Korejské jídlo

Pár slov o korejském jídle, což je nepochybně populární téma. V korejské restauraci u nás jsem byl dvakrát a poprvé to bylo extrémně drahé, podruhé sice levné, ale z denního menu bez možnosti volby. Ty pravé hody a v rozumných cenách si užijete až přímo v Koreji. Jak jsem se na korejské jídlo celkem těšil, tak jsem byl za začátku dost zklamaný. Mohly za to hlavně blafy z menzy, které nám organizátoři zajistily. Byly sice zadarmo, ale fakt to za moc nestály. Když jsem ale začal chodit z holkama na pořádná jídla, tak se dojem o hodně zlepšil. Značnou část toho, co jsem v Koreji snědl, mám zdokumentovanou, takže sem s tím.

obr.: první korejské jídlo přišlo už v letadle. Hovězí kalbi ččim, 갈비찜. Docela dobré, ale prostě ohřátý polotovar.



obr.: stále jsme ještě v letadle, instantní nudle. Kdo chtěl, mohl se jimi narvat jak moc chtěl.



obr.: 고구마무스 kokumamusu, skvělý zákusek ze sladkých brambor.



obr.: 군만두 kunmandu, pravděpodobně čínské jídlo, protože jsem ho měl v čínské restauraci. Knedlíčky se zeleninou a smaženým masem a citronovou omáčkou. Moc dobrý.



obr.: ukázka typického jídla z univerzitní menzy. Hnusná polévka a z hlavního jídla se dala jíst jenom ta rýže. Obzvlášť nechutné byly ty průhlédné špagáty.



obr.: večeře na hotelu, která byla prakticky totožná s jídlem v menze. Základ rýže a k tomu jenom kimčchi, maso nenajdete. Zaplaťpánbůh za to víno.



obr.: protože se nám nikomu už asi druhý den nechtělo jít jíst do menzy, tak jsme si objednali dovážku. 자짱면 čadžangmjon (černé nudle), smažené kuřecí kousky a knedlíčky. Všechno skvělé, hlavně ty nudle byly dokonalé.



obr.: detail na již řádně promíchané nudle. Rodinná porce.



obr.: Tech dojížděla i zbylou omáčku. Přestože se u toho zrovna moc netváří, určitě to stálo za to.



obr.: s holkama tentokrát v restauraci. Tohle si daly holky, já tohle odmítám jíst. Možná dělám chybu, ale už to tak prostě je. Chobotnice nebude nikdy můj kamarád.



obr.: tohle je moje jídlo, kuřecí. O správnou přípravu se staral personál restaurace, který vždy přišel, upravil žár a promíchal jídlo. Bylo to skvělý a poměrně levné. Takováhle porce, která rozhodně není pro jednoho, stojí zhruba stopadesát korun.



obr.: jedno z jídel, které jsem měl dopředu vytipované s tím, že si ho musím dát. Studené nudle, neboli 냉면. Tady ještě nepromíchané. Uvnitř je mrkev, okurky, plátky hrušky a taky vajíčko. Je to skoro ledové a moc dobrý.



obr.: jeden z mnoha pouličních stánků s ovocem. Záchrana pro ty, kterým korejské jídlo nesedne.



obr.: v některých stáncích mají kousky melounů, či ananasu napíchnuté na špejli. Položené jsou na velkých kusech ledu, takže v horkém počasí opravdu osvěží. Měl jsem žlutý meloun, klasický meloun i ananas. Všechno vynikající, cena cca 15 Kč.



obr.: když už jsem nebyl s asijskýma holkama, ale s těma dvěma českýma, tak jsem na uluci narazili grilovaná kuřata, která jsem předtím ani potom neviděli. Chvíli jsem váhali, ale já byl pro si čtvrtku dát. Pouličního jídla se nebojím. Kuře nám chlápek roztrhal na kousky a za přihlížení asi patnácti dalších strávníků (Korejců) jsme ho hezky po česky rukama snědli. Ani tady samozřejmě nesmí chybět příloha.




obr.: tohle mi přinesla Nina, když jsem na ní čekal na Insadongu, než si nakoupí. Je to brambora, jestli sladká nebo normální se nedalo poznat, protože byla smažená a strašně hodně okořená. Nedá se jich sníst víc za sebou, ale jednou za čas je to docela dobrý.






