Poslední korejští prezidenti a jaderná krize

Poslední díl zápisků z přednášek Nejnovějších dějin Koreje, kterým se dostáváme až do součanosti.

Ro Tchä-u (노대우, 1988–1993)

Výrazná osobnost. Vedl Koreu demokratickým směrem. Slíbil přímé volby, zrušil stanné právo a diskriminační zákony. Ve volbách byl zvolen. Velmi úspěšné funkční období, zmenšil závislost na spojencích. S KLDR jednal málo a přímo o konkrétních věcech. 1989 projev v OSN – stabilita pro východní Asii, slíbil nepoužívat sílu proti KLDR, chtěl nahradit dohodu o příměří mírovou smlouvou. Po sjednocení Německa Korea jedinou rozdělenou zemí na světě. Navrhoval něco jako commonwealt (britské společenství národů).

obr.: fešák Ro Tchä-u.



1991 Dohoda o usmíření, neútočení a vzájemné výměně a spolupráci – první dohoda po válce. Nikdy nebyla nahrazena něčím lepším. Obsahuje ujednání o vzájemném respektování politických systémů.

1991 Vstup obou Korejí do OSN – oficiální potvrzení statutu obou států – legalizace KLDR.

1993 První jaderná krize

MAAE Mezinárodní agentura pro atomovou energii. KR tvrdí, že jaderný program nemá, ale má. První inspekce v KLDR 1992, krize o rok později. OSN dospěla k názoru, že KLDR se snaží vyrobit jadernou zbraň. V KLDR jsou čtyři menší a jedno větší zařízení v Jongbjonu. KLDR si nakoupila ruské vědce a plutonium na tři bomby. Odstoupila od smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Mobilizovala a měla vojska u 38. Rovnoběžky. Největší krize v poválečné historii. Následují nekonečné tahanice – KLDR si dobře hraje se světem, vydírá, delegace vždy najdou prázdné tunely.

1995 dohoda o KEDO – Korean energy development organization. Chce mít poloostrov bez jaderné energie. Je v ní pár zemí světa (od 1999 i ČR). KR přes Kedo mělo dodat lehkovodní zařízení do KLDR, ale dodnes nic nedodalo.

2002 další jaderná krize. Nic se neplnilo a KEDO bylo na nic. KLDR vždy testuje nového americké a korejského prezidenta. KLDR má i raketový program – včetně raket dlouhého doletu.

Kim Jŏng-sam (김영삼, 1993 - 1998)

Méně výrazný politik, byl realista. Působil demokraticky a byl to nevoják, neměl pod sebou armádu. Bývalý disident, který kvůli šanci být prezidentem vstoupil do strany. Bojoval proti korupci. Měl domluvenou schůzku s velkým Kimem, ale ten mu umřel. Ke KLDR byl vstřícnější, od 1995 velké dodávky potravin (nejen od KR). Měl smůlu na skandály – padaly domu a mosty, navíc neposlal syny do armády.

obr.: kdyby Kim Il-song nezemřel, měl by Nobelovku asi on.



Kim Tä-džung (김대중, 1998 - 2003)

1998 - dlouho byl vždy druhý ve volbách. Musel čelit velké ekonomické krizi v Asii 1997.
„Sluneční politika – 해빚 정치“ – racionální, komunikace s KLDR a různé programy pomoci a investice. Červen 2000 sumit v Pchjongjangu – nic se neujednalo, ale dostal za to Nobelovu cenu za mír. Jako jeden z mála prezidentů nemá žádný skandál.

obr.: Nobelovku dostal až "Nelson Mandela Asie" Kim Tä-džung.



No Mu-hjŏn (로무현, 2003 - 2008)
Nastoupil 2003, byl vyšetřován parlamentem (impeachment) – za poškození věcí korejských. Bývalý právník. Slabá osobnost. 2007 byl v Pchjongjangu.

obr.: dalšímu prezidentovi další jednání s mladým Kimem Nobelovku už nepřineslo.



