Istanbulské rozhovory potřetí

A je tu další pokračování mých zápisků z Istanbulu. Bohužel se mi díky tomu, že to dělám jako rozhovor, rozchází text s fotkama, ale snad to nevadí.

obr.: vstup do paláce Topkapi, jako z pohádky o Alibabovi.

Jak je tam draho?

Docela je. Nejdůležitější je, že se tam smlouvá, což nesnáším. Taky jsem to nedělal. A vůbec nejlepší je, že tam na devadesáti procentech zboží nemají cenu. Takže se všude musíš ptát, kolik ten kebab stojí a všude stojí jinak. Člověk by si kolikrát i něco koupil, ale když vůbec netuší, kolik si za to řeknou, tak jde raději dál. Jídlo je docela drahý, tam ceny mají v jídelních lístcích. Zlato a oblečení je levný, ale nikdo ti nezaručí, že nekupuješ padělek. A koberce jsou drahý příšerně. Jídlo prodávané na ulici je celkem v pohodě. Všichni straší, že se po něm posereš, ale mě nic takovýho nepotkalo. A to jsem jedl pouliční kebaby, oříšky, pečivo apod. celou dobu. Kebab jsem měl tak dvakrát denně. On je docela velkej, zasytí a zahřeje. Nejvíc mi chutnal kuřecí zabalený v chlebu. Jíst ho ale ještě dalších pět dní, tak mi bude blbě už jen při pohledu na něho. Teď bych si ho ale dal.

obr.: okrajová část Istanbulu, konečná stanice tramvaje.

Co Turkyně?

Jsou hezký. Hubený, tlustou jsem neviděl a všechny samozřejmě černovlasý. Každá druhá má ale blond melíry. Vypadat hezky je pro důležitější než vzdělání, protože stejně po prvním dítěti se už do práce nikdy nevrací. Takže základ je ulovit bohatýho manžela. A k tomu potřebují dobře vypadat. Být ženou v Turecku je docela fajn, ale ještě lepší je být matkou. O všem podstatném v rodině rozhoduje žena, chlap je jen stroj na peníze. Nejdůležitější osobou pro Turka je jeho matka. Nikdy by ho třeba nenapadlo ji dát do domova důchodců. Takovou ostudu by nepřežil. Rozvodovost tam mají velmi nízkou, protože jakmile jste matkou jeho dětí (i třeba teprve budoucí), tak se s vámi Turek nerozvede. Navíc tam ještě občas funguje domluvená manželství a vůbec braní se z rozumu. A když si někoho vezmeš z rozumu, tak s ním většinou zůstáváš, dokud ty racionální důvody trvají.

obr.: není to krásné zátiší?

Chodí ženy zahalené?

Pár jsem jich viděl, ale jsou to spíše výjimky. On jim to zahalování nikdo nenařizuje, je to čistě na nich. Vyjadřují tím svou víru a vztah k ní. Čím více zahalena, tím více ortodoxní. Nejčastěji se s nimi setkáš u různých mešit. Většinou chodí ale ženy oblečeny naprosto normálně, jen tam vidíš víc šátků než u nás. Možná to bylo ročním obdobím, ale nějakou vyzývavě oblečenou ženu jsem neviděl žádnou. A to nemyslím přímo tak, že by měla vypadat jako kurva, tak jak je známe u nás. Ale u nás jsou i v zimě docela často vidět ženy v sukních, to v Istanbulu rozhodně ne. Ženský tam prý mají strašně vysoký hlas, takže si to, co chtějí, vyječí. Chlapi jim prý koupí všechno, jen aby neječely.

obr.: turecká cukrárna, zákusky byly fajn, ale jinak je to místo s největší koncentrací cukru na světě.

Cítí se tam člověk bezpečně?

Průvodkyně i tištěný průvodce se na tohle téma nevyjadřovali zrovna v superlativech. Průvodce popisuje hned několik metod, jak dostávají z turistů peníze. První dny jsem byl proto hodně opatrný a taky se mi nic neztratilo, ani nikomu jinýmu. Ale o nějakém pocitu bezpečí se nedá mluvit. Je to i tím, že člověk má svět islámu spojený s terorismem a náboženským extremismem. To jsou samozřejmě předsudky, ale ono to tam opravdu čas od času bouchne a třeba když byl ten skandál s karikaturami proroka Mohameda, které vyšly v dánských novinách, tak to v Turecku sice nebylo tak šílené jako v Íránu, ale i tak to tam dost prožívali. To, že si sami dělají v novinách prdel z křesťanství, jim vůbec nevadí, a když se někdo cítí uražen, tak je prý přecitlivělý. Istanbul navíc působí sešle a chodit okolo polorozbořených a vylidněných baráků vám náladu nezvedne. Když jste někde na otevřeném prostranství, hned se k vám přihrnou naváděči, kteří vás neustále obtěžují. Nějaké živly, z kterých by přímo čišelo, že vás chtějí obrat, jsem neviděl, ani žádné bezdomovce. V Japonsku i v Koreji ten pocit bezpečí asi pramenil i z toho, že z místních přímo čiší slušnost a je vidět ten všudypřítomný pořádek. To tady není. Zajímavým způsobem se vypořádali s terorismem. Z celého města odstranili většinu odpadkových košů. Jak prosté. Atentátníci dávají své bomby do odpaďáků, tak jim je sebereme a mají po srandě. Teď musejí teroristé zpracovat novou metodiku, takže jsme na chvíli v bezpečí. Tím pádem ale musí člověk chodit se šlupkou od banánů půl hodiny, než najde vzácný odpaďák.

obr.: podzemní dráha Tünel, nebo hezky česky tunel.

Webové galerie

Istanbul - třetí den