pondělí 14. července 2008

Skandinávské Vary

Festival nám skončil a je na čase ho trochu zhodnotit.

Co je novýho?

Největší změnou oproti loňsku je mnohem delší čekací doba, pokud chcete na film bez lístku. Před festivalem jsem psal, že stačí hodina až hodina a půl. To platilo loni. Letos k tomu přidejte hodinu. Dvakrát jsem čekal na film dvě a půl hodiny, ale pokaždé jsem se dostal, takže to nebylo zbytečný. Příjemnější změnou jsou nové sedačky ve velkém sále, které jsou o hodně pohodlnější než ty staré, takže je zase o něco snadnější u filmu usnout. Když jsme u usínání u filmů, tak úplně usnout se mi nepodařilo ani jednou, ale je několik filmů, u kterých mám dost oken a pamatuji si jen začátek a závěrečné titulky. Většinou je chyba na straně filmu (Šachta, Divizionz, Dracula), párkrát jsem byl přemožen únavou proti své vůli (Mořská víla).

obr.: hotel Thermal, šeredné srdce krásného festivalu.



Úspěšnost

Z vytipovaných filmů před festivalem (38) jsem se dostal na všechny, na které jsem chtěl (20). Ostatní jsem vypustil buď proto, že půjdou u nás normálně do kin (Hank a Mike), nebo kolidovaly s jinými filmy (hlavně dokumenty a Powersova dobrodružství), ukázaly se jako kravina nehodna sledování (Divoký býk, V moci davu) nebo jsem na ně nějak zapomněl (První císař, Bob a Carol a Ted a Alice). A na některé se mi prostě nechtělo (čínské Hodné kočky a Věříme v lásku). Docela mě mrzí, že jsem kvůli špatným ohlasům úmyslně nešel na japonské Děti temnoty, protože až doma jsem zjistil, že v tom hrají moji nejoblíbenější japonští herci Satoshi Tsumabuki a Aoi Miyazaki. Ale film to podle všeho není moc dobrý. Na Fighter jsem nešel, protože ho mám doma.

obr.: celá karlovarská kolonáda je vyzdobena filmovými plakáty.



Filmy

Ve Varech samozřejmě narazíte na spoustu artových a nezávislých filmů a nedá se říct, jestli je to špatně nebo dobře. Stejně jako u normálních mainstreamových filmů je mezi hodně vynikajících a spousta pitomých. Záleží na tom, co snesete. Zajímavý je přístup festivalových dramaturgů k filmům z jednotlivých zemí. Když se podíváte, co běželo za asijské filmy (a korejské obzvlášť) a potom co za filmy ze Skandinávie, tak ten rozdíl nemůže být zřetelnější. Můžete hádat, na které filmy se sedělo před sálem už dvě a půl hodiny (včetně mě) a na které se dali sehnat lístky ještě v den promítání? Zatímco třeba korejská kinematografie celkem pravidelně trpí výběrem těch největších artů, ze kterých je špatně divákům jak ve Varech, tak doma v Koreji, tak ze Skandinávie se promítají divácky úspěšné filmy, které doma lámou rekordy v návštěvnosti a bez větších potíží by je asi dokoukali i moje rodiče.

obr.: ranní fronta na lístky.



Přijde mi to strašně nefér a zajímalo by mě, kdo to má na svědomí. A pak si ve festivalovém deníku přečtete v rozhovoru s nějakou dramaturgyní, že asijské filmy jsou v krizi. Větší kravinu jsem nečetl. Proto se mezi normální návštěvníky festivalu korejské filmy již staly synonymem pro příšernou nudu, což je dost nezasloužený titul. Kdyby si dali tu práci, určitě by našli zajímavé filmy, které navíc nenudí k smrti. Jistě někdo může namítnout, že loni běžel Mutant nebo No mercy for the rude, ale to jsou pořád naprosté výjimky a i loni to bylo vyváženo několika pekelnými arty. Co se mi opět potvrdilo, je můj názor na italské filmy. Na Gomorru jsem se docela těšil a šlo o dost slušné zklamání. Hlavně tím, že film neměl příběh a působil jako hraná verze nějakého publicistického pořadu. Navíc moc dlouhá.

obr.: když nečekáte ráno na lístky, můžete čekat před kinem na volný vstup.



A ještě víc jsem utvrdil v tom, že sledovat švédské, norské, či dánské filmy se opravdu vyplatí. Jsou prostě vynikající, mají svůj styl, jsou technicky skvělé, jsou současné, plné skvělého černého humoru a nikdy nejsou trapné. Ale to jsem taky čekal. Pokud nasloucháte festivalové šeptandě nebo sledujete průběžně diváckou cenu (rozhodně doporučuji), tak můžete objevit klenoty, do kterých by to nikdo neřekl. Já se takhle dostal ke dvěma naprosto úžasným filmům, britskému Chlapci A a balkánskému Svět je velký a záchrana kyne odevšad.

U nejlepších, nejhorších či nejzajímavějších filmů postuju svoje komentáře z csfd. Všechny komenty jsou zde.