I Mjŏng-bak (이명박, 2008 - dosud)

Nastoupil 2008. Pravičák z čebolu, bývalý starosta Soulu. Tvrdý postoj vůči KLDR i vlastnímu obyvatelstvu.

obr.: I Mjŏng-bak je zdá se velký milovník.

Na skok do Mexika

Už hodně dlouho jsem nic nenapsal o našich eskapádách v Americe. Zbývají už jenom tři články (Tijuana, Los Angeles, New York), takže bych to mohl stihnout dopsat, než se v létě zase vrátím zpět na místo činu. Nedávno měla naše šestka sraz v Brně a bylo mi řečeno, že to tady opravdu čtou, tak jsem jim slíbil, že to dopíšu. Bohužel už je to dost dávno, co jsme zpátky, a začínám na sobě pociťovat, že už si některý věci nevybavuju. Oč zmatenější to možná dnes bude, o to kratší by to mohlo být.

obr.: Viva La Mexico!



Nejdřív bych chtěl říct, že se mi do Mexika vůbec nechtělo. A když hodně předběhnu, tak se mi tam nechce pořád. Co si vůbec nevybavuju, je jak jsme chtěli do Mexika jet. Nakonec jsme zaparkovali kousek od hranic a koupili si zpáteční lístky na autobus do Tijuany. Jestli jsme to takhle měli naplánovaný, to už si nevybavuju a trochu mě to samotnýho překvapuje.

obr.: Martina nastáčí zírat na neuvěřitelný kýč s oslíkem.



Do Mexika jsme jeli jen čtyři, protože pokud si dobře vybavuju ten důvod, tak David neměl biometrický pas a Eva s ním zůstala v San Diegu. Vyráželi jsme v deset dopoledne a sraz opět na parkovišti v San Diegu jsme měli v šest hodin. Přesun tam trval asi půl hodiny a autobus nás vyplivl přímo na hlavní turistické třídě Revolición ve staré části Tijuany. V turistickém infocentru nám paní dala města a fixou začernila místa, kam bychom určitě neměli chodit. Byla to skoro polovina mapky. Ulice byla plná naháněčů do krámů s cetkami a do restaurací. Nevím jak ostatním, ale mě bylo dost nepříjemné, jak na mě pořád pokřikovali a snažili se mě nahnat do krámu nebo mi prodat zlatý řetízek za jeden dolar. Největší kýč byla fotka s oslíkem. Hned mi to celé připomnělo Istanbul, kde mi každý chtěl prodat koberec nebo naleštit boty. Kolem půl dvanáctý jsme se nechali nahnat do restaurace a docela dobře poobědvali.

obr.: moje chicken bowl.



Ne zrovna levně (hlavní jídlo přes deset dolarů), ale opravdu dobře. Seděli jsme na střeše patrové budovy a z ní viděli neuvěřitelnou věc. Po hlavní turistické třídě projel vojenský džíp plný po zuby ozbrojenými vojáky. Hned jsem se cítil naprosto bezpečně.

obr.: opravdu uklidňující pohled.



Po obědě jsme vyrazili do nové moderní části města. Někde po cestě nás zmerčil taxikář a se slovy, že určitě nevíme, kam jdeme (snažili jsme se mu vysvětlit, že teda jako víme, ale nakonec se ukázalo, že pravdu měl on), nás nabral do taxíka a převezl do moderní části. Během krátké cesty prohodil po už pár minutách legendární větu (snad si ji vybavuju dobře): „Mexican drivers… very crazy… but its ok for me.“ První místo, kam jsme zapadli, byla prodejna alkoholu. Prodavač nám udělal menší přednášku o tequille a dokonce nám dal zadáčo ochutnat. Musím uznat, že to bylo fakt dobrý. Tahle taktika se mu vyplatila, protože jsme si tam všichni nějaké flašky koupili. Já teda ne pro sebe, ale pro taťku. Potom jsme zamířili na ulici hrdinů, na které byly čtyři obrovské sochy. Na jejím konci byl vysoký minaret, ale nějak se nám nepodařilo najít cestu až k němu.

obr.: první z hrdinů na Ulici hrdinů.



obr.: dalším hrdinou byl Lincoln.



obr.: tohle není hrdina, ale moderní umění.



