Honorárním fotografem za klobásy a pět piv

Dneska to bude samá chvála na české velvyslanectví, protože jsem se nechal koupit. Mají kliku, že jsem hodně lacinej. Vlastně ani nepotřebovali peníze, stačila trocha nesnědených klobás a chlebíčků a už jsem zkorumpovaný jak místní ekonomika. Sám jsem si vzal ještě z půlky plnou láhev vína a navrch jsem dostal dárkovou tašku se čtyřmi budějovickými budvary.

obr.: Neber úplatky, nebo se z toho jednou zblázníš. Netuším, jak se tohle dostalo ke mně na kolej.

Jak jsem byl veselej, že dostávám jídlo a pití zadarmo, ani mi nedošlo, že mi vlastně víno nechutná a pivo nepiju. Ale nechte to tam, když vám to doslova rvou do tašky. Takže zásady jdou stranou a já už druhý den popíjím k mandarinkám (moje standardní jídlo mezi obědem a večeří a po ní) Viu Manent Merlot, ročník 2008 z čilských vinic. Jestli je to dobré víno, to fakt netuším. Mně chutnají všechny stejně. Včera večer jsem se ještě dorazil chlebíčkama. Moje první chlebíčky v Koreji. Nebyly špatné, vlastně byly vynikající, ale jako každá druhá věc v Koreji byly okopírované a zmenšené. Tentokrát to byla kopie legální (kuchaři v Castle Praha prošli školením), ale miniaturizovat je zrovna nemuseli. Nejvtipnější bylo jak je Korejci jedli. Jak byly malé, tak místo aby je vzali do ruky, tak je napíchli na vidličku a okusoval ze stran. Ti největší gurmáni si je ještě namáčeli v kečupu.

obr.: korejské chlebíčky jsou jak korejské domy. Když není místo vedle, tak se to naskládá na sebe.

obr.: tady máte důkaz, že jsem nekecal. Toho s kečupem jsem nestihl vyfotit.

Kdo zná korejskou kuchyň, tak už ho to ani nepřekvapí. Korejci musí nalít nějakou omáčku (často pálivou) úplně na všechno, včetně smažených řízků. Dnes jsem povečeřel asi třetinu nafasovaných klobás, takže ještě minimálně zítra bude večeře na účet velvyslanectví. Věřím, že tento úvod potěšil pana velvyslance, kterému jsem slíbil, že tentokrát to nebude jenom o jídle. Takže to je o jídle jen z poloviny. Chybama se člověk učí a každý jsme někdy hladový. Někdo jenom častěji než ostatní. A teď konečně k tomu, za co jsem placenej. České infocentrum včera předávalo ocenění pro bývalého ředitele mezinárodního filmového festivalu v Pusanu, pana Jay Jeona.

obr.: český velvyslanec Jaroslav Olša Jr. a bývalý ředitel pusanského festivalu Jay Jeon.

Ten se velmi zasloužil o propagaci českého filmu v Koreji, když mimojiné na posledním ročníku byla speciální sekce věnovaná českému filmu. Pan Jay Jeon dostal slavnostní plaketu a ilustraci od světoznámého českého ilustrátora Petra Síse. Akce se zúčastnila řada vzácných hostů, kteří ve filmovém světě něco znamenájí, ale pohybují se v zákulisí, takže žádné drby o filmových hvězdách nečekejte.

obr.: prostory českého infocentra v třetím patře luxusní restaurace Castle Praha na Hongde.

Já byl na akci jako oficiální honorární (čti bezplatný) fotograf. A měl jsem nejlepší foťák, což je co říct. Takže moje obrázky se v následujících dnech objeví v Korea Times a nejspíš i na stránkách velvyslanectví. Výběr jsem nechal na panu velvyslanci. Za tuto fušku jsem dostal již několikrát zmíněné klobásy a další fajn věci. Když odešla většina hostů, tak jsem se během rozhovoru s přítomnými zaměstnanci velvyslanectví a panem velvyslancem dozvěděl řadu veselých informocí o ambasádě a o Korejcích. Některé názory tu nebudu zmiňovat, protože moje naturální mzda vyžaduje jistou úroveň autocenzury. Takže vy máte smůlu a já mám plnou ledničku jak nikdy. Přesně za týden bude další akce pořádaná českým infocentrem, výstava fotografií Czech press photo.

obr.: české občerstvení. Korejská obsluha nosila klobásy vystydlé a polovinu jich přinesla, když už tam skoro nikdo nebyl. Díky kluci, díky vám je teď mám já.

Co ale vypadá na dost velké dobrodružství, je akce plánovaná na příští čtvrtek a pátek. To pojede východoasijských zpravodaj českého rozhlasu Robert Mikoláš na ostrov Jonpchjong, který ostřelovali Severokorejci a já tak nějak pojedu s ním. Taková nabídka se prostě neodmítá. Situace se má tak, že na ostrov oficiálně může kdokoliv, ale když tam přijedete, tak odjet můžete až následující den, přičemž na ostrově prý není kde přespat. To ale neznají Čechy, my si poradíme za každé situace. Možnost číslo jedna je najít nějaký placený nocleh, druhá varianta je zkusit se nacpat k někomu domů a poslední možnost je spaní ve spacáku. Tomu bych se rád vyhnul ze dvou důvodů. Tak zaprvé jsou teď v Koreji slušné mrazy okolo mínus dvaceti a zadruhé já nemám spacák. Ale ono to nějak dopadne. Takže se má na co těšit a vy snad taky.