sobota 6. listopadu 2010

Seoul International Family Film Festival 2010

Minulý týden proběhl tady v Soulu mezinárodní filmový festival rodinných filmů. Protože jsem dostal od pana velvyslance pozvánku na slavnostní zahájení a zakončení (oboje s recepcí), nemohl jsem tam chybět. A přestože by se mohlo zdát, že to dnes bude o filmech, tak ono to ve skutečnosti bude spíš o jídle. Ale na to si ještě počkejte. Festival probíhal v Čangdži, což je asi hodinu a půl metrem od mé koleje. Zahájení proběhlo venku na nádvoří u obchoďáku Garden 5 Life, který má 8300 obchodů a je to největší obchoďák v Koreji. Celý komplex Garden 5 je dle wiki největší obchodní centrum v Asii.

obr.: před začátkem slavnostního zahájení.



Když jsem tam přišel a u vstupu ukázal pozvánku, hned se mě ptali, jestli jsem český velvyslanec. Nevím, jak mohli tak rychle poznat, odkud mám pozvánku. Tak jsem jim teda vysvětlil, že velvyslanec ještě nejsem, ale že pozvánku mám od velvyslance. Chvíli na mě divně koukali a pak mě pustili dovnitř. Posadili mě do druhé řady na židli, na které bylo napsáno Jaroslav Olša – český velvyslanec. Legrace nastala ve chvíli, kdy opravdu pan Olša přišel. Jsem jim totiž chvíli předtím nakukal, že nejspíš nepříjde a že jsem tu v podstatě místo něho. Načež jsem vyfasoval tašku s dary určenými pro něho. Říkal jsme si, co tam tak v té tašce asi je, když jsem ji pak na koleji otevřel, bylo tam tričko a mikina korejské značky Polham.

obr.: "Jaroslav Olša, velvyslanec České Republiky", moje místo.



Zatímco jsem s ostatními mrzl a čekal na zahájení, přicházeli hosté festivalu. Jediným, koho jsem poznal a pravděpodobně největší hvězda festivalu, byl Bong Tea-gyu. Komediální herec, který je u nás docela populární, pokud se teda trochu víc orientujete v korejském filmu. Každý se s ním zdravil, dal několik rozhovorů do televize a pak se posadil o jedno místo vedle mě. Bohužel jsem si ho nestihl vyblejknout ještě když byl k dispozici fotografům a fotit ho z jednoho metru se mi nechtělo. Říkal jsem si, že se s ním vyfotím na recepci, ale on se na ní neukázal.

obr.: Bong Tae-gyu na plakátu ke komedii See you after school.



Když skončili všechny proslovy, nastoupili nějací muzikáloví zpěváci, chvíli zpívali a pak nás už přesunuli do teplého kinosálu. Cestou jsem se pozdravil s panem velvyslancem, který mě v žertu varoval, abych o tom všem psal opatrně. Tak Vás zdravím pane velvyslanče a děkuju za ty dvě luxusní stravenky, teda pozvánky jsem chtěl napsat. Zahajovacím filmem byla britská komedie Natavity! se známým Martinem Freemanem v hlavní roli. Film nic moc, ale aspoň se odehrával o vánocích a hodil se na rodinný festival, na rozdíl od závěrečného filmu. Na film jsem koukal s Markétou Pášmovou a Jaroslavou Hýnštovou, které přijeli ze Zlínského filmového festivalu a Jaroslava bylo i členkou poroty. Holky byly dost vyřízené, protože ten den přiletěly a Markéta část filmu prospala.

obr.: tak takhle to tam vypadalo, trochu fronty, ale kdo by si nedal, že?



Pak už ale přišla nejlepší část dne, recepce. Tolik úžasného jídla jsem teda už párkrát viděl, ale tady jsem si ho mohl neomezeně brát a ochutnávat a nevyluxovat si peněženku. Všechno to mělo jedinou vadu, po půl hodině jsem musel vypadnout, abych se stihl před půlnocí vrátit na kolej. Kdybych to nestihl, dostal bych trestné body a pokud by se to stalo víckrát, tak mě vyhodí z koleje. To jsem samozřejmě nemohl riskovat.

obr.: Tohle jsem musel zkusit, protože okolo těchto krabů chodím na ulici každý den. Dost blbě se to jí a navíc to za tu námahu nestojí.