Muž, který miloval Yngveho

Vynikající retro komedie, které se ke konci mění v drama. Vynikající herci a úžasný soundtrack. Humor navíc nikdy nesklouzává do fekálních nebo jinak trapných uliček, což musím taky ocenit. Moc příjemný film.

obr.: početná delegace k filmu, všichni mluvili skvěle anglicky a byli moc vtipní.



video: skvělý film si zaslouží i trailer.





Chlapec A

Vynikající drama o chlapci, který se snaží zapojit do normálního života. Skvěle napsané a zahrané postavy vás udržují v permanentním napětí, co se stane a co se stalo. Velmi smutný film u něhož se mi ulevilo, když jsem zjistil, že je podle knihy a ne podle skutečné události, což klidně mohl být.

obr.: nejpříjemnější překvapení letošního ročníku.



Svět je velký a záchrana kyne odevšad

Svět je velký a záchrana kyne odevšad je vynikající balkánská koprodukční komedie s prvky dramatu o hledání vlastní minulosti. Hlavní hrdina ztratí po autonehodě paměť a přijde o rodiče. Přijede si pro něho jeho svérázný bulharský děda a společně odjíždějí z Německa do Bulharska na dvojkole. Během cesty se sbližují a odkrývají vlastní minulost. Je to krásně natočený, skvěle zahraný a vůbec po všech stránkách povedený film.

Ať vejde ten pravý

Vynikající film, který mě uchvátil hlavně svou temně romantickou atmosférou osudového vztahu malého šikanového kluka a upírského děvčete. Všechno mi přišlo na správném místě, neměnil bych ani jedno okénko. Paráda.

video: mrazivý trailer ke švédské drsné romanci.




R(evolution)

Souhlasím s tím, že Mustafa je nesmírně zajímavý člověk. Bohužel to už se nedá říct o jeho filmu, u kterého jsem byl každou chvíli na hranici výbuchu smíchu. Celý příběh na mě působil neskutečně vykonstruovaně a ty herci, bože, já se musel každou chvíli smát. Navíc nechápu, proč to pan režisér natočil v angličtině, protože tomu dodala jen další vrstvu nechtěné vtipnosti a ještě víc ubrala na uvěřitelnosti. Když jedno děvče v diskuzi řeklo, že se ten film dotkl jejího srdce, tak jsem málem spadl ze židle. I přestože se mi opravdu nelíbil, je mi ten film sympatický. Vznikl za pár dní za pár korun od rodiny a přátel mladého režiséra (který navíc hraje jednu z hlavních rolí) a je nesmírně osobní, jak vyplynulo z následné diskuze, která opravdu byla delší než samotný film. Hlavně díky této diskuzi jsem nelitoval času stráveného s tímto filmem, ale ten film opravdu nedoporučuji.

Arthur Russell: Riskantní kombinace

Dokument o nesmírně zajímavém hudebníkovi Arthurovi Russelovi je poměrně tradiční, nijak experimentující, ale poctivý. Arthur Russel je objevován až nyní, šestnáct let po své smrti na AIDS (byl homosexuál). Byl nesmírně pruduktivní, natočil několik set kazet své hudby, podle řady osobností mluvících v dokumentu nezpochybnitelně geniální, ale taky naprosto pohroužený do své hudby a reálný svět mu nic neříkal. Díky tomuto dokumentu mám velkou chuť se o něm dozvědět a sehnat si nějakou jeho hudbu, takže dokument podle mě naprosto splnil svůj účel.

Pozvání na večeři se soudruhem Stalinem

Koncetrovaný peklo. Delších deset minut jsem snad v kině nezažil. Pokud bylo cílem tvůrců diváky nasrat, tak se mim to povedlo dokonale. Ale to není žádné umění, taky umím na deset minut zapnout kameru namířenou do stropu a vytvořit něco podobnýho. Sledovat dvě nehybné ženské, jak někde stojí a potom sedí, mě fakt nebaví, ať už tím chtěli autoři říct cokoliv. Teď budu trošku nekorektní, ale komu se tohle líbí, toho bych nechal zavřít do blázince

obr.: kdo najde můj stan, vyhrává roční dovolenou dle vlastního výběru.



Hodně štěstí

Skvělá komedie o dvou svérázných kamarádech a jejich obchodních cestách, první do Vídně a druhé do Egypta. Nejzajímavější že, že první část (Vídeň) je vlastně dokument, který byl součástí cyklu evropských dokumentů. Po dvou letech k této části režisér dotočil egyptskou část. Herci (jestli se dají vůbec takhle nazývat) hrají sami sebe a problémy řeší svým způsobem. Život jejich postav kopíruje jejich vlastní život, což je na tom nejlepší. Komedie plná energie a radosti ze života.

Divizionz

Můj poslední film ve Varech a rozhodně nejhorší. Od horšího hodnocení ho uchránilo jen to, že jsem to v polovině vzdal a jal se polehávat a jen občas zkontroloval, jestli je to pořád takového peklo, jako první polovina. Technicky příšerné, ale to bych ještě přežil. Horší je, že se tam dělo úplný ho*no a vlastně mě štvali úplně všechny postavy, co se na plátně jen mihly.



IFF Karlovy Vary 2008

1 komentář:

Blogger řekl(a)...

Are you frustrated from looking for bitcoin faucets?
Triple your claiming speed with this new BITCOIN FAUCET ROTATOR.