Tak hezky poporade. David rano objednal taxi a ja vstaval 6:15 spolecne s Jozefem. Ve trictrvrte na sedm jsme se sesli u brany do kempu, ktera byla zavrena, takze taxi nas cekal az za ni, protoze nemohl vjet do kempu. Nakonec nas vyrazilo jen pet, protoze Tatiana zaspala. Nemohli jsme cekat, tak jsme vyrazili bez ni. Taxikarka byla asi tricetileta tlustsi beloska s tetovanim, ktera je celou dobu nepripoutana a navigovala se pres vysilacku, aby vubec trefila kam jsme chteli. Nakonec jsme na autobusovou zastavku v Mount Pocono dojeli asi za dvacet minat a dvacet pet dolaru, coz bylo skvelych sto korun ceskych na jednoho. Listek na bus jsme si koupili v male zastavce, kde bylo nekolik cekajicich znudene sledujicich zpravy v televizi.
obr.: Na autobusove zastavce v Mount Pocono.
Venku byly v rade narovnane tasky tvorici frontu na autobus. Nevim, jak dlouho by takova fronta vydrzela u nas. Autobus nakonec prijel o pul hodiny pozdeji a nebylo na nem zadne oznaceni, ze jede do Philadelphie. Navic do neho nikdo nenastupoval. Kdybych se nezeptal, tak jsme si ho asi nechali ujet. Cesta trvala tri a pul hodiny, zpozdeni se uz nezvetsilo.
obr.: s Davidem u sochy starosty, myslim. (foto © Eva)
obr.: s Davidem v centru Philadelphie (foto © Eva)
Cestou si neslo nevsimnout, ze v kazdem mestecku pripada na kazdych dvacet baraku jeden kostel. Takovou hustotu kostelu jsem jeste nevidel, navic skoro kazdy od jine cirkve. Kousek od Philadelphie jsem videl i jeden korejsky. V 11:30 jsme byli na miste, malem autobusovem nadrazi par metru od Chinatownu v centru Philadelphie. Sli jsme smerem k radnici, ktera je opravdu krasna.
obr.: na namesti pred radnici.
Okolo ni je klasicky stred mesta a tahne se od ni velka trida smerem k Muzeu moderniho umeni se slavnymi shody, po kterych beha Rocky. Protoze jsme byli vsichni celkem hladovy, shaneli jsme nejdriv neco k jidlu. Restaurace jsou moc drahe, i rychloobcerstveni, takze jsme nakonec zasli do samosky a koupili si ruzne sendvice a bagety.
obr.: Centrum Philadelphie tvori mrakodrapy, ale dohromady jich neni vic nez deset.
Ty jsme potom sladovali v parciku s fontanou kousek od radnice. Potom jsme se vydali k sose Rockyho, cesta k ni je lemovana destikami vlajek a radou muzei.
obr.: u ceske vlajky jsme se proste museli vyfotit.
Vsude je spousta upoutavek na nejruznejsi vystavy a cele mesto je poseto radou soch a umeleckych predmetu. U rady z nich jsme udelali vtipne fotky, vrcholem byla socha Rockyho, slavneho boxera.
obr.: Tak pojd, ty potvoro!
obr.: zadek ocelovy:)
Tam jsme se rozdelili na dve skupinky. Ja sel se slovenskou dvojkou zpet do centra, plan byl zjistit, jestli neni na nejakem mrakodrapu moznost vyhlidky.
obr.: Na shodech pred Muzeem moderniho umeni. Za nami panorama Philadelphie.
V jednom jsem se zeptal a neslo to a pry to nejde na zadnem, coz je skoda. Nakonec se ukazalo, ze na jednom to jde, ale az nekolik dni po navratu. Protoze nam zbyval jeste cas, sli jsme do historicke casti mesta, kde je i slavny Liberty bell, tj. Zvon svobody.
obr.: jedna nachystana momentka.
Vstup byl zadarmo, ale byla tam celkem fronta a nam se nechtelo cekat. Chteli jsme se jeste podivat na velky most ktery byl videt z dalky. Cestou jsme narazili na super propagacni akci pri ktere rozdavali plechovky Coca Coly zadarmo. Jako spravni cechoslovaci jsme sli okolo nekolikrat a nafasovali kazdy minimalne tri.
obr.: nejslavnejsi boxer vsech dob, Rocky.
V tom vedru to nemelo chybu. Pak jsme sli zpet na autobusak, kde jsme meli pul hodiny pred odjezdem sraz. Vsichni jsme se stastne nasli a protoze jeste byl trochu cas, vyrazil jsem do Chinatownu, neboli cinske ctvrti.
obr.: Franklinuv institut, ve kterem byla mj. vystava o Star Treku. Listek stal skoro tricet dolaru, ale my stejne nemeli cas.
Kdyz jsem do ni prichazel, tak asi na padesati metrech se uplne zmenila vune mesta a kdybych zavrel oci, neveril bych, ze nejsem v Koreji. Nic svetobornyho tam nebylo, jenom spousta klasickych malych kramecku a restauraci a asiatu vsech moznych narodnosti. Takovy cinsky ostruvek uprostred Philadelphie.
obr.: brana do Cinske ctvrti neboli China townu.
Potom jsme nasedli do autobusu a vyrazili zpet do Mount Pocono, kam jsme po trech a pul hodinach taky dorazili. Behem cesty jsme se dohodli, ze se zkusime dostat do tabora autobusem, ktery z tabora obcas jezdi do Walmartu v Mount Pocono. Nevedeli jsme ale v kolik prijede a jak se dostat do Walmartu. Tak jsem zeptal jedne starsi cernosky, co vystoupila z dalsiho autobusu. Rekla nam, ze je to asi deset mil(podle me to ale bylo tak maximalne ctyri), coz na cestu pesky opravdu neni, i kdyz jsme meli casu dost. Pry at pockame, ze pro ni nekdo prijede a ze nas mozna vezme, jestli se tam vsichni vejdeme, protoze ma cestu stejnym smerem. Prijel takovy sympaticky cernoch, pani si sedla vedle neho, Eva, David, Veronika a Jozef se narovnali na dve zadni sedacky a ja do zavadloveho prostoru. Byla to strasna sranda a i kdyz jsme vystoupovali u Walmartu, tak nas podle Evy nekdo pozoroval a malem se skacel smichy, kdyz videl, kolik nas vystoupilo a odkud. Ve Walmartu jsme si nakoupili jidlo a dali si venku poradnou veceri.
obr.: vecere u Walmartu, za par dolaru jsme se slusne nadlabli.
Protoze autobus stale neprijizdel, chteli jsme si zavolat taxika, protoze uz bylo po desate hodine. A v tu chvili prijel nas skolni autobus a my usetrili petadvacet dolaru za taxika. Museli jsme sice na dalsi hodinu do Walmartu, ktery jsme uz predtim za dve hodiny prolezli skrz naskrz, ale to byla mala dan za odvoz do tabora.
Žádné komentáře:
Okomentovat