jsem i proto, že už dopředu pořadatelé oznámili zrušení plánované debaty po filmu, nešel. Film nizozemského režiséra Pietera Fleuryho North Korea: A day in the life trval třičtvrtě hodiny a po něm měla následovat debata. Samotný dokument mě nijak nenadchl. Nebyl jsem sice tak znechucen jako kolega hlodavčí prudič, ale už jsem viděl dost lepších dokumentů o Severní Koreji, lépe natočených a s podstatně větší vypovídající hodnotou. Ničím překvapivý dokument, který nezaujme ani formou. Před dokumentem ještě běžel čtyřminutový videoklip DMZ. O čem byl vyplývá už názvu. Ten jsem ale viděl už loni v Karlových Varech. Na dokument o Severní Koreji jsem šel ale hlavně kvůli následně debatě. O to větší bylo moje zklamání, když po skončení dokumentu přišla organizátorka a oznámila, že orientalista Jan Bláha bez omluvy nepřijel a diskuze nebude.obr.: jedna z postav dokumentu o Severní Koreji.
Škoda, celý den jsem v duchu chystal důmyslné otázky a nakonec jsem si je musel nechat pro sebe. Místo debaty nám aspoň pustili čtvrthodinový film Faces. Vizuálně velmi zajímavá montáž z různých koutů světa zobrazující těžce pracujicí lidi v dolech, na ropných plošinách, v továrnách apod. Krásné záběry sestříhané na moderní hudbu se obešly bez jediného slova a před odjezdem domů mi aspoň trochu zvedly náladu.
3 komentáře:
To je dost na prd, že se ani neomluví a pak nepřijede...
Proč se Ti to nelíbilo? Co za dokument bys spíš doporučil?
Nebyl vyloženě špatnej, ale v podstatě jsem se z něho nedozvěděl vůbec nic, co bych už nevěděl. A po filmařské stránce byl vyloženě průměrný. Skvělé dokumenty točí Daniel Gordon. Všechny tři jeho dokumenty jsou skvělý. O fotbalovém The game of their lives jsem už psal, před pár dny jsem viděl jeho dokument Crossing the line o Dresnokovi, americkém přeběhlíkovi do Severní Koreje a jako první jsem viděl A state of mind o pořádání velkých masových her.
Okomentovat