Tata Bojs & Ahn Trio

Včera večer o půl deváté jsem zažil jeden z nejúžasnějších koncertů svého čtvrtstoletí krátkého života. Tata Bojs mám rád už hodně dlouho a byl jsem na spoustě jejich koncertů, když se k nim ještě přidají tři slavné a krásné Korejky hrající klasickou hudbu a společně akusticky zahrají největší hity Tata Bojs, tak to muselo dobře skončit. Dobře je ale v tomto případě až trapně nevhodné slovo. Včera to byl až euforický zážitek a dokonalost po všech stránkách. Určitě si říkáte, že přeháním, ale v podobném duchu se o společných koncertech hudební osy Praha – Soul píše prakticky všude.

obr.: kompletení sestava. (© Petr Klapper / musicserver.cz)

Koncert ve Švandově divadle začal něco po půl deváté a byl to poslední ze čtyř pražských koncertů a celé turné k desce Smetana se tím přehouplo do své druhé poloviny, aniž by se kapela hnula z místa, jak pravil Mardoša. Ten byl hlavním průvodcem celého večera, když jako vždy komentoval jednotlivé písně. Tentokrát to bylo o to vtipnější, že své průpovídky tlumočil do angličtiny pro Ahn Trio a nutno říct, že v angličtině je ještě podstatně vtipnější než v češtině. Aby Tatáči hned na úvod ukázali, jak to s tou jejich akustičností bude horký, zahráli dost odpíchlou Toreádorskou otázku. Žádné tichounké brnkání za světel svíček a zpěv pomalu šeptem, ale hezky z ostra hned na začátku. O něco klidnější tóny odstartovala píseň C.V.A.N., přesto jsem měl nejednou sto chutí vstát ze sedadla a užít si koncert hezky postaru.

obr.: holky mohly na Mardošovi oči nechat. (© Petr Klapper / musicserver.cz)

Šest hráčů bylo na podiu srovnáno do půlkruhu s Tata Bojs uprostřed a Ahn Triem jistícím na křídlech. Chlapci byli v černém a holky v bílém. Na scéně byla ještě fontána se smetanou, ve které se uprostřed vystoupení pokřtila společná deska Smetana. Každou píseň vyprovázel ohromující potlesk, který se postupně měnil v ohlušující jásot, jak se lidé přestávali ohlížet na důstojnost divadelních prostor a nechávali se strhnout. Několik písní zahráli Tata Bojs sami bez doprovodu ze země jitřní svěžesti, když si posedali na polštářky co nejblíže publiku. V tu chvíli šlo o nejlepší možnou ukázku akustického hraní, když se třeba Bublajs doprovázel místo údery do bicí soupravy lehkými údery o svá stehna. Jednou z takto zahraných písní byla i Informační, kterou nikdy předtím na žádném „normálním“ koncertu nehráli a šlo o jeden z mnoha vrcholů večera.

obr.: akustická vložka akustického koncertu. (© Petr Klapper / musicserver.cz)

Těžko vyzdvihovat jednotlivé písně, protože tím bych zároveň upozaďoval ty zbylé, což nechci. Po konci normální hrací doby následovalo tradiční prodloužení o Jaro. Bouřící Švandovo divadlo si ale své hrdiny vyžádalo znovu a dostalo na výběr, jakou píseň chce jako další přídavek. Těsně vyhrála Šťastnější před Pěšáky. Co jsem četl ohlasy na předchozí tři koncerty, tak tady tři předchozí koncerty skončily. Ne tak v neděli. Přestože už se otevřely dveře ze sálu, tak téměř nikdo neodešel. Naopak svůj třetí (!) přídavek přišly zahrát hvězdy večera. Hráli se Pěšáci, kde si své sólo v refrénu zopakovali půvabné sestry Ahn. Závěrečný potlesk se změnil v ovace ve stoje. Jako památku na tento dokonalý večer mi právě z reproduktorů hraje poslední album Ahn Tria a vedle něho leží na stolu (v sektoru B3) Nanobook s úžasnými ilustracemi od Milana Caise.

obr.: Lucia křtí Smetanu ve smetaně. Zazněly i skladby od Smetany, Mardošou přejmenovaného na Cream.(© Petr Klapper / musicserver.cz)