da rozhodli, že jako pojedou a tím pro nás padla šance jet do Koreje. To bylo někdy v prosinci. A včera k nám do třídy vtrhnul učitel, že dvě holky mu právě řekly, že si to rozmyslely a že nejedou. A to ve chvíli, kdy už měly posílat do Koreje dokumenty, aby se stihla uzávěrka a po zkouškovém v březnu odletět. Co si o tom myslím ani nemůžu napsat, protože by mi to tady zavřeli. Tak se nás učitel zeptal, kdo z nás má zájem jet místo nich. Hned jsem zvedl ruku, i přestože mám už zaplacenou Ameriku (tu jsem si zařídil až po té, co padla prosincová možnost jet do Koreje) na letní prázdniny, ale byl jsem ochotný se toho vzdát pro šanci jet do Koreje. Nešlo by o nijak závratnou částku, platil jsem 120 euro. Čekal jsem, že ruku zvedne celá třída, takže šance, že bych nakonec jel právě já, by nebyla zrovna největší. O to víc mě šokovalo, že ji v první chvíli nezvedl kromě mě nikdo. Po pár minutách se nesměle přidaly dvě spolužačky, že snad by možná mohly, že to musí doma probrat. Takže jsem celý včerejšek žil v domnění, že skoro jistě odjedu do Koreje. Musel jsem to samozřejmě probrat s dalšími lidmi, protože na můj odjezd do Ameriky je navázáno pár dalších lidí a máme potom společně cestovat. Tohle samozřejmě padlo a radost z toho neměli. 
Dnes jsem ráno přišel do třídy a zjistil, že jsme nakonec zájemci čtyři a že se mezi námi bude losovat. Zmizel tím můj imaginární pocit jistoty, že pojedu do Koreje, ale říkal jsem si, že když nedopadne Korea, tak se aspoň nic nemění na plánech ohledně Ameriky. Proti losování jsem nic neměl a stále nemám. Kdyby se psal nějaký rozřazovací test nebo se vybíralo podle prospěchu z loňska, tak bych asi nejel, protože moje výsledky jsou jenom průměrné. Samotné losování proběhlo zajímavým způsobem. V knihovně Ústavu dálného východu před nás učitel vyrovnal čtyři desetikoruny, každou s jiným datem vydání. Výherní ročníky byly 1993 a 1994. Byl jsem nervní jako kráva, přeci jen to není jako vsadit si sportku. Tady jde o půlroční stipendium do Koreje, což já zážitek na celý život a taky dost možná bod, který vám život změní. A studium v Koreji byl vlastně i hlavní důvod, proč jsem začal korejštinu studovat. Přestože jsem byl dost vykolejený z toho, že bych nakonec odjel už teď a naboural plány na léto dalším lidem, chtěl jsem tu šanci využít, protože kdo ví, jak to bude se stipendii vypadat příští rok. Navíc jsem to s nimi včera probral a řekli mi, ať jdu do toho. Při losování jsem dal přednost holkám a hned první dvě si vybraly výherní mince. Takže smůla, nikam se nejede. V první chvíli mi to vlastně nevadilo, pojede se podle původního plánu v létě do Ameriky. Ale postupně mi to bylo čím dál víc líto, až se mi chtělo někam utéct. Když vás náhoda odřízne od vašeho snu, tak to nasere. Snad jenom dočasně a vyrazím někdy později. Ale holkám to samozřejmě přeju. Možná to ani náhoda, že jedou právě ony dvě, protože loni dostaly prospěchové stipendium jako nejlepší studentky v ročníku. Ale znáte to, já chtěl jet taky…
Poznámka: text jsem napsal včera, ale nešel nám na koleji internet, takže ho zveřejňuju až dnes. Tudíž když píšu v textu dnes, bylo to včera:)
8 komentářů:
Vojto neboj, bude ještě šance se tam dostat... dřív neb později.
