Korea po osvobození a poválečný vývoj na Severu

Korea po osvobození

Po vyhlášení kapitulace Japonska propukla v Koreji radost. Byla ale nejednotnost v představě o budoucím státu – 40 let okupace a vliv USA a Ruska, společnost byla rozhádaná, staré (tradiční konfuciáni) a nové elity (ekonomické, spolupracovali s Japonci), málo kompetentních lidí k rozhodování a ti se navíc hádali do krve. Sever byl chudší a méně vzdělaný, rozhodovalo se v Soulu, stále tam vládnou Japonci (ještě to po nich nikdo nepřevzal). Na severu Japonci předali rychle moc Rusku, na jihu bylo vakuum, než přišli Američané. Japonci při ústupu likvidovali výdobytky, které tam postavěli. Na jihu se snažili zbavit odpovědnosti – předat ji Korejcům, báli se, že lidé po nich půjdou.

여운형 nebyl levičák, vzal nabídku Japonců za pro ně přijatelných podmínek – propuštění polit. vězňů, zajištění přídělů potravin a nezasahování do korejských záležitostí. Japonci zatím skartovali archívy a zametali po sobě stopy. Začal organizovat vládu – založil Přípravný výbor pro budování státu.

obr.: Jǒ Un-hjǒng.



Přípravný výbor pro budování státu 조선 건국 준비

145 poboček – Lidové výbory 인민 위원회. 6. září svoláno shromáždění zástupců do Soulu – vyhlásili KLR.

Korejská lidová republika 조선 인민 공화국

Američané se vylodili v Inčchonu, Korejci netušili, co se o nich rozhodlo, spojenci KLR neuznali, podle nich vznikla nelegálně. Došlo k incidentu, kdy Američané postříleli Korejce, kteří je přišli uvítat, protože je považovali za Japonce. USA vyhlásilo vlastní správu – USAMGIK – US Army Military Goverment In Korea. Domácí politici byli proti americké zprávě. Od října byla zpevňována ze Severu vojenská linie a omezován provoz přes ni.

Vývoj na Severu

Srpen 1945 příchod Rudé armády do Pchjongjangu, už týden tam fungoval Přípravný výbor pro budování státu – v čele byl křesťanský nacionalista 조만식, výbor byl velmi pravicový, Sověti ho nechali fungovat dál, ale nelíbilo se jim jeho složení, protože chtěli mít Koreu za spřátelenou zemi, proto zvali do Výboru co nejvíce levičáků.

obr.: Čǒ Man-sik.



Do druhého září Výbory moc na celém Severu, ale fakticky to vedl sovětský generál, který vydával závazná doporučení, která se rovnala rozkazu. Brzké vytvoření vlády pracujícího lidu, rozdělení půdy rolníkům, znárodnění japonských podniků, potrestání kolaborantů (bez soudů, krutě, řada nevinných – dělo se i na Jihu). Vracejí se levicoví emigranti z Číny - 무정 vedl jednotky v Mandžusku, 김두봉 (na fotce) předseda korejských komunistů , chtěli se vrátit jako hrdinská skupina, ale Rusové je vpustili po jednom a odzbrojené. Rusové dosazovali do čela lidi vystudované v Rusku. 10. října přivedli na shromáždění 김일성, v prosinci vyhrála ve straně jeho frakce. Kdo nesouhlasil se závěry Moskevské konference, tak skončil. V roce 1946 tak už bylo na Severu vymalováno.

1945 – 47 dvě vlivné složky – obě byly proti rozdělení Koreje.

Sekta 천도교 - měla kredit a schopné ambiciozní vůdce, zakázána 1946 a vůdcové označeni za špiony a zrádce.

Korejská demokratická strana 조선 민주당 – založil ji 조민식, 46 odsouzen k domácímu vězení, poté zavražděn, strana zakázána.

Mudžong a Kim Tubong měli jiný názor než Kim Il-song, nechtěli rozdělení, vyřešilo se vznikem jediné nové strany KSP.

