Sice jsem právě ve státech, ale ještě mám v hlavě pár článků k mému pobytu v Koreji, tak pojďme na první. Na začátku března jsme se studentskou organizací vyrazili do olympijského komplexu na basketbal. Ještě když jsme se scházeli před školou, přišla tam castingová agentka a já se tak dostal ke svému učinkování ve filmu May Way, o čemž jsem tu už psal. Cesta přecpaným metrem na zápas domácích rytířů byla okolo hoďky a přestože v zápase o nic moc nešlo, přišlo docela dost lidí. Na celém zápase byla nejvtipnější jedna věc a to kotel domácích fanoušků. Nebyli to totiž obyčejní fanoušci, byli to policajti. A nebyli tam pracovně, jak je to mu u nás, ale pro zábavu a fandili jak zběsilí. Celému představení velel mladý kluk, který v kostýmu toreádora či co ukazoval různé nápisy, které pak policajti pošlušně skandovali. Standardní policajti ve službě nebo ochranka tam nebyla potřebná, všechno probíhalo v naprostém klidu, ne jako u nás na fotbale. V mezihrách se o zábavu staraly rozkošné roztleskávačky a v poločase byly různé hry a soutěže. A taky se rozdávaly pizzy zadarmo a jednu dostala i naše skupina asi čtyřiceti lidí. Co potěší na zápase zadarmo víc než ještě jídlo zadarmo? Zápas vyhráli myslím domácí, ale to není důležitý.
obr.: kotel vysmátých policajtů.
obr.: zuřivý toreádor.
obr.: výprava z naší školy s pizzou, kterou jsme dostali.
obr.: korejské roztleskávačky... sledoval jsem je častěji než zápas.
obr.: přestávkový program, kluk něco zpíval do telefonu a poslouchal celý stadion.
1 komentář:
Zažil jsi můj sen! :D
Basket, jídlo zadarmo a roztleskávačky.. a to vše- v koreji!
Umřu! :D
Okomentovat