neděle 22. července 2012

S bakalářem do světa

Už je to víc než měsíc, co jsem dokončil svá studia, tak by se slušelo se o tom aspoň trochu zmínit. Tak zaprvé dokončit bakalářské studium koreanistiky mi trvalo čtyři roky. Můžou za to hlavně dvě skutečnosti. Skoro celý třetí ročník jsem byl v Koreji, což byla sice úžasná doba, ale bakalářka se tam napsat nedá. Po návratu jsem sice stihl udělat všechny zkoušky, ale bez bakalářky vás ke státnicím pustí dost těžko. Další rok jsem nastoupil do čtvrťáků, pokud se to tak dá říct. Papírově jsem byl studen bakaláře, ale chodil jsem na všechny předměty magistra. V pololetí jsem si udělal většinu zkoušek, ale postupem času bylo čím dal jasnější, že kvůli administrativním omezením nemůžu dokončit magistra za dva roky, protože nejde zadat téma diplomky, když nemate hotového bakaláře. Takže v druhém pololetí jsem už na všechny předměty nechodil a soustředil jsem se na psaní své bakalářky, což mě moc bavilo, a chodil jsem na pár jazykových hodin, abych dal jazykovou část státnic a nevypadl z toho úplně. Rovněž zasedla rodinná rada a bylo mi oznámeno, že pokud chci studovat magistra, tak si ho musim financovat sam. Dalkove se studovat neda, pri praci bych to nezvladal, takze bylo vymalovano. Chvíli mi trvalo se s tim srovnat, ale nakonec mi to situaci celkem ulehčilo. Navíc je otázka, zda bych na magisterský program stačil. Zejména jazykové hodiny jsou dost drsné a srovnání s mými spolužáky pro mě nevycházelo zrovna nejlépe. Oni jsou třída, dají magistra v pohodě, já jsem průměr a hodně bych se cukal, navíc s nejistým výsledkem.

Na léto už jsem měl zajištěný program, počtvrté do Států na tábor. Takže na státnice jsem musel na první termín, přelom května a června. Největší strach jsem měl z jazyka, na obhajobu a dějiny jsem si celkem věřil a u literatury jsem si říkal, že to nějak dám. Den D bylo úterý pátého června. Byli jsme tam tři, na bakaláře jenom já, holky na magistra. Asi proto se začalo se mnou. První byla obhajoba. Práci jsem průběžně konzultoval a měl jsem k dispozici oba posudky, takže jsem věděl, že to bude dobrý. Představil jsem práci a pak jsme si prostě povídali o filmech. Rozhodně to není zkoušení z toho, co jste napsali do práce.

Následovala zkouška z jazyka. Dostal jsem text na dvě stránky a čas na to, abych si ho přečetl. Elektronický slovník jsem použít nemohl, pouze papírový, ale o ten jsem se navíc musel podělit, takže jsem si ve výsledku vyhledal jedno slovíčko. Byla tam spousta věcí, kterým jsem nerozuměl, ale aspoň jsem pochopil, o čem ten celý text je. Pak jsem to měl v korejštině shrnout, což asi nebyla moje nejzářnější minuta, ale pár vět padlo. Pak jsme se pustili do překladu jednoho delšího odstavce. To už celkem šlo, až mě to samotného překvapilo. Nakonec otázka na teorii, konkrétně podmínkové věty. Celkově jsem měl z jazyka pocit, že to určitě mám. Samozřejmě ne na jedna, ale byl jsem si jistý, že bylo celkem slušný a mělo by to stačit přinejhorším na trojku, čímž se mi hodně ulevilo.

Třetí na řadu přišly dějiny. Vyfasoval jsem prezidenta Pak Čong-huiho, což je tak nesmírně důležitá a často propíraná osoba, že o ní musí něco vědět každý. Za chvilku se otázka zúžila na jeho vztah k Japonsku, takže jsme se bavili o normalizaci korejsko-japonských vztahů a mezinárodní situaci obecně. Byl to velmi zajímavý rozhovor, zejména když jsem nemluvil já.

Poslední na řadu přišla literatura. Vzhledem k tomu, že jsem zkoušku z ní dělal ani ne měsíc před státnicemi, tak jsme se bavili o literatuře spíše obecněji a já to stáčel na literaturu versus film, protože jsem viděl spoustu zfilmovaných povídek a románů. Ukončili jsme to zamyšlením nad úrovní korejského humoru, což by bylo nesmírně zajímavé téma na detailnější zpracování, kdyby se do něho chtěl někdo pustit.

Následně mě vyhodili z místnosti, dali hlavy dohromady a zavolali mě na verdikt. Obhajoba 1, jazyk 2, dějiny 1 a literatura 1. Slušný, ne? Ani jsem tak dobrý známky nečekal. Tak jako vím, že nejsem úplnej idiot, ale tohle bylo příjemný překvapení. Abych parafrázoval doktora Glomba: „Jevím známky pochopení.“ Doktor Horák se zeptal, co si z koreanistiky odnesu. Tak povídám, že hlavně spoustu krásných vzpomínek a snad i nějaké vzdělání. Nejsem zvyklý říkat takovéto výlevy nahlas, natož před svými profesory, maximálně je naškrábat na blog. Doktor na to s úsměvem, že asi zamáčkne slzu. Inu, dojemná chvíle to byla :). Poté, co mi všichni pogratulovali, mi ještě několikrát řekli, že mám u nich dveře vždycky otevřené. To je od nich moc milé, a přestože si myslím, že se nejspíše nevrátím, tak si toho moc vážím.