Korejská strana práce 조선 로동당

10. října 1945 sjezd KSP – považován za vznik strany, ale fakticky začala fungovat až později.
Sověti věděli, co chtějí vytvořit a věděli jak na to, místní politici sloužili jen jako zástěrka navenek pro zdání legálnosti. Od roku 1946 u moci neotřesitelně komunisté.

Říjen 1946 vzniklo Nejvyšší lidové shromáždění 최고 인민회위 - (něco jako parlament) – jedna komora (stejné i na jihu), předseda je i hlava státu. Vznik vlády v čele s Kimem. Od 1972 funkce prezidenta – do smrti Kim, poté jako Věčný prezident. Navenek zastupoval zemi předseda vlády.

Další vývoj v KLDR

1946 zákon o pozemkové reformě, znárodnění průmyslu a bank, vyvlastnění majetku Japonců, zabavena půda nad 5ha – absolutní přerozdělení. Žádný spolek či organizace neměla vlastnit půdu – církve tak nemohli mít příjem.

1947 vyhlášen jednoroční ekonomický plán s pomocí Ruska. Odděleny měny – v KLDR velká inflace, nic nevzkvétalo. Rusové přemístili některé odvětví k sobě. Bouře zemědělců a dělníků – chtěli volný prodej.

Zpevnění hranic – jih na tom byl stejně špatně, neměl průmysl, jen potraviny. Pašování přes hranice – omezen pohyb zboží, služeb, lidí – vyšlo z jižní strany.

1947 zvyšování napětí mezi zónami. V srpnu napsal vedoucí americké části Americko-ruské smíšené komise dopis Rusku, Číně a VB, že za současné situace bude nejlepší řešení vypsat všeobecné volby pod dohledem OSN. Protestovali pouze Rusové.

Gramatika korejštiny 51 - 60

51. Vyjádření předpovědi pomocí (으) ㄹ 것 샅다

Tato koncovka se připojuje ke kmeni slovesa a vyjadřuje předpoklad o pravděpodobném ději nebo skutečnosti.

내일은 비가 올 것 같아요. Vypadá to, že bude zítra pršet.
물건값이 또 오를 것 같습니다. Zdá se, že ceny opět porostou.
오늘은 좋은 일이 있을 것 같아요. Vypadá to, že dnes se stane něco dobrého.
주말이니까 극장에 사람이 많을 것 같지요? Protože je víkend, bude v kině asi hodně lidí, že?

Pro již probíhající dějová slovesa slouží tvar 는 것 같다, pro dokončené děje nebo stavy ㄴ 것 같다.

밖에 비가 오는 것 같아요. Vypadá to, že venku prší.
두 사람이 서로 사랑하는 것 같습니다. Vypadá to, že ti dva se milují.
오늘은 가게 문을 닫은 것 같아요. Vypadá to, že dnes jsou obchody zavřené.
택시보다 지하철이 빠른 것 같아요. Vypadá to, že metro je rychlejší než taxi.

52. Vyjádření podmínky pomocí –(으)면

Připojuje se ke kmeni slovesa a uvozuje vedlejší větu podmínkovou.

값이 싸면삽시다. Jestli je to levné, tak to kupme.
서을에 도착하면 전화하겠습니다. Jestli přijedu do Soulu, zavolám ti.
돈이 있으면 좀 주십시오. Jestli máš peníze, tak prosím nějaké pujč.
모르는 것이 있으면 질문하십시오. Jestli něco nevíte, zeptejte se.

53. Vyjádření nutnosti či závazku pomocí 아야/ 어야 하다

Vyjadřuje se pomocí konstrukce 아야/ 어야 하다.

오늘은 학교에 가야 합니다. Dnes musím jít do školy.
나는 책을 읽어야 해요. Musím přečíst knihu.
우리는 사당역에서 내려야 해요. Musíme vystoupit na stanici Sadang.
무엇을 배워야 합니까? Co se musíš naučit?
한국어를 공부해야 합니까? Musíš se učit korejsky?

54. Vyjádření plánu nebo záměru pomocí (으)려고 하다

Tato konstrukce se připojuje k dějovým slovesům a vyjadřuje plán nebo záměr.

