatýkali se levičáci. Levice se chtěla domluvit s pravicí a vytvořit jednotnou frontu – vznik 신간회, činná 1927 – 31, snaha spojit vůdcovské špičky korejské společnosti, na začátku umírnění, ke konci vedli už levičáci. Měla okolo 400 poboček a 40.000 členů – uchylovali se tam komunisti, ale dělali tam paseku – zpětně špatný tah. Japonci některé zatkli. 1929 studentské povstání v Kwangždu – poté v celé zemi – Japonci opět zatkli spoustu komunistů. V 신간회 zbyli už jen pravičáci a ti svolali konferenci, na které se v 1931 rozpustili. Počátek silného odporu ke komunistům – v 신간회 zjistili, že se s nimi nedá spolupracovat. Levice i pravice se musela stáhnout do ilegality nebo exilu – jinak je hned kontaktovali Japonci.
1 komentář:
dobry start
Okomentovat