Na mapě jsme si našli český konzulát a s myšlenkou, že by mohl být otevřený a mohli bychom se tam zastavit a pozdravit krajany, jsme vyrazili směrem k němu. Ve skutečnosti byl ale dál, než se zdál na mapě, takže jsme podruhé za sebou vzali za vděk taxíkem. Nestál skoro nic a ušetřil nám hodně sil i času. Konzulát jsme našli snadno, ale bohužel byl zavřený. To už byli tři hodiny, tak jsme už šli jenom zpátky na třídu Revolución k autobusové zastávce. Cestou jsme narazili na internetovou kavárnu a možnost se po několika dnech spojit se světem jsme nemohli nevyužít.

obr.: moderní část Tijuany je plná podobných staveb a oproti staré části je to úplně jiný svět.



Cestou jsem si ještě v jednom z mnoha tržišť koupil takovou tu typickou mexickou mikinu/svetr. Materiál to není moc příjemný, ale ten design je jedinečný a vypadá fakt cool. Za deset doláčů jsem si ji nakonec po menším váhání vzal. Nevím, jestli jsem měl smlouvat, ale já smlouvání nenávidím, takže jsem se do toho vůbec nepouštěl. Na zastávce jsme byli asi půl hodiny před odjezdem, takže někteří šli ještě kupovat suvenýry. Lucka si koupila houpací síť a prý ji usmlouvala skoro na půlku, nebo tak nějak.

obr.: ani jsem nevěděl, že je český absint tak známý.



Cesta zpátky autobusem nebyla zdaleka tak hladká jako cesta tam. Kousek před hranicemi jsme uvízli v obrovské zácpě. Nakonec jsme pár metrů před hranicemi vystoupili z autobusu a došli zbytek pěšky. Kontrola tam byla skoro jako na letišti. Když jsme zdárně prošli, pěšky jsme došli na parkoviště u mekáče, kam po chvíli dojel David s Evou, kteří den strávili na pláži.

obr.: v Tijuaně je nesčetně lékáren a zubařů, všechno určeno Američanům, kteří si to nemohou dovolit ve své vlasti. A spousta prodejen chlastu pro mladé Amíky, kteři tu mohou pít o tři roky dříve než doma.



Hodnotit nějak Mexiko po těchto pár hodinách by bylo hodně nefér, ale minimálně Tijauna na mě neudělal prakticky žádný dojem. Nebo spíš udělala, ale rozhodně ne pozitivní. V podstatě se tam nemůžete na chvíli zastavit, nebo vás obstoupí prodejci a jste jejich. Jste jenom chodící peněženky s dolary, tak to na mě působilo. Upřímně se mi ulevilo, když jsme odtamtud vypadli.

Kompletní fotogalerie

Čchä Kju-ha, povstání v Kwangdžu a Čŏn Tu-hwan

Dialog s KLDR – konec 60. let

Nixon chtěl zlepšit vztahy s Čínou a Ruskem, 1970 Kisinger tajná návštěva v Pekingu, směřovalo k uznání ČLR v OSN (stalo se 1971, odešel Taiwan), 1972 smlouva USA – ČLR, smlouva s Ruskem o omezení zbraní. Čína chtěla mezinárodní uznání KLDR. Rusko-čínská roztržka, KLDR s Čínou. Rusové pro status quo na poloostrově, varují, že KLDR nepomůžou v případném konfliktu. 1969 Nixonova doktrína – omezuje vojenskou účast USA v místních konfliktech. USA uznaly KLDR až se vstupem do OSN 1992. Japonsko – podpora pouze KR.

Vstříčné kroky mezi KR-KLDR:

1970 Pak Čŏng-hui – ochota jednat s KLDR, ale tři podmínky:
Opuštění od záškodnických akcí, prohlášení KLDR o neusilování o tažení na jih a ověření obojího od OSN. Zřízena byla horká linka Soul – Pchjongjang a stálé kanceláře v Pchanmundžomu, pak se jednalo tam.
1972 jednání šéfa KCIA 이후락 a mladšího bratra Kim Il-sŏnga 김용주, vzniklo společné komuniké obsahující například ustavení koordinačního výboru o sjednocení. Jih chtěl řešit praktické věci, sever politiku.