내일 대사관에 가려고 합니다. Zítra mám v plánu jít na ambasádu.
오후 몇 시에 출발하려고 합니까? V kolik hodin odpoledne máte v plánu vyrazit?
도서관에 가서 책을 읽으려고 합니. Mám v plánu jít do knihovny a přečíst si knížku.
기차가 떠나려고 해요. Vlak odjíždí za chvíli (má v plánu vyrazit).
우리 아들은 의사가 되려고 합니다. Náš syn má v plánu stát se doktorem.

55. Průběhový přítomný čas 고 있다.

Slouží k vyjádření právě probíhajícího děje. Zdvořilá varianta je 고 계시다.

이 방은 언니가 쓰고 있어요. Ten pokoj užívá moje starší sestra.
친구가 지금 다방에서 기다리고 있어요. Kamarád právě čeká (na mě) v čajovně.
무엇을 생각하고 있어요? Co si myslíš?
부모님 미국 뉴욕에서 살고 계세요. Rodiče žijí v Americe, v NY.
아버지는 손닙하고 이야기하고 계십니다. Otec mluví s hostem.

56. Záporný rozkaz a vybízecí způsob -지 말다

Připojuje se k dějovým slovesům a vyjadřuje záporný rozkaz nebo záporný návrh.
Zdvořilý rozkaz -지 마십시오
Vybízecí způsob -지 맙시다

창문을 닫을까요? Mám zavřít okno?
예, 닫으십시오. Ano, zavři ho, prosím.
아니오, 닫지 마십시오. Ne, nezavírej ho.
다시 설명할까요? Mám to vysvětlit znovu?
예, 다시 설명하십시오. Ano, prosím vysvětli to znovu.
아니오, 다시 설명하지 마십시오. Ne, nevysvětluj to znovu.
내일 모일까요? Sejdeme se zítra?
예, 내일 모입시다. Ano, sejděme se zítra.
아니오, 내일 모이지 맙시다. Ne, nescházejme se zítra.
택시를 부를까요? Zavoláme si taxi?
예, 택시를 부릅시다. Ano, zavolejme si taxi.
아니오, 택시를 부르지 맙시다. Ne, nevolejme taxi.

57. Předtím, než dojde k uskutečnění děje V 기 전에, N 전에

V 기 전에

밥 먹기 전에 před jídlem / než začnete jíst
떠나기 전에 před ochodem / než odejdete
N 전에
식사 전에 před jídlem
10분 전에 před deseti minutami

58. Poté, co dojde ke slovesnému ději Vㄴ 후에, Vㄴ 다음에, Vㄴ 뒤에

Vㄴ 후에

학교를 졸업한 후에 po absolvování školy
결혼한 후에 po oženění se / vdaní se
숙제를 끝낸 후에 po dodělání úkolu

Vㄴ 다음에

잭을 읽은 다음에 po dočtení knížky

Vㄴ 뒤에

잭을 읽은 뒤에 po dočtení knížky

59. Během slovesného děje V는 중에 / 중이다

V는 중에 / 중이다

회의하는 중에 během schůzování
지금 친구를 기다리는 중입니다 právě čekám na přítele

60. protože, kvůli -기 때문

Často s koncovkou -에.

다 너 때문이에요. To všechno kvůli tobě. / Ty za to můžeš.
여자 때문에 kvůli té ženě
시간 없기 때문에 protože nemám čas
술이 마시기 때문에 protože piji alkohol

San Francisco

22. srpen byl den D. Den, ke kterému jsme se předchozích devět týdnů v táboře skoro modlili. Těch devět týdnů ale uteklo překvapivě rychle, pořád bylo co dělat. Dvaadvacátého jsme ještě museli pracovat, ale už jenom ráno a trochu odpoledne. Protože dostat se z kempu do Philadelphie se ukázalo jako slušný problém (jediný spoj byl autobus v pět hodin odpoledne), museli jsme si dopředu domluvit dřívější konec. Pár hodin před odjezdem jsme všichni dostali obálku s výplatou v hotovosti. Rozloučili jsme se s ostatním support stuffem a ve čtyři odpoledne naskočili i s krosnami do dvou objednaných taxíků. Z Mount Pocona jsme do Philadelphie dojeli asi za tři hodiny. Chcalo tam jako z konve, ale my sedli na metro a dojeli za sedm doláčů na letiště. Tam jsme museli šest hodin čekat na odlet letadla, které odlétalo brzo ráno.

obr.: pokus o spánek na letišti ve Philadelphii.