Až o pár dní později jsem od jednoho Maďara zjistil, že se to u cizinců v podstatě vůbec neřeší a on sám má čtyřikrát víc trestných bodů, než kolik stačí na vyhození z koleje. Díky tomu jsem se aspoň ve středu nepřejedl. Tuto chybu jsem napravil tohle úterý, kdy jsem se přejedl jako nikdy. V pátek jsem s Markétou brouzdal po centru Soulu a dělal jsem strašně chytrýho. Trochu jsem si potrénoval průvodcování, než za mnou příští měsíc přijedou Eva s Davidem, s kterými jsem byl loni v Americe, a v lednu brácha. V sobotu jsem se šel podívat na master class Aurela Klipta, nebojím se říct světověznámého českého animátora. Probíhalo to v češtině a korejská profesorka z HUFSu (která učí Korejce česky) to tlumočila do korejštiny. Byl to takový průřez jeho tvorbou s ukázkami filmů a vysvětlováním různých animačních technik. Nesmírně zajímavý. Pořád se stydím, že jsem neviděl žádné Fimfárum. To jsem ale Aurelovi raději neříkal. Musím to rychle napravit.

obr.: Aurel Klimt a já.



Ve výtahu jsem ještě prohodil pár slov s profesorkou Ju Son-bi a mám na ní kontakt, tak uvidím, jestli z toho bude nějaká spolupráce či co. Slavnostní zakončení bylo v úterý a vzhledem k tomu, že jsem už věděl, že se nemusím vracet před půlnocí na kolej, plán byl jasný, pořádně se najíst a ochutnat všechno, co půjde. Ještě předtím proběhlo vyhlášení vítězů a projekce filmu Copacabana, který byl strašně depresivní a moc jsem nepochopil, proč ho vybrali na slavnostní zakončení festivalu. A pak to přišlo. Začátek v 22:00, konec 23:00. U stolu jsem seděl se zlínskýma holkama a anglickým režisérem Brucem Webbem, jehož film málem vyhrál celý festival. Pak už ale přišla nejlepší část dne, recepce.

obr.: Vítězové a porota během slavnostního zakončení.



obr.: Holky a Bruce Webb.



On kvůli tomu na radu pořadatelů zůstal v Soulu déle, ale nakonec vyhrál jiný film, takže trochu trapas. On si z toho ale naštěstí nic nedělal, vyprávěl různé historky a byl to fajn společník. Za tu hodinu jsem stihl ochutnat snad úplně všechno, totálně jsem se přejedl. Nějak se mi tu v Koreji zmenšil žaludek či co, ale měl jsem co dělat, abych to během téměř dvouhodinové cesty na kolej udržel v sobě. Nakonec jsem ten devítikolový zápas na body vyhrál. Téměř všechno ale bylo naprosto vynikající a velmi osvěžující s ohledem na to, co běžně jíme v menze. Cena byla taky dobrá.

obr.: 22:01 první kolo - pizza a špagety (fotka je stejná jako ta na konci, protože první pizzu a špagety jsem si nevyfotil).



obr.: 22:05 druhé kolo - zákusky.



obr.: 22:10 třetí kolo - suši (od každého druhu jeden kus).



obr.: 22:20 čtvrté kolo - saláty (nejlepší byl krevetový - to bílo červené maso).



obr.: 22:26 páté kolo - zákusky (kromě toho zeleného čaje všechno úžasné).



obr.: 22:39 šesté kolo - ovoce.



obr.: 22:46 sedmé kolo - rýže s různými masy (od každého masa jeden kousek). Někdy v tuto chvíli jsem už začal sklízet od Bruce obdivné pohledy a komentáře, co se do mě vejde.



obr.: 22:53 osmé kolo - pizza a špagety aneb návrat ke kořenům (viz první kolo).



obr.: 23:02 deváté kolo - zákusky.



1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Vojto super článok zase :) len sa Ti tam opakuje text, tak si to oprav ;) D.M.