Povstání Tonghak

1894 povstání Tonghak (동학)

Východní (tj. korejské) učení – opozice proti Západnímu učení (křesťanství).

Čchö Če-u – vůdce hnutí, vizionář, epileptik, nelegitimní syn, v životě se mu nevedlo, vymyslel soubor učení Tonghak.

Tonghak – vize spravedlivé společnosti, měl jen pár učedníků, vláda považovala jeho učení za nebezpečné a ještě před otevřením Koreje ho popravila.

obr.: portért Čchö Če-ua.



obr.: školáci u sochy Čchö Če-ua.



- Sbírka Čchö Če-uových hymnů (Jongdam Jusa) – sesbírali žáci
- Velký soubor Tonghakského učení (Tongjong Tädžon).

Začali vznikat farnosti (duchovní organizace), stoupenci začali být pronásledování vládou. Šlo o to, kde a kdy to bouchne.

1892 – 93 – kampaně za očištění jména Če-ua – nevyslyšeny, obrátili se přímo na krále – odnesli mu petici (to bylo do té doby nemyslitelné) – ale ten průvod s peticí byl rozprášen ještě před branami Soulu, takže král petici ani neviděl.

1894 – jeden úředník přehnal vydírání rolníků, ti si stěžovali a vyšší úředník to vyřešil tak, že je nechal zavřít a to už nedokázali snést. V městě Kabu (가부) se vydal lid se sekyrami na úřad, vykradli sýpky, zabili toho úředníka, vzali si zbraně. Podobné věci se děli v celé provincii Čolla. Nešlo výhradně o stoupence Tonghaku, ale o obyčejné naštvané lidi.

전 봉준 Čon Pong-džun – vůdce vzbouřenců, ne po duchovní stránce, ale po vojenské, bouře se šířily na sever.

obr.: portrét Čon Pong-džuna.

- 보국 안민 nápis na jejich standartě, volný překlad „chránit stát, upokojit lid“
- 4 bodový program – nacionalistický a konfuciánský zároveň
- vyhnat Japonce, zaprodance (tj. mocné rody), nezabíjet nevinné a neničit majetek, plnit si své
povinnosti (k vládě a rodině)

Šlo o povstání proti všemu cizímu, hlavně Japoncům, dvůr se vyděsil a poslal na ně elitní jednotku, ale polovina z ní dezertovala už cestou a byla snadno poražena. Povstalci drželi ve svých rukách velkou část země (vč. města 전수) a vytvořili další program tentokrát už adresovaný přímo vládě.

- 30 bodový program – hlavně o daních, trestání svévolných úředníků, zrušení technologických novinek, smazání dluhů, zabezpečení pro vdovy a sirotky – sociální požadavky.

Vláda panikařila a požádala Čínu o pomoc, ta radostně vyhověla. Na základě Tiencinské smlouvy informovala Japonsko o vyslání vojsk do Koreje a ti připluli vzápětí. Povstalci už ale byli zpacifikováni – protože jim vláda slíbila všechno, co požadovali (včetně spolupráce na vládě, návrat Täwonguna do vlády, spálení registru otroků, zrušení kasty vyvržených, přerozdělení půdy a odchodu Japonců) a oni přistoupili na požadavek vlády, aby se rozpustili. Čínská a japonská armáda tedy neměly v Koreji co na práci, takže Číňané navrhli oboustranné stažení z Koreje. Japonci ale chtěli Korejcům vnutit pár reforem a šábnout se s Číňany. Ti na to nereagovali a Japonci vtrhly do paláce Kjongbokkung, což znamenalo začátek druhé vlny povstání Tonghak a zároveň začátek Čínsko – Japonské války.

의변 Armády spravedlnosti

Vždy myšleny proti Japoncům (protože boj proti Japoncům je vždy spravedlivý), neměly ale šanci a do konce roku 1894 zlikvidovány. Čon Pong-džun popraven v dubnu 1895 = konec Tonghaku. Dále pokračuje už jen jako Sekta nebeské cesty - 전도교. (obrázek je logo 전도교)