Letěli jsme s Deltou, což je americká nízkonákladová společnost. Letenky z jednoho pobřeží států a zpět nás stály něco pod dvě stě padesát dolarů. K tomu je nutný připočíst ještě patnáct doláčů na let a zavazadlo. Let do San Francisca s přestupem v Cincinnati byl v pohodě. Poprvé jsem se v letadle podíval na celý film, šlo o Adventureland o klukovi, který je na letní brigádě v zábavním parku, takže tam šlo najít spoustu paralel s naším pobytem v kempu. San Francisco nás uvítalo docela slušnou zimou a cestou z letiště k hostelu za sedm dolarů. Náš hostel El Capitan byl Mission District, který na první pohled působil jako hispánská čtvrť.

obr.: čtvrť Mission District.



Z Pennsylvanie jsme na něco podobného nebyli vůbec zvyklí. Všude hispánci, palmy, obchůdky ovocem, mexické restaurace a nápisy ve španělštině. Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili směr Golden Gate. V San Franciscu mají takový zvláštní systém jízdenek na mhd, že se nám dařilo jezdit na jednu jízdenku celý den. Řidič vám dá jízdenku utrženou u nějakého čísla, které má znamenat čas, kdy vám ji vydal. Když ji potom přeložíte tak, aby to číslo nebylo vidět, a nedbale ukážete řidičovi, tak na ni můžete jezdit pořád, což jsme taky dělali. Ke slavnému mostu jsme šli přes nějaké golfové hřiště a potom ještě hodně dlouho po silnicích, které jsme ani nemohli najít na naší mapě. Celý zmrzlí jsme k němu po slušném pochoďáku nakonec došli. Je opravdu nádherný, i když na Brooklynský most nemá.

obr.: celá parta před Golden Gate.



U mostu jsme potkali dva české studenty, kteří v Americe přes prázdniny prodávají knížky. Slušně si tím vydělávají (mnohem víc než my), ale já bych tu práci dělat nechtěl. Protože jsme byli všichni strašně hladoví, další kroky mířily za jídlem. Nakonec jsme skončili v jedné japonské restauraci, kde jsme si dali neskutečně dobré suši jako předkrm, potom hlavní chod (u mě to byl úhoř) a zapíjeli jsme to saké. Bylo to sice drahé jako kráva, ale po devíti týdnech utrpení a jedení plastovým příborem s plastových talířů jsme si to zasloužili. Nechali jsme patnáct procent spropitné (jak jsme byli poučeni), což bylo víc než dvacet dolarů. Potom jsme už jenom šli na hostel se vyspat, protože na letišti ani v letadle jsme toho moc nenaspali.

obr.: na pokoji v El Capitanu.



Druhý den jsme nejdříve vyrazili na jeden z vrcholků, na kterých se San Francisco nachází. Sedli jsme sice na správný autobus, ale na špatný směr. Aspoň jsme si udělali výlet po městě. Na vrcholek Twin Peaks jsme dorazili asi o půl jedenácté, když poslední část cesty jsme museli po svých. Výhled na město byl krásný, Golden Gate sice vidět nebyl, ale zase jsme viděli Alcatraz, kam jsme později odpoledne zamířili. Na vrcholku jsme taky začali se skákacíma fotkami. To jsem poprvé dělal v Koreji a napadlo mě to i tady a tak se to chytlo, že jsme je poté dělali úplně všude.

obr.: pohled na cetrum města z Twin Peaks.



obr.: kdo vyskočí nejvíš?



Během poledne jsme si dali rozchod a vyrazili na nákupy. Já skončil hned v prvním krámě, což byl velký obchod s filmy a hudbou. Nechal jsem tam padesát dolaru a odnesl si čtyři korejská dvd (My sassy girl; The Good, the Bad and the Weird a dva staré, těžko sehnatelné filmy Yangsan Province a Stray bullet, považovaný za jeden z nejlepších korejských filmů všech dob).

obr.: pane jo, i v San Franciscu mají Goťáka a Helenku!