obr.: poslední večer a večeře v Koreji. Neměl jsem už peníze na restauraci, tak jsme se s Filipínkou Tech najedli u pouličního stánku. Měl jsem prakticky všechno kromě těch knedlíčků, protože ty jsem už znal. Názvy si už bohužel nepamatuji, ale to vlevo v rohu je něco jako pizza, žádný zázrak. To tmavě hnědé, co paní zrovna nabírá chutnalo jako kousky párků v uho (univerzální hnědá omáčka). A to nejblíže k nám chutnalo jako něco mezi masem a gumou a bylo to strašně ostré. Voda byla ale zadarmo i v tomto stánku, takže jsem vydatně hasil, zatímco Tech vysvětlovala, že jsem slabý Evropan, co nic nevydrží:)



obr.: sendvič zakoupený v metru. Cena i chuť přibližně stejná jako u nás. Zase takové záložní jídlo.

Korejské středoškolačky

Se středoškolačkami jsem měl během wcyf fóra tu čest hned dvakrát. Poprvé to bylo na koncertu, který pro účastníky fóra připravili pořadatelé a na který mohl přijít kdokoliv. Vzhledem k tomu, že vystupovali například SG Wanabe a Big Bang, tak bylo publikum plné středoškolaček. Ty se pořádně rozvášnili až na konci koncertu, když na podium naběhli kluci z Big Bangu. Kdyby jim v tom nezabránili členové ochranky, určitě by vběhly až na podium. Křičely, co to šlo, a každou chvíli někdo volal, že někoho miluje. To jsem si připadal jako koncertu Lunetiku. Na tom jsem tedy nikdy nebyl, ale takhle nějak si to představuji. Ale vzhledem k tomu, že jsme v Koreji, tam na podium nepřilétly žádné kalhotky. Vlastně nepřilétlo vůbec nic, holky byly v pohodě. Kromě záchvatů jak na koncertu Michaela Jacksona nic nedělaly.

obr.: dlouho před začátkem koncertu už byly v hledišti skupinky natěšených středoškolaček. Všimnětě si skoro jednotného sestřihu.

Druhé setkání proběhlo poslední den fóra, kdy měla Kyung Hee University den otevřených dveří a v celém kampusu byly stovky uniformovaných středoškolaček. Díky uniformám se dali rozlišit od ostatních lidí na kilometr daleko. Dalším jejich společný m rysem bylo, že se nikdy nepohybovaly v menších skupinách než tak po deseti. A v této situaci jsem se se Sick family snažili odjet z kampusu do Soulu. Protože to byly naše poslední chvilky v krásném suwonském kampusu, tak jsme se samozřejmě fotili jako o život. To když spatřili středoškolačky, tak se hned začaly fotit s náma. Stačilo udělat malé gesto, ať se k nám přidají a během pár vteřin jste měli okolo sebe deset nadšením křičících středoškolaček. Snad to nebude znít jako samochvála, ale nejpopulárnějším objektem při focení jsem byl já, jako jediný blonďák široko daleko. Pravděpodobně šlo o mých patnáct minut slávy, protože v tu chvíli jsem si připadal jako rocková hvězda.

obr.: hustota středoškolaček na metr čtvereční bylo toho dne obzvlášť vysoká.

obr.: jedna z mnoha fotek, tady společně s Ran Ranem z Číny.

obr.: napadlo mě si takhle lehnout. Když jsem to udělal, holky začaly úplně pištět! A takováhle fotka z toho vzešla.

Středoškolačky

Meet the Sick Family

Jak už jsem napsal, většinu času jsem trávil v partě šesti holek, která si začala říkat sick family. Je na čase si holky trochu představit.

obr.: Teresita Apagnol aka Tech z Filipín.

Hlavou rodiny byla Teresita Apagnol, zkráceně Tech. Je to taková malá roztomilá Filipínka studující v Soulu korejštinu jako výměnný student. Korejsky umí opravdu dobře, anglicky dokonale, protože na Filipínách chodila od dětství do anglické školy. Je to taková filipínská verze My sassy girl, je pro každou špatnost, pořád vykládá něco děsně srandovního a má nevyčerpatelný elán. S ní jsem strávil asi nejvíce času, protože jsem ji potkal jako první a i poslední den, když už se sick family rozpustila, jsme se sešli na večeři u jednoho pouličního stánku (už jsem neměl moc peněz a tohle byla nejlevnější možnost) a potom šli spolu s jejím korejským přítelem na zakončení festivalu HiSeoul.

obr.: Erika Velazquez z Paraguaye.

