Ve státech na táboře

Tak už kroutím druhý týden v táboře Canadensis v Pensylvánii. Jsem tu už potřetí, takže mě už těžko něco překvapuje. První týden byl bez dětí a šlo o tzv. orientation, tedy zorientování se v táboře, lidech, zákonech, povinnostech atd. Kdyby to někoho zajímalo, jak to chodí na velkém židovském tábáře pro čtyřista dětí, které tu budou nepřetřžitě sedm týdnů, tak ať čte dál. Tábor jsem celkem detailně popsal už před dvěma lety, když jsem tu byl poprvé. Teď něco o tom prvním týdnu. Tábor si své zaměstnance sváží z New Yorku, takže pro vás přijede klasickým žlutým školním autobusem známým ze simpsnových a něco přes dvě hodiny jedete po dálnici a mezi lesy k městu Canadensis.

obr.: chatka pro všechny kluky ze support staffu. Holky mají dvě. Jestli vám přijde tohle jako bordel, tak nechtějte vidět chatky dětí. 

Tenhle den ještě nepracujete, začnete až druhý den. Nejdřív ráno ale musíte odevzdat nějaký formuláře (zdravotní, beztrestnost), pak se nováčkům ukazuje tábor. Letos se hodně lidí vrátilo z loňska, takže to byla pohoda. S obědem začíná tradiční procedura rozřazování ke stolům podle různých kličů, jako například barvy spodního prádla, roku narození, států atd. My to většinou ignorujeme, protože sedět sám s bandou rodilých mluvčí na náladě člověku moc nepřidá. Oni melou o sto šest, zejména Britům a Australanům je těžký rozumět a tak jsme si aspoň po třech sedali spolu (když říkám my, myslím tím support staff z východní Evropy, jak nám tu rádi připomínají). Po prvním obědě šli povinně všichni na kontrolu hlavy, jestli nemáte vši. Nikdo neměl.

obr.: trocha skupinové demence. 

Celé odpoledne pak byl Amazing race, týmová soutěž, která nás má dát dohromady jako tým a poznat ostatní. Letos byl nejméně trapný ze tří posledních roků, když jsme na konci aspoň nemuseli soutěžit v žraní nechutných bonbonů. Trvalo to asi dvě a půl hodiny a pořád jsme se přitom museli nějak držet. Díky tomu aspoň vím, že hippiesačka s dredem a neoholenýma nohama se jmenuje Kerley a je z Michiganu. Po večeři bylo něco podobnýho, Rotation night, kdy nás rozdělili do skupin a hráli jsme ruzné hry. Všechno na jednou místě a rotovali jste z místa na místo. Na jednom místě jsme dostali spoustu různých předmětů a měli vymyslet reklamu na něco. Některé byly celkem vtipný. Večer byl campfire, neboli ohníček. Místo našich buřtů se opekálo maršmelou, což nemusím, ale všichni amíci jsou z toho na větvi. Druhý den byla večer staff party u bazénu. Samozřejmě bez alkoholu, na to tu můžete naprosto zapomenout. Alkohol nebo třeba cigareta kdekoliv a kdykoliv v kepmu rovná se okamžitý vyhazov. Žádné ať už se to nestane nebo příště si běžte za strom, hned vás vyhodí. A když party, tak samozřejmě s hotdogy a hamburgry. A byl otevřený bazén, takže jsme si aspoň zaplavali. Pokud jde o hudbu, tak se tu hrají písně prakticky jen z americké top40.

obr.: pool party v celé své nahotě. 

obr.: Źéňa z Ukrajiny to rozjíždí a ostatní nestačí zírat. 

Třetí den byl speciálně jen pro support staff dopoledne low ropes team building, takže různé lanové prolézačky a hry jen trochu nad zemí. Mají tu taky high ropes, ty už jsou třeba sedm metrů vysoko. Odpoledne byla dost nudná přednáška Norma Friedmana, který už asi třicet let objíždí americké tábory s přednáškou o správném chování. Že nemáte šikonovat děti a nešahat na ně. Bylo to hlavně pro vedoucí, my v zadu buď spali, nebo umírali vedrem. Jediné plus byla zmrzlina, kterou na začátku rozdali. Večer byl Rak-Dan, což přímo nesnáším. To přijede takový starý páprda, něco jako DJ Bobo, pouští strašnou hudbu a do toho předtancovává rádoby vtipné tanečky a všichni jako ovce ho napodobují a dělají, že je to strašně baví. Ředitel tábora tam poskakoval jak idiot a nemohl pochopit, proč tak nedělám taky. Nejpitomější bylo, že se nemohlo jen tak odejít, bylo to povinné. V půlce jsem ale stejně odešel.

obr.: vytříbený styl letu. 

V deset byla o dost lepší aktivita, autobus do walmartu. Tak jsem si nakoupil za čtyři dolary bačkory, bramburky a pepsi. Když jsem u těch busů, tak před pár dny se stala vtipná historka, ve čtvrt na devět vypravil kemp bus do best buy (obchod s elektronikou) a do mallu (nákupní centrum s hadry) a než tam dojeli, tak oboje už bylo zavřené. Povedený večer. Já teda nejel, protože jsem si před odjezdem zkontroloval otvírací dobu best buye a věděl jsem, že v devět zavřou. Takže všichni skončili na zmrzlině a jeli zpátky. Čtvrtý den byl plavecký test, kdy musíte dokázat, že se neutopíte. Museli jsme přeplavat tam a zpátky bazén a pak minutu šlapat vodu. Holky musí mít povinně jednodílné plavky, ale i tak je to vítaná aktivita. Po obědě byla přednáška o pensylvánském právu. Každý stát v USA má totiž vlastní zákony a ty v Pensylvánii jsou dost podobné divokému západu. Pár perliček. Pokud někomu vlezete na soukromý pozemek, což se může snadno stát (žádné ploty tu nejsou), tak po vás klidně může začít střílet.

obr.: večer na minigolfu. Vítěz úplně vpravo. 