Odpoledne jsme už směřovali do přístavu, odkud nám vyplouvala loď na Alcatraz. Šli jsme přes Golden Gate Park, kde byla spousta houmlesáků, ale taky sportovců a pejskařů. Chtěli jsme se podívat do japonské zahrady, ale platilo se tam celkem drahé vstupný, takže jsme od toho upustili. Viděl jsem japonské zahrady v Japonsku, takže mě to nijak nemrzelo. Z přístavu jsme vyrazili lodí směr ostrov Alcatraz. Lístky za třicet doláčů jsme zakoupené přes internet dávno dopředu, jinak bychom měli smůlu. Za půl hodiny jsme byli na ostrově, kde se každý mohl pohybovat, jak chtěl.

obr.: jedeme do vězení.





Audio tour byla zadarmo, takže jsme každý vyfasovali sluchátka a hlas bývalého bachaře nás prováděl slavnou věznicí. Řada cel byla naaranžována tak, jako by tam stále byli vězni a ze sluchátek jsme poslouchali autentické výpovědi bývalých zaměstnanců a vězňů. Viděli jsme celu Al Caponeho a místo, kde proběhla vzpoura vězňů, a zemřelo několik strážných. Stále tam jsou šrámy od granátů. Celkově to bylo mnohem působivější, než jsem čekal. Atmosféra byla velmi skličující, lidé chodili pomalu a potichu a pozorně naslouchali vyprávěním, počasí bylo sychravé a většina budov zchátralých. V obchodu se suvenýry jsme si všichni koupili repliku plechového vězeňského hrnečku, který jsme potom používali po celou dobu cestování. Bez něho bych byl nahraný. Po návratu na pevninu jsme se šli podívat na starý křižník a ponorku zaparkovanou ve čtvrti Fisherman's Wharf.

obr.: zátiší s křižníkem, ponorkou a Alcatrazem.



Do ponorky se dalo jít podívat dovnitř, ale bohužel už bylo pozdě a byla zavřená. Procházeli jsme se po molu, které je změněno v turistickou čtvrť. V jednom luxusním obchodě s čokoládou jsem si prostě musel kousek koupit, stál pět babek. Z přístaviště bylo vidět na jedno molo, které bylo obsypáno lachtany.

obr.: v přístavišti.





Večer jsme se ještě chtěli projet jednou z lanovek, které jezdí po strmých ulicích. Na každou se ale stáli dlouhé fronty a lístek byl mnohem dražší než obyčejné mhd, takže jsme se na to nakonec vykašlali. Vyrazili jsme aspoň k Lombard street, slavné strmé serpentinové ulici. Tu jsme si prošli a vyrazili už jen na hostel. Následující den jsme už nikam nešli, protože v poledne jsme si měli vyzvednout auto v Palo Alto, které je padesát kilometrů od SF. Sbalili jsme si věci a všichni vyrazili postupně třemi dopravními prostředky (metro, vlak a autobus) do Palo Alta. V půjčovně Alamo jsme ještě chtěli přidat ke mně druhého řidiče, abychom se mohli legálně střídat a já navíc neměl mezinárodní řidičák. Ale systém odmítl Martina přidat, protože není starší pětadvaceti. Takže situace byla následující, auto bylo půjčené na mě a pojištěné na mě, tudíž z hlediska půjčovny a pojišťovny jsem mohl řídit jenom já. Pokud by nás zastavila policie, ta by ovšem chtěla nejspíš vidět mezinárodní řidičák, který po mě půjčovna nechtěla. Naštěstí policie vás může zastavit, jenom pokud porušíte dopravní předpisy. Proto jsme dodržovali maximální rychlosti a policie nás ani jednou nezastavila. V řízení se vystřídali úplně všichni, i když většinou cestu odřídili kluci. Tím, že nešel přidat Martin, jsme ušetřili čtyři sta dolarů, což zpětně hodně potěší. Narvali jsme do naší Toyoty Sienny všechny zavazadla a vyrazili do Walmartu. Tam jsme si nakoupili nezbytné věci na kempování, stan, karimatky, hořák, nádobí, pláštěnky atd. Už dopředu jsme je kupovali s tím, že je za čtrnáct dní vrátíme. To jsme taky nakonec udělali a dostali jsme cca dvě stě dolarů zpátky. Dělají to tak všichni, tak proč bychom to nemohli udělat my? Stejně jsme měli podezření, že některé naše věci už používal někdo před námi.