Jedinou neasijskou součástí rodinky (když nepočítám sebe) byla Erika Velazquez z Paraquaye. Ta se naopak připojila jako poslední a po přílety prospala dva večery, jak byla unavená z dvoudenní cesty. Je to strašná kočka, co vám budu povídat, ale není moc velká mluvka. Nejvíc si užívala nákupy suvenýrů, takže se Insadongu zastavovala každých pět metrů, až jsme museli zavést “Dont stop rule”. Vždycky, když to vypadalo, že se zase někde zasekává, někdo zakřičel “Dont stop rule” a musela pokračovat. Tech na ni byla jeden večer pěkně naštvaná, protože když jsme se vracely z centra Soulu do našeho odlehlého hotelu v Suwonu, tak se otráveně ptala, když už tam konečně budeme. Teď zrovna je v Americe, něco tam studuje.

obr.: Yingjun Jiang aka Lucky z Číny.

Čínu zastupovala Yingjun Jiang aka Lucky. Strašně milá a hodná holka, navíc moc pěkná. Tech o ní říkala, že je to jedna z nejlepších Číňanek, jaké kdy potkala. Je z bohaté rodiny, ale přitom je hodně skromná. Anglicky umí skvěle, ale má takový roztomilý způsob intonace. Nedá se to moc popsat, museli byste to slyšet, ale kdykoli jsem ji slyšel mluvit, přišla mi strašně roztomilá. Často používala slovo “Actually” a mluvila stylem “actually not - akšli náááád” nebo “actually good - akšli gůůůůd”. Její akšli mi moc chybí. Někdy v září odjíždí studovat do Ameriky, snad se tam nezkazí, teď je to taková nevinná princezna.

obr.: Lucky a Tech.

Zbývají tři Korejky, Park Sun Young, Kim Joo Hee a Jun Sol Eun. Všechny jsou studenty pořádající univerzity Kyung Hee.

obr.: Tech a Party Girl.

Začnu se Jun aka Judy aka Party Girl. Ta se přidala nejpozději a Party Girl je proto, že s námi nešla na koncert Big Bang a místo toho šla do nějakého klubu tančit. Na Korejku něco neskutečného, protože všechny se doslova třásly až uvidí Big Bang. Jako jediná z holek žije v Soulu, ostatní jsou ze Suwonu. Moc toho o ní nevím, ale byla s ní sranda.

obr.: Joo Hee a Sunny.

Kim Joo Hee, hezká, milá a pořád smějící se. To ale v podstatě sedí na všechny holky. Kim byla taková naše průvodkyně, přestože se v Soulu nijak extra nevyznala, protože je ze Suwonu. Aby s námi mohla být poslední den, tak dokonce nešla do práce. Její šéfovou je prý nějaká stará adžuma a strašně se bála, aby nepřišla o tu práci. Nakonec ji zavolala, že její matka je nemocná a že se o ní musí starat. U toho telefonátu jsem byl a mluvila tak smutně, že byste měli problémy se nerozplakat. Potěšující bylo, že jsem rozuměl skoro všemu, co říkala. Adžuma to samozřejmě snědla i s navijákem. V Koreji asi neexistuje lepší výmluva než ta, že se musíte starat o nemocnou matku. Adžuma by si takovou dceru určitě taky přála, takže to proběhlo v pohodě. Joo Hee riskovala jen proto, aby s námi mohla být a to se cení. Respekt!


obr.: Lucky a Joo Hee.





Posledním členem sick family byla Park Sun Young aka Sunny. Teď ani nevím, jestli mám znova psát ty slova jako krásná, roztomilá, rozkošná nebo děsně vtipná. Se Sunny jsme seznámili, když zrovna soutěžila v páce. Mp3 přehrávač sice nevyhrála, ale rvala se jako lev. Proti obří Rusce ale neměla drobná Sunny šanci. Na Sunny byly nejlepší její neustálé záchvaty smíchu. Každou chvíli se rozesmála tak, že musela kousek odběhnout a otočit se zády a tam se vysmát. Chudák Sunny taky musela vysvětlovat komunikační šumy, když někdo něčemu nerozuměl. Většinou to byla jen legrace, taková zkouška, ať zkusí něco vysvětlit. Doteď si pamatuji, jak měla vysvětlit, co znamená “pervert”. Tak si s tím lámala hlavu, až jsem přišel se svou definicí “Somebody who is discusting”, za kterou jsem sklidil uznalý potlesk.

obr.: Já a Sunny.