Cvičení Team spirit – USA a KR, každé jaro od 1976, vždy znamená přerušení jednání. Jednání jen mezi KR a KLDR.

1976 sekyrový incident – KR a USA šli porazit strom do pásma KLDR, střelba.

1978 dočasné uzavření jednání, ale stejně se nikdy nic neujednalo.

Čína pomohla KLDR navázat diplomatické styky se spoustou zemí (cca 70), i sever Evropy.

1975 jednání v Helsinkách – jeden z bodů prohlášení – nebude se zbrojit (stejně se zbrojí)

최규하 Čchä Kju-ha

Po zastřelení Pak Čŏng-huie se stává prezidentem Čchö Kju-ha. Vládl necelé dva měsíce, než proběhl další vojenský převrat. Velmi nevýrazný. Lidé si mohli vydechnout, vyjadřovali nespokojenost, vznikla anarchie, které říkali demokracie.

obr.: smuteční procesí po úmrtí Čche Kju-hua, říjen 2006.



Povstání v Kwangdžu

Provincie Čolla s hlavním městem Kwangdžu se stala velmi levicová a protivládní.
18. května 1980 – armádní složky provedli výsadek do Kwangdžu – smrt spousty civilistů. Neví se, kolik lidí zemřelo. Na příkaz budoucího prezidenta Čon Tu-hwana. Konec všem nadějím na obraz v politice na dalších osm let. Zatýkání lidí po celé zemi včetně budoucích prezidentů Kim Jong-sama a Kim Tä-džunga, ten byl odsouzen k smrti za protivládní akce. Po zásahu Amnesty international dostal doživotí a byl vypovězen ze země do USA, uprchl zpět do Koreje.

obr.: hřbitov v Kwangdžu, kde jsou pochovány oběti povstání.



obr.: veleúspěšný film May 18 z roku 2007 vypráví právě o povstání v Kwangdžu.



전두환 Čŏn Tu-hwan

Vystoupil z armády a nechal se zvolit prezidentem. KLDR zaspalo se svým návrhem na sjednocení. Opakovala svůj návrh z 60. let (ještě hloupější), ale už vládl Čŏn Tu-hwan. Vzájemné vztahy na bodu mrazu, KLDR se pokusila o atentát na Čŏn Tu-hwana v Barmě. Čŏn se zdržel v zácpě a bomba zabila místo něho velvyslance a dalších sedmnáct lidí. Čŏnovi to navíc zlepšilo image, stal se hrdinou. Čŏn Tu-hwan se před svým odstoupením rozhodl pro Ro Tchä-ua jako svého nástupce. Čŏn měl finanční skandály a odešel do kláštera.

obr.: Stařík Čŏn Tu-hwan nalevo, osobu napravo netřeba představovat.



Jednání přes Červený kříž – 1985 – první historická návštěva rozdělených rodin, 4denní setkání na severu. Další setkání se už neuskutečnilo.

obr.: záběr z již jedenáctého setkání rozdělených rodin, 28. srpen 2005.



Jednání o OH v Soulu – možnost společného týmu. Každá strana měla své požadavky, KLDR chtělo konání her i v Pchjongjangu plus zahájení nebo ukončení. KR o tom uvažovala. Jednání bez konkrétní dohody. 1988 KLDR se rozhodlo neúčastnit se OH (ještě Kuba). OH představili KR ve skvělém světle.

Velké změny v Evropě a Rusku – díky Gorbačovovi. Ten začal jednat a obchodovat s KR. Postupná transformace Číny – Teng Siao-pching – komunista pragmatik, ekonomicky pozvedl Čínu, dovolil podnikání. Rusko a Čína nadále verbálně podporovali KLDR, ale obchodovali s KR.

2. polovina 80. let – schválnosti ze strany KLDR:
1986 KLDR staví elektrárnu na řece, která teče do KR, hrozí problémy s vodou.
Zničení letadla KAL 858. (viz Slzy mé duše)

1989-90 převraty v zemích východní Evropy a v Rusku.