obr.: ládování nákupu z Walmartu do auta.



obr.: výsledné dílo. Takhle vypadalo auto až do vrácení v LA.



Najedli jsme se v čínské restauraci a vyrazili do našeho prvního národního parku, do Yosemit. Když se zpětně podívám na San Francisco, tak je to po NY nejkrásnější město, které jsme viděli. Hlavně lidé jsou tam úplně jiní než na východním pobřeží. Jsou milejší a za jejich úsměvem není cítit taková nucenost a přetvářka jako v Pennsylvanii. Nechci ale východu křivdit, protože ten dojem přetvářky jsme si odnesli hlavně z kempu, což se nedá brát jako adekvátní vzorek lidí. Ale taková je naše zkušenost.

Více fotek zde.

Jídlo v kempu

Tak už jsem zpátky z Ameriky a než snad něco napíšu o našem putování po západním břehu států, tak ještě poslední příspěvek ke kempu. Bude to o jídle. Stačilo pár dní, abychom se všichni shodli, že to je nejslabší stránka kempu. A nebyla to vina přímo našeho kempu, stejně se vaří ve všech ostatních kempech a může za to nejspíš americký styl stravování. To, že se vařilo jenom pár jídel a vlastně jsem pořád jedli to samé, by se dalo přežít, kdyby šlo o dobré jídlo. Těch ale moc nebylo, většinou šlo o pizzu, hamburgery, hotdogy a další pokrmy, které jste mohli utopit v kečupu. Kapitolou samo pro sebe byly přílohy. Když byly brambory, tak buď byly tři prťavé, nebo jedna obrovská Idaho brambora. Nejčastěji byly hranolky nebo nějaké těstoviny. Rýže byla kromě pokusu o mexické jídlo naprosto ignorována. Jako největší zhovadilost nám přišly brambůrky neboli čipsy, které byly celkem často přílohou k hlavnímu jídlu. Naštěstí existovaly salátové bary, kde jsme si mohli nabrat ovoce a zeleninu a časem i různé saláty, které nezřídka nahrazovaly hlavní oběd. Občas byly polévky, jejichž příprava spočívala v ohřátí konzervy. Hodně špatně končili pokusy o italská nebo mexická jídla. Ty výtvory by se Ital, resp. Mexičan neodvážil servírovat ani zadarmo. Jakoukoliv rybu jsme neměli ani jednou, pouze na salátovém baru byl salát z tuňáka. Tato vynikající a zdravá jídla jsme navíc jedli plastovým příborem z plastových talířů. Nikdo se nám proto nemůže divit, že první, co jsme v San Franciscu udělali, bylo, že jsme si zašli na opravdové jídlo. Děti a vlastně ani vedoucí si nijak nestěžovali, asi jsou na podobné jídlo zvyklí z domova. Stoprocentně evropský support staff ale trpěl a první část každého jídla strávil nadáváním na to, co měl před sebou a druhou fantazíroval o tom, co by si dal. Takový normální chleba byl na tomto seznamu hodně vysoko, protože je v USA snad nesehnatelný (možná tak v NY).

obr.: tady si ty skvosty můžete vychutnat aspoň na fotkách.Nenechte se zmást tím, že něco vypadá na pohled celkem dobře, většinou byla někde zrada.

obr.: a tady už je žranice ze San Francisca. Suši a unagi tofu don neboli úhoř s tofu na rýži. Delikatesa. Taky jsme tam každý nechal asi 40 doláčů. Ale stálo to za to a to saké bylo taky vynikající.