Holky mi moc chybí, snad aspoň některou z nich ještě někdy uvidím. Tech si už během fóra guglila Prahu a nějaká česká slovíčka a ptala se mě, kolik stojí letenky, takže by někdy mohla přijet, ale je to pro ni dost drahá záležitost. Teď jsem holkám na facebooku napsal, ať mi pošlou své adresy, že jim pošlu pohled z Prahy. Díky tomu jsem taky dnes zjistil, že známka do Asie stojí 18 korun.

obr.: Chybí jen Lucky.

obr.: Erika, já, Joo Hee a Lucky.

obr.: Tech, Lucky, já a Sunny.

Zpátky doma

Tak jsem zase doma a moc nadšený z toho nejsem. Hned bych se vrátil a užíval si báječné dny v Koreji s novými kamarády, speciálně s "sick family". Sick family je parta lidí, jejíž jsem byl součástí a se kterou jsem strávil tři naprosto úžasné dny. Složení bylo následující: Teresita z Filipín, Lucky z Číny, Erika z Paraguaye a Judy, Sunny a Joo-hee z Koreje. A proč "sick"? Protože většina z nás měla nějaké zdravotní problémy, například já si zlomil nehet na palci na pravé noze, když jsme se jako dobrovolník účastnil prezentace taekwonda. Společně jsme trávili čas v Suwonu během fóra a potom v Soulu. Jak pozorným čtenářům došlo, většinu času jsem byl ve skupině šesti nádherných holek. Byly to nezapomenutelné dny a všechny holky mi strašně moc chybí. Nikdy se mi po nějakém táboře nebo podobné akci nestýskalo, teď jsem spolu byli tři dny a já jsem pořád vykolejený. Chybíte mi, snad se někdy ještě setkáme.

obr.: Sick family v Soulu v restauraci. Zleva: Erika, Joo-hee, Teresita, Judy, Sunny, já a Lucky.



obr.: Společně s Rang Rang Chengem z Číny.



obr.: S Durbekem Alijevem a Tianyi Wang.



obr.: Někde okolo Insadongu (možná).



obr.: kompletní rodinka na pikniku u řeky Han.

Vyrážím do Koreje!

Tak už je to tady zase. Ptáte se co? Já o tom vlastně sem ještě nenapsal ani řádku, takže asi ani netušíte. Prostě dnes zase vyrážím do Koreje! Oproti minule to bude vypadat o dost jinak. Minule to bylo s cestovkou a na šest dní, teď to je se dvěma spolužačkami a na devět dní. Oficiálním důvodem je úcast na World Civic Youth Forum 2009 v Suwonu (pořádá univerzita Kjong-hi), ale mi se samozřejmě jedeme hlavně podívat na tu Koreu. Forum je od úterý do pátku, my ale přiletíme už v neděli a odlétáme až v pondělí. Během fóra máme hrazený ubytování a stravu, ostatní výdaje jsou na nás. V plánu je hlavně čumenda po Soulu, kde budeme před a po konferenci a během konference budeme okukovat Suwon. Holkám se prý ozval jeden Slovák, který se fóra také účastní, takže se možná budeme aspoň část pobytu pohybovat ve čtyřech.

obr.: jeden z objektů univerzity Kjong-hi.

Vyrážíme dnes o půlnoci autobusem do Mnichova, z Mnichova s Air France do Paříže (kam jinam, že?) a potom už do Soulu. Přílet v neděli v sedm místního času. Jedna noc v Soulu a večer další den přesun do Suwonu. Tam strávíme pět dní na konferenci a potom zase přesun do Soulu a okukování krás hlavního města Korejské republiky. Takový je víceméně přibližný plán. Nepochybuji o tom, že to bude dost veselá akce a že nás čeká dost překvapení všeho druhu. Možná dojde i na nějaké pokusu o konverzaci v koreštině, to slibuje spoustu nedorozumění a srandy. O všem snad po návratu stihnu něco napsat, i když začne zkouškové období a budu se muset otáčet, abych stihl všechny zkoušky před odletem na další a ještě větší dobrodružství; tábor v USA. O tom už jsem psal tady, teď je ale přede mnou Korea!

obr.: oficiální plakát WCYF 2009.