Zbraň si můžete koupit v řadě obchodů včetně walmartů a pokud nekupujete zrovna armádní kulemety, tak stačí být nad jednadvacet a jinou kvalifikaci nepotřebujete. Autem můžete jezdit téměř ožralí (mají velkou míru tolerance), ale pokud byste koupili alkohol nezletilému, tak jdete do vězení. Pokud by ten nezletilý měl třeba bouračku a někoho zabil, tak jdete do vězení vy a ne on. Za držení marihuany se jde taky do vězení, nepodmíněně. Je toho hodně, už si to všechno nepamatuju, ale hlavní dojem z toho je, že v Pensylvánii rozhodně žít nechcete. Večer byl coffee house, což je taková talent šou, kdy pokud něco umíte, tak to můžete ukázat ostatním. Většinou se zpívalo, někteří fakt dobře, tančilo, bubnovalo, dokonce jeden kluk dělal stand up comedy.

obr.: ping pong, zábava chudých. Když jsme hráli obíhačku, americké děti z toho byly absolutně mimo a pořád vykřikovaly "That´s so cool!". A pak hrály s náma, což bylo největší peklo, co jsem doteď v táboře zažil.

Pátý den odpoledne byl volný pro všechny a bylo možnost jet nakupovat. Bohužel multikino bylo zrovna v rekonstrukci, takže můj plán na kino nevyšel. Večeři si musel každý obstarat sám a v tu chvíli vám dojde, jak je jídlo ve státech drahý. Skoro všechno je tu levnější (elektronika, oblečení, auta, benzín atd.), ale jídlo rozhodně ne. Kus pizzy za osmdesát nebo hambáč za stovku jsou ještě ty levné varianty. Dal jsem si precldoga (párek v preclíku) za padesát. Šestý den nám konečně rozdali pracovní trička, do té doby si každý špinil svoje vlastní. Americké velikosti jsou o dost jiné než naše, takže jen tady můžu nosit velikost L. XXL je tu pro dvěstěkilové černošky. Odpoledne jsme měli mít zkoušku na představení pro děti, ale zrušili nám ji a místo ní jsme pracovali. Takže jsme museli zkoušet ve volném čase, všichni byli nasraní a polovina uvažovala o sabotáži. Nakonec jsme to nějak nacvičili a šli spát po půlnoci.

obr.: amfiteátr, kde jsme vystupovali pro děti. Když na vás kouká sedmset párů očí, určitá nervozita a chuť zdrhnout se dostaví. 

obr.: kompletní support staff po úspěšně zvládnutém vystoupení. 

Sedmý den přijeli děti, nebo jak jim tu říkámé little people, upíři, smradi… záleží na náladě. Děti se nastěhovaly do svých zařízených pokojíčků, které si nechaly dovést z domova. Každé mělo minimálně dvě obří tašky (jedna velká asi šest krosen narovnaných vedle sebe, vozily je kamiony) a vedoucí jim je vybalili. Takže chatky jsou buď celé růžové a s Justinem Bieberem, nebo plné sportovních plakátů. Plakáty z playboye tu nevedou. Tak takhle vypadal první týden v táboře. Teď už je to rutina, každý pracuje na svém místě, je strašně utahaný, je tu vedro jako sviňa, pomalý internet jako kráva a signál na hovno. Mě teď drží nad vodou myšlenky na iPad 2, který jsem si obejdnal a čekám ho do týdne.

Vtip týdne: George z Maďarska, který dělá ochranku si vystřelil z jednoho vedoucího a z Rusky, kteří si do auta vzali matraci z postele jeli se věnovat vertikálnímu tančení. Když George viděl tu matraci, tak jim řekl, že Eric (ředitel tábora, vždy strašně striktně dodržující pravidla a občas dost kretén) hledá chybějící matraci. Když se ptali, jestli je to for, tak řekl, že ne a že Eric už jede k ochrance. V tu chvíli měl ten vedoucí smrt v očích, prý byl bílý jak stěna. Takhle to asi tak vtipný není, ale to byste museli být tady.

obr.: George z Maďarska, nejvtipnější člověk, co znám. 

Drby týdne: ona zmíněná Ruska tu chodí s několika lidma zároveň a provozuje tu něco jako sexuální revoluci, takže většina drbů jede o ní.

Vopruz týdne: když chcete přidat jídlo, tak si musíte znova vystát frontu. Na jednu frontu dostanete dvě brambory a jeden kousíšek masa, takže normální porce jídla rovná se fronty jak za komoušů.

Radost týdne: každý den se mi daří se dokopat ke běhání. A taky budeme moct asi skoro každý druhý den v pracovní době do bazénu.

Hudba týdne: v jednom  kuse poslouchám dvě alba, Ležatou osmičku od Tata Bojs a Bon Iver od Bona Ivéra. 

obr.: takhle nějak vypadá typické auto, s jakými pracujeme v kempu.