Moc ma to mrzí Vojto, budem držať palce, aby Ti to budúci rok vyšlo. Čomu absolútne nerozumiem je ten nízky počet záujemcov a ešte sa prihlásiť a na poslednú chvíľu odstúpiť, načo sa preboha hlásia na koreanistiku, keď nemajú záujem o štúdium tam. Pre mňa by to bol hlavný cieľ, ako píšeš aj ty, a nie príde šanca, tak to odmietnu. divné
D.M.
Zdravím, ráda bych situaci uvedla na pravou míru. Jsem totiž jedna z dívek, která se stipendia zřekla a tento článek a hlavně koment D.M. pod ním na mě působí značně nelichotivým dojmem. Je pravda, že jsme mohly být s koleginí rychlejší v oznámení našeho odstoupení, ale bohužel jsme až do poslední chvíle byly na vážkách. Vyjet do Koreje je pro nás také velice důležité a v žádném případě jsme nechtěly nikomu způsobit potíže. To, že existuje šance na výjezd jsme se dozvěděly v polovině prosince. Podotýkám, že se mluvilo v teoretické rovině, protože bylo zjištěno, že se jaksi propásl termín podávání přihlášek. Samozřejmě jsme byly velmi rády, že nám byla tato šance nabídnuta a bez váhání jsme ji přijaly. Po pár dnech nám však bylo sděleno, že podmínky stipendia se změnily (a to buď finanční stránka nebo ubytovací lokalita). Čili: zhoršení podmínek oproti loňskému semestru a navíc ne stoprocentní jistota, že opravdu budeme moci odjet. Vzhledem k tomu, že máme v ČR nějaké závazky a jsme ve 3. ročníku, kdy bychom měly dokončit bakalářské studium, které by se realizací studijního pobytu o 1 rok protáhlo, jsme si dovolily vzít si přes vánoční prázdniny čas na rozmyšlenou. Řekly jsme si, že případní jiní zájemci v tomto období stejně nemají šanci cokoliv si na studijním oddělení vyběhat, protože tam mají zavřeno. Došly jsme k závěru, že bude pro nás lepší snažit se za dalšího půl roku získat jiný druh stipendia a nejprve si dodělat bakaláře. Hned poté, co jsme se pevně rozhodly (a věřte, že vzhledem k tomu, že si opravdu přejeme do Koreje odjet, to nebylo snadné rozhodování) jsme daly vědět příslušné osobě. Ano, přiznávám, mohly jsme dát vědět dříve, třeba už během vánočních prázdnin, za to se omlouváme. Co se týče výběru studentů, kteří pojedou, já osobně v tom nevidím nic špatného. Jak jinak rozhodnout, než losováním. Nakonec pojedou slečny s nejlepšímy výsledky, což je, dle mého názoru, jedině dobře. Každý někdy udělá chybu ve svém rozhodnutí, a způsobí tím nevoli okolí, aniž by to byl jeho záměr. To se, bohužel, stalo nyní. Prosím tedy, aby lidé, kteří nejsou obeznámeni se všemi detaily, nevynášeli soudy nade mnou či mou splolužačkou. Nebylo to pro nás jednoduché a nechtěly jsme nikoho poškodit. To, že celá situace dopadla tak, jak dopadla, mě mrzí. My jsme si jen chtěly dobře promyslet rozhodnutí, které ovlivní celý náš koreanistický směr v životě.
Marketa P.
