sobota 22. ledna 2011

Lesk a bída Kuala

Do Malajsie jsem vyrazil jen s malým batůžkem na záda a foťákem. Díky tomu jsem měl všechno pořád u sebe, na druhou stranu mi řada věcí chyběla, třeba ručník. Zabírá moc místa, a kdo ho potřebuje, když může uschnout i bez něho. Zvlášť když nám při přistání v šest ráno ohlásili místní teplotu 37 stupňů. Ještě nesmím zapomenout na Davida a Evu, ale to nejsou zavazadla v pravém smyslu slova, protože jsem je nemusel tahat. Na letišti v Kuala Lumpur nás uvítal milý mladík, který kráčel v příletové hale a stíhal přitom opakovaně zvracet. Pak že chlapi nedokážou dvě věci zároveň. Designéry podlahových krytin to moc nevzrušovalo a zabralo jim několik minut i jen dát před mladíkovo dílo upozornění na vlhkou podlahu.

obr.: džungle velkoměsta nebo město v džungli?


Do města nás hodil autobus za asi padesát korun a vyhodil nás přímo v China townu, kde byl náš hostel. Ten byl na svou cenu ještě docela v klidu. Za pár desítek korun jsme měli pokoj bez okna ven a švábi byli pouze na chodbě a mrtví, takže žádný důvod k panice. Po začekování jsme hned vyrazili ven na průzkum okolí.

obr.: informační systém pouze pro zkušené cestovatele.


Čeho jsem si všiml jako prvního, byl občasný příšerný smrad a všudepřítomné odpadky. Za tři měsíce v Koreji jsem si už na odpadky na ulici stihl zvyknout, ale v Koreji aspoň předstírají, že jsou v pytlích a lidé je dávají na ulici až večer a ráno už tam nejsou. Tady je lidé dávají kamkoliv a kdykoliv a ráno tam rozhodně pořád ještě jsou. Zamířili jsme k místní rozhledně, jedné z nejvyšších budov světa.


Vlezný nebylo nejmenší, přes tři stovky. Ale co, když jste jednou tam, tak nahoru prostě musíte. Výhledy byly rozhodně fajn, akorát Petronas tower byly celkem v zákrytu, tohle chlapci nevychytali.



Protože jsme cestou nestihli pochopit místní mhd, na mapě bylo něco jako metro, ale nikde jsme žádné neviděli a autobusy vypadaly jak vytažené z vrakoviště, jako nejjednodušší se ukázalo koupit si lístek do okružního turistické busu. Ten jsme po zbytek dne využívali jako naše mhd. Trochu mastější, ale ta stovka nebo kolik stál, se rozhodně vyplatila.

obr.: predátor, budoucnost malajské policie.


Další zastávka byl královský palác. Dovnitř nemůžete, takže jako trotl jenom čumíte přes mříže dovnitř a můžete si jen domýšlet, co by tam asi bylo k vidění.

obr.: královská stráž aneb klidná síla.


Když jsme zase nasedli do našeho mhd, tak jsem se Davida s Evou ptal, jestli si myslí, že v Kuala potkáme nějaké Čechy. Asi půl minutu potom do autobusu nastoupil pár, jehož něžnější polovička měla opravdu fajnovou minisukni. Ještě než jsem ji stačil uznale okomentovat, tak na ní přítel promluvil česky. Češi jsou prostě všude, na to si můžete vsadit. Oběd jsme se vydali hledat v indické části města. Krásně barevné, až skoro kýčovitě kolotočářsky.

obr.: no není to disney land?


Přes námitky znojemského páru jsme nakonec pojedli v místní indické pouliční restauraci, kterou by česká hygiena okamžitě zavřela. Aspoň teda podle Davida, jehož otec vede restauraci. Mě ale přesvědčila její nabytost místními hladovci a kručení v břiše. Z pultu jsem si vybral kousek téměř od všeho, takže jsem měl na talíři asi deset různých jídel a tři omáčky.

obr.: indická jídelna. Vybrat si není jen tak, tak jsem zvolil taktiku narvat toho na talíř co nejvíc.


Platilo se stylem, že se obsluha mrkla na váš talíř a vodvoka vypálila nějakou cenu. V našem případě nám přišlo, že asi dvakrát vyšší než pro místní, ale stejně to stálo asi stovku. Včetně koly s ledem, kterou jsem si dal opět přes naléhání Davida, ať nepiju místní vodu či led, nebo že se poseru. To se naštěstí nestalo, můj žaludek vydrží hodně a z Koreje je zvyklý už opravdu na hodně. David ale na tenhle oběd určitě nezapomene, protože jak se zpětně ukázalo, dal místním skoro zlodějům největší dýško ve svém životě, když omylem platil padesáti eurovkou místo místní padesátkou. Ind mu samozřejmě vrátil v místní měně a David na to přišel až večer, když mu bylo divný, jak hodně toho stihl utratit.

obr.: Eva září radostí jak sluníčko na malajské vlajce.