Co dál? Ted jsem až do 11. září v USA (žádné cestování po táboře, peníze padnou na začátky u Kiwáků) a na konci října odlétám na Zéland (cestou mám šestidenní zastávku na Taiwanu), nejlépe na rok či ještě o trochu déle. Cíl je si něco vydělat, trochu si zacestovat a taky si zlepšit angličtinu, což je běh na dlouho trať. A pokud jde o dlouhodobější plán, tak prací, kterou bych si dovedl představit jako ideální pro mě, by bylo prakticky cokoliv na českém velvyslanectví v Soulu. To by bylo žúžo dobrodružství!

Pro ty, ktere nahodou zajima ma prace (postupne ji sem celou nahraju), tady je posudek oponenta.

Posudek oponenta na bakalářskou práci Vojtěcha Pitry

Dějiny korejské kinematografie v kontextu světové kinematografie


Téměř sto stran textu a dvacet dalších stran příloh svědčí minimálně o zaujetí Vojtěcha Pitry pro téma korejský film. S tímto vyhraněným zájmem ovšem už na svá studia přišel a během téměř čtyř let se stal prvním z našich studentů, kdo tematiku dějin korejského filmu rozpracoval.


Text je koncipován chronologicky a mapuje korejskou kinematografii od počátků po současnost; každý větší celek je uveden celkovou charakteristikou světových trendů a nejvýraznějších osobností či děl, takže poměrně plasticky zařazuje korejskou produkci do kontextu. Tímto způsobem je bez větších změn pojata celá práce s tím, že u korejské produkce se autor vždy soustředí na nejvýraznější filmy desetiletí nebo nové vlny, popíše a rozebere je; takto je podchyceno to nejdůležitější, co v korejské kinematografii vzniklo a co stojí za pozornost.


Práci doplňují přílohy, z nichž každá je podstatná, nadstandardní je zde rejstřík, vhodný pro každého potencionálního čtenáře nebo člověka, který bude chtít s verzí bakalářské práce efektivně pracovat; stejně tak velkou pomocí jsou přehledy filmové produkce v jednotlivých desetiletích, přehled nejvýraznějších osobností korejského filmu, ukázky plakátů a zejména – pro nejrychlejší seznámení se s problematikou – chronologie.


Ambicí autora práce nebyla analýza, ani deskripce některého z období (ta jsou opravdu překvapivě zajímavá, zvláště svým modernismem a schopností absorbovat moderní prvky v této oblasti v době, kdy byla Korea velmi zaostalá a bránila se jakýmkoliv systémovým změnám; je evidentní, že některá nepříliš podstatná nebo sledovaná umělecká odvětví mohou mít i jednodušší start, protože nemají tak silnou cenzuru). Vojtěch Pitra podal sumář, který poslouží všem, kdo se chtějí filmovými dějinami Koreje zaobírat. Jeho perspektiva není vyloženě vyhraněná, nejde tedy ani tak o práci s metodologií estetickou, ale ani koreanistickou; výsledek je ovšem úctyhodný a na bakalářskou práci nadstandardně celistvý bez výraznějších hluchých míst. Je třeba také zdůraznit, že autor práce musel většinu děl, o nichž se zmiňuje podrobněji, ale i mnoho dalších, shlédnout, což bylo jen z hlediska času velmi náročné.


Pokud je zadané téma široké, a v tomto případě jde o souhrnné zpracování dějin korejské kinematografie (tedy sto let), nelze se vyhnout určité simplifikaci, přesto práce vykazuje dobrou znalost problematiky, schopnost pracovat s velkým množstvím materiálu, třídit ho, akcentovat podstatné (zde díla, autory, trendy s návaznosti na světovou produkci); pracovat též s ideologicky podbarvenými a zkreslenými informacemi atd.


Práce byla průběžně konzultována i prezentována (vzhledem k zájmu několikrát po sobě, takže lze zodpovědně potvrdit, že znalosti Vojtěcha Pitry jsou podstatně širší a detailnější, než mu rozsah dovoluje prokázat) a po určitých nutných úpravách bych ji doporučila k vydání jako příručku pro širší veřejnost. Samozřejmě lze v textu najít drobné chyby, ty jsou podle mého způsobeny spíše nepozorností nebo přehlédnutím než neznalostí.


Z uvedeného je patrné, že práci Vojtěcha Pitry považuji za výbornou, zralou, že splňuje všechna kritéria, kladená na tento typ prací, a že ji


DOPORUČUJI K OBHAJOBĚ.


Navrhované hodnocení: výborně

V Praze, 29.5 2012

Doc. PhDr. Miriam Löwensteinová, Ph.D.

oponentka

A jeste jedna legrace.

Zaznam o prubehu obhajoby

Student představil svou práci z hlediska obsahu a použité metodologie se zvláštním zřetelem na
specifické rysy korejské kinematografie. V diskusi odpověděl na vznesené dotazy o povaze reflexe
vnitropolitické situace v korejských dílech (doc. Löwensteinová), problematiky zfilmování
původních korejských literárních předloh (doc. Löwensteinová), a postavení korejské komedie na
korejském trhu a při zahraničním exportu (V.Glomb). Vzhledem ke kvalitám práce, na nichž se
všichni zkoušející shodli, se členové komise usnesli práci ohodnotit známkou výborně.

2 komentáře:

Mouša řekl(a)...

Už se velmi těším na zápisky ze Zélandu, chystám se tam totiž příští rok :)

Blogger řekl(a)...

Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

Výměna kdekoli Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

227,651,647 - Otevřené obchody na eToro