Celý den v Soulu

Popojedem na další den. Celý den v Soulu a jeden z nejlepších dní vůbec. Ráno ještě před snídaní jsem se vydal na menší průzkum okolí. Náš hotel byl ve čtvrti Mapo a kousek od nás je známá Univerzita Hongik. Díky tomu jsem ráno potkával docela dost vysokoškoláků. Taky jsem si všimnul místního způsobu řešení odpadků. Popelnici jsem v Soulu neviděl ani jednu. Řeší se to tak, že ráno dají všichni před barák pytlíky s odpadky a pak to někdo odveze.

obr.: Park Seonyudo.



Žádného houmlesa probírajícího se odpadky jsem neviděl, to až později v Tokyu. Houmlesů jsem vůbec viděl málo, v Soulu všehovšudy jednoho, ale průvodkyně říkala, že jsou hlavně v okolí Soul station, hlavního nádraží. Po asi půlhodinové obchůzce jsem se vrátil na snídani, všechny snídaně byly anglického typu, mohli jste si nabrat, co jste chtěli a v množství jakém jste chtěli. Nikdo naštěstí žádné zásoby dopředu nesyslil, takže se to obešlo bez trapných scén. Na obědy se moc nehrálo, takže časem jsem zjistil, že pořádně se naprat na snídani se hodí.

obr.: Jedna se mnou, most Yanghwagyo.



Normálně doma snídám velmi málo nebo vůbec, tady jsem se doslova přejídal, zato jsem zase většinou neobědval. Vůbec strava v Koreji a v Japonsku je mnohem zdravější a méně kalorická než ta naše. Nepočítám výše zmíněné snídaně, ty jsou jen pro turisty. Když jsem přijel domů a zvážil se, objevil se mi úsměv na tváři. Shodil jsem dvě kila. Určitě to bylo i stravou a navíc tím, že jsem nachodil každý den spoustu kilometrů.

obr.: Rozhledna Namsan Tower, pohled ze zdola.



Večer po skončení oficiálního programu jsem si přidával svůj a vesele se procházel a cestoval městy. Troufám si říct, že byly i dny, kdy jsme přes den dali kolem pěti sedmi kiláků a stejnou dávku jsem si dal ještě večer sólo. Teď už jen tu váhu udržet, ale to sem nepatří. Po snídani jsme vyrazili směr Soul Tower (Namsan Tower) se zastávkou v Parku Seonyudo. Seonyudo park je ostrov na řece Han a dostanete se na něho z mostu Yangwhadaegyo. V parku je několik malých botanických zahrad a galerií, ale hlavně se tam dá pěkně odpočinout a kochat se pohledy na Soul. Severozápadně je vidět Worldcup stadium a jihovýchodně mrakodrap Building 63 a budova Národního shromáždění. Po relaxu v parku se jelo na Soul tower. Většina ze skupiny jela nahoru lanovkou (kdo viděl Voice of murderer, tak přesně ví, jak ta lanovka vypadá), ale já a pár dalších sportovních duší si to vyšlápla pěšo. Schodů to bylo docela dost, ale po cestě byly vyhlídky a tak mám několik krásných fotek Soulu, které nejsou přes sklo v rozhledně.

obr.: Pohled z vrchu.



Na rozhledně to bylo úžasný, pohled na Soul byl nepopsatelný. Soul je první velkoměsto, které jsem v životě viděl, a pohled z výšky je bomba. Strašně jsem chtěl vidět nějaké město v noci, ale to se mi povedlo částečně až v Pusanu a naplno v Tokyu. Dole pod rozhlednou byli vojáci, co tam dělali, to netuším. Z rozhledny se sjelo do tradiční korejské vesničky v údolí Namsan. Je to v podstatě takový místní skanzen. V areálu se docela dost pracovalo, byl tam i jeřáb, který před stovkami let určitě neměli.

obr.: Tradiční vesnička a jeřáb.



Taky poprvé a rozhodně ne naposledy jsme se tady setkali s korejskými dětmi (předškolní nebo první druhá třída), které obráží místní památky v neskutečném počtu. Všechny jsou černovlasé a strašně roztomilé. Mají uniformy a většinou i stejné tašky na zádech. Jen díky tomu poznáte jednu třídu od sebe. Tady to ještě bylo v pohodě, ale v Kjongdžu jich byly stovky, možná tisíce a všechny nás zdravily. Představte si, že jdete půl kilometru k nějaké památce a stejnou cestou jde tak šest sedm tříd malých dětí, které předcházíte. Každá třída má tak kolem třiceti dětí a každé druhé na vás volá Hello nebo Hi, někteří How are you?, What´s your name?, nebo Where are you from?

obr.: Korejská prťata.



Ze začátku je docela příjemné, ale posedmdesáté už vás to moc nebaví. Když jsem řekl, že jsem z České republiky, tak vůbec netušily, ale na Evropu už zabíraly. S dospělými to není v jejich zeměpisných znalostech o moc lepší, přinejlepším si vybaví Československo. Dokonce i na letišti říkali, že jsme z Československa. Až když jsme se ohradili, že už neexistuje, tak se slečna opravila. Odpolední program byl především tržiště Namdaemun. Měli jsme tu dlouhý rozchod, chvíli jsem se prodíral davy lidí (především místní, turistu aby člověk hledal lupou) a když jsem po pěti minutách zjistil, že mají všude jen oblečení a jídlo, tak jsem se vymotal z tržiště a prohlížel si jeho okolí. Zatoulal jsem se i bráně Namdaemun, jednomu ze symbolů města.

obr.: Brána Namdaemun.



Město v okolí bylo mnohem zajímavější než tržiště. Procházel jsem se a občas si někde v zapadlé uličce sednul a užíval si atmosféru. Bylo to úžasný. Nějakým zázrakem se mi podařilo najít místo, kde jsme měli sraz a jelo se dál. Do čtvrti Jongsan, kde se prodává především elektronika. Něco jako Akiahabara v Tokyu.

obr.: Jongsan.



Tady jsem vycítil šanci sehnat nějaké dývko. Skutečně se tu prodávaly, ale jenom pirátské v malých stáncích. Měly tak špatně okopírované obaly, že ani nešel přečíst text. Navíc výběr nic moc, několik korejských filmů a zbytek americké. Normální obchod s dvd jsem nenašel v Koreji žádný. Párkrát (dvakrát) jsme projížděli okolo obchodu s nápisem dvd, ale uvnitř nejspíš prodávali prázdná dvd nebo šlo o půjčovnu. Sehnat se tu dala jakákoliv elektronika, hlavně počítače a televize, ceny jsem nezkoumal. Zajímavé je, že v Koreji a Japonsku to není jako u nás, že většinou seženete všechno všude. Tady mají specializované čtvrti, kde se prodává určitý sortiment a dost těžko ho hledat jinde. Všichni ale vědí, kde se co prodává a tak není žádný problém. Večer jsme jeli do Parku Pyeonghwa, kousek od Worldcup stadium, měl být odsud krásný výhled na noční Soul. Bohužel ho asi půl hodiny před naším příjezdem zavřeli, parchanti. Z nadchodu se ale daly taky vidět pěkné věci. Následovala večeře a po ní šla většina lidí spinkat. Ne tak já. S průvodkyní a ještě jedním sympatickým párem jsme vyrazili na druhý velký soulský trh Dongdaemun. Jelo se metrem, což mi udělalo velkou radost. Připadal jsem si jako v My sassy girl, k dokonalosti chyběla jen Jun Ji-hyun.

obr.: Soulské metro.



Večerní tržiště bylo skvělý, všude živo, spousta lidí, úzké uličky mezi stánky, svítící neony a úžasná atmosféra. Asi se budu s tou atmosférou pořád opakovat a budu vám lézt na nervy jako mě chvílemi místní děti, ale to se nedá nic dělat. Protože ta atmosféra je to nejsilnější, co jsem si odvezl. Snad vám ji aspoň trochu přiblíží fotky. Po návratu na hotel jsem se ještě chvíli díval na telku, dávali nějaké předávání cen za nejlepší reklamy. A musím říct, že ty reklamy vypadaly fakt dobře.

obr.: Tržiště Dongdaemun.



Tím končil Soul a druhý den se už frčelo do nejkrásnějších korejských hor, Národního parku Seoraksan.

Webové galerie

Soul - Mapo-gu

Soul - Seonyudo Park

Soul - ostatní

Soul - Namsan Tower

Soul - tradiční vesnice v údolí Namsan

Soul - tržiště Namdaemun

Soul - okolní Namdaemunu

Soul - Jongsan

Soul - tržiště Dongdaemun