Po obědě jsme jeli k Národnímu monumentu a několika parkům. U motýlí zahrady chtěli další drahý vstupný, tak jsme to po česku zabalili a šli do parku, jehož jméno už nevím, ale byl nádherně upravený a uvnitř byli vidět plameňáci, opičky a další pozitiva. Vstupné nás ale dostalo nejvíc. Další tři stovky se nám dávat něchtělo. O to víc, že jsme měli v plánu pozítří odjet do deštného pralesa, kde to snad uvidíme zadarmo. Čím dál víc se ukazovalo, že Malajsie není tak levná, jak jsme si původně mysleli. Jasně, většina věcí je tam levnějších než u nás, ale že útrata za první den půjde k tisícovce, jsem vážně nečekal. Takže jsme podruhé v krátké době polkli naprázdno a šli se podívat na Národní monument. Podle mapy měl být blízko. Nějak jsme ho nikde neviděli, ale uviděli jsme místní policajty, tak se jich David šel zeptat. Vrátil se s tím, že policajti na stanici kousek od Národního monumentu o něm nikdy neslyšeli a vůbec netuší, kde by mohl být. Není nad to znát svůj revír. Tahle vtipná historka s poučením nás definitivně utvrdila v tom, že Malajci své hlavní město opravdu dobře znají a pečují o něj. Odpoledne jsme se přesunuli k vrcholu dne. A to jak přeneseně tak doslovně, protože jsme šli samozřejmě k symbolu města, Petronas Towers.

obr.: Dvě věže.


obr.: Tři věžě.


V současnosti nejvyšší dvojvěží na světě je doslova kulervoucí. Jinak než tímto silným slovem to nejde popsat. Prostě zíráte a fotíte a zíráte a fotíte a i když je vám jasný, že třicátá fotka je už vážně nadbytečná, nemůžete si pomoc. Byla to první věc za celý den, která na mě udělala opravdu vynikající dojem. Tady se nám taky poprvé stalo něco, co nás pak provázelo celý pobyt. Přiběhla zahalená muslimská děvčata a trvala na tom, že se s náma musí vyfotit. A když říkám s náma, myslím mě a Davida. O Evu až takový zájem nebyl, což si fakt nedovedu vysvětlit. Já být Malajec, tak se raději vyfotím s Evou než se sebou. Přitom mi přišlo, že turistů je v Kuala docela dost a vidět bělocha rozhodně není takový odvaz jako v Soulu, kde se vám to taky nemusí podařit za několik dní.

obr.: ještě nebyla úplná tma, ale přesto... nádhera.


Snažili jsme se zjistit, jestli Petronas nabízí nějakou vyhlídku, ale ukázalo se, že spíš ne. Za to nabízí uvnitř obrovský obchoďák. Já se rozhodl koupit si monumentálně vypadající velký párek zapečený v rohlíku se sýrem. Přede mnou bylo asi deset lidí a než jsem se dostal ke své večeři, tak uběhlo krásných asi padesát minut. Nudu jsem zabíjel okukováním Malajek, což nebyla ani zdaleka taková zábava, jakou je okukování Korejek. David s Evou jsou mi svědky, že za celý den v hlavním městě jsme viděli asi dvě pěkné Malajky.

obr.: 50% krásných Malajek toho dne.


Malajky opravdu nejsou moc hezké, i když jde samozřejmě o otázku vkusu. V Koreji se stačí rozhlédnout kolem sebe na libovolné ulici a uvidíte okamžitě více hezkých žen, než v Kuala Lumpur za celý den urputného hledání. Ale vzhledem k tomu, jak Malajci ingorovali Evu, tak asi mají opravdu jinou představu o kráse žen. Smutné. V okolí Petronas je krásný aspoň park s jezírkem, kde se ale nemůžete ani natáhnout na trávník. My to udělali a hned nás místní zřízenec začal povzbuzovat k co nejrychlejšímu vstání.

obr.: jen malá část parku u Petronas Towers.


obr.: měl jsem sto chutí to udělat taky, ale bohužel jsem se ovládl.


Před spánkem jsem si ještě v čajnatauvnu koupil kokos, že ho konečně musím ochutnat čestvý. A ten mě vyloženě zklamal. Mléko nejenže vůbec nevypadalo jaké mléko, ale ani tak nechutnalo a ta troška kokosu, co jsem mohutným úsilím vydoloval lžící, nestála za nic. Večer jsme ještě s Davidem definitivně naplánovali zbytek pobytu a šli spát.

obr.: nerad to přiznávám, ale jízda v otevřeném mastňáckém autobusu byla zábava.

1 komentář:

Blogger řekl(a)...

Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

Výměna kdekoli - Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

Otevřené obchody na eToro: 227,651,647