Návštěva manželky korejského premiéra

Dnes jsme měli ve škole veselo. Přišla se na nás podívat manželka korejského premiéra, který přijel na oficiální návštěvu ČR. Věděli jsme o tom docela dlouho dopředu, takže jsme se těšili. Náš učitel gramatiky dělal tlumočníka panu premiérovi, takže nám i dnes odpadla hodina. Jako třída jsme paní 홍소자 (Hong Sodža) koupily knížku o Univerzitě Karlově a dvě hezký skleničky s logem univerzity. Cela ta legrace se odehrála v malém kabinetu Ústavu dálného východu v Celetné. Za studenty tam byl první a druhý ročník, za profesorstvo kromě pana profesora Pucka všichni. Náš korejský lektor 이두선 (I Tu-sŏn) nesměl chybět a fotil jako blázen.

obr.: téměř kompletní první ročník koreanistiky a náš korejský lektor 이두선.



Celá delegace přišla něco po čtvrté a byla mnohem větší, než jsem čekal. Kromě bodyguarda, který vypadal opravdu cool, přišlo asi šest dalších žen. Jedna uměla česky, nebo to tak aspoň vypadalo, jedna všechno zapisovala (protokolistka) další se usmívali. Předávání daru samozřejmě připadlo na mě, protože jsem ve třídě jediný chlap.

obr.: Korejský premiér 한승수 (Han Sŭng-su) a jeho paní 홍소자 (Hong Sodža).



Když delegace přišla, podle pokynu našich učitelů jsme zatleskali a paní Sodža nás hned začala jednoho po druhém zdravit. S každým si podala ruku a něco drobného řekla. Když přišla ke mně, místo ruky jsem ji předal dárek a řekl nachystanou skoro větu: 우리한테서 선물, 책하고 잔. Česky „dárek od nás, kniha a skleničky.“ Během této operace jsem byl asi dvacetkrát vyfocen. Potom přišel čas na naše nachystané otázky, nikdo se do nich moc neměl, celkem jich padlo asi pět. Paní Sodža na ně odpovídala velmi obsáhle, občas jsem i rozuměl. Když se nikdy k další neměl, nahodil jsem jednu já: 채코 음식을 좋아하십니까? neboli „Máte ráda české jídlo?“. Co jsem tak rozuměl, tak české jídlo ještě neměla, ale mluvila asi tři minuty, takže to celé bude složitější. V jednu chvíli se paní rozkašlala a doprovod začal shánět nějakou skleničku vody. Bodyguard odešel zkontrolovat vodu, kterou měla paní dostat (evidentně bere svou práci vážně), ale ta mezitím v jeho nepřítomnosti dostala minerálku od jedné druhačky. Zpětně se to dá brát jako dobrý plán, jak odlákat ochranku, když chcete někoho otrávit. Asi po půl hodině se delegace začala chystat k odchodu a paní Sodža nám předala dárky. Za studenty jsem ho přebíral zase já. Jenom jsem si dával pozor, abych ho převzal správně zdvořile oběma rukama a poděkoval jsem „고맙습니다“. Foťáky samozřejmě cvakaly na plno. V krásně zabalené krabičce by mělo být usbéčko, ale ještě jsem to nerozbalil, je to opravdu krásně zabalené.

obr.: dárek přímo z rukou paní Sodža, uvnitř by mělo být USB.



Poté ještě předala vedoucí oboru koreanistiky jednu tašku a jednu velkou krabici. V tašce byly další krásně zabalené usbéčka pro ostatní studenty a v krabici údajně cédéčka s nějakou korejskou operní pěvkyní. Rovněž nádherně zabalené, takže jsme to zatím ani nerozbalili. Každému nám před odchodem podala ruku, poděkovala a s celou delegací odešla. Paní byla velmi milá, elegantně oblečená, hezky se usmívala a řekla nám, že Korejci se budou snažit, abychom svého rozhodnutí studovat korejštinu nelitovali. Více takových návštěv.

PS: Pokud nám lektor pošle nějaké fotky, tak je sem určitě nahraju.

EDIT: foto od I Tu-sŏna.

Edit: tak jsem to rozbalil a je tam opravdu USB. A takhle krásný.