Díky za pohled z druhé strany, Markéto. Jak jsem psal, moc do toho nevidím a měl jsem jen kusé informace, často protiřečící si. Z mého pohledu byl hlavní problém v tom, že nám bylo v prosinci řečeno, že se třeťáci nakonec rozhodli odjet (ne, že si to ještě budou rozmýšlet nebo tak, ale že jedete) a pro nás padla ta možnost, takže jsme si zařídili vlastní plány. A pak najednou nejedete a může jet někdo z nás. Z ničeho nic, bez varování, bez přípravy, byl to prostě šok. Zhoršení podmínek určitě není příjemné, ale já osobně bych jel stejně. Nikdo ti nezaručí, že později to nebude třeba ještě horší. Pokud jde o to, že se rozhoduje losem, tak v tomhle případě jsem proti tomu nic neměl, protože bylo nutný to rohnodnout rychle, ale jinak mi nepřijde to jako nejlepší systém. Dá se přece napsat nějaký test, nebo to vzít podle výsledků ve škole. Podle nich by přece měla být stipendia udělována. Prospěchové stipendium se taky neuděluje losem! Celé je to prostě takové nešťasné. Měj se hezky a snad se sejdeme třeba v Koreji.
Na základe uvedených skutočností verím, že ste rozmýšľali (tiež by som)a chápem Vaše rozhodnutie. Časťou vety "načo sa preboha hlásia na koreanistiku, keď nemajú záujem o štúdium tam" som nemala na mysli konkrétne Vás, ktoré ste sa prihlásili, ale zvyšných študentov, ktorí záujem nemali. Nevidím do Vašich ročníkov, takže neviem ako to tam je so záujmom a nechcem nikoho uraziť, ale vychádzala som z článku a pokiaľ sú pravdivé informácie, ktoré sa dostali k Vojtovi (podotýkam dostali, lebo Vojta spomínal "komunikačný šum", takže tiež vychádza len z toho čo počul), že z tretiakov nikto okrem Vás záujem nemal, či zo zvyšných druhákov, ktorí sa neprihlásili, tak je to čudné, podľa môjho názoru by mal byť záujem všeobecne vyšší. Je mi jasné, že nie každý má takpovediac voľné ruky a nemá záväzky a proste môže hocikedy vycestovať, ale tiež je faktom, že nemôže ísť každý a obvykle sa prideľujú len dve štipendiá, práve preto tomu nerozumiem, využila by som príležitosť, ktorá sa mi ponúka, pretože vždy je možné, že sa nemusí zopakovať. Viem čo hovorím, tiež som niekoľko príležitostí nevyužila a teraz to ľutujem. Každopádne ale prajem každému, aby mu vyšla tá cesta, ktorou sa pustí a aby príležitosti boli, aj vo Vašom prípade samozrejme, keď už budete mať Bc vo vrecku ako sa hovorí. A Vojta, ak sa niekedy zase bude losovať, kašli na gentlemanstvo v tomto prípade. :) (ale možno to tak malo byť a čaká Ťa niečo lepšie, ktovie...)
D.M.
neeeee, to je mi lito. Drzim palce priste!!! tesila bych se na dalsi psani z exotiky!
Ahojky, tady Lenka.
Ja jsem na Sungkyunkwane jen diky tomu ze jsem si vsechno on piky zaridila sama. Jednou jsem tak pred doc. Löwensteinovou prohodila ze si asi ten rok v koreji zaplatim ze svyho a ona rekla: "A proc nejedete na Sungkunkwan?" Tak jsem si obehala vsechny kancelare a vyzjistila si podminky. Ona mi napsala doporucujci dopis a bylo. At uz si hokly ze 3 rocniku rikaji co chteji, kdyby sem chely mohly byt prihlasene davno a vsechno s jistotou. Je fakt ze pokud se tady drasticky zmenily podminky tak je to docela zlo, protoze i stim co se tu jako stipendium dostava ted jsem nevydrzela ani na jidlo. Nemeskej a v kvetnu si zacni vybehavat zimni semestr ^^
Nechci na nikoho svalovat vinu,ale asi je proste na case si zvyknout ze nikdo za tebe TAM nic nezaridi. Natoz vcas.
Je mi lito ze ti to nevyslo.
Ahoj Lenko,
díky za další pohled na věc. Já mám v plánu si nějaké stipendium začít zařizovat už příští týden, takže na nic nečekám! :) A nejlepší by to bylo na celý rok, pokud to půjde.
Měj